Pátek, 18. srpna 1876 (6. srpna)

Včera večer jsem se chystala ulehnout — ale Pietrův dopis na stole mě fascinoval; vzala jsem ho a prudce si ho přitiskla ke rtům.
Byla jsem velmi bledá a unavená.
Bylo by bývalo lépe uléhnout dříve — k té příhodě by nedošlo.
Měla se sejít velká společnost sousedů — ale od rána prší a tito hodní páni a dámy se rozmýšlejí hned dvakrát, než se vydají na deset až třicet kilometrů za takového počasí; takže ze všech přišla jen Dina, která neodjela, pak oba Hamalijové (řečeno po malorusku) — a k večeru paní a slečna Tarnowská.
Dnes večer jsem pozorovala — a všimla si.
Je neuvěřitelné, oč jsou Rusové v důvtipných společenských hrách těžkopádnější než Francouzi. Musela jsem ochraptět jen kvůli jednomu kolu hry na „papírky“. A nikdy nikdo nepochopil, proč je zrovna na pranýři. Teta Marie se zcela spoléhala na mě a já jsem měla to potěšení bavit salon. Improvizujeme kotilión se svíčkou, deštníkem, polštářem a zvonkem.
V jednu hodinu jsme se posadili ke stolu popáté.