❦
Pátek, 4. srpna 1876 (23. července, ruský styl1)
Vendredi, 4 août 1876 (23 juillet, style russe)
Včera ve tři hodiny jsem se šla podívat na příjezd vlaku — a naštěstí tam strýc byl. Ale mohl zůstat jen čtvrt hodiny, protože na ruské hranici, ve Wirballenu2, jen stěží dostal povolení přijet sem bez pasu a dal čestné slovo celnímu důstojníkovi, že se vrátí nejbližším vlakem. Čokoláda běžel pro tetu — když přišla, zbývalo jen pár minut, stačili jsme si říct sotva dvě slova. Když jsme se vracely do hostince, teta si v úzkosti o mě namlouvala, že si u Étienna povšimla divného výrazu — a nejrůznějšími náznaky a nedopověďmi mě tak sklíčila, že jsem začala být také neklidná. Konečně o půlnoci jsem nastoupila do vozu — teta plakala, já držela oči vysoko a nehybně, aby nepřetekly. Průvodčí dal znamení — a poprvé v životě jsem se ocitla sama!
Hier à trois heures, je suis allée voir l’arrivée du train et, par bonheur, mon oncle était là. Mais il ne pouvait rester qu’un quart d’heure car à la frontière russe, Wirballen, il avait avec peine obtenu de venir ici sans passeport et avait donné sa parole d’honneur à un officier de la douane de revenir par le train suivant. Chocolat courut chercher ma tante, il n’y avait que quelques minutes quand elle arriva, on n’eut que le temps de dire deux mots. Ma tante, dans son inquiétude pour moi, en rentrant à l’auberge s’imagina qu’elle avait remarqué chez Étienne un air étrange et, par toutes sortes de demi-paroles, me découragea tellement que je commençai à être aussi inquiète. Enfin, à minuit, je suis montée en voiture, ma tante pleurait, je tenais mes yeux hauts et immobiles pour qu’ils ne débordassent pas. Le conducteur donna le signal et, pour la première fois de ma vie, je me suis trouvée seule !
Dala jsem se hlasitě do pláče — ale myslíte snad, že z toho netěžím!… Studovala jsem podle přírody, jak se pláče.
Je me mis à pleurer tout haut mais, si vous croyez que je n’en tire pas profit !.. J’étudiais d’après nature comment on pleure.
„Dost, holčičko!“ řekla jsem si a vstala — byl čas — byla jsem v Rusku. Když jsem vystupovala, přijali mě do náruče strýc, dva četníci a dva celníci. Vedli mě jako princeznu — ani zavazadla neprohlédli. Nádraží je velké, úředníci elegantní a nadmíru zdvořilí. Myslela jsem si, že jsem v ideální zemi — tak dobře tu všechno chodí. Prostý četník tu je lepší než důstojník ve Francii. A zde poznamenejme k obraně našeho ubohého císaře, jemuž vytýkají zvláštní oči: všichni, kdo nosí přilby (a těch není ve Wirballenu málo), mají oči jako Císař. Nevím, zda to tkví v přilbě, která padá na oči, nebo v napodobování. Pokud jde o napodobování — to je známé: ve Francii připomínali všichni vojáci Napoleona, natolik se ho snažili napodobit.
— Assez, ma fille ! dis-je en me levant, il était temps, j’étais en Russie. En descendant je fus reçue dans les bras de mon oncle, de deux gendarmes et de deux douaniers. On me conduisit comme une princesse, on ne visita pas même mes bagages. La gare est grande, les fonctionnaires sont élégants et excessivement polis. Je me croyais dans un pays idéal, tant tout est bien. Un simple gendarme ici est mieux qu’un officier en France. Et ici plaçons une remarque à la justification de notre pauvre empereur, qu’on accuse d’avoir des yeux étranges. Tous ceux qui portent des casques (et il n’y en a pas mal à Wirballen) ont des yeux comme l’Empereur. Je ne sais si cela tient au casque qui tombe sur les yeux, ou à l’imitation. Quant à l’imitation c’est connu, en France tous les soldats ressembl[ai]ent à Napoléon tant on tâchait de l’imiter.
Dostala jsem samostatný oddíl — a když jsem s Étiennem probrala záležitosti i jiné věci, usnula jsem a ještě přitom zuřila nad svou depeší Antonellimu.
On me donna un compartiment à part et après avoir causé d’affaires et d’autres choses avec Étienne, je m’endormis en rageant de ma dépêche à Antonelli.
Na nádražních buffetech se jí velmi čistě — takže jsem často vystupovala v doprovodu komorné, černocha, s celou tou objemnou zavazadlovou suitou, a s padesáti rubly v kapse. Co říkáte?
Aux buffets des stations on mange très proprement, de sorte que je descendais souvent, en compagnie d’une femme de chambre, d’un nègre, suivie d’un nombreux bagage, et avec cinquante roubles dans la poche. Qu’en dites-vous ?
Moji krajané ve mně nevzbuzují žádné zvláštní emoce, žádnou extázi, jakou zakouším, když znovu vidím země, které už znám — ale cítím k nim velké sympatie a plyne mi z nich silný pocit blaha.
Mes compatriotes n’éveillent en moi aucune émotion particulière, aucune espèce d’extase comme j’en éprouve en revoyant des pays que j’ai déjà vus, mais j’éprouve beaucoup de sympathie pour eux et il m’en revient un grand sentiment de bien-être.
A pak — vše je tak dobře zařízeno, lidé jsou tak zdvořilí, v chování každého Rusa je tolik srdečnosti, dobroty, otevřenosti, že je člověku radostno u srdce.
Et puis tout est si bien accommodé, on est si poli, il y a dans la contenance de chaque Russe tant de cordialité, tant de bonté, tant de franchise, qu’on en a le cœur content.
Étienne mě přišel probudit ráno v deset. Lokomotivy se tu topí dřevem, což nás ušetří strašné uhelné špíny — probudila jsem se celá čistá a strávila den povídáním, spaním a díváním z okna na naše krásné Rusko, tak ploché — ale ta krajina připomíná okolí Říma.
Étienne est venu me réveiller ce matin à dix heures. Les locomotives sont chauffées avec du bois, ce qui nous épargne l’horrible saleté du charbon, je me réveillai toute propre et passai la journée à causer, à dormir et à regarder par la fenêtre notre belle Russie si plate, mais cette campagne rappelle celle de Rome.
V půl desáté bylo ještě světlo. Projeli jsme Gatčinou3 — někdejší residencí Pavla I., jehož za života jeho skvělé matky tolik pronásledovali — a konečně jsme v Carském Sele a za pětadvacet minut v Petrohradě.
A neuf heures et demie il faisait encore clair. Nous avions passé Gadtchina l’ancienne résidence de Paul Ier, si persécuté pendant la vie de sa superbe mère, et enfin nous voilà à Tzarskoïe-Selo, et dans vingt-cinq minutes à Pétersbourg.
Ubytovala jsem se v hotelu Demouth4 — v doprovodu strýce, komorné, černocha — s celou tou objemnou zavazadlovou suitou a s padesáti rubly v kapse. Co říkáte?
Je suis descendue à l’hôtel Demouth, accompagnée d’un oncle, d’une femme de chambre, d’un nègre, suivie d’un nombreux bagage, et avec cinquante roubles dans la poche. Qu’en dites-vous ?
Zatímco jsem večeřela ve svém salonu [Škrtnut 1 řádek, ale lze číst: dost velkém, s malbami na stropě], myslela jsem na somnambulino proroctví a již jsem si představovala, jak se Antonelli vrhá k mým nohám — tu vstoupil Étienne.
Pendant que je soupais dans mon salon, [Une ligne rayée mais on lit : assez grand, peintures au plafond] je pensais à la prédiction de la somnambule et m’imaginais déjà Antonelli se précipitant à mes pieds quand Étienne entra.
„Víš, kdo tu je — kdo je u mě?“ zeptal se.
— Sais-tu qui est ici, qui est chez moi ? demanda-t-il.
„Ne, kdo?“
— Non, qui ?
„Hádejte, princezno.“
— Devinez, princesse.
„Nevím!“
— Je ne sais pas !
„Tak tedy, malá královno — je to Pavel Yssayevitch, smí vejít?“
— Allons petite reine, c’est Paul Yssayevitch, peut-on le faire entrer ?
„Ano, ať vstoupí.“
— Oui, qu’il entre.
Pavel je v Petrohradě s generálním guvernérem Vilna, panem Albedinským — tím, který si vzal (bývalou) favoritku Císaře. Dostal mou depeši z Eydkühnenu v okamžiku odjezdu — nemohl chybět ve službě, a tak pověřil svého přítele hraběte Mouravieffa, aby mi přijel naproti. Ale hrabě se obtěžoval zbytečně: Vilnem jsme projeli dnes v noci ve tři hodiny a já spala jako blahoslavená.
Paul est à Pétersbourg avec le général-gouverneur de Wilna, M. Albedinsky, celui qui a épousé la favorite (une ancienne) de l’Empereur. Il a reçu ma dépêche d’Eydkühnen au moment de partir, ne pouvant manquer au service il avait chargé son ami le comte Mouravieff de venir à ma rencontre. Mais ce comte a été dérangé en vain, attendu que nous avons passé Wilna cette nuit à trois heures et je dormais comme une bienheureuse.
Kdo popře mou dobrotu, když řeknu, že jsem byla dnes večer veselá, protože jsem cítila, že Yssayevitch je rád, že mě vidí? Je to sobectví? Radovala jsem se výhradně z potěšení, které jsem působila druhému. Konečně tu mám kavalíra, který mi bude v Petrohradě k službám. Jsem v Petrohradě… ale viděla jsem z něj zatím jen drožky5 — drožka je vozík o jednom místě, na osmi pružinách (jako velké Binderovy kočáry) a s jedním koněm — a zahlédla jsem Kazaňský chrám s kolonádou v duchu Svatopetrského chrámu v Římě, a mnoho krčem6.
Qui niera ma bonté après que j’aurai dit que j’ai été gaie ce soir parce que je sentais qu’Yssayevitch était content de me voir ? Est-ce de l’égoïsme ? Je me réjouissais uniquement du plaisir que je procurais à un autre. Enfin voilà un cavalier pour me servir à Pétersbourg ; je suis à Pétersbourg... mais je n’en ai encore vu que des drochki, le drochki est une voiture à une place, à huit ressorts (comme les grandes voitures de Binder) et à un cheval, j’ai aperçu la cathédrale de Kazan avec sa colonnade dans le genre de Saint-Pierre de Rome, et beaucoup de « maisons à boire ».
Je tři hodiny ráno a již je světlo.
Il est trois heures du matin et déjà il fait jour.
Ze všech stran slyším, jak chválí princeznu Markétu. „Tak prostá, tak dobrá!“ říká se. Prostá — nikdo neocení prostotu u ženy, která není princeznou. Buďte prostá, dobrá a laskavá — ale nebuďte královnou — a níže postavení si budou dovolovat důvěrnosti, zatímco rovní vám řeknou: „Hodná osůbka!“ a ve všem před vás postaví ženy, které nejsou ani prosté, ani dobré.
De tous les côtés j’entends les louanges de la princesse Marguerite. - Si simple, si bonne ! - dit-on. Simple, personne n’apprécie la simplicité dans une femme qui n’est pas princesse ; soyez simple et bonne et aimable et ne soyez pas reine, et les inférieurs se permettront des libertés, tandis que vos égaux diront : Bonne petite personne ! et vous préféreront en tout des femmes qui ne sont ni simples ni bonnes.
Ach! Kdybych byla královnou — to mě by zbožňovali, to já bych byla oblíbená.
Ah ! si j’étais reine, c’est moi qu’on adorerait, c’est moi qui serais populaire.
Italská princezna, její manžel a jejich družina ještě neopustili Rusko — navštěvují nyní Kyjev: „matku všech ruských měst,“7 jak pravil velký kníže svatý Vladimír8 poté, co se stal křesťanem a pokřtil polovinu Ruska v Dněpru. Kyjev je nejbohatší město na světě co do kostelů, klášterů, mnichů a relikvií — a pokud jde o drahokamy, které kláštery vlastní, to je báječné: jsou tam sklepy jich plné jako v pohádkách z Tisíce a jedné noci. Kyjev jsem viděla před devíti lety a dosud si pamatuji jeho podzemní chodby plné relikvií, jež obkružují město, procházejí pod všemi ulicemi a pod zemí spojují kláštery navzájem — takže vznikají kilometry chodeb lemovaných po obou stranách hroby světců. Bože můj — odpusť mi zlou myšlenku… ale není možné, aby jich bylo tolik.
La princesse italienne, son mari et sa suite n’ont pas encore quitté la Russie, ils visitent Kiev en ce moment « la mère de toutes les villes russes » comme a dit le Grand Prince saint Woldemar après être devenu chrétien et avoir baptisé la moitié de la Russie dans le Dniepr. Kiev est la ville la plus riche du monde en églises, couvents, moines et reliques ; et quant aux pierres précieuses que possèdent ces couvents, c’est fabuleux, il y a des caves qui en sont pleines comme dans les contes des mille et une nuits. J’ai vu Kiev il y a neuf ans de cela et je me souviens encore de ses corridors souterrains, remplis de reliques, qui font le tour de la ville, qui passent sous toutes les rues et lient souterrainement les couvents entre eux, donnant ainsi des kilomètres de corridors garnis à droite et à gauche de tombeaux de saints. Mon Dieu, pardonnez une mauvaise pensée......mais il n’est pas possible qu’il y en ait eu tant que cela.
Poznámky
Pozn. překl.: Ruský juliánský kalendář byl v 19. stol. oproti gregoriánskému o 12 dní pozadu; „ruský styl“ (vieux style) byl v Rusku v užívání až do roku 1918. ↩
Pozn. překl.: Wirballen (dnes Virbalis v Litvě) — tehdejší pohraniční přechod mezi Pruskem a Ruskou říší. ↩
Pozn. překl.: Gatčina — císařské sídlo jihozápadně od Petrohradu; Pavel I. (1754–1801), syn Kateřiny Veliké, byl za jejího panování odsouzen k marginalizaci u dvora. ↩
Pozn. překl.: Hôtel Demouth (či Demut) — jeden z nejvýznačnějších petrohradských hotelů na nábřeží Mojky; bydlel zde Puškin; oblíbený u cizích aristokratů. ↩
Pozn. překl.: Drožky (rusky дрожки) — lehký jednosedadlový ruský kočár, typický pro petrohradské ulice 19. stol. ↩
Pozn. překl.: „Maisons à boire“ (nálevny) — hospody a vinárny; Marie tak naznačuje kontrast s architektonickými skvosty, které právě popsala. ↩
Pozn. překl.: „Matka všech ruských měst“ — tradiční přízvisko Kyjeva, odvozené z Pověsti dávných let (Nestorův letopis). ↩
Pozn. překl.: Vladimír Veliký (asi 958–1015) — kyjevský velkokníže, christianizoval Kyjevskou Rus kolem roku 988; v pravoslavné tradici uctíván jako svatý. ↩