❦
Pondělí, 31. července 1876
Lundi, 31 juillet 1876
Já, teta, Čokoláda a Amélie jsme včera dorazili na nádraží v deset hodin. Byla jsem dost zmožená, ale pohled na kupé, velké a pohodlné jako malý pokojík, mě znatelně vzpružil — tím spíše, že vagon byl osvětlen plynem a měly jsme jistotu, že budeme samy: oddíl měl jen tři místa. Služebnictvo se usadilo vedle. V předvečer rozloučení bych si byla ráda s tetou popovídala, ale nejsem sdílná, když cítím nějakou vážnou něžnost — a teta mlčela, protože se bála, že se mi znelíbí nebo mě svým mluvením rozladí. Takže jsem chtě nechtě zůstala pohroužena do Un mariage dans le monde1 od Octava Feuilleta. Blahodárné dílo, na mou věru! Vzbudilo ve mně nejhlubší hrůzu z cizoložství a ze všech těch nečistot, o nichž jsem dříve mluvila velmi lehkovážně a dokonce s jistým cynismem. Natolik mi ta kniha očistila ducha, že jsem si připadala navždy poskvrněná neuctivým a vrtkavým dotykem mladého Římana.
Hier, moi, ma tante, Chocolat et Amélie, sommes arrivés à la gare, à dix heures. J’étais passablement accablée mais la vue d’un coupé, grand et confortable comme une petite chambre, me ranima beaucoup, d’autant plus que le wagon était éclairé par le gaz et que nous étions sûres d’être seules, le compartiment n’ayant que trois places. Les domestiques se placèrent à côté. J’aurais bien voulu, à la veille d’une séparation, causer avec ma tante mais je ne suis pas expansive quand je sens quelque tendresse sérieuse et ma tante se taisait, craignant de me déplaire ou de m’impatienter en me parlant. De sorte que, bon gré mal gré, je restai absorbée par Un mariage dans le monde d’Octave Feuillet. Salutaire ouvrage, sur ma foi ! Qui m’a donné la plus profonde horreur pour l’adultère et pour toutes ces saletés dont, avant, je parlais fort légèrement et même avec un certain cynisme. Tellement ce livre m’a purifié l’esprit que je me regardai souillée à tout jamais par le contact irrévérencieux et volage du jeune Romain.
Nikdy si neodpustím své bláznivé chování, nikdy neomluvím tu slabost, která mě stojí tolik lítosti — ale mohu si být jista, že se nic takového nikdy nezopakuje.
Jamais je ne me pardonnerai ma folle conduite, jamais je n’excuserai cette faiblesse qui me coûte tant de regrets, mais je puis m’assurer que jamais pareille chose ne se répétera.
Teď je pozdě — moje rty a ruce byly líbány rty prostopášnými a absurdními a můj pas svírán zkaženými a nečestnými pažemi. Ostatně k čemu být přečistou a přemoudrou? Je vůbec muž, který by za to stál? Který by to pochopil? Není to snad strašlivé pokoření dávat věci nedotčené muži otřelému2 všelijakými třenicemi, který vás objímá a přemýšlí o způsobu, jakým vás objímá — nabytém za cenu dlouhých studií a jako plod zralé zkušenosti? A zatímco náš polibek je vzepětí srdce zcela čerstvé, zcela nevinné, zcela zamilované — polibek, do nějž vkládáte vše, co se ve vás nahromadilo od narození, [Škrtnutá slova] z něžnosti — a který ve vašem životě navždy zůstane první vzpomínkou, událostí, revolucí!… Jeho polibek není než zkouška starého systému na novém objektu!
Il est trop tard à présent, mes lèvres et mes mains ont été baisées par des lèvres dissipées et absurdes et ma taille pressée dans des bras dépravés et déshonnêtes. D’ailleurs à quoi bon être archipure et archi-sage ? Y a-t-il un homme qui le vaille ? Qui le comprenne ? Et n’est-ce pas une vexation atroce de donner des choses non touchées à un homme tout râpé par toutes sortes de frottements, qui vous embrasse et qui pense à la manière dont il vous embrasse, acquise au prix de longues études et le fruit d’une mature expérience. Et tandis que notre baiser est un élan du cœur tout frais, tout innocent, tout amoureux, dans lequel vous mettez tout ce qui s’est amassé en vous depuis votre naissance, [mots rayés] de tendresse, qui restera dans votre vie pour toujours un premier souvenir, un événement, une révolution !... Son baiser à lui n’est que l’essai d’un vieux système sur un sujet nouveau !
Nad těmito moudrými úvahami jsem usnula a probudila se teprve tři hodiny před hranicí — Eydkühnenem3, kam jsme dorazili kolem čtvrté.
Sur ces sages réflexions je me suis endormie pour ne me réveiller qu’à trois heures de la frontière, Eydkühnen, où nous sommes arrivés vers quatre heures.
Krajina je plochá, stromy husté a zelené — ale listí, i když čerstvé a bujné, budí jistý pocit smutku po šťavnaté a bohaté zeleni Jihu.
La campagne est plate, les arbres touffus et verts, mais les feuilles, tout en étant fraîches et vigoureuses, donnent une certaine idée de tristesse après la verdure grasse et riche du Midi.
Zavedli nás do hostince zvaného Hôtel de Russie a ubytovaly jsme se ve dvou malých pokojích s vápnem bílenými stropy, holými dřevěnými podlahami a nábytkem rovněž ze světlého dřeva, prostě zhotoveným.
On nous conduisit à une auberge qui se nomme Hôtel de Russie et nous nous installâmes dans deux petites chambres aux plafonds blanchis à la chaux, aux planchers en bois nu et aux meubles de bois également clair et simplement faits.
Díky cestovnímu toaletnímu kufříku jsem si okamžitě improvizovala koupel a toaletu — a poté, co jsem snědla vejce a vypila mléko, které mi přinesla kyprá a svěží Němka, hle — píšu.
Grâce à mon nécessaire je me suis improvisé de suite un bain et une toilette et, après avoir mangé des œufs et bu du lait servi par une Allemande grasse et fraîche, me voilà à écrire.
Čekáme na Étienna — ostatně je mi jedno, jestli má zpoždění: když nežiji tak, jak bych chtěla, je mi jedno, kde jsem.
Nous attendons Étienne, d’ailleurs peu m’importe s’il est en retard, du moment où je ne vis pas comme j’aime, peu m’importe où je suis.
Myslím, že mi v tom ubohém malém pokoji nechybí jistý půvab — v bílém županu, s krásnými obnaženými pažemi a zlatými vlasy.
Je ne me trouve pas sans un certain charme dans cette pauvre petite chambre, en peignoir blanc avec mes beaux bras nus et mes cheveux d’or.
Právě jsem se podívala z okna — nekonečno unavuje zrak. Ta úplná absence kopců, ta tak rovná rovina, mi připadá jako vrchol hory, která se tyčí nad celým světem.
Je viens de regarder par la fenêtre, l’infini fatigue la vue. Cette complète absence de collines, ce plat si plat, me fait l’effet du sommet d’une montagne qui domine le monde entier.
Čokoláda je marnivec.
Chocolat est un vaniteux.
„Jsi můj kurýr,“ říkám mu, „musíš mluvit několika jazyky.“
— Tu es mon courrier, lui dis-je, tu dois parler plusieurs langues.
Ten malý mi odpověděl, že mluví francouzsky, italsky, nicejsky4 a trochu rusky — a že by mluvil německy, kdybych ho to ráčila naučit.
Le petit me répondit qu’il parlait le français, l’italien, le niçois et un peu le russe, et qu’il parlerait allemand si je voulais bien le lui apprendre.
škrtnuto[Zrušeny 4 řádky]
[quatre lignes cancellées]
Přišel celý v slzách, doprovázen výbuchy Amaliina smíchu, stěžovat si, protože mu hostinský přidělil postel v pokoji, kde už bydlel Žid. Tvářila jsem se vážně, jako bych považovala za zcela přirozené, aby spal se Židem. Ale ubohý Čokoláda plakal tak, až jsem se dala do smíchu, a pro útěchu jsem mu dala přečíst několik stránek ze světových dějin, koupených právě pro něj.
Il vint tout en larmes, escorté des éclats de rire d’Amalia, se plaindre parce que l’hôtelier lui avait indiqué un lit dans une chambre déjà occupée par un Juif. Je fis une mine sérieuse faisant semblant de trouver tout naturel qu’il couchât avec un Juif. Mais le pauvre Chocolat pleura tant que je me mis à rire et, pour le consoler, lui fis lire quelques pages d’une histoire universelle achetée à son intention.
Ten černošský chlapec5 mě baví — je to živá hračka; dávám mu hodiny, vychovávám ho ke službě, nechávám ho pronášet jeho průpovídky — jedním slovem: je to můj pes, moje panenka, moje zábava.
Ce négrillon m’amuse, c’est un joujou vivant, je lui donne des leçons, je le dresse au service, je lui fais dire ses boutades, en un mot c’est mon chien, ma poupée, mon amusement.
Rozhodně mě život v Eydkühnenu okouzluje — oddávám se výchově mladého Čokolády, který dělá vynikající pokroky v mravouce a filozofii.
Décidément la vie d’Eydkühnen me charme, je m’adonne à l’instruction du jeune Chocolat qui fait d’excellents progrès en morale et en philosophie.
Dnes večer jsem ho nechala odříkat Svaté dějiny — a když se dostal k okamžiku, kdy Jidáš zradí Ježíše, vyprávěl mi dojemně, jak řečený Jidáš prodal Pána za třicet stříbrných a ukázal ho strážím tím, že ho políbil.
Ce soir je lui fis réciter son Histoire Sainte, puis, lorsqu’il fut arrivé au moment où Jésus va être trahi par Judas, il me raconta d’une façon très touchante comment ledit Judas vendit le Seigneur pour trente pièces d’argent et l’indiqua aux gardes en l’embrassant.
„Čokoládo, příteli,“ říkám, „prodal bys mě nepřátelům za třicet franků?“
— Chocolat mon ami, dis-je, me vendrais-tu à des ennemis pour trente francs.
„Ne,“ říká Čokoláda a sklopí hlavu.
— Non, dit Chocolat en baissant la tête.
„A za šedesát?“
— Et pour soixante ?
„Taky ne.“
— Non plus.
„A za sto dvacet?“
— Et pour cent vingt ?
„Ne.“
— Non.
„Tak za tisíc franků?“ zeptám se znovu.
— Alors pour mille francs ? demandai-je encore.
„Ne, ne,“ odpovídal Čokoláda a opičími prsty trápil okraj stolu, se sklopenýma očima a neklidnýma nohama.
— Non, non, répondait Chocolat en tourmentant le bord de la table avec ses doigts de singe, les yeux baissés et les pieds agités.
„Tak co, Čokoládo, kdyby ti dali deset tisíc?“ trvám láskyplně na svém.
— Voyons, Chocolat, si on t’en donnait dix mille ? persistai-je affectueusement.
„Taky ne.“
— Non plus.
„Hodný hoch — ale kdyby ti nabídli sto tisíc?“ ptám se ještě pro uklidnění svědomí.
— Brave garçon, mais si on t’offrait cent mille ? demandai-je encore pour l’acquit de ma conscience.
„Ne,“ říká Čokoláda — a jeho hlas se změnil v šepot: „potřeboval bych víc…“
— Non, dit Chocolat, et sa voix se changea en murmure, il m’en faudrait plus...
„Co to říkáš?“
— Qu’est-ce que tu dis ?
„Že bych potřeboval víc.“
— Qu’il m’en faudrait plus.
„Tak tedy, ty výtečné srdce — řekni kolik, řekni, věrný lumpáčku! Tak co: dva miliony, tři, čtyři?“
— Alors, excellent cœur, dis combien, dis donc, fidèle garnement ! Voyons, deux millions, trois, quatre ?
„Pět nebo šest.“
— Cinq ou six.
„Ale, nešťastníku!“ zvolám. „Není to přece jedno, prodat za třicet franků nebo za šest milionů!“
— Mais, malheureux, m’écriai-je, n’est-ce pas la même chose vendre pour trente francs ou pour six millions !
„Ach, ne — protože když má člověk tolik peněz… ostatní mi nemohou nic udělat.“
— Ah ! non, car quand on a tant d’argent que ça... les autres ne peuvent rien me faire.
A navzdory vší morálce jsem v záchvatu smíchu padla na pohovku, zatímco se Čokoláda, spokojený s dojmem, jaký udělal, stáhl do druhého pokoje.
Et, au mépris de toute moralité, je tombai sur le canapé en éclatant de rire, pendant que Chocolat, satisfait de son effet, se retirait dans l’autre chambre.
Ale víte, kdo mi udělal večeři? Amalia. Upekla mi dvě kuřátka — nebýt jich, umírala bych hlady — a co se týče žízně… podali nám château-larose, nepitelný.
Mais savez-vous qui m’a fait le dîner ? C’est Amalia. Elle m’a rôti deux petits poulets, sans ça je mourais de faim, et quant à la soif... on nous a servi un château-larose imbuvable.
Ne, opravdu — Eydkühnen je legrační; však uvidíme, jaké bude Rusko.
Non, vrai, c’est drôle Eydkühnen, nous verrons bien ce que sera la Russie.
„Na začátku srpna,“ řekla anglická somnambula6, „budete ve městě u moře.“
— Au commencement du mois d’août, a dit la somnambule anglaise, vous vous trouverez dans une ville près de la mer.
Nu, co říkáte na Petrohrad jako přímořské město? Jenže paní Mongruelová dodala, že Antonelli pojede přes Paříž, a když mě tam nenajde, vydá se za mnou do onoho přímořského města.
Eh bien que dites-vous de Pétersbourg comme port de mer ? Seulement Mme Mongruel a ajouté qu’Antonelli passerait par Paris et, ne m’y trouvant pas, irait me rejoindre dans cette ville maritime.
„Jistě — vidím vás oba u moře na začátku příštího měsíce!…“
— Pour sûr, je vous vois tous les deux au bord de la mer, au commencement du mois prochain !...
To by ovšem bylo legrační — ale nezahlcujme si mysl, vzpomínám na Alexisova slova:
Ce serait pourtant drôle, mais ne nous encombrons pas l’esprit, je me rappelle les paroles d’Alexis :
„Odehrává se ve vás taková intelektuální práce, takový neklid ducha, že z toho můžete onemocnět.“
— Il y a chez vous un tel travail intellectuel, une telle agitation d’esprit, que vous pouvez en tomber malade.
Ale co dělat, abych nemyslela, abych netrpěla?…
Mais que faire pour ne pas penser, pour ne pas souffrir ?...
Kéž mi Bůh dá život jako jiným ženám — a budu klidná.
Que Dieu me donne une vie comme celle des autres femmes et je serai calme.
Se svou ctižádostí mi chybí nejen ta velikost, která mě pronásleduje — ale dokonce i to, co má každá „slečna“ nebo „dáma ze společnosti“: vlastní život. Hrozný život, život ponížení, úzkostí…
Avec mon ambition, je manque non seulement de ces grandeurs qui me traquent, mais encore même de ce qu’a chaque « demoiselle » ou « dame du monde », une vie à part. Une vie atroce, une vie d’humiliations, d’inquiétudes...
Svatá Marie, oroduj za mě.
Sainte Marie priez pour moi.
Poznámky
Pozn. překl.: Octave Feuillet (1821–1890) — francouzský romanopisec a dramatik; Un mariage dans le monde (1875, doslova „Manželství ve světě“) — moralistický román ze světské společnosti. ↩
Pozn. překl.: Tout râpé (franc., doslova „celý otřepán“) — otřelý zkušenostmi, prošlý, ošoupaný; česky: otřelý, zkušený do znechucení. ↩
Pozn. překl.: Eydkühnen (dnes Černyševskoje v Kaliningradské oblasti, Rusko) — tehdejší pohraniční stanice mezi Pruskem a Ruskou říší. ↩
Pozn. překl.: „Niçois“ — okcitánské nářečí Nice, tehdy nedávno (1860) připojené k Francii, odlišné od spisovné francouzštiny. ↩
Pozn. překl.: Marie používá výraz „négrillon“ — dobový výraz pro černošského chlapce, dnes nevhodný. Čokoláda byl africký sluha, jehož Marie brala na cesty jako osobního kurýra. ↩
Pozn. překl.: „Somnambule“ — jasnovidka nebo médium v tranzu; návštěvy somnambul byly v 70. letech 19. stol. v aristokratických kruzích módní zvyklostí. ↩