# Mardi, 25 juillet 1876

„Píšete?" zeptal se znovu s týmž laskavým výrazem.

— Vous écrivez ? demanda-t-il encore avec la même expression bonne.

„Svůj deník."

— Mon journal.

„Vaše dojmy? Vaše paměti?"

— Vos impressions ? vos mémoires ?

„Moje dojmy, ano — moje paměti je příliš vznešené slovo," dodala jsem s úsměvem nad slovem paměti vztaženým na mé zápisky. „Paměti to budou, až budu navštěvovat jiné lidi než Audiffreta a [chybějící slovo] a [chybějící slovo]," pomyslela jsem si.

— Mes impressions, oui ; mes mémoires est trop important, ajoutai-je en souriant du mot mémoires appliqué à mes écritures. Ce seront des mémoires quand je fréquenterai d'autres gens qu'Audiffret et [mot manquant], et [mot manquant], pensai-je.

„Mohu doufat," pokračoval ten jemný rozsápávač hor1, „že jednoho dne, až se poznáme lépe… až budeme většími přáteli, mohu pak doufat, že mi ukážete… že mi dáte přečíst něco?"

— Puis-je espérer, continua le doux tranche-montagne, qu'un jour, quand nous nous connaîtrons mieux... quand nous serons plus amis, puis-je espérer alors que vous me montrerez... que vous me ferez lire quelque chose ?

Dívala jsem se na něho, s potěšením čtouc z jeho otevřené tváře výraz zájmu a sympatií — zvědavosti jiné než banální zvědavosti.

Je le regardai, me plaisant à lire sur sa figure ouverte une expression d'intérêt et de sympathie, de curiosité autre qu'une curiosité banale.

„Snad," řekla jsem konečně.

— Peut-être, dis-je enfin.

„Děkuji!"

— Merci !

Pak, náhle:

Puis, tout à coup :

[jeden řádek přeškrtnut]

[une ligne rayée]

„Dovolte mi říci, že jste okouzlující."

— Permettez-moi de vous dire que vous êtes charmante.

„To mě velmi překvapuje, pane — s novými známými jsem jako s novými učiteli zpěvu. Vždy se bojím, že mě shledají bez hlasu."

— Cela m'étonne beaucoup, Monsieur, car avec les nouvelles connaissances je suis comme avec les nouveaux professeurs de chant. Je crains toujours qu'on me trouve sans voix.

Teprve kolem půlnoci jsme se všichni cítili ve svém a Cassagnac se rozjel — jak to vyjádřila Mouzayová.

Ce n'est que vers les minuit que nous nous sommes tous trouvés à notre aise et Cassagnac s'est lancé, comme a dit Mouzay.

Je to člověk s názory zatraceně shodnými s mými.

C'est un homme aux idées *bigrement* conformes aux miennes.

„Nesnáším lidi, kteří tvrdí, že znají ženy, a říkají, že jsou všechny stejné," řekl. „Neexistují dvě ženy, které by si byly podobné — a víte, mám zvláštní kult, pověrčivý respekt k ženě. Stal-li jsem se něčím, je to kvůli ní a pro ni."

— Je déteste les gens qui prétendent connaître les femmes et disent qu'elles sont toutes les mêmes, dit-il... il n'y a pas une femme qui ressemble à une autre et puis, vous savez, j'ai un culte particulier, un respect superstitieux pour la femme. Si je suis devenu quelque chose c'est à cause et pour elle.

To je alespoň křesťanské — a pak, jak znovu přišla řeč na spiritismus, řekl:

C'est chrétien au moins, et puis, comme il s'est encore agi de spiritisme, il dit :

„Vyhýbám se těmto rozhovorům před všemi, protože mě nevěra zraňuje. Stejně tak nerad mluvím nahlas o citech lásky nebo čemkoliv jiném — zdá se mi, že je to rouhání."

— J'évite ces conversations devant tout le monde car les incrédulités me blessent. C'est comme aussi je n'aime pas parler de sentiment d'amour ou autre tout haut, il me semble que c'est une profanation.

Pochopíte dobře, jak se stavěl, když vám řeknu, že tím „dovolte mi říci, že jste okouzlující" mi zdánlivě skutečně žádal o povolení a vůbec nepoužíval obvyklou frázi.

*Vous comprenez bien comment il s'était posé quand je vous aurai dit que, par ce « permettez-moi de vous dire que vous êtes charmante », il semblait vraiment me demander une permission et pas du tout employer une locution ordinaire.*

Až budu chtít vyjádřit svůj názor, nechám mluvit Cassagnaca — říká mé myšlenky a vyjadřuje je lépe než já.

Quand je voudrai dire mon avis, je ferai parler Cassagnac, il dit ma pensée et s'exprime mieux que moi.

Je celý plný podivností. Což mi neříkal, že má kult mrtvých a že byl zamilován do Marie Antoinetty — právě jako já do Alexandra Velikého a Buckinghama. Jenže zašel dál: evokoval ducha ubohé královny.

Il est tout peuplé d'originalités. Ainsi ne m'a-t-il pas dit qu'il avait le culte des morts et qu'il a été amoureux de Marie-Antoinette, tout juste comme moi d'Alexandre le Grand et de Buckingham. Seulement il est allé plus loin, il a évoqué l'esprit de la pauvre reine.

„Máte také ten kult mrtvých jako já?" zeptal se, neboť jsem se usmívala do vějíře. Přikývla jsem malým, trochu zastyděným pohybem hlavy.

— Avez-vous aussi ce culte des morts comme moi ? demanda-t-il, car je souriais dans mon éventail. Je fis un petit signe de tête tout honteux.

„Opravdu!" zvolal Cassagnac s uspokojením.

— Ah ! vraiment ! fit Cassagnac avec satisfaction.

„Ale vždyť jste dvojčata!" volala každou chvíli hraběnka. „Říkala jsem to Blancovi — na světě nejsou dvě bytosti si podobnější!"

— Mais vous êtes jumeaux ! s'écriait à chaque instant la comtesse, je le disais à Blanc, il n'y a pas au monde deux êtres plus semblables !

Sklopila jsem oči ze skromnosti a Cassagnac se na mě zvědavě díval.

Je baissais les yeux par modestie et Cassagnac me regardait curieusement.

Když byl velký salon zbaven barončiných pensionářů, přešly jsme tam a přiměli mě zpívat.

Quand le grand salon fut débarrassé des pensionnaires de la baronne, nous y avons passé et on m'a fait chanter.

Ale jak zpívat bez doprovodu! Zazpívala jsem neapolskou píseň: O stella argentea1 — kouzelná písnička, kterou doporučuji všem, kdo mají rádi hezké a něžné. „Zazpívala jste ji skvěle," řekl Cassagnac a při odchodu mi znovu políbil ruku. Snad si myslí, že je to v Rusku móda — ostatně ne: je to prostý projev úcty a líbí se mi.

Mais comment chanter sans accompagnement ! J'ai dit une chanson napolitaine. « *O stella argentea »,* un amour de chanson que je recommande à ceux qui aiment le joli et le tendre. « Vous l'avez admirablement chantée » dit Cassagnac, il m'a encore baisé la main en partant. Il croit peut-être que c'est la mode en Russie, d'ailleurs non, c'est un simple acte de respect, cela me plaît.

Mouzayová doprovodila hosty ke dveřím a já ji šla připomenout, že je teta pozítří zve na snídani, a vrátila se do salonu. A jak jsem slyšela, že se Cassagnac omlouvá, přišla jsem zpět k nim.

Mouzay reconduisit ses visites jusqu'à la porte et j'allai lui rappeler que, demain, ma tante les invitait à déjeuner, et rentrai au salon. Et, comme j'entendis Cassagnac qui s'excusait, je revins près d'eux.

„Je mi to líto, slečno — víte, jak rád bych přijal — ale sám jsem se zavázal být dnes večer jinde; a kdybych nešel, bylo by to nezdvořilostí, a já nezdvořilost nikdy neudělám."

— Je suis désolé, Mademoiselle, vous savez si j'accepterais avec plaisir, mais je me suis engagé moi-même pour être ici ce soir ; et, si je n'y vais pas, ce sera une impolitesse, et je ne ferai jamais une impolitesse.

„Mrzí mě to, pane — ale tedy vás zvu na večeři."

— J'en suis fâchée, Monsieur, mais alors je vous invite à dîner.

„A v kolik hodin vlastně odjíždíte?" zeptala se Mouzayová.

— A quelle heure partez-vous donc ? demanda Mouzay.

„V osm hodin večer."

— A huit heures du soir.

„A ona zve na večeři — to je teprve svátek!"

— Et elle invite à dîner, voilà une fête !

„Máte pravdu, to nejde — tedy to bude po mém návratu."

— C'est vrai, c'est impossible, alors ce sera à mon retour.

„Vždy k vašim službám, slečno — ale tentokrát vidíte sám: pozval jsem se k snídani, abych tam dnes večer nemusel jít."

— Toujours à vos ordres, Mademoiselle, mais cette fois vous voyez, je me suis invité moi-même à déjeuner pour ne pas y aller ce soir.

„To proto, že jde za ženou," zašeptala mi do ucha paní de Mertensová.

— C'est parce qu'il va chez une femme, me souffla dans l'oreille Mme de Mertens.

„Víte, co mi madame právě řekla?" řekla jsem neopatrně.

— Vous savez ce que Madame vient de dire ? dis-je imprudemment.

„Co řekla?"

— Qu'a-t-elle dit ?

„Och, nic, nic."

— Oh ! rien, rien.

„Ale ano — řekněte mi."

— Si, dites-moi.

„Ne — později, až vás budu lépe znát."

— Non, après, quand je vous connaîtrai mieux.

„Ne, prosím vás, řekněte mi to hned — prosím vás!" a přitom natahoval hlavu a díval se na mě.

— Non, je vous en prie, dites-le moi tout de suite, je vous en prie ! et il allongeait la tête et me regardait en disant cela.

„Jaká zvědavá povaha!" zvolala Mouzayová. „Pohleďte, jak je zvědavý!"

— Quelle nature curieuse, s'écria Mouzay, voyez comme il est curieux !

„Nu, řekněte mi…"

— Eh bien, dites-le moi...

„Nu dobrá — já jsem sama zvědavá, rozumím vám. Řekla: je to žena."

— Eh bien, oui, je suis moi-même curieuse, je vous comprends. Elle a dit : c'est une femme.

„…To je pravda! A protože je to tak, přijímám vaše pozvání!"

— ... C'est vrai ! et, puisqu'il en est ainsi, j'accepte votre invitation !

„Děkuji."

— Merci.

[OSM ŘÁDKŮ PŘEŠKRTNUTO]

[HUIT LIGNES CANCELLÉES]

„Budu u vás zítra na snídani — ostatně je zcela přirozené, že co přináší velké potěšení, stojí velké úsilí."

— Je déjeunerai demain chez vous, d'ailleurs il est tout simple que ce qui fait beaucoup de plaisir coûte beaucoup de peine.

A místo aby odešli, vrátili se Cassagnac a jeho stín Blanc do salonu a zůstali tam do jedné hodiny.

Et au lieu de partir Cassagnac et son ombre Blanc rentrèrent au salon et y restèrent jusqu'à une heure.

„Ach! Jak jsem ráda, že znám Cassagnaca!" zvolala jsem, když odešli — „vždyť koneckonců není jako každý!"

— Ah ! je suis contente de connaître Cassagnac, m'écriai-je quand ils furent partis car, enfin, il n'est pas tout le monde !

„To věřím," řekla Mouzayová, „a doufám, že je to vítězství, které jste dobyla."

— Je crois bien, dit Mouzay, et j'espère que voilà une victoire que vous avez remportée.

„Jaké vítězství!"

— Quelle victoire !

„Cože — jaké vítězství! Paul de Cassagnac večer, Paul de Cassagnac na snídani!"

— Comment quelle victoire ! Paul de Cassagnac le soir, Paul de Cassagnac à déjeuner !

Vrátila jsem se domů s opakováním: Paul de Cassagnac, Paul de Cassagnac, Paul de Cassagnac atd.

Je suis rentrée répétant : Paul de Cassagnac, Paul de Cassagnac, Paul de Cassagnac, etc.

V jedenáct hodin jsme čekaly na hosty ve velkém salonu, kde byla prostřena snídaně.

A onze heures nous attendions nos invités dans un grand salon où était servi le déjeuner.

Byla jsem v bílém, s červenými saténovými střevíčky, svázanými u kotníku stuhami z hrubé tkaniny téže barvy.

J'étais en blanc, avec des souliers de satin rouge, noués à la cheville par des rubans de gros grain de la même couleur.

Včera mluvil Audiffret s tetou a řekl jí, že přijde v jednu hodinu nazítří.

Hier, Audiffret a parlé à ma tante et lui a dit qu'il viendrait à une heure le lendemain.

„Jdi," řekla mi teta, „jdi říci, aby ho sem vpustili, až přijde."

— Va, me dit ma tante, va dire qu'on le fasse entrer ici quand il viendra.

Vyšla jsem dát ten pokyn a v obvyklém šeru chodeb Grand Hôtelu jsem zahlédla, jak ke mně přichází velká postava, mávající ze všech stran svýma velkýma rukama.

Je sortis pour donner cet ordre et, dans l'obscurité habituelle des corridors du Grand Hôtel, je vis venir à moi un grand corps qui remuait de tous côtés ses grands bras.

Byl to Cassagnac, který mě pozdravil a políbil mi ruku — před hotelovým pokojským!

C'était Cassagnac qui me dit bonjour et me baisa la main, devant la femme de chambre de l'hôtel !

Projevil tutéž galantnost tetě, která ho políbila na čelo po ruském způsobu.

Il fit la même galanterie à ma tante qui le baisa au front à la manière russe.

„Jaké hezké střevíčky máte, slečno — ale raději mám ty včerejší."

— Quels jolis souliers vous avez, Mademoiselle, mais j'aime mieux ceux d'hier.

Následoval celý rozhovor o nohou a obuvi. Cassagnac je velký znalec.

Il s'ensuivit toute une conversation sur les pieds et la chaussure. Cassagnac est grand connaisseur.

Dnes ráno je uvolněnější a ztratil tu vážnost, která mě u vysokého muže vždy trochu děsí.

Ce matin il est plus à l'aise, et il a perdu cette gravité qui, dans un homme de grande taille, m'épouvante toujours un peu.

Blanc přišel po Mouzayové, která už měla zpoždění.

Blanc est arrivé après Mouzay qui était déjà en retard.

Konečně vše proběhlo nejpřirozeněji na světě.

Enfin tout s'est passé le plus naturellement du monde.

Jenže Cassagnac spěchal — v půl druhé měl schůzku s baronem de… čert, zapomněla jsem jméno, nevadí… Blanc a Mouzayová, kteří se znají patnáct let, vedli poněkud lehkovážný rozhovor, před nímž mě Cassagnac neustále chránil.

Seulement Cassagnac était pressé, à une heure et demie il avait rendez-vous avec le baron de..., diable, j'oublie ce nom, n'importe... Blanc et Mouzay, qui se connaissent depuis quinze ans, se livraient à une conversation assez légère contre laquelle Cassagnac me protégeait sans cesse.

Mluvilo se o kráse a prohlásil, že pro něho tmavovlasé ženy neexistují. Ačkoliv k němu nemám žádné city, potěšilo mě to — přirozeným pocitem, společným všem ženám.

On a parlé de la beauté, et il a déclaré que les brunes n'existaient pas pour lui. Bien que je n'aie aucune idée sur lui, cela m'a fait plaisir, par un sentiment naturel à toutes les femmes.

„Chcete vědět jednu věc?" řekl, nakloně se ke mně, zatímco jsem svým nejokouzlivějším způsobem hovořila s Mouzayovou.

— Voulez-vous savoir une chose ? dit-il en se penchant vers moi pendant que, de mon air le plus charmant, je parlais à Mouzay.

„Říkejte."

— Dites.

„Není nikoho milšího než vy."

— Il n'y a rien de plus gentil que vous.

„Oh!"

— Oh!

„Jsou ženy hezčí než vy — ale neznám nikoho milšího. A jestliže to říkám…"

— Il y a des femmes qui sont plus jolies que vous, mais je ne connais personne de plus gentille que vous. Et si je le dis...

To mi udělalo velkou radost. Můj bratr Cassagnac je nejlepší hoch na světě — dali mu pověst sukničkáře, přitom je jen galantní přiměřeně, dobře vychovaný, naprosto milý a dobrý — dobrý jako dítě; proto ho miluji. Miluji ho pouze slovně, protože ve skutečnosti chápu jen jedinou lásku. Všechny ty bratrské komédie mi jsou cizí — mluvím o svém nitru, neboť navenek, v deníku a zvláště slovně miluji mnoho lidí bratrsky — ale ve skutečnosti, dávám-li přednost jednomu před druhým, je to vždy s… postranním úmyslem.

Cela m'a fait grand plaisir. Mon frère de Cassagnac est le meilleur garçon de la terre, on lui a fait une réputation de coureur, tandis qu'il n'est que galant à point, bien élevé, parfaitement agréable et bon, bon comme un enfant, c'est pour cela que je l'aime, je ne l'aime que sur parole, car en réalité je ne comprends qu'un seul amour. Toutes ces mômeries fraternelles me sont inconnues ; je parle de mon *fond,* car à la surface et dans le journal et surtout sur parole, j'aime beaucoup de monde fraternellement mais en réalité si je préfère l'un à l'autre c'est toujours avec... une arrière-pensée.

Vrátím-li se ke Cassagnacovi — je to muž, jakým má být muž: vysoký, robustní… Včera vyprávěl, jak málem oběsil policejního komisaře jeho vlastní šerpou, když se po osmi měsících vězení v Prusku (byl zajat u Sedanu1) vracel do Francie a Thiersova2 vláda ho dala zatknout na hranici. Říkala jsem tedy, že je vysoký a silný — ano, má vtip, to každý ví — a není šarlatán; včera říkal, že musí jet do provincie harangovat voliče: „Vylezete na sud, bijete se do hrudi a strhne je."

Pour en revenir à Cassagnac, c'est un homme comme doit être un homme, grand, robuste..., il a raconté hier comment il a failli pendre un commissaire de police avec son écharpe lorsque revenant en France après huit mois de prison en Prusse (il a été pris à Sedan) le gouvernement de M. Thiers l'a fait prisonnier à la frontière. Je disais donc qu'il était grand et fort, oui, il a de l'esprit, tout le monde sait cela, il n'est pas charlatan, hier il disait qu'il devait aller en province pour haranguer les électeurs : « On monte sur un tonneau, on se frappe la poitrine et on les enlève. »

Přede mnou se stavěl jako Cato — ale začínám vidět skrz. Ostatně mě to skoro mrzí: mám ráda, když si někdo zachovává jistý prestiž, jisté tajemno, velkou nadřazenost — i kdyby to bylo jen šarlatánstvím.

Et devant moi il s'est posé en Caton, mais je commence à voir à travers. D'ailleurs j'en suis presque fâchée, j'aime qu'on conserve un certain prestige, un certain mystère, une grande supériorité, quoique ce soit par *charlatanisme.*

Blanc zůstal dlouho po něm a hovořili jsme o nejrůznějších věcech.

Blanc est resté longtemps après lui, nous avons causé de toute sorte de choses.

„Blanc," říkal Cassagnac, „je jako všichni námořní důstojníci trochu drsný, někdy i hrubý — ale má zlaté srdce a je to můj jediný přítel. Jde nám hledat hotel v Paříži."

— Blanc, a dit Cassagnac, est comme tous les officiers de marine, un peu rude, quelquefois même trivial, mais il a un cœur d'or et c'est mon seul ami. Il va nous chercher un hôtel à Paris.

„Je úžasná," řekl Mouzayové, „úžasná! Hltám ji!"

— Elle est étonnante, dit-il à Mouzay, étonnante ! Je la gobe !

[JEDEN ŘÁDEK PŘEŠKRTNUT]

[UNE LIGNE RAYÉE]

Ani nepomyslel na odchod, když nám Mouzayová připomněla náš odjezd — a odešel po mnoha protestech (zcela upřímných), objetích a několika slzách.

Il n'avait pas pensé à s'en aller quand Mouzay nous rappela notre départ et partit après force protestations (très vraies), baisers et quelques larmes.

Poznámky

Pozn. překl.: Tranche-montagne (franc., doslova „rozsekávač hor") — označení komického chvastounského hrdiny, typ divadelního vychloubala, blízký postavě Matamora.
Pozn. překl.: Italsky: „O stříbrná hvězdo" — neapolská píseň, oblíbená v 19. stol.
Pozn. překl.: Sedan — místo v severní Francii; v roce 1870 zde prohrála francouzská armáda klíčovou bitvu prusko-francouzské války a Napoleon III. byl zajat.
Pozn. překl.: Adolphe Thiers (1797–1877) — první prezident Třetí francouzské republiky (1871–1873), odpůrce bonapartistů.