# Lundi, 24 juillet 1876

Ah!

Ah!

Teta byla venku, četla jsem dole, v hotelském salonu — tu mě napadlo jít nahoru. Jdu nahoru, nacházím ten dopis od Mouzayové. Nevěděla jsem, jak dlouho tam leží, ale šla jsem rovnou za hraběnkou, a právě ve chvíli, kdy jsem stoupala na poslední schůdek schodiště, vycházeli ze salonu dva pánové.

Ma tante était sortie, je lisais en bas, au salon de l'hôtel, l'idée me vint de monter, je monte, je trouve cette lettre de Mouzay. Je ne savais pas depuis quand elle était là, mais à tout hasard je me suis précipitée chez la comtesse et, au moment où je montais la dernière marche de l'escalier, deux messieurs sortaient du salon.

„Ach! To je Mousse," pravila paní de Mouzay.

— Ah ! c'est Mousse, fit Mme de Mouzay.

„Ano, jsem to já."

— Oui, c'est moi.

„Vejděte tedy — vraťte se, pánové."

— Entrez donc ; rentrez, Messieurs.

Sedla jsem si na pohovku celá bez dechu, když mě představili pánům Paulu de Cassagnacovi a Blancovi.

Je m'assis sur le canapé toute haletante après qu'on m'eût présenté MM. Paul de Cassagnac et Blanc.

Paní de Mouzay mě představila Paulu de Cassagnacovi. Je velmi vysoký, tmavý, s černými vlasy a italskýma očima; byl by krásný, nebýt jistého embonpointu1... jak to říci... [slova přeškrtnuta] a jistého stažení rtů, jež zkresluje rysy, které jsou od přírody pravidelné a vznešené.

Mme de Mouzay m'a présenté à Paul de Cassagnac, il est très grand, brun, des cheveux noirs et des yeux italiens ; il serait beau si ce n'était un peu d'embonpoint... comment dire... [mots rayés] et une certaine contraction de la bouche qui fausse ses traits qui sont de nature réguliers et nobles.

Díval se na mě s největší pozorností.

Il me regardait avec la plus grande attention.

„Slečno," řekl konečně a pomalu, „jdu rovnou k věci — někdy i s jistou drsností — ale berte to, jak chcete. Vyjádřila jste přání mě poznat; mnozí tak učinili, ale já nepřišel. A kdyby mi jednoduše řekli, že jste mladá dívka... hezká, půvabná, duchaplná... nepřišel bych, to mě neláká, ne! Ale to, co mi o vás pověděli, ve mně vzbudilo nejžhavější touhu vás poznat. Velkou zvědavost. Řekli mi, že se v ničem nepodobáte ostatním…"

— Mademoiselle, dit-il enfin et lentement, je vais droit au but, souvent avec de la brutalité même, mais prenez-le comme vous voudrez. Vous avez exprimé le désir de me connaître ; beaucoup de personnes ont fait comme vous, mais je ne me suis pas rendu. Et si on m'avait simplement dit que vous étiez une jeune fille... jolie, gracieuse spirituelle... je ne me serais pas rendu, cela ne me touche pas, non ! Mais ce qu'on m'a dit de vous m'a inspiré le plus vif désir de vous connaître. Une grande curiosité. On m'a dit que vous ne ressembliez en rien aux autres..

„Nemluvilo se o nikom jiném než o vás, netvore!" přerušila ho hraběnka.

— On n'a fait que parler de vous, monstre ! interrompit la comtesse.

„Individualita naprosto svébytná," pokračoval Cassagnac.

— Une individualité tout à fait à part, continua Cassagnac.

„Jsem si jista," řekla jsem, „že hraběnka vám o mně namluvila příliš mnoho dobrého a mrzí mě to, protože snad budete zklamán ve svém očekávání."

— Je suis sûre, dis-je, que la comtesse vous a dit trop de bien de moi, et j'en suis fâchée car vous serez peut être déçu dans votre attente.

„Nevyslovuji soud, slečno — po několika strojených větách se nedá posuzovat — ale doufám, že budu mít čest poznat vás blíže, a tehdy…"

— Je ne me prononce pas, Mademoiselle, ce n'est pas au bout de quelques phrases guindées encore qu'on peut juger, mais j'espère avoir l'honneur de vous connaître davantage et alors...

Byla jsem assai1 rozrušena a mluvila málo, chtějíc mluvit jen dobře.

J'étais agitée *assai* et parlais peu ne voulant que parler bien.

„Dostali jste můj dopis?"

— Avez-vous reçu ma lettre ?

„Jaký dopis, madame?"

— Quelle lettre, Madame ?

„No ten, ve kterém jsem vám psala, že pan de Cassagnac je u mě."

— Mais celle dans laquelle je vous disais que M. de Cassagnac était chez moi.

„Nedostala jsem nic a je to podivuhodné — přijít právě v tu chvíli, kdy…"

— Je n'ai rien reçu du tout et c'est merveilleux d'arriver juste au moment où...

„Vždy jsem měl velké štěstí," řekl Cassagnac, „a jakmile jsem si přál, aby se něco stalo, vždy se to stalo — povšimněte si toho dobře!"

— J'ai toujours eu beaucoup de chance, dit Cassagnac, et du moment où je désirais une chose, cette chose arrivait toujours, remarquez-le bien !

„Já bych si přála moci říci totéž, pane."

— Je voudrais pouvoir en dire autant, moi, Monsieur.

„Obdivujte, jak mi náhoda slouží," pokračoval. „O minutu déle a byli bychom dole na schodišti a nemohli bychom se vrátit. Bylo by tedy vše ztraceno, protože jste nedostala pro dnešní večer lóži — ostatně nemám rád domluvená představení, jsou chladná a banální; proto jsem požádal paní hraběnku, aby vám napsala krátký vzkaz, to je mnohem prostší."

— Admirez comme le hasard me sert, continua-t-il, une minute de plus et nous étions en bas de l'escalier et nous ne pouvions plus remonter. Par conséquent c'était manqué puisque vous n'avez pas pu avoir de loge pour ce soir ; d'ailleurs je n'aime pas les présentations arrangées, c'est froid et banal, aussi j'ai dit à Madame la comtesse de vous écrire un petit mot, c'est bien plus simple.

Po výměně těchto prvních vět začal Cassagnac mluvit víc — mluvil o sobě jako o jiném, vykládal své přednosti, svou pozici, svou statečnost, svou pýchu, svou marnivost, svou ctižádost, svou nafoukanost, své názory na různé vztahy, na lásku, na výchovu žen — stavěl se jako Cato1, jako Matamor2; jako Cato zkrocený vznešenou galantností, jako Matamor zkrocený pravou odvahou. Ve všem pohrdal klišé a stavěl se tak, že každé jeho slovo se stávalo pravdou, upřímným prohlášením z jeho strany, jemuž nebylo možno odpovídat jako tomu, co říkají mladíci, jemuž se nebylo možno smát a jemuž člověk byl nucen věřit.

Ces premières phrases échangées, Cassagnac parla davantage, il parla de lui comme d'un autre, exposant ses qualités, sa position, sa bravoure, son orgueil, sa vanité, son ambition, sa fatuité, ses idées sur les différentes relations, sur l'amour, sur l'éducation des femmes, se posant en Caton, en Matamore ; en Caton tempéré par une noble galanterie, en Matamore tempéré par une vraie bravoure. Dédaignant les lieux communs en toute chose et se posant de telle sorte que chacun de ses mots devenait une vérité, une sincère déclaration de sa part, auxquelles on ne pouvait pas répondre comme à ce que disent les *jeunes gens,* dont on ne pouvait pas rire et qu'on était obligé de croire.

Co se mi na tom člověku líbí, je… dost směšné, ale co se mi líbí, je to, že dvě bytosti si nemohou být morálně podobnější, než jsme si my. Při mluvení vypadalo, jako by mi kradl myšlenky. Nelze ho nazývat chvastounem, ačkoliv má kaustická povaha po tom v prvních chvílích toužila — říká totiž příliš otevřeně a přirozeně všechny věci. Nechvastá se, když o sobě mluví dobře, protože o sobě mluví jako o jiném, a nevypadá to jako ona špatná samochvála lidí, kteří svou upřímnost dělají z povolání.

Ce qui me plaît dans cet homme, c'est... assez drôle, mais ce qui me plaît dans lui c'est que deux êtres ne peuvent pas se ressembler moralement autant que nous nous ressemblons. En parlant il avait l'air de me voler mes pensées. On ne peut pas le nommer *blagueur,* bien que ma nature caustique ait eu ce désir les premiers moments parce qu'il dit trop franchement et naturellement toutes les choses. Il ne se vante pas en parlant bien de lui-même parce qu'il en parle comme d'un autre sans que cela ait l'air de cette mauvaise vantardise des gens qui affectent la franchise par professsion.

Díval se na mě jako na „objekt ke studiu".

Il me regardait comme « un sujet à étudier ».

Mouzayová přelétala zářivými, tázavými pohledy od něho ke mně, jako by mu říkala: No? Copak jsem vám říkala?

Mouzay promenait ses regards rayonnants, interrogateurs, de lui à moi, et semblant lui dire : Hein ? Que vous disais-je ?

Blanc, čtyřicetiletý námořní důstojník, dosud mladistvý, nás všechny pozoroval svým jemným, poněkud policejním1 výrazem.

Blanc, un officier de marine de quarante ans mais jeune encore, nous observait tous de son air fin et quelque peu *police-like.*

„Tyto dámy odjíždějí zítra," řekla Mouzayová, „a je to škoda, protože koneckonců Mousse… poslyšte, má drahá, pozvala jsem tyto pány, když jsem vás neviděla přicházet, aby strávili večer u mě, a vy s tetou byste přišly…"

— Ces dames partent demain, dit Mouzay, et c'est dommage, car enfin Mousse... écoutez, ma chère, j'ai prié ces messieurs, ne vous voyant pas venir, de venir passer la soirée chez moi, et votre tante et vous viendriez...

„Ráda přijdu," řekla jsem a podívala jsem se na Cassagnaca.

— Je veux bien, dis-je en regardant Cassagnac.

„Tak je to tedy domluveno — pánové tu budou dnes večer."

— Alors, c'est dit, ces messieurs seront ici ce soir.

„Měl jsem dnes večer jiný závazek," řekl Cassagnac, „ale pro potěšení pohovořit se slečnou se zařídím."

— J'étais engagé ce soir, dit Cassagnac, mais pour avoir le plaisir de causer avec Mademoiselle, je m'arrangerai.

Lehce jsem se uklonila.

Je m'inclinai légèrement.

„Paní hraběnko," pravil Cassagnac, zdravil ji a políbil jí ruku.

— Madame la comtesse, fit Cassagnac en la saluant et lui baisant la main.

„Slečno," řekl a sklonil se přede mnou.

— Mademoiselle, dit-il en s'inclinant devant moi.

Podala jsem mu ruku a on ji políbil.

Je lui tendis la main et il la baisa.

„Dnes večer v devět hodin," řekla Mouzayová.

— Ce soir à neuf heures, dit Mouzay.

„Ano, hraběnko," řekla jsem, „budeme u vás."

— Oui, comtesse, dis-je, nous serons chez vous.

„Slyšíte, pánové?" řekla.

— Vous entendez, Messieurs ? dit-elle.

„Jsem k dispozici slečně," řekl Cassagnac a ve dveřích se ještě jednou uklonil.

— Je suis aux ordres de Mademoiselle, dit Cassagnac en s'inclinant encore une fois dans la porte.

Ihned jsem se rozvalila na pohovce a zpívala Fausta.

Aussitôt je me renversai sur le sofa en chantant *Faust.*

„No snad jste spokojená, teď? A za to vděčíte své staré přítelkyni — té, o níž říkáte, že ji milujete jen chvílemi a z rozmaru, netvore!"

— Eh bien j'espère que vous êtes contente, à présent ? Et c'est à votre vieille amie que vous devez cela, à celle que vous dites n'aimer que par moments et par caprice, monstre !

„Buďte přeci zticha," řekla jsem, stále rozvalena, „umírala jste touhou Cassagnaca poznat a jste nadšena záminkou — jste vy mou dlužnicí."

— Taisez-vous donc, dis-je toujours renversée, vous mouriez d'envie de connaître Cassagnac et vous êtes enchantée du prétexte, c'est vous qui êtes mon obligée.

Brzy nato přišla teta. Zpočátku nechtěla věřit, že mě Cassagnacovi představili, protože jsem jí to říkala celou dobu, zpívajíc a přehazujíc se z jednoho konce pokoje na druhý, v extázi.

Peu de temps après arriva ma tante. Elle ne voulut pas d'abord croire que Cassagnac fût présenté, car je le lui dis tout en chantant et me ballottant d'un bout de la chambre à l'autre, dans l'extase.

„Krása mě nezajímá," řekl Cassagnac s nádherným pohrdáním.

— La beauté ne me touche pas, dit Cassagnac avec un superbe mépris.

To mi nezabránilo učesat se s obzvláštní péčí, udělat si účes originální a vlastní, jako vždy. A obout modré pantoflíčky.

Cela ne m'a pas empêché de me coiffer avec un soin tout particulier, me faisant une tête originale et à moi comme toujours. Et de mettre les mules bleues.

Při příchodu jsme je tam již zastihly, oba ve fraku1, jak přísluší slušným lidem.

En arrivant nous les avons déjà trouvés là, tous deux en habit, comme il convient à des gens comme il faut.

Blanc zůstal s tetou, baronem de Mertensem, baronkou a jakýmsi hrabětem de Boyalem, myslím, který se vrátil z Chislehurstu1, kde měl čest obědvat s císařovnou, zatímco já jsem zůstala sedět na čele pohovky, Mouzayová vedle mě a zajímavý muž naproti. Přes čtrnáct soubojů, přes oblíbenost u nižších tříd a v kavárnách — má vznešené způsoby, a s naprosto přirozenou elegancí mi podložil polštář pod nohy. A tato tak prostá pozornost mě skoro dojala.

Blanc demeura avec ma tante, le baron de Mertens, la baronne, un comte de Boyal, je crois, qui revient de Chislehurst où il a eu l'honneur de déjeuner avec l'impératrice, tandis que je restai assise à la tête du sofa, Mouzay près de moi et l'homme intéressant en face. Malgré ses quatorze duels, sa popularité chez les basses classes et dans les cafés, il a de grandes manières et c'est avec une aisance parfaite qu'il me posa un coussin sous les pieds. Et cette attention si simple m'a presque émue.

„Umím být vážný, velmi vážný," řekl, „ale to mě nudí a jsem si jist, že by to nudilo i vás."

— Je sais être sérieux, très grave, dit-il, mais cela m'ennuie et, j'en suis certain, cela vous ennuierait vous aussi.

„To by Cassagnaca nudilo, věřím," ozval se Blanc z druhého konce salonu, který byl velmi malý, a díval se na něho s výrazem staré chůvy hledící na své rozmazlené a strašlivé dítě.

— Je crois bien [que] cela ennuierait Cassagnac, fit Blanc de l'autre bout du salon, qui est très petit, en le regardant d'un air de vieille bonne qui regarde son enfant gâté et terrible.

Najednou se začalo mluvit o spiritismu a magnetismu — Cassagnac s hlubokým přesvědčením a mystickou vážností. Teta se dala do smíchu.

On parla tout d'un coup du spiritisme et du magnétisme, Cassagnac avec une profonde conviction et une gravité mystique. Ma tante se mit à rire.

„Nerad mluvím o těchto věcech před lhostejnými lidmi," řekl a zmlkl.

— Je n'aime pas parler de ces choses-là devant des indifférents, dit-il, et il se tut.

Ale jakmile byli ostatní pohrouženi do jiných věcí, navázala jsem přerušený rozhovor, a on vyprávěl ty nejpodivuhodnější věci, které viděl a sám zažil s Blancem. Cassagnac je magnetizér. Svěřila jsem mu svá přesvědčení a to, co jsem viděla. A jak jsem již řekla — jsme si natolik podobni — hovor se pozvolna stával snadnějším a téměř důvěrným. Bála jsem se mnohem méně.

Mais lorsque le côté des autres fut absorbé par autre chose, je recommençai la conversation interrompue et il raconta les choses les plus extraordinaires qu'il a vu faire et fait lui-même avec Blanc. Cassagnac est magnétiseur. Je lui fis part de mes croyances et de ce que j'avais vu. Et comme, je le répète, nous sommes tellement semblables l'un à l'autre, la conversation devint peu à peu facile et presque intime. J'avais bien moins peur.

„Kdyby mě váš hovor nudil," řekl Cassagnac v odpovědi na jeden z mých skromných projevů, „nebyl bych tu."

— Si votre conversation m'ennuyait, dit Cassagnac en réponse à une de mes modesties, je ne serais pas là.

A protože to bylo řečeno tím přirozeným způsobem, o němž jsem mluvila ráno, uvěřila jsem mu doslova, jako věřím všemu, co říká.

Et comme c'était dit de cette façon naturelle dont j'ai parlé ce matin, je le crus à la lettre, comme je crois tout ce qu'il dit.

Je mi milé poznávat jiné vztahy mezi mužem a ženou než ty koketní.

Il m'est doux de comprendre d'autres relations entre homme et femme que celles de la coquetterie.

„Manželství chápu jako Romeo a Julie," řekl Cassagnac, „jinak je to hanebnost. Ostatně zamilovaný muž je muž za palubou1."

— Je comprends le mariage comme Roméo et Juliette, dit Cassagnac, autrement c'est une saleté. D'ailleurs l'homme amoureux est un homme à la mer.

„Vy jste do moře padal často — ale jste zdatný plavec," řekla Mouzayová.

— Vous y êtes souvent tombé, mais vous êtes un fort nageur, dit Mouzay.

„Ne, vpravdě — krása a koketnost mě nechávají chladným. Co si vážím, po čem toužím, je možnost říci ženě po třech, čtyřech, šesti měsících známosti: hleďte, líbíte se mi, mám vás velmi rád — máte ke mně totéž přátelské cítění? A řekne-li ano, žijeme v okouzlující důvěrnosti činů i myšlenek. Pokud mi někdo zachutná, jsem schopen přijít a říci mu: Tak tedy, budeme spolu bydlet — nebo vy zde, já naproti. Zatímco když mi někdo nevyhovuje, odejdu a nevracím se. Mohl bych žít s někým půl roku, rok… Ach!" dodal se smíchem, „ale mravy, společnost — ta je tu!"

— Non, en vérité, la beauté et la coquetterie me laissent froid. Ce que j'apprécie, ce que je voudrais, c'est de pouvoir dire à une femme au bout de trois, quatre, six mois de connaissance, voilà, vous me plaisez, je vous aime beaucoup ; avez-vous la même sympathie pour moi ? Et si elle dit oui, on vit dans une charmante intimité d'action et de pensées. Si quelqu'un me plaît je suis capable de venir lui dire : Tenez, nous allons demeurer ensemble, ou bien vous ici, moi en face de cette maison. Tandis que lorsqu'une personne me déplaît je m'en vais et je ne reviens plus. Je pourrais rester six mois, un an à vivre avec quelqu'un... Ah ! ajouta-t-il en riant, mais les convenances, le monde est là !

„Ano, pane — mravy, společnost — to je ta překážka."

— Oui Monsieur, les convenances, le monde, voilà l'échec.

[dva řádky přeškrtnuty]

[deux lignes rayées]

„Doufám, že nikdy nebudu milovat," řekl, „protože lásce nerozumím jako všichni ostatní — především bych byl žárlivý jako tygr!… A pak… a pak, když člověk miluje, není k ničemu. Takže když vidím krásnou ženu, hned se mám na pozoru a hledám, co je na ní odpudivého — říkám si: něco tam být musí! A když přijdu domů a řeknu si: Hle, tmavá nebo světlá hlava, která mě přitahuje příliš… tu si to zakazuji a ustupuji — protože zamilovaný muž je muž za palubou."

— J'espère que je n'aimerai jamais dit-il, car je ne comprends pas l'amour comme tout *le* monde, d'abord je serais jaloux comme un tigre !... Et puis... et puis quand on aime on n'est bon à rien. Aussi quand je vois une femme belle je me défie tout de suite et je cherche ce qu'il y a de repoussant en elle car je me dis, il doit y avoir quelque chose ! Et quand je rentre chez moi et je me dis : Voilà une tête brune ou blonde qui m'attire trop... alors, alors je me le défends et je me retire, car un homme amoureux est un homme à la mer.

„To je pravda."

— C'est vrai.

Pak říkal tolik a tolik o svém charakteru a o lásce, že jsem si myslela to, co Mouzayová řekla nahlas!

Puis il dit tant et tant sur son caractère et sur l'amour que je pensai ce que Mouzay dit tout haut !

„Nu ovšem, pane," řekla, „ale stavíte se tak, abyste strašlivě popichoval k hře… a vaše dobytí se zdálo obtížnější než získání zlatého rouna!"

— Oh ! ça, Monsieur, dit-elle, mais vous vous posez de façon à piquer terriblement au jeu... et faire penser votre conquête plus difficile à faire que celle de la toison d'or !

„Co by si s tím počali?" řekl téměř hořce. „A jaké rouno! Medvědí kůže."

Qu'en ferait-on ? fit-il presque amèrement, et quelle toison ! Une peau d'ours.

Vyprávěl nám, jak se mu zrodila ctižádost. Bylo mu devatenáct let a otec ho zavedl na ples.

Il nous dit comment lui est venue l'ambition. Il avait dix-neuf ans et son père l'avait conduit dans un bal.

„Kdyby byli jen muži," řekl, „ctižádost by neexistovala. Je to kvůli ženám — ano, pohled, stisk ruky — to je naše odměna, to je naše ctižádost! Stál jsem v koutě salonu a díval jsem se na skupinu mladých žen — vždy jsem rád pozoroval to, co je hezké — a sledoval jsem, jaký účinek na ně působila různá jména, která se ohlašovala; tehdy ještě bylo zvykem ohlašovat hosty. Když se říkalo jméno velkého finančníka, všechny ty hlavy se nakláněly jedna k druhé a opakovala si: hle pan ten a ten, hle pan ten a ten. Když se ohlašovalo velké šlechtické jméno, opět nastal pohyb mezi těmi ženami, a totéž pro politika. Tedy!… tedy zachvátil mě vztek! A přísahal jsem, že i já budu něčím, že i u mého jména nastane týž pohyb a totéž šušlání! A když jsem přišel domů, zeptal jsem se sám sebe: nu, hochu, jak to uděláš? Vydělat miliony… rychle? To není čestné. Být vévodou? To je pozdě. A tu jsem se rozhodl stát se tím, čím jsem. Začal jsem tím, že jsem hodil několik velkých skandálů na pařížské dláždění — vždyť to je jako se dvěma psy, kteří se rvou: každý vykoukne z okna. A když jsem na sebe obrátil pohledy, řekl jsem si, že teď, když se na mě dívají, musím být s to ukázat něco!"

— S'il n'y avait que des hommes, dit-il, l'ambition n'existerait pas. C'est pour la femme : oui, un regard, un serrement de main, voilà notre récompense, voilà notre ambition ! J'étais dans un coin du salon et je regardais un groupe de jeunes femmes, toujours j'ai aimé à regarder ce qui est joli, et j'observais l'effet que produisaient sur elles les différents noms qu'on annonçait, c'était encore la mode d'annoncer alors. Quand on disait le nom d'un grand financier, toutes ces têtes se penchaient les unes vers les autres se répétant voici M. un tel, voici M. un tel. Quand c'était un grand nom de noblesse qu'on annonçait, de même il se faisait un mouvement parmi ces femmes, puis la même chose pour un homme politique. Alors !... alors la rage m'a pris ! Et j'ai juré que moi aussi je serais quelque chose, qu'à mon nom il se produirait le même mouvement et les mêmes chuchotements ! Et quand je suis rentré chez moi je me suis demandé : eh bien mon garçon, comment feras-tu ? Gagner des millions... vite ? ce n'est pas honnête. Être duc ? c'est trop tard. Et alors je me suis décidé à devenir ce que je suis. J'ai commencé par jeter quelques grands scandales sur le pavé de Paris, car c'est comme pour deux chiens qui se battent, tout le monde se met aux fenêtres. Et quand j'eus attiré les yeux sur moi, je me suis dit que, maintenant qu'on me regardait, il fallait pouvoir montrer quelque chose !

Přišla k nám paní de Mertensová a Cassagnac začal vyprávět svá válečná dobrodružství, proplétaje hrozné s melancholickým a komickým. Bylo by z toho na knihy.

Mme de Mertens vint à nous et Cassagnac se mit à raconter ses aventures de la guerre, entremêlant le terrible, le mélancolique et le comique. On en ferait des livres.

Ráda jsem se poddávala vlivu toho okouzlujícího rozhovoru, pro mě zcela nového — já, která jsem viděla jen lidi jako Galulu, o nějž jsem se příliš nestarala, nebo jako Audiffreta, z nějž jsem chtěla dělat mučedníky, nebo jako Antonelliho, kterého jsem se snažila milovat a především trochu respektovat — bez možnosti toho dosáhnout při vší nejlepší vůli světa.

Je m'abandonnais volontiers à l'influence de cette causerie charmante et tout à fait nouvelle pour moi, qui n'ai vu que des gens comme Galula dont je ne me fichais pas mal, ou comme Audiffret dont je voulais faire des martyrs, ou comme Antonelli que je cherchais à aimer et surtout à respecter... un peu, sans pouvoir y parvenir malgré la meilleure volonté du monde.

Ostatně domluvme se — mezi Cassagnacem a mnou není a nikdy nebude řeči o lásce.

D'ailleurs entendons-nous, entre Cassagnac et moi il n'y a et n'y aura jamais question d'amour.

Ačkoliv přitom píšíc hvízdám do prázdna, jsem si jista tím, co říkám — alespoň pokud jde o mě.

Bien que je siffle en l'air tout en écrivant cela, je suis certaine de ce que je dis, quant à ce qui en est de moi, au moins.

Jsem velmi hrdá, že jsem přitáhla pozornost a přátelství muže jako Cassagnac — jsem si jista, že obojí již mám.

Je suis très fière d'avoir attiré l'attention et l'amitié d'un homme comme Cassagnac, car je suis sûre que j'ai l'une et l'autre déjà.

Cassagnac je vůdce bonapartistické strany, Cassagnac je jeden z předních mužů dne — pro svou čestnost, odvahu, výmluvnost a nesmírný vliv na své příznivce. A kdyby se Napoléon IV. vrátil… U sta hromů! Ať mu je jedno, přečte-li kdy tyto řádky — se všemi svými chybami i přednostmi, se svou nafoukaností i skutečnou hodnotou, zdá se mi a je: velké dítě génia.

Cassagnac et le chef du parti bonapartiste, Cassagnac est un des hommes éminents du jour, par son honnêteté, par son courage, par son éloquence et son immense influence sur les siens. Et si Napoléon IV revient... Bigre ! Qu'il ne lui en déplaise si jamais il lit ces lignes, avec tous ces défauts et ces qualités, avec sa fatuité et sa valeur réelle, il me semble et il est : un grand enfant de génie.

Paní de Mouzayová a de Mertensová se oddávaly svému nadšení, smály se, vzdychaly a naslouchaly podle toho, co Cassagnac říkal — já jsem šetřila svými projevy souhlasu, abych mu dala pocítit jejich hodnotu, když mu je udělila.

Mmes de Mouzay et de Mertens se livraient à leur enthousiasme et riaient, soupiraient et écoutaient selon ce que disait Cassagnac, quant à moi je ménageais mes marques d'approbation pour lui en faire sentir la valeur quand je lui en donnais.

Mluvilo se o moři, vilách, lázeňských městech.

On parla de la mer, des villas, des villes d'eaux.

Cassagnac vyjádřil znechucení ze společnosti u moře, které je živlem divokým a hrozně se neshoduje se vším, co člověk na pobřeží obvykle vidí.

Cassagnac exprima son dégoût pour le monde au bord de la mer qui est un élément sauvage et qui jure horriblement avec tout ce qu'on voit en général sur les côtes.

„Přesto," řekla jsem, „je velmi příjemné mít dům u moře a ujišťuji vás, že jsem šťastná doma, před otevřeným oknem v noci, při práci nebo psaní, se dvěma hořícími svíčkami přede mnou — protože světla, daleka toho ničit kouzlo krásného měsíčního svitu v krajině u moře, mu dávají zvláštní půvab tím, že kontrastují se stříbrným třpytem vody a černým pozadím stromů. A před tím otevřeným oknem… člověk lépe myslí, lépe píše, je šťastnější než kdekoli jinde — ujišťuji vás!"

— Cependant, dis-je, il est bien agréable d'avoir une maison au bord de la mer et je vous assure que je suis bien heureuse chez moi, devant une fenêtre ouverte, la nuit, pour travailler ou écrire, avec deux bougies allumées devant moi, car je trouve que les lumières, loin de détruire le charme d'un beau clair de lune dans un paysage près de la mer, lui en donnent un tout particulier en contrastant avec la clarté argentée de l'eau et le fond noir des arbres. Et devant cette fenêtre ouverte... on pense mieux, on écrit mieux, on est plus heureux qu'ailleurs, je vous assure !

„Opravdu pracujete… trochu pro sebe?" zeptal se Cassagnac s laskavým výrazem jemnosti, který překvapí — v té kreolské1 a místy přímo divoké tváři.

— Non, vraiment, vous travaillez... un peu pour vous ? demanda Cassagnac avec une gentille expression de douceur qui frappe pour ainsi dire, dans sa figure créole et même féroce.

„Ano," řekla jsem s úsměvem.

— Oui, dis-je en souriant.

Poznámky

Pozn. překl.: Embonpoint (franc.) — zdvořilý výraz 19. století pro nadváhu, tloušťku.
Pozn. překl.: Italsky: „velice, dost" — Marie přepíná do italštiny.
Pozn. překl.: Marcus Porcius Cato Starší (234–149 př. n. l.) — římský státník proslulý přísnou morálkou a neúplatností.
Pozn. překl.: Matamor — komická postava chvastounského vojáka z italské commedie dell'arte a francouzského divadla 17.–18. stol.; typ prázdného vychloubala.
Pozn. překl.: Marie píše v originále anglicky: „police-like" — připomínající policejního detektiva, pronikavý, vyšetřovatelský.
Pozn. překl.: Frak (habit) — povinný společenský oděv gentlemana na večerní společenské události 19. stol.
Pozn. překl.: Chislehurst — vesnice v Kentu (Anglie), kde žila vyhnaná císařovna Eugenie a kde Napoleon III zemřel v roce 1873; centrum bonapartistické emigrace.
Pozn. překl.: „Homme à la mer" (franc.) — doslova: muž za palubou, tj. muž co spadl do moře; idiom pro člověka ztracen v emocích, neschopného jednat.
Pozn. překl.: Kreolský — tmavý, exotický výraz; Cassagnac pocházel z Gaskoňska, ze šlechtické rodiny s koloniálními kořeny.