Neděle, 23. července 1876

Nesnesitelné horko nás drželo doma až do šesti. Pak jsme sešly k večeři a cestou jsem zahlédla Audiffreta zahloubaného do novin. Sotva jsme byly u stolu, řekla jsem to tetě, která o tom pochybovala natolik, že já sama si už nejsem ničím jistá.
Mouzayová píše, že Blanca uvidí zítra a že hodlá zítra večer v Opeře zařídit mé uvedení.
Četla jsem, pak jsem se nechala kolébat sny, jejichž hrdinou není Antonelli, nýbrž anglický vévoda — idealizovaný Hamilton, tedy vdovec.
Těžké a horké počasí se k večeru rozpustilo v déšť a my jsme se procházely po Bois de Boulogne v té nádherné svěžesti deváté hodiny, pak jsme se zastavily u Mouzayové. Paní de Mertensová se mě zeptala, co dělám s Římany.
„Posílám jim své prokletí,“ odpověděla jsem.
„Jak to?“
„Ano, je to nový nápad. S Římem jsem hotova.“
„Ale má drahá,“ vykřikla hraběnka, „vaše místo je v Paříži!“
A znovu mluvila o prvním salonu v Paříži — k tomu prý stačí jen doporučení od Potapova na velvyslanectví, neboť „máte jmění a tohle dítě“.
Ano, dopis od Potapova — který do Říma napsal, že pro naše uvedení do společnosti nemůže nic udělat, protože osobně nezná Uxkülla a to nespadá do jejich úředních vztahů. Ano, protože je tu ten proces.
škrtnuto[Škrtnutá slova]
A ta dobrá žena mluvila o roli, jakou bych tu mohla hrát, o mém velkém přínosu pro bonapartistickou věc. Paní de Mertensová mluvila rovnou o tom, že by mě provdala za Napoleona IV.
Paul de Cassagnac je na venkově s Blancem. Zítra ve dvanáct mi o něm hraběnka podá zprávu.
Mohl by mě zde zdržet až do čtvrtka. Průtahy mě trápí. Musím jet do Ruska, ale nesmím promeškat příležitost poznat muže, o němž se právě všude mluví. Nebyla bych o tom už mluvila, ale protože těch pár slov, která jsem jen tak prohodila, padlo na úrodnou půdu a Mouzayová vzala věc vážně — budiž.
Řím... Paříž... scéna, zpěv... malování?
N... ne, ne. Rusko především! To je základ všeho. No tak! Když si hraji na moudrou, chovejme se rozumně. Nenechme se svést bludičkami fantazie.
Rusko především. Jen ať mi Bůh pomáhá.
Napsala jsem mámě. Tak, z lásky jsem venku a po uši v záležitostech. Ach, jen ať mi Bůh pomáhá — a vše půjde dobře.
Kéž se za mě Panna Maria přimlouvá.

Poznámky

Pozn. překl.: Napoleon IV. (1856–1879) — syn Napoleona III. a císařovny Eugenie, bonapartistický pretendent francouzského trůnu. Zemřel mladý při vojenském tažení v Zululandu. ↩