❦
Čtvrtek, 25. května 1876
Jeudi, 25 mai 1876
Napsala jsem Domenice a odpověděla jsem Yssayevitchovi — u toho posledního jsem dbala na to, abych psala slova daleko od sebe, aby dopis vypadal delší.
J’ai écrit à Domenica et répondu à Yssayevitch, ayant soin en écrivant à ce dernier d’écarter les mots pour que la lettre paraisse plus longue.
V jedenáct hodin mě máma vzala do kostela a k obědu přišla Daniloffová a vyprávěla, že ji navštívil jistý pan Bonnet nebo Bonnin, přítel všech kněží a kumpán veškerého mnišstva1, a žádal ji o adresu rodiny Bashkirtseff, aby se na ni mohl obrátit kvůli charitativnímu dílu2 — a zároveň kladl všechny myslitelné otázky, počínaje tím, zda jsou to tíž Bashkirtseff, jejichž slečna se měla vdát za Audiffreta. Daniloffová mu na vše odpověděla a přišla k nám, kde strávila celý den se svou malou Jeanne.
A onze heures maman m’emmena à l’église et, à déjeuner, la Daniloff est venue raconter qu’elle avait reçu une visite de la part d’un M. Bonnet ou Bonnin, l’ami de tous les prêtres et le compère de tous les moines, qui est venu lui demander l’adresse de la famille Bashkirtseff pour s’adresser à elle pour une œuvre de bienfaisance et, en même temps, il fit toutes les questions imaginables, ayant commencé par demander si c’était les mêmes Bashkirtseff dont la demoiselle devait épouser Audiffret. La Daniloff lui répondit à tout et vint chez nous où elle passa toute la journée avec sa petite Jeanne.
Velmi mě dráždí, jak moje matky hubují služebnictvo a jak dědeček bezdůvodně křičí.
Je suis très agacée par les gronderies de mes mères avec les domestiques et par les hurlements sans cause de grand-papa.
Mám v kapse obálku s adresou a s růží uvnitř, ale kvůli dešti jsem nevyšla.
J’ai dans ma poche l’enveloppe avec l’adresse et une rose dedans, mais je n’ai pas pu sortir à cause de la pluie.
A pak mi cosi říká, že je po všem a že z toho vzejde jen stud a slzy. Co je přirozenějšího?
Et puis quelque chose me dit que tout est fini et que je n’en aurai que honte et larmes. Quoi de plus naturel ?
Říkají mi, že jsem do něho zamilovaná. Přála bych si, aby to byla pravda — mohla bych se pak vdát z lásky a bylo by rozhodnuto. Ale takto — jak si vzít Pietra, když Demidoff ze San Donata3 kupuje obrazy za pětatřicet tisíc franků!
On me dit que je suis amoureuse de lui. Je voudrais bien que ce fût vrai, j’aurais pu alors me marier par amour et tout serait dit. Tandis qu’à présent, comment épouser Pietro quand Demidoff de San Donato achète des toiles de trente-cinq mille francs !
Teď se spokojuji se saténovými pokoji a pěkným nábytkem — ale to jen prozatím. Žena s mým vkusem nemůže nemilovat obrazy, sochy, bronzy, diamanty, zkrátka krásné věci.
A présent je me contente de chambres de satin et de beaux meubles, mais ce n’est qu’attendant. Une femme avec mes goûts ne peut ne pas aimer les tableaux, les statues, les bronzes, les diamants, les belles choses en un mot.
Ona to všechno potřebuje, já to všechno potřebuji; nemohu slyšet bez závisti, že ten a ten koupil ten a ten obraz nebo umělecký předmět — není to banální závist, nýbrž vrozené touhy bytosti s vkusem.
Il lui faut tout cela, il me faut tout cela, je ne puis entendre sans envie que tel et tel a acheté tel tableau, ou tel objet d’art ; ce n’est pas une envie banale, mais bien les aspirations innées d’une créature de goût.
Jak se mohu spokojit se šaty! Hnus!
Comment puis-je me contenter de robes ! Saleté !
Když si vezmu Antonelliho, odsoudím se k doživotní průměrnosti. Na nejisté dědictví spoléhat nelze. A co kdyby Bůh, aby mě potrestal za všechny ty výpočty, dal Antonelliho jiné a udělal z něj milionáře, jak pravil Visconti? To by byl dobrý žert a zasloužila bych si ho, po pravdě řečeno.
En prenant Antonelli, je me condamne à la médiocrité à perpétuité. On ne peut pas compter sur des héritages incertains. Et si Dieu pour me punir de tous ces calculs donnait Antonelli à une autre et le faisait millionnaire comme a dit Visconti ? Voilà qui serait une bonne farce et que je mériterais, en conscience.
Poslyšte, mluvím upřímně: Pietro mě miluje, řekl mi to a vím to, atd. atd. Část jeho lásky se přenesla na mě — ale nebyla jsem to já, kdo si ho všiml, ani kdo za ním běhal; zkrátka byl mi skoro lhostejný, a to tak, že k Audiffretovi jsem v srdci chovala mnohem víc než k němu. Bylo to v době, kdy jsem někoho hledala; někdo mě miloval, nechala jsem to plynout, byla jsem okouzlena a jsem dosud. Ať hledám a vzpomínám jak chci, nenalézám jediný okamžik, kdy by mi byl Antonelli zcela po chuti. Vždy jsem na něm nacházela něco k výtce — hned ruce, hned pomalou, lhostejnou, jezuitskou chůzi, hned pleť, hned... cokoli. Kdežto Audiffret mi dost často připadal dokonalý. Stručně: byla jsem zamilována do Émila, ať říkám cokoli — a když jsem přijela do Říma, hledala jsem někoho, kdo by mě rozptýlil, odškodnil, pomstil; kdo by ukázal mně i mým blízkým, že Audiffret nic neznamená. Proto jsem se pustila do hlásání velké lásky k cardinalinovi4. Dokud jsem se nedozvěděla, že on mě miluje — tehdy... neříkám, že by mi byl lhostejný, lhala bych — ale tehdy... tehdy mě miloval a, jak jsem již řekla, jeho láska se na mě přenesla. A kdo ví? Snad ho miluji. Na Mariinu čest — nevím. Suďte sami podle mého jednání.
Tenez, je parle franchement ; Pietro m’aime, il me l’a dit et je le sais etc. etc. cet amour a déteint en partie sur moi, mais ce n’est pas moi qui l’ai remarqué, ce n’est pas moi qui ai couru après lui, en un mot il m’a été presque indifférent, au point que pour Audiffret il y a eu bien plus que pour lui dans mon cœur. C’était dans un moment où je cherchais quelqu’un, on m’a aimée, j’ai laissé faire, j’ai été enchantée, je le suis encore. Mais j’ai beau chercher, me souvenir, je ne trouve pas un instant pendant lequel j’eusse trouvé Antonelli tout à fait à mon goût. Je trouvais toujours quelque chose à critiquer en lui, tantôt ses mains, tantôt sa démarche lente, nonchalante, jésuite, tantôt sa peau, tantôt... n’importe quoi. Tandis qu’il m’est bien souvent arrivé de trouver Audiffret parfait. Bref, j’ai été amoureuse d’Émile quoique je dise et en arrivant à Rome je cherchais quelqu’un pour me distraire, me dédommager, me venger, montrer à moi-même et aux miens qu’Audiffret n’était rien. C’est pour cela que je me suis mise en devoir de proclamer un grand amour pour le cardinalino*. Jusqu’à ce que j’eusse appris qu’il m’aimait, alors... je ne dis pas qu’il m’eût été indifférent, ce serait mentir, mais alors... alors il m’a aimée et, comme je l’ai déjà dit, son amour a déteint sur moi. Et qui sait ? peut-être que je l’aime. Foi de Marie, je n’en sais rien. Voyez vous-mêmes par ma conduite.
To bylo před třemi dny. Patton přišel k Daniloffové.
Il y a trois jours de cela. Patton est venu chez la Daniloff.
„Jistě víte,“ řekl jí, „že se slečna Bashkirtseff vdává za hraběte Antonelliho, vždyť je to rozhodnuto.“
— Vous devez savoir, lui dit-il, que Mlle Bashkirtseff se marie avec le comte Antonelli, puisque c’est décidé.
Odpověděla, že o tom nic neví — načež slavný konzul dodal, že dělám chybu, když se nevdávám.
Elle répondit qu’elle n’en savait rien, alors l’illustre consul ajouta que j’avais tort de ne pas me marier.
„Hezké ženy,“ řekl, „nejprve všemi pohrdají, opojeny svými úspěchy, a nakonec se vdají za ošklivce, na které by předtím ani nepohlédly.“
— Les jolies femmes, dit-il, méprisent d’abord tout le monde, enivrées par leur succès et finissent par épouser des vilains qu’elles n’auraient pas voulu regarder avant.
Ten drahý konzul — jen pohleďte na tu něžnou starostlivost! To je přesně ten, kdo bez vyzvání klidně pošle rozkošná dobrozdání. Doufám, že ví, co se dělá s lidmi, kteří prokazují podobné služby, a bude držet jazyk za zuby.
Ce cher consul, voyez quelle tendre sollicitude ! En voilà un qui sans être prié peut bien envoyer de charmants renseignements. J’espère qu’il sait ce qu’on fait aux gens qui s’occupent à rendre de pareils services et se tiendra coi.
Nuže, co ještě říci? Ach ano — M. di Clavesana mi svěřil dopis pro M. de Laurentiho a dnes jsem ho odeslala.
Voyons, qu’y a-t-il à dire ? Ah ! oui, M. di Clavesana m’avait chargée d’une lettre pour M. de Laurenti et j’ai envoyé aujourd’hui cette lettre.
Můj vlastní dopis mám v kapse. Tato obálka s mým rukopisem odeslaná z Nice mě může časem kompromitovat... bah! Stačí, když řeknu pravdu. Poslala jsem jen květ.
Quant à ma lettre à moi, elle est dans ma poche. Cette enveloppe avec mon écriture venant de Nice peut me compromettre plus tard... bah ! je n’aurai qu’à dire la vérité. J’ai envoyé une fleur seulement.
A přece jsem byla opravdu pohnutá, když toho dne přišel, v předvečer odjezdu. Právě mi řekl: „Buďte mou ženou.“ Zrudla jsem a nevěděla, kam se dívat.
Pourtant j’étais bien véritablement émue lorsqu’il est venu le jour, la veille du départ. Il venait de me dire : soyez ma femme. J’étais rouge et ne savais où regarder.
„Nuže,“ řekla jsem, „nemluvme už o tom – odjíždím a je po všem.“
— Enfin, dis-je, n’en parlons plus, je pars et c’est fini.
„Ne,“ zvolal s takovým vzepětím, po němž jsem dychtila již dlouho a jejž jsem si zoufale přála vidět po každé z vět, které jsem právě pronášela. „Ne,“ zvolal, „to není konec! Přijedu totiž do Nice. Mluvil jsem o tom s matkou. Vy přece chápete, že to takto nemůže trvat! Přijedu do Nice.“
— Non, s’écria-t-il avec un élan que je désirais depuis longtemps et que je me tourmentais de ne jamais voir après chacune de mes phrases dans le genre de celles que je venais dire. Non, s’écria-t-il, ce n’est pas fini ! Car je vais aller à Nice. J’en ai parlé à ma mère. Vous comprenez bien que cela ne peut pas durer ainsi ! J’irai à Nice.
„Ale,“ řekla jsem, „za měsíc jedu do Ruska.“
— Mais, dis-je, dans un mois je vais en Russie.
„Inu — učiním vše na světě, abych vás následoval.“
— Eh bien je ferai tout au monde pour vous suivre.
„Vzpamatujte se, pane!“
— Y pensez-vous, Monsieur !
„Ne,“ řekl a usedl zpět, „nezlobte se. Kdybyste věděla, jak vás miluji.“
— Non, dit-il en se rasseyant, ne vous fâchez pas. Si vous saviez comme je vous aime.
„Nechci o tom více slyšet!“
— Je ne veux plus en entendre parler !
„Vždy — ale vy přece víte, že vás miluji; to jste uhádla, že ano?“
— Toujours, mais vous savez que je vous aime, vous l’avez bien deviné ?
„Říkal jste mi to tolikrát.“
— Vous me l’avez dit tant de fois.
„Ano — ale pak jsem vždy říkal věci, abyste si myslela, že vás nemiluji. Nevím, proč jsem to dělal.“
— Oui mais après je disais toujours des choses pour vous faire croire que je ne vous aime pas. Je ne sais pas pourquoi je faisais cela.
Aniž si to uvědomoval, odpovídal na můj starý a tajný neklid z tónu, jakým mluvil po každém miluji vás.
Sans s’en apercevoir il répondait à une ancienne et secrète inquiétude que j’avais sur le ton qu’il prenait après chaque je vous aime.
„Dost, pane, odjíždím.“
— Assez, Monsieur, je pars.
„Ano — ale kdybych přijel do Nice...,“ ptal se.
— Oui, mais si je viens à Nice..., demanda-t-il.
„Nuže,“ řekla jsem, hledíc na koberec vlhkýma očima, „nuže přijedete-li do Nice, budete vítán,“ a bezděčně jsem ztišila hlas. V tu chvíli se zeptal, zda ho miluji, načež jsem mu nechala hlavu sklouznout na rameno.
— Eh bien, dis-je en regardant le tapis avec des yeux tout humides, eh bien si vous venez à Nice, vous serez le bienvenu, et je baissai involontairement la voix. C’est en ce moment qu’il me demanda si je l’aimais à la suite de quoi je laissai aller ma tête sur son épaule.
Byla jsem při psaní poněkud rozrušená a trochu jsem to zamotala. Ostatně jsou to nepodstatné drobnosti — pár zapomenutých slov, nic víc.
J’étais assez troublée en écrivant et j’ai un peu embrouillé. D’ailleurs ce sont choses de peu d’importance, quelques mots oubliés, voilà tout.
Byla jsem tehdy šťastná — nikoli z lásky, ale z triumfu, neboť triumf to přece jen byl. Muž nemůže ženě prokázat větší čest, než když ji požádá o ruku.
J’étais heureuse alors non pas d’amour, mais de triomphe, car c’en était toujours un. Un homme ne peut pas faire à une femme un plus grand honneur que celui de la demander en mariage.
Dříve jsem nechápala celý dosah tohoto počinu.
Avant je ne comprenais pas toute l’importance du procédé. '
Proč to vše říkám? Abych dokázala, že Antonelliho nemiluji? To je zbytečné — pravdu musí každý vidět sám.
Pourquoi dis-je tout cela ? Est-ce pour prouver que je n’aime pas Antonelli ? Voilà qui est inutile, on doit bien voir soi-même la vérité.
„Říkáte, že mě v Nice nepřijmou,“ řekl.
— Vous dites que je ne serai pas accepté à Nice, dit-il.
„Ano, říkám to.“
— Je le dis.
„Nenávidíte mě?“
— Vous me détestez ?
„Řekla jsem, že vás moji rodiče nepřijmou jako nápadníka, a opakuji to — ale říkám vám, že jako známý budete dobře přijat. Jen si věci nepleťte, nemyslete si, že jsme vaši, protože jsme milí — moje matka je milá ke každému; nenechte se zmýlit tím, jak vás přijme.“
— J’ai dit que vous ne seriez pas accepté comme prétendant par mes parents et je le répète, mais je vous dis que, comme connaissance, vous serez bien traité. Seulement ne confondez pas, ne pensez pas que l’on soit à vous si l’on est aimable, ma mère est aimable avec tout le monde, il ne faut pas vous tromper sur son accueil.
Neudělala jsem dobře, že jsem to řekla — a další věci podobného rázu?
N’ai-je pas bien fait de dire cela et d’autres choses encore dans le même genre ?
Poznámky
Pozn. překl.: „Le compère de tous les moines“ — „compère“ naznačuje vychytralé spiklenectví, nikoli pouhé přátelství; tedy kumpán, pomahač. ↩
Pozn. překl.: „Une œuvre de bienfaisance“ — charitativní dílo; záminka použitá ke shromažďování informací o rodině. ↩
Pozn. překl.: Kníže Pavel Děmidov (1839–1885), nesmírně bohatý ruský průmyslník a sběratel umění, který se stal knížetem ze San Donata. ↩
Pozn. překl.: Cardinalino — italský deminutiv slova „kardinál“; Mariina přezdívka pro Pietra, odkazující na jeho strýce kardinála Antonelliho. ↩