Pátek, 26. května 1876

Vyšla jsem ráno a dala jsem svůj dopis — či spíše svůj květ — na poštu.
— Antonelli není nic než... vynechám slovo, které řekla moje teta — ta má taková slova ráda. Protože, pokračovala, je to jen dítě.
— Ach, to je pravda, říká máma — dostanou od něj vše. Nutí ho tři dny se postit, nedají mu ani haléř a diktují mu podmínky.
Výborně! To je něco, co mě přivede k zuřivosti — bezděčně, to vím.
Ta slova, naprosto pravdivá, mi jasně dokazují, že jsem se poskvrnila nadarmo. Vždyť jsem se poskvrnila. Bez lásky a bez prospěchu! To je k vzteku. Nikdo na světě není citlivější než já. Od chvíle, kdy jsou má tvář a mé rty poskvrněny, cítím se špinavá jako po čtyřiadvaceti hodinách jízdy vlakem.
Antonelli bude mít právo říkat, že jsem ho milovala a že jsem byla nešťastná z toho zmařeného sňatku. Zmařený sňatek je vždy skvrnou na dívce. Všichni budou říkat, že jsme se milovali, ale rodina mladého muže mě nechtěla — nikdo nebude říkat, že odmítnutí přišlo ode mne. Nejsme ani dost milováni, ani dost velcí na to.
Ostatně zdání dá zapravdu těm, kdo to budou říkat.
To mě rozzuřuje.
Jaký smysl mělo říkat mu, že ho miluji, chovat se, jako by to byla pravda? Nebýt těch několika slov Viscontiho, nikdy bych nezašla tak daleko. Výmluvy!
Ach, dívko — jste ještě velmi mladá!

Poznámky

Pozn. překl.: Marie zde užívá anglicismus „sensitive" (citlivá, vnímavá) tam, kde by spisovná francouzština měla „sensible" — jeden z jejích typických jazykových prolnutí.
Pozn. překl.: Mariage manqué — nevydařené či ztroskotané zásnuby; ve Francii 19. stol. závažná společenská skvrna na dívce, neboť naznačovala, že byla rodinou „vyzkoušena a shledána nedostatečnou".