❦
Středa, 24. května 1876
Mercredi, 24 mai 1876
Probudili mě v poledne právě ve chvíli, kdy se mi zdálo, že mě Mme Bueno objímá a blahopřeje mi k nadcházejícímu sňatku.
On m’a réveillée à midi au moment où je rêvais que Mme Bueno m’embrassait en me félicitant sur mon prochain mariage.
„Rychle, rychle,“ říká mi máma, „pojď za Dinou.“
— Vite, vite, me dit maman, viens chez Dina.
Nadzvedla jsem „těžký saténový závěs modré barvy“ a přešla v košili za Dinou.
Je soulevais « la lourde tapisserie de satin bleu » et passai chez Dina, en chemise.
„Antonelliové si nechali opatřit úřední informace,“ říká mi náhle máma.
— Les Antonelli ont envoyé prendre des informations officielles, me dit brusquement ma mère.
„Cože?“
— Quoi ?
„Mme de Camprien tu právě byla,“ pokračuje celá rozrušená máma, „přispěchala mě varovat. Přijel k nim z Říma italský hrabě, jehož jméno odmítla prozradit; obrátil se na ně proto, že madame je Ruska provdaná za Francouze, který zná monsignora Zamboniho z Říma a může lépe než kdokoli jiný poskytnout veškeré myslitelné informace. Také mi řekla, že s ní mluvil o jakémsi velkém veřejném skandálu kolem Paula, a prosila mě, abych jí sdělila, zda je to pravda, aby mohla případně uhladit hrany1 a zabránit tomu, aby se onen hrabě šel vyptávat k centrálnímu komisaři. Řekla jsem jí, že to není pravda; co se týče Georgese, to je člověk, který žije s nějakou ženskou a dopustil se hanebností, ale nás se to netýká.“
— Mme de Camprien sort d’ici, continua maman toute bouleversée, elle est venue en toute hâte m’en avertir. Il leur est arrivé de Rome un comte italien dont elle n’a pas voulu dire le nom, qui s’adresse à eux parce que madame est russe et mariée à un Français qui connaît Monseigneur Zamboni de Rome et qui peut mieux que personne donner toutes les informations imaginables. Elle m’a dit aussi qu’il lui a parlé d’un grand scandale officiel de Paul et me pria de lui dire si c’est vrai pour pouvoir arrondir s’il y a des angles, et empêcher ce comte d’aller chercher des renseignements chez le commissaire central. Je lui ai dit que ce n’était pas vrai, quant à Georges, c’est un homme qui vit avec une fille et qui a fait des saletés, mais il ne nous regarde pas.
„A dál?“
— Après ?
„Říká také, že je pověřena zjistit můj názor na věc a sdělit jej hraběnce Antonelliové, protože mladí lidé jsou zajedno. O Pietrovi hovoří jako o zjevení2 — pomyslete, synovec kardinála, samého kardinála Antonelliho!3 Nadina (moje teta) vyšla ven, aby si zahrála na hrdou a prohlásila, že by nikdy nesvolila.“
— Elle dit qu’elle est aussi chargée de savoir mon idée à ce sujet pour la communiquer à la comtesse Antonelli car les jeunes gens sont d’accord entre eux. Elle parle de Pietro comme d’un phénix, - pensez-donc, le neveu du cardinal, du cardinal Antonelli lui-même ! Nadine (ma tante) est sortie faire de la fierté et dire qu’elle ne consentirait jamais.
„Ostatně nic divného,“ řekla stará, „vaše dcera je tak krásná! Manžel o ní napsal čtyřstránkový dopis — snadno si domyslíte, co psal; ostatně kdokoli se s ní setká, obdivuje ji. Je celá v jednom ohni, to je látka na klepy na dva měsíce; běží k Mme Korsakoffové, nepochybně aby jí to vylíčila, a do dvou hodin bude celé město na uších.“
D’ailleurs il n’y a rien d’étonnant, a dit la vieille, votre fille est si belle ! Mon mari a déjà écrit une lettre de quatre pages sur elle, vous pensez bien ce qu’il a dit, d’ailleurs tous ceux qui l’approchent l’admirent. Elle est tout en fièvre, c’est de quoi bavarder deux mois, elle court chez Mme Korsakoff, sans doute pour lui raconter et dans deux heures toute la ville en criera.
Poslouchala jsem ty útržkovité řeči a byla jsem celá neklidná. Máma byla celá rozechvělá a jen opakovala, jak byla Mme de Camprien oblečena, jaký měla slavnostní výraz, a jak sama, máma, byla překvapená a rozrušená — ona, která si myslela, že to celé není nic než dvoření, žert, nic vážného.
J’écoutais ces discours déguenillés, tout inquiète. Maman était très émue et ne faisait que répéter comment Mme de Camprien était mise et quel air solennel elle avait, et combien elle, maman, était surprise et agitée, elle qui croyait que tout cela n’était qu’une cour, une plaisanterie, rien de sérieux.
Ten hrabě přijel z Paříže z pověření osoby, jíž byl dopis adresován, a dnes odjíždí do Říma.
Ce comte vient de Paris de la part de la personne à laquelle on avait écrit et part aujourd’hui pour Rome.
Když jsem se tvářila ustaraně, uklidňovaly mě, že Camprienové mluvili jen v dobrém.
Comme je me montrais soucieuse, on me rassurait en disant que les Camprien n’avaient dit que du bien.
„O tom jsem přesvědčena,“ řekla jsem, „ale myslíte, že jsou tito lidé tak prostí? Myslíte, že se ptali jen hraběte de Camprien? Ach, madam, vy neznáte kleriky!“
— Ça, j’en suis certaine, dis-je, mais pensez-vous ces gens si simples ? Pensez-vous qu’ils n’aient demandé qu’au comte de Camprien ? Ah ! Madame vous ne connaissez pas les prêtres !
Nato začaly velmi spokojeně žertovat.
Alors on se mit à plaisanter d’un air très content.
„Prosím vás, nemluvte o tom,“ řekla jsem, stále více zachmuřená, „z toho všeho nevzejde nic než nepříjemnosti a ponížení.“
— N’en parlez pas, je vous en prie, dis-je en me rembrunissant de plus en plus, il n’y aura de tout cela que des ennuis et des humiliations.
„Nu tak!“ řekly máma a teta, „nu tak co na tom! My si je nepřejeme, nebudeme po nich plakat. Budou-li tropit hlouposti, obejdeme se bez nich!“
— Eh bien ! dirent maman et ma tante, eh bien qu’est-ce que ça fait ! On ne les désire pas, on ne les pleurera pas. S’ils font des farces et bien on s’en passera !
„Och!“ řekla jsem hořce, „tak takhle vy mluvíte! Odmítnout nebo přijmout je jiná otázka — ale snášet toto ponížení... Nepřerušujte mě! Veškeré ty nepříjemnosti a všechny mé žaly jsou jen fantazie, říkáte. Říkáte, že přestože nejsem ze společnosti, nic mi nebrání dobře se vdát a že to je nakonec vše, co je třeba. Souhlasím s vámi — jenže právě mé fantazie mi brání dobře se vdát. Říkáte: nevadí, obejdeme se bez nich. Ale co mi pak zbývá? Nemohu vycházet do společnosti a nemohu se vdát — tušila jsem, že mi v tom moje trápení zabrání, ale pak — co mi zbývá? Klášter? Nuže, odpovězte!“
— Oh ! dis-je amèrement, voilà comme vous parlez ! Refuser ou accepter c’est une autre question, mais subir cette humiliation... Ne m’interrompez pas ! Tous ces désagréments et tous mes chagrins ne sont que de l’imagination, dites-vous. Vous dites que j’ai beau ne pas être de la société, ça ne m’empêchera pas de faire un beau mariage et qu’au bout du compte c’est tout ce qu’il faut. Je suis d’accord avec vous, mais voilà que mes imaginations m’empêchent de faire ce beau mariage. Vous dites, tant pis, nous nous en passerons. Mais alors que me reste-t-il ? Je ne puis aller dans le monde et je ne puis me marier, je pressentais bien que mon tourment m’en empêcherait, mais alors que me reste-t-il ? Le couvent ? Voyons, répondez !
„Ale také,“ odpověděly, „oni přece zjišťují informace! Měli by se zajímat jen o tebe!“
— Mais aussi, me répondirent-elles, ils prennent des informations ! Ils ne devraient s’inquiéter que de toi !
„Ach, mámo, ach, teto, jak to mluvíte! Ani Lubimoff, ani Galula4 se jistě na nic nepůjdou ptát — ale ti nejsou pro mě vhodné partie! Kdežto ti, kdo se pro mě hodí, věřte, budou postupovat jako Antonelliové!“
— O maman, ô ma tante, comme vous parlez ! Sans doute ni un Lubimoff, ni un Galula, n’iront rien demander, mais ils ne sont pas des partis pour moi ! Tandis que ceux qui me conviennent, soyez-en sûres, feront comme les Antonelli !
Nevěděly, co odpovědět, a brzy jsem zůstala sama s Dinou a začala se tak tiše a tak opravdově naříkat, tónem tak zoufalým, tak klidným, tak rezignovaným, že mě začala utěšovat a já ucítila, jak mi stoupají slzy do očí.
On ne trouvait rien à répondre et bientôt je restai seule avec Dina et commençai à me plaindre si doucement et si véritablement et d’un ton si désolé, si calme, si résigné qu’elle commença à me consoler et que je sentis venir des larmes dans mes yeux.
„Pojedeš do Ruska, přivezeš otce, ten tě bude všude uvádět.“
— Tu iras en Russie, tu amèneras ton père, il te conduira partout.
„Och, zkusím to, ale kašlu, jsem nemocná, zemřu.“
— Oh ! j’y tâcherai, mais je tousse, je suis malade, je vais mourir.
„Musíš se léčit,“ říkala laskavě Dina.
— Il faut te soigner, disait gentiment Dina.
„Nestojí to za to, hra nestojí za svíčku. Proč žít, když život je takový jako můj!“
— Ça ne vaut pas la peine, le jeu ne vaut pas la chandelle. Pourquoi vivre, quand la vie est telle que la mienne !
„Marie, dříve jsi měla úplně jiné názory, říkala jsi, že není nic krásnějšího než život a nic ošklivějšího než smrt. Já tě už nepoznávám!“
— Marie, avant tu avais des idées tout autres, tu disais qu’il n’y avait rien de plus beau que la vie et de plus laid que la mort. Je ne te reconnais plus !
„Dříve to bylo jiné, dříve jsem nevěděla nic, dříve jsem vždy doufala — ale teď... Víš, sama máma mi řekla, že o tom nemám ani snít.“
— Avant c’était autre chose, avant je ne savais rien, avant j’espérais toujours, mais à présent... Tiens, maman elle-même m’a dit qu’il ne fallait pas y songer.
„Ale přece!“
— Oh mais !
„Počkej — řekla pravdu, ale až uvidí, jak se trápím, bude se mnou mluvit jinak, bude mě povzbuzovat, uklidňovat, slibovat — to vše jen proto, aby mě utišila pro tuto chvíli; bude slibovat na příští rok, abych alespoň zatím zůstala v klidu — a lhůta vyprší a bude zas totéž!“
— Attends, elle m’a dit vrai mais, voyant ma douleur, elle me parlera autrement, elle m’encouragera, me rassurera, me promettra, tout cela pour me calmer pour le moment, elle promettra pour l’année prochaine pour que, jusque-là au moins, je reste tranquille et le délai expirera et ce sera encore la même chose !
„Marie,“ přerušila mě nemocná zesláblým, konejšivým hlasem, „víš, co bych ti řekla?“
— Marie, interrompit la malade de sa voix affaiblie et consolatrice, tu sais ce que je te dirais ?
„Ne,“ odpověděla jsem, ruce na čele.
— Non, répondis-je les mains sur le front.
„Staň se slavnou zpěvačkou — to dokážeš.“
— Fais-toi célèbre chanteuse, tu le peux.
„Ach, to vím.“
— Ah ! je sais bien.
„To je nejlepší postavení ze všech.“
— C’est la meilleure des positions.
„Ano — ale mám nemocné plíce. A co s tím!“
— Oui, mais j’ai la poitrine malade et que faire avec cela !
„Léč se,“ pokračovala jemně.
— Soigne-toi, continua-t-elle doucement.
„Ach, to nestojí za to!“
— Ah ! ça ne vaut pas la peine !
„Tady jde Walitský.“
— Voici Walitsky qui vient.
„Walitský,“ řekla jsem, „poslechni si mě, něco tady mám.“
— Walitsky, dis-je, ausculte-moi, j’ai quelque chose là.
Poslechl si mě, a protože nenašel nic než katar, předepsal mi lázně v Sodenu.
Il m’ausculta et ne trouvant qu’un catarrhe me commanda les eaux de Soden.
Poslechnu, protože na životě člověk vždycky lpí, ale… ale jsem tak nešťastná!
J’obéirai parce qu’on tient toujours à la vie, mais... mais je suis bien malheureuse !
Přes den jsem malovala, jedla a odpovídala na to, nač se mě vyptávali ohledně Antonelliho.
Dans la journée j’ai peint, j’ai mangé, j’ai répondu à ce qu’on me demandait d’Antonelli.
Pak jsem šla k sobě psát, a jak jsem psala, dala jsem se do usedavého pláče. Potom jsem si šla kleknout a modlit se.
Et je suis venue chez moi écrire et tout en écrivant je me mis à pleurer de toutes mes forces. Puis j’allai me mettre à genoux et prier.
Bože, což není pokornějšího postoje než na kolenou? Ať mi někdo řekne, co mám udělat, abych usmířila ten božský, neúprosný hněv! Neposmívejte se mi, jsem docela zdrcená. Nemám už ani hrdost. Dříve jsem chtěla knížete, miliony, velikost — teď se za ta přání stydím a pláču!
Dieu, n’y a-t-il pas une posture plus humble qu’à genoux, qu’on me dise ce que je dois faire pour apaiser cette colère divine, implacable ! Ne vous moquez pas de moi, je suis bien abattue. Je n’ai même plus de fierté. Avant je voulais un prince, des millions, des grandeurs, à présent j’ai honte de ces désirs et je pleure !
Víte, jaké byly mé představy. Muž, na kterého shlížím z výše své fantastické velikosti, ten muž mnou bude pohrdat a opovrhovat — ne on sám, ale to vyjde nastejno.
Vous savez quelles étaient mes idées. Un homme que je regarde du haut de ma grandeur fantastique, cet homme me méprisera et me dédaignera, pas lui, mais cela revient au même.
A čím jsem si to zasloužila!
Et qu’ai-je fait pour cela !
Máma a teta ve své tupé strnulosti sní o pohádkovém princi, svobodném a nezávislém, který mi k nohám složí svou korunu i srdce!
Maman et ma tante, dans leur engourdissement stupide, rêvent un prince charmant, libre et indépendant, qui viendra déposer à mes pieds sa couronne et son cœur !
Tyhle sny, které jsem dříve sdílela a snad sdílím i dnes, mi připadají ubohé a přivádějí mě k zoufalství!
Ces rêves, que je partageais avant et que je partage peut-être aujourd’hui me font pitié et me rendent désespérée !
Bože! Jak nemít v nenávisti rodinu, kvůli níž člověk snáší to, co snáším já!!!
Dieu ! peut-on ne pas haïr une famille à cause de laquelle on endure ce que j’endure ! ! !
A budu-li si stěžovat, budu-li plakat, a umřu-li, řeknou, že z lásky!! Ó ohavný výsměch! Copak mám v sobě místo pro lásku!
Et si je me plains et si je pleure, et si je meurs, ils diront que c’est d’amour ! ! ô dérision hideuse ! Est-ce que j’ai de la place pour l’amour !
Celá ta věc mě vyvedla z míry a neodvážila jsem se ten květ poslat.
Toute cette affaire m’a interdite et je n’ai pas osé envoyer la fleur.
Večer, když jsem odcházela, jsem políbila mámu.
Ce soir en m’en allant j’embrassai maman.
„Líbá jako Pietro,“ řekla se smíchem.
— Elle embrasse comme Pietro, dit-elle en riant.
„Copak tě políbil?“ zeptala jsem se.
— Est-ce qu’il t’a embrassée ? demandai-je.
„Ale tebe políbil,“ řekl Walitský v domnění, že pronáší tu největší nehoráznost, a tím ve mně vyvolal velmi živé výčitky svědomí a skoro stud.
— Il t’a embrassée toi, dit Walitsky croyant dire la chose la plus énorme et par cela me faisant éprouver un bien vif remords et presque une honte.
„Ach, Walitský!“ řekla jsem takovým tónem, že se máma i teta obrátily k němu s výčitkou a nelibostí ve tváři.
— Oh ! Walitsky ! dis-je d’un tel air que maman et ma tante se tournèrent vers lui avec un air de reproche et de mécontentement.
Marii že políbil muž! Marii, tu hrdou, tu povýšenou, tu přísnou — ale kdepak! Marii, která o tom namluvila tolik krásných řečí!
Marie embrassée par un homme ! Marie la fière, la hautaine, la sévère, allons-donc ! Marie qui a fait tant de beaux discours sur ce sujet !
V duchu jsem se za to zastyděla.
Cela m’a rendue intérieurement honteuse.
Proč jsem se vlastně zpronevěřila svým zásadám? Nemohu připustit, že se to stalo ze slabosti, že jsem se dala strhnout; kdybych to připustila, přestala bych si sama sebe vážit. Nemohu říct, že to bylo z lásky.
En effet, pourquoi ai-je manqué à mes principes ? Je ne peux pas admettre que cela fut ou a été par faiblesse, par entraînement ; si j’admettais cela je ne m’estimerais plus. Je ne puis pas dire que ce fut par amour.
Bylo mi to příjemné; udělala jsem to ze stejného důvodu, z jakého jsem si nechala tisknout nohu.
Cela me faisait plaisir, je l’ai fait par la même raison que je me suis laissé presser le pied.
Stačí mít pověst nepřístupné, to úplně stačí. Všichni jsou tak zvyklí vídat mě takovou, že by nevěřili vlastním očím, a já sama jsem tolikrát hlásala tolik přísných zásad, že bez tohoto deníku bych tomu sama nevěřila.
Il suffit de passer pour inabordable, cela est assez. On est si habitué à me voir telle qu’on ne croirait pas à ses propres yeux et moi-même j’ai si souvent parlé de tant de choses rigides que je n’y croirais pas moi-même sans ce journal.
Ostatně dívka smí dovolit, aby se k ní někdo přiblížil, jen tehdy, je-li si jistá jeho láskou, protože takový ji obviňovat nebude. Kdežto s lidmi, kteří se jen dvoří, je třeba být celá pokrytá bodlinami jako ježek.
D’ailleurs il ne faut se laisser aborder que par un homme de l’amour duquel on est certaine, car celui-là n’accusera pas. Tandis qu’avec des gens qui ne font que faire la cour il faut être toute couverte de pointes comme un hérisson.
Buďme lehkovážné k muži vážnému a milujícímu, ale přísné k muži lehkovážnému.
Soyons légère avec un homme sérieux, aimant, mais soyons sévère avec un homme léger.
Bože, jak jsem ráda, že jsem napsala přesně to, co si myslím!
Dieu que je suis contente d’avoir écrit exactement ce que je pense !
Poznámky
Pozn. překl.: „Arrondir s’il y a des angles“ — doslova „zaoblit, pokud jsou hrany“; idiom znamenající uhladit, zmírnit nepříznivé informace. ↩
Pozn. překl.: „Un phénix“ — doslova fénix; idiomaticky výjimečný, nedostižný člověk. ↩
Pozn. překl.: Kardinál Giacomo Antonelli (1806–1876), vatikánský státní sekretář Pia IX.; jeden z nejmocnějších mužů katolické církve. Pietro byl jeho synovec. ↩
Pozn. překl.: Lubimoff a Galula — méně prestižní nápadníci, kteří by takové formální aristokratické prověřování rodinného původu neprováděli. ↩