Středa 3. května 1876

Existuje na světě místo půvabnější a hůř obydlené než Nice? Všichni stálí obyvatelé jsou ještě zde — ale jsou tak nicotní a oškliví, že je to srdceryvné. Pokud jde o muže — je všeobecně známo, že Saëtone, Galula, Danis, Roissard a čas od času Audiffret jsou perlami společnosti; nuže, kdybyste ty perly znaly, ptaly byste se s hrůzou: kteří jsou tedy ti ostatní, jestliže ti nejlepší jsou takoví?

Tři dny nesnesitelný vítr; ostatně nepřeji si nic lepšího než zůstat doma a potichu se horšit a stěžovat si na Pietra — sama sobě ovšem. Velmi se nudím; vzala jsem jeden svazek J.-J. Rousseaua, ale na prvních stránkách jeho „Nové Héloisy" jsem se znechutila. Co se týká Emila, četla jsem ho na počest Záhadného¹ — a našla jsem tam několik dobrých myšlenek, ale mnoho zbytečných úvah vhodných k znechucení všeho.

Hle, je tak chladno, že jdu zavřít okno. Tentokrát jsem neudělala jako jindy — svou ranní procházku při příjezdu do Nice. Mé milostné myšlenky jsou jinde a mé smutné starosti mě drží doma a nutí mě netrpělivě čekat na hodinu odjezdu do Ruska — ale předtím? Ráda bych se vrátila do Říma. Pietro musí telegrafovat osmačtyřicet hodin před dostihy. Bylo by mnohem lepší, kdyby přijel sám. Byl-li by svobodný a zejména kdyby mě miloval, bezpochyby by to udělal. Tato myšlenka mě napadla včera před usnutím. Četla jsem „Dámu s kaméliemi" včera po obědě. Čekala jsem víc, po všem, co se o té knize říká. Četla jsem komedii Shakespearovu — a nic mi nepřipadá tak zábavné jako romány Dumasovy a díla starého Plútarcha. Spisovatel 18. století mě znechucují; pokud jde o starověké autory — usínám na prvních stránkách, ale dokáži-li překonat tento první dojem, nedokáži se odtrhnout od knihy — a to mi nesčetněkrát nastalo.

A zde jsou stanovy naší společnosti.

A.T.E.

Stanovy společnosti A.T.E. dam a slečen, založené v neděli 9. května 1875 v Nice, promenáda des Anglais č. 55 bis, ve vile slečny Marie Konstantinovny Baškirtseff, Thálie, předsedkyně a zakladatelky, za přítomnosti dvou zakládajících členek slečny Marie Alexandrovny Sapogenikoffové, Aglaie, a Olgy Alexandrovny Sapogenikoffové, Eufrasyné.

1° Podle vzoru předsedkyně Thálie a dvou zakládajících členek Aglaie a Eufrasyné, jež přijaly jména tří Grácií starověku, každá členka musí přijmout zvláštní jméno, pod nímž bude označována ve správě společnosti.

2° Členky mohou být přijímány jen předsedkyní, a každá osoba, která by si to přála, může se obrátit na jednu ze známých členek, která věc předloží předsedkyni.

3° Členkami mohou být jen osoby ženského pohlaví od věku patnácti let. Avšak pro funkce tajemníků, korespondentů, vrátných, metařů a jiné jsou páni přijati — vždy jen předsedkyní, která jim vydá jmenovací listinu opatřenou jejím pečetí a podpisem, jakož i podpisy obou zakládajících členek. Podpis předsedkyně samotné může dle potřeby postačit.

4° Insignie jsou: stříbrné srdíčko, takové, jaké je tu zobrazeno, s iniciálami předsedkyně a dvou zakládajících členek. Toto je oficiální velikost — ale pro každodenní nošení je volno zhotovit je menší; musí však být nezměnitelně nošeno na šňůrce z přírodního hedvábí nebo na stříbrném řetízku. Srdíčko předsedkyně se liší od ostatních jedině reliéfním klíčem nad iniciálami; klíč, jenž členky nemají. 5° Pro funkcionáře mužského pohlaví jsou insignie stejné.

6° Na shromáždění, na něž budou předvolány předsedkyní, musí být členky oblečeny v bílém a nosit insignii zavěšenou na krku na stříbrném řetízku. Shromáždění mohou být rovněž svolána prostými členkami na základě zvláštního zmocnění a se souhlasem obou zakládajících členek. Zmocnění předsedkyně samotné může postačit.

7° Páni jsou připuštěni na shromáždění jen na základě pozvánky od předsedkyně nebo od členky mající k tomu zvláštní zmocnění.

8° Odměny sahají od velkého žlutého kordonu až po velké zlaté srdce. Tato vyznamenání lze nosit jen na shromážděních — s výjimkou zlatého srdce, jež bude možno nosit všude.

9° Hlavní sídlo předsedkyně Thálie je v Nice, ve své vile, kam má být adresována veškerá korespondence.

Doufám, že je to dobře sestaveno! Jmenovací listiny jsou takto koncipovány:

A.T.E.

Pan Charles Guillaume Plowden je jmenován s platností od 1. května 1876 tajemníkem naší společnosti v Římě.

Thálie, předsedkyně a zakladatelka.

Aglaie, Eufrasyné, zakládající členky.

Dina, členka a tajná tajemnice.

Tak. Je třeba tyto nesmysly vytisknout.

Kolem páté hodiny jsem šla pózovat na terasy s Viktorem, který zaujímal ty nejmalebnější pózy, jako by tomu rozuměl. Ale to opravdu nestálo za to — na Promenádě nebyla než Špičatá s Olivou v kolesce. Tyto dvě krásky jsou velmi sjednoceny od zmizení svého kavalíra.

K obědu jsem udělala hloupost — vypila celou sklenici čistého vína, až jsem byla podnapilá — a večer u Sapogenikoffových jsem neměla celý rozum pohromadě, přesto jsme se velmi smály. A když jsme se já, teta a máma vrátily domů a v mámině pokoji se mluvilo o Antonellim — teta ho jen odmávne s tím, že nemá ani koně, ani vozy, ani dokonce hodinky.

– Ovšem, drahá, – říkám, – Antonelli je jen šmejd, odpadek.

– A proč jste zůstávala na chodbě, je-li Antonelli jen odpadek? – ptá se máma.

– Protože mě to bavilo.

– Ale to je velmi špatné.

– A proč?

– Protože to bude vyprávět svému příteli Torloniovi a tím odežene ostatní.

U sta hromů, u sta hromů, u sta hromů! Může mít docela pravdu, Madame má matka. Tak, to je nová trampota. Jednoho večera — předvečer nebo dva dny před odjezdem — jsem Antonellimu řekla, že se chlubí věcmi, které nejsou, a vypráví nesmysly Torloniovi. Vzal důstojný výraz a řekl:

– Co chcete, abych vám řekl, když máte o mně takové mínění? Opravdu nevím, proč si myslíte, že jsem ten poslední z mužů — zkrátka darebák!

– Co chcete!

– Ano, vidím to dobře — a hledám, co vás mohlo přivést k myšlence, že jsem tak nízký a zhýralý, jak říkáte.

– Marně mluvíte — nemám ve vás žádnou důvěru, – říkám.