❦
Pátek 28. dubna 1876
A v šest hodin jsme byly znovu ve vagónu. Několikrát jsem usnula a stále se mi zdávaly hrozné sny jako noční můry.
Et à six heures nous étions de nouveau en wagon.
V jedenáct hodin jsem si lehla, abych neviděla olivovníky a červenou půdu, a v jednu hodinu třicet pět minut jsme vystupovaly na nádraží v Nice, k velké radosti mé tety, která se vzrušovala v doprovodu Collignonové, slečen Sapogenikoffových, Trifona a Lefèvra.
– Víte, – vykřikuji na ně ještě předtím, než se otevřela dvířka kočáru — víte, jsem velmi naštvaná, že přijíždíme, ale nemohla jsem to udělat jinak!
Všechny jsem je naráz políbila.
Dina, teta, Giro a já v jednom fiakru, ostatní v landeau.
Cestou jsme stihly povyprávět skoro všechna naše dobrodružství.
Sapogenikoffovy a Collignonová sestoupily do č. 7. Nastoupila jsem s mámou, tetou a Dinou do kočáru.
Dám vám přehled domácích záležitostí. Collignonová nám jen dělá čest bydlením u nás. Tráví čas u Sapogenikoffových, a v těch vzácných chvílích u nás je zaměstnává tím, že říká dědečkovi a tetě, jak jsou slečny Sapogenikoffovy andělé a že ode mne a od Diny dostávají jen špatné zacházení.
Kromě toho dává na odiv vášeň pro Barnolu, z níž je dědeček strašně žárlivý.
Dům je zařízený úžasně. Můj pokoj je oslnivý — a otevírajíc dveře balkónu a pohlížejíc na naši velmi hezkou zahradu, na Promenádu a na moře, byla jsem nucena říci nahlas: