❦
Středa 19. dubna 1876
Mercredi 19 avril 1876
Vidíte, v jaké jsem nevýhodě. Antonelli beze mne má klub, společnost, přátele — zkrátka vše, jen ne mě. Kdežto já bez Antonelliho nemám nic.
Voyez le désavantage de ma position. Antonelli sans moi a le cercle, le monde, ses amis, tout en un mot excepté moi. Tandis que moi sans Antonelli, je n’ai rien.
Pro něj jsem jen přepychovou zábavou — on byl pro mě vším; díky němu jsem zapomínala na naše hrůzné postavení, nemyslela jsem na ně a zabývala jsem se jen jím — příliš šťastná, že mohu uniknout.
Je ne suis pour lui qu’une occupation de luxe, lui était pour moi tout, ile faisait oublier notre horrible position, et je n’y pensais pas et je ne m’occupais que de lui trop heureuse d’échapper.
Ať se ze mne stane cokoliv — odkazuji svůj deník veřejnosti. Všechny knihy, jež se čtou, jsou výmysly — situace v nich jsou násilné, postavy nepravdivé. Kdežto toto je fotografií celého jednoho života. „Ach,“ řeknete, „ale tato fotografie je nudná, kdežto výmysly jsou zábavné!“ Jestli tohle říkáte, nesvědčí to o vaší inteligenci nijak lichotivě. Nabízím vám zde to, co ještě nikdo neviděl. Všechny paměti, všechny deníky, všechny ty dopisy, které se vydávají — to jsou jen nalíčené výmysly, jež mají klamat svět.1
Quoique je devienne je lègue mon journal au public. Tous les livres qu’on lit sont des inventions, les situations y sont forcées, les caractères faux. Tandis que ceci c’est la photographie de toute une vie. Ah ! direz-vous, mais cette photographie est ennuyeuse tandis [que] les inventions sont amusantes ! Si vous dites cela vous ne donnez une bien petite idée de votre intelligence. Je vous offre ici ce qu’on a encore jamais vu. Tous les mémoires, tous les journaux, toutes ces lettres qu’on publie, ne sont que des inventions fardées et destinées à tromper le monde.
[Poznámka: Ovšemže tón zde není strojený a všechno to není únavně přepjaté a romantické! 1881]2
[Annotation: Avec ça qu’ici le ton n’est pas forcé et que tout n’est pas d’une exagération et d’un romantisme fatigants ! 1881]
Nemám žádný zájem klamat — nemám ani politické činy, jež bych musela zahalovat, ani zločinné vztahy, jež bych musela skrývat; nikoho nezajímá, zda miluji nebo nemiluji, zda pláču nebo se směji. Mou největší starostí je vyjádřit se co nejpřesněji. Nedělám si iluze o svém stylu ani pravopisu.
Je n’ai aucun intérêt à tromper, je n’ai ni actes politiques à voiler, ni relations criminelles à dissimuler, personne ne s’inquiète si j’aime ou si je n’aime pas, si je pleure ou si je ris. Mon plus grand soin est celui de m’exprimer aussi exactement que possible. Je ne me fais pas illusion sur mon style et mon orthographe.
Dopisy píšu bez chyb — ale v tom oceánu slov mi jich jistě mnoho unikne. Dělám navíc chyby ve francouzštině. Jsem cizinka — ale požádejte mě, abych psala svou mateřštinou, a možná to bude ještě horší.
J’écris des lettres sans faute mais au milieu de cet océan de mots j’en laisse échapper sans doute beaucoup. Je fais en outre des fautes de français. Je suis étrangère, mais demandez-moi [que] je m’exprime en ma langue, je le ferai peut-être plus mal encore.
Ale neotevřela jsem sešit proto, abych říkala tohle všechno. Chci říct, že není ani poledne, že jsem víc než kdy jindy vydána na milost svým mučivým myšlenkám, že mám sevřenou hruď a že bych nejraději zavyla.
Mais ce n’est pas pour dire tout cela que j’ai ouvert le cahier. C’est pour dire qu’il n’est pas midi, que je suis plus que jamais livrée à mes tourmentantes pensées, que ma poitrine est oppressée et que je hurlerais volontiers.
Ostatně to je můj přirozený stav — dokud nemám nějakého Pietra, který by mě odváděl od ustavičného neštěstí. Proto mi na tom tak záleží.
D’ailleurs c’est mon état naturel, tant que je n’ai aucun Pietro pour me distraire de mon malheur constant. C’est pour cela que j’y tiens tellement.
Nebe je šedé, Chiaiu křižují jen fiakry a špinaví chodci — a ty hloupé stromy zasazené mezi promenádu a moře brání výhledu. V Nice na promenádě des Anglais má člověk z jedné strany vily a z druhé moře, jež bez překážky bije o oblázky. Tady jsou domy na jedné straně a na druhé jakási zahrada, jež se táhne podél celé ulice a odděluje ji od moře — a je sama od moře oddělena dosti velikým pruhem pusté půdy, pokryté stavebními kameny, jež skýtá opravdu bezútěšně smutný pohled. Když člověk dojde na náměstíčko osázené pěknými keři, jímž Chiaia končí, je mu hned lépe a to místo je hezké. Dál se vstupuje na nábřeží: vlevo domy, vpravo moře — ale moře zastavené balustrádovou zdí, posetou stánky prodavačů ústřic a lastur; pak následují mříže samotného přístavu. Ale to už není moře — je to špinavé místo, celé zacpané haldou ošklivostí.
Le ciel est gris, la Chiaia n’est traversée que par des fiacres et de sales piétons, ces stupides arbres plantés entre la promenade et la mer empêchent de la voir. A Nice à la promenade des Anglais on a d’un côté les villas et de l’autre la mer qui vient se briser sur les galets sans aucun empêchement. Ici on a les maisons d’un côté, d’un autre on a une espèce de jardin qui se continue aussi longuement que la rue et qui la sépare de la mer dont il est lui-même séparé par un assez grand espace de terre aride, couverte de pierres de constructions et offrant un spectacle de tristesse vraiment désolante. Arrivés sur le carré qui termine la Chiaia, qui est planté de jolis arbustes, on se sent bien mieux et cet endroit là est joli. Plus loin on entre sur le quai, à gauche les maisons, à droite la mer mais la mer arrêtée par un mur à balustres, et garni de boutiques de marchands d’huîtres, de coquillages, puis viennent les grilles du port lui-même. Mais ça ce n’est plus la mer, c’est un sale endroit tout obstrué par un tas de laideurs.
Šedé počasí mě vždy trochu rmoutí — ale tady, ale dnes — tíží mě. To hrobové ticho v našem hotelovém bytě, ten dráždivý hluk fiakrů a vozů se zvonečky venku, to šedé nebe, ten vítr, který vlní záclony!
Le temps gris me rend toujours un peu triste mais ici, mais aujourd’hui il m’opprime. Ce silence de mort dans notre appartement d’hôtel, ce bruit agaçant de fiacres et de charrettes à grelots, au dehors, ce ciel gris, ce vent qui agite les rideaux !
Ach, jsem ubohá — a nesmím to přičítat ani nebi, ani moři, ale zemi. Toto zklamání ohledně Pietra, o němž jsem navzdory svým pochybnostem vždy myslela, že je tak upřímný a tak zanícený... Ta upřímnost a zanícení se mění ve lež a zbabělou pokoru!
Ah ! je suis bien misérable et il ne faut m’en prendre ni au ciel ni à la mer mais à la terre. Cette déception sur le compte de Pietro que je pensais toujours si sincère et si furieux malgré mes doutes... La sincérité et la fureur se changent en un mensonge et en une lâche soumission !
Koneckonců — můj život teprve začíná; proč tolik křičet pro jedno zklamání, pro jednu lež! Ještě jich uvidím tolik.
Après tout, ma vie ne fait que commencer, pourquoi tant crier pour une déception, pour un mensonge ! J’en verrai tant encore.
Zítra večer odjíždíme. Nemáme dost peněz — musíme odjet. Není to mrzuté?
Demain soir nous partons. On n’a pas assez d’argent, il faut partir. Est-ce contrariant ?
Čas mi připadal dlouhý — a přitom zítra to teprve bude osm dní!
Le temps m’a paru long et pourtant il y aura à peine huit jours demain !
Ráda bych věděla, od kdy je pan Antonelli v Římě. Především bych chtěla znát pravdu! Dostali ho pryč lstí, nebo se vzdálil sám od sebe? Pokud platí to druhé, muselo by to také znamenat, že mi nikdy neřekl ani slovo pravdy.
Je voudrais bien savoir depuis quand le seigneur Antonelli est à Rome. Je voudrais savoir avant tout la vérité ! A-t-il été éloigné par ruse ou bien s’était-il éloigné lui-même. En admettant cette dernière hypothèse il faudrait aussi qu’il ne m’eut jamais dit un seul mot de vérité.
Jestli ho dostali pryč lstí, pak se měl po návratu trochu víc přičinit. Ale je tu ještě třetí domněnka: vzdal se mě sám od sebe. To by bylo rozkošné.
S’il était éloigné par une ruse, une fois de retour il aurait dû se remuer un peu plus que ça. Mais il y a une troisième supposition. Il a renoncé à moi de lui-même. Voilà qui serait charmant.
Možná mě také miluje — ale protože já ho nemiluji, chce se donutit na mě zapomenout. To je domněnka, která nejvíc lichotí mému sebevědomí — a snad dost pravděpodobná.
Peut-être aussi il m’aime mais comme je ne l’aime pas il veut se forcer à m’oublier. Voilà la supposition la plus flatteuse pour mon amour-propre, et peut-être assez probable.
Plowden mu jistě ukáže mou fotografii a dá mu přečíst POKOJ TOBĚ3.
Plowden ne manquera pas de lui montrer ma photographie et de lui faire lire le PAX TIBI.
V každém případě tím lépe. Ach! Ale zapomněla jsem na něco nádherného — jak říkal Foster — totiž že jsem ho nechtěla já, že já jsem vždycky říkala ne — takže si nebude myslet, že ho miluji. To je náhrada — téměř radost.
Dans tous les cas tant mieux. Ah ! mais j’oubliais quelque chose de magnifique, comme disait Foster, c’est que c’est moi qui n’ai pas voulu de lui, c’est moi qui ai dit toujours non, et il ne pensera pas que je l’aime. Voilà une compensation, presque une joie.
Ještě několik dní a budu v Nice. Tento okamžik, po němž jsem dříve tolik toužila, je mi nyní lhostejný. Nechtěla bych ho odkládat — prostě proto, že má povaha nesnáší jakékoli odklady.
Encore quelques jours et je suis à Nice. Cet instant, si désiré avant, m’est bien indifférent à présent. Je ne voudrais pas le reculer simplement à cause de mon caractère qui est si contraire aux délais quels qu’ils soient.
Jsem ráda, že jsem minulé léto byla pár dní ve Florencii a toto jaro v Neapoli. Až budu muset v budoucnu do těchto míst jet, nebudu mít tu averzi, jakou mám ke každému novému městu.
Je suis contente d’avoir été l’été passé pour quelques jours à Florence, et ce printemps à Naples. Je n’aurai plus cette aversion que j’ai pour chaque nouvelle ville, si dans l’avenir j’ai à y aller.
Ta ubohá teta — umírá nudou! Ještě nikdy nebyla tak dlouho sama a z jejích dopisů je mi jí líto. A dědeček! A psi a Sapogenikoffovi a Collignon a opice!4
Cette pauvre tante qui se meurt d’ennui ! Elle n’a jamais été si longtemps seule et ses lettres me font pitié. Et grand-papa ! Et les chiens et les Sapogenikoff et Collignon et les singes !
Myslím, že Antonelli je v Římě od soboty. V tom případě by se zdržel jen o týden. Nuže — opět chlácholení a omluvy. Ostatně ne proto, abych ho ospravedlnila — ale abych se uklidnila.
Je crois qu’Antonelli est à Rome depuis samedi. Dans ce cas il n’aurait retardé que d’une semaine. Bon, encore des adoucissants et des excuses. D’ailleurs ce n’est pas pour le justifier, mais pour me calmer.
Altamura ukazuje a rozhazuje příliš mnoho peněz, než abych mu důvěřovala. Hned je vidět, zda muž hází penězi ze zvyku, nebo aby druhým sypal písek do očí.
Altamura montre et jette trop d’argent pour que j’ai de la confiance. On voit de suite si l’homme jette son argent par habitude ou pour lancer de la poussière aux yeux.
Nudím se tak, že nevím, kam se podít — a „Hraběnka ze Salisbury“5 je příliš vážná kniha, aby mě omámila a zaujala.
Je m’ennuie tant que je ne sais où me mettre et « La Comtesse de Salisbury » est un livre trop grave pour m’étourdir et m’intéresser.
Kanáři a papoušci! Vracím se z procházky — byla skvělá. Právě jsme zahnuly u balkonu, kde stáli páni a mimo jiné Muliterno, a viděly jsme Altamuru, jak dělá šaška na koni — když tu prošel Torlonia s přítelem Petruccia a naprosto přirozeně sňal klobouk, jako bychom byly na Corsu nebo na Pinciu6. Zdálky zahlédl Čokoládu vedle kočího — ale pro mě to bylo tak nečekané, tak nečekané... že mi to přišlo zcela přirozené. Veselost mi ze srdce vystoupila do hlavy — jako pěna z lahve šampaňského. Vrátila jsem se na balkón — napůl šílená radostí — a pak... Co jsem pro Torloniho? Proč ta radost při pohledu na muže, jenž si mě ani nevšímá?.. A pěna pomalu opadla a já opět viděla smutnou skutečnost. Jen já myslím na tyto lidi — oni se o mě nestarají.
Canaris et perroquets ! Je rentre de promenade, elle a été brillante. Nous venions de tourner devant le balcon où se tenaient des messieurs et entre autre Muliterno, et de voir Altamura faire le clown sur son cheval, quand passa Torlonia avec un ami de Petruccio et ôta son chapeau tout naturellement, comme si nous étions au Corso ou au Pincio. Il avait vu de loin Chocolat à côté du cocher, mais pour moi c’était si inattendu, si inattendu... que je l’ai trouvé tout naturel. La gaieté m’a monté à la tête du cœur, comme la mousse d’une bouteille de champagne. Je suis rentrée me mettre au balcon à moitié folle de joie, et puis... que suis-je pour Torlonia, pourquoi cette joie à la vue d’un homme qui ne me regarde même pas ?.. Et peu à peu la mousse s’est calmée, et de nouveau j’ai vu la triste réalité. Seule je pense à tous ces gens-là, ils ne s’inquiètent pas de moi-
„Nechci zítra odjet!“ zvolala jsem, sotva jsem vešla. A proč zůstat? Vidět Torloniho je bezpochyby obrovské potěšení — ale to potěšení s sebou nese tolik bolestí a tolik ponižujících myšlenek, že by si člověk opravdu rozbil hlavu!!
Je ne veux pas partir demain ! m’écriai-je en rentrant. Et pourquoi rester ? Certes voir Torlonia est un immense plaisir mais ce plaisir est accompagné de tant de peines et de tant d’humiliantes pensées que vraiment c’est à se briser la tête ! !
Poznamenejme mimochodem, že jsme navštívily královský palác u divadla San Carlo7. Doenhoff, který nás potkal poté, co se máma již vrátila, se zeptal, zda budeme večer doma. Jdeme do divadla.
Disons en passant que nous avons visité le palais du Roi, près le théâtre San Carlo. Doenhoff nous ayant rencontrées lorsque maman était déjà rentrée a demandé si on était chez soi ce soir. Nous allons au théâtre.
Večeře je prostřená — já večeřím sama a ostatní jdou ke společnému stolu.
Le dîner est servi, je dîne seule et les autres vont à la table d’hôte.
Bože, jaký smutek! Torlonia je skutečně k zbožňování — z toho bych šílela, kdyby mě miloval!!
Dieu quelle tristesse ! Vraiment Torlonia est adorable, voilà de qui je serais folle s’il m’aimait ! !
Tenhle okamžik spokojenosti mi ublížil — ten Torlonia mě ponížil, nevím proč.
Cet instant de contentement m’a fait mal, ce Torlonia m’a humiliée je ne sais pourquoi.
Je tu mnoho tváří z Říma — člověk by řekl, že je na Corsu.
Il y a beaucoup de figures de Rome ici, on dirait le Corso.
Nechci nikde zůstávat — chci se vrhnout střemhlav do Ruska a vrátit se odtud teprve čistá. Ještě hodina a tento život mi připadá nemožný. Nevím, jestli si to jen namlouvám — ale zdá se mi, že každý na nás ukazuje prstem, posmívá se, pohrdá!
Je ne veux plus rester nulle part, je veux courir tête baissée en Russie et n’en revenir que propre. Une heure de plus et cette vie me paraît impossible. Je ne sais si c’est l’imagination mais il me semble que chacun nous montre au doigt, se moque, méprise !
Chápete, jaká to jsou muka!
Vous comprenez quelle torture !
Do divadla nepůjdu! Proč jít? Abych vzbudila zvědavost — aby se ptali: „Kdo?“ A aby odpovídali: „Nevím.“
Je n’irai pas au théâtre ! Pourquoi aller ? Pour exciter la curiosité pour qu’on demande qui ? Et pour qu’on réponde, je ne sais pas.
Ach, kdyby tak odpovídali — to by bylo až příliš velké štěstí! Ale ne — budou chtít podávat informace sebrané po cárech a sešité dohromady v odpornou látku!
Ah ! si on répondait cela ce serait trop heureux mais non, on voudra donner des renseignements ramassés par lambeaux et cousus ensemble pour former une abominable étoffe !
Ostatně se mi zdá, že nás všichni znají. Musíme odjet — nic mě tu nedrží; nejsem k ničemu ani sobě, ani nikomu jinému — nikdo mě nemiluje, nikdo se o mě nestará!
D’ailleurs il me semble que tout le monde nous connaît. Il faut partir, rien ne me retient ici, je ne suis bonne à rien ni pour moi ni pour personne, personne ne m’aime, personne ne se soucie de moi !
Slyším, že do salonu právě vešel Doenhoff. Ten ubohý blázen ještě doufá, že od mámy něco získá. Mohl by se stejně tak dvořit soše nebo kusu nábytku.
J’entends Doenhoff qui vient d’entrer au salon. Ce pauvre fou espère encore obtenir quelque chose de maman. Autant vaudrait faire la cour à une statue ou à un meuble.
Ach, Pietro! Věř mi, kdybych jen mohla, draze bys mi zaplatil za všechny ty nepříjemnosti, které mi působíš! Opravdu nevím, co se se mnou děje, ale je mi sebe líto!
Ah ! Pietro ! crois-moi, si je pouvais seulement, je te ferais payer cher tous les ennuis que tu me causes ! Je ne sais vraiment ce que j’ai mais je me fais pitié !
Divadla tu začínají velmi pozdě, v půl desáté.
Les théâtres commencent fort tard ici, à neuf heures et demie.
Jsem tak slabá a tak smutná, a kdyby Pietro vešel, já… byla bych ráda.
Je suis si faible et si triste et si Pietro entrait je... je serais contente.
Doprovodíme Doenhoffa až k hotelu du Louvre, kde bydlí, pak pokračujeme v cestě a do divadla Frondo dorazíme uprostřed prvního jednání mého milého „Lazebníka sevillského“. Sedíme vpravo, na jediné straně, kterou mám ráda; lóže jsou tu velké, krásné a pohodlné, mezi křesly stojí vyvýšená pohovka skrytá ve stínu. Na tu pohovku jsem si nejdřív sedla a nechala Dinu vpředu samotnou, máma seděla za ní.
Nous allons avec Doenhoff jusqu’à l’hôtel du Louvre où il descend, alors nous continuons notre chemin et arrivons au théâtre Frondo en plein premier acte de mon cher “Barbier de Séville”. Nous sommes à droite, le seul côté que j’aime, les loges ici sont grandes, belles, commodes, entre les fauteuils il y a un canapé élevé et caché dans l’ombre. C’est sur ce canapé que je me mis d’abord laissant Dina seule sur le devant avec maman sur le second plan.
Torlonia sedí naproti v neapolské klubové lóži8; ačkoli je ve stínu, nemohu se na něj dívat, protože si mě prohlíží kukátkem.
Torlonia est en face dans la barcaccia napolitaine, bien que dans l’ombre, je ne puis le regarder car il me lorgne.
„Jak já ho nenávidím,“ říká máma, „vždycky jsem ho nenáviděla.“
— Comme je le déteste, dit maman, je l’ai toujours détesté.
„Koho, mami?“
— Qui, maman ?
„Toho mladého muže.“
— Ce jeune homme.
Nic neříkám a zůstávám tiše ve svém koutě.
Je ne dis rien et reste tranquille dans mon coin.
„Už odchází,“ pokračuje, „ne, jen se schovává.“
— Le voilà qui s’en va déjà, continue-t-elle, non il ne fait que se cacher.
Za dvě vteřiny někdo zaklepal na dveře a Čokoláda ohlásil Torloniu.
Au bout de deux secondes on frappait à la porte et Chocolat annonçait Torlonia.
Byla jsem tak překvapená, že jsem sotva odpověděla na jeho omluvy za oblečení, a teprve po minutě jsem mu nabídla, ať se posadí. Nebyl opilý… počkejte chvilku, jeho poslyšte přece mi zní v uších tak příjemně, že na dvě minuty zavřu oči…
J’en fus si étonnée que je répondis à peine à ses excuses sur sa toilette et ne lui dis qu’une minute après de s’asseoir. Il n’était pas ivre., attendez un instant, son écoutez-donc, me résonne dans les oreilles si agréablement que je vais fermer les yeux pour deux minutes...
… Tak, a teď pokračujme. Nebyl opilý, jak jsem řekla, ale naopak velmi střízlivý, velmi slušný a okouzlující. Dokonce řekl, že je to velké neštěstí, když jsou mladé dívky bohaté, protože nemohou věřit v nezištnost těch, kdo se jim dvoří — vždycky si myslí, že jde o jejich peníze. To padlo v souvislosti se slečnou Mechtcherskou, kterou zná od prosince, ale ani ji nezdravil a vůbec se o ni nestaral, dokud si s ní před několika dny nepopovídal a neshledal ji velmi milou.
... Voilà, continuons à présent. Il n’était pas ivre, comme je l’ai dit, mais au contraire très sobre, très convenable et charmant. Il a même dit que c’est bien malheureux lorsque les jeunes filles sont riches, car elles ne peuvent pas croire au désintéressement de ceux qui leur font la cour, elles pensent toujours que c’est pour leur argent. Ceci fut dit à propos de Mlle Mechtchersky qu’il a connue depuis le mois de décembre mais qu’il n’a pas même saluée, et ne s’est aucunement soucié d’elle jusqu’à un de ces jours où il a causé avec elle et l’a trouvée très sympathique.
Pietro je v Římě už tři dny; venkovský vzduch mu prospěl a ztloustl, ale nechme toho9!
Pietro est à Rome depuis trois jours, l’air de la campagne lui a fait du bien et il a engraissé, mais via !
Torlonia tvrdí, že nás znal pod jménem Appletcheieff; teprve před několika dny mu prý slečna Mechtcherská řekla naše skutečné jméno. Ráda bych věděla, co všechno mohli říkat o mé nešťastné osobě.
Torlonia prétend nous avoir connues sous le nom d’Appletcheieff, ce n’est qu’un de ces jours que Mlle Mechtchersky lui aurait dit le vrai nom. Je me demande ce qu’ils ont bien pu dire de ma malheureuse personne.
„Přijdu ke Spillmannovi a on se mě ptá, jestli jedu do Neapole. Proč? Protože ty dámy pojedou do Neapole. Tak jsem se to dozvěděl; chtěl jsem vás ještě týž večer jít pozdravit, ale bylo příliš pozdě.“
J’arrive chez Spillmann et il me demande si je vais à Naples. Pourquoi ? parce que ces dames vont aller à Naples. Voilà comment j’ai appris cela, je voulais le même soir aller vous saluer mais c’était trop tard.
Vždycky chce, a nikdy to neudělá.
Il veut toujours, et il ne le fait jamais.
Ne, poslyšte přece — nemám v hlavě nic jiného než ta slova. Zůstal dlouho, ale nikdy dost dlouho; odešel se slovy „tedy zítra na dostizích“, právě když vcházel Altamura. Doenhoff se o tom pánovi informoval a ujistili ho, že Altamura je velmi vážený a bohatý muž. To mě trochu uklidňuje.
Non, écoutez donc, je n’ai que ces mots en tête. Il est resté longtemps, mais jamais assez; il s’en alla en disant, à demain aux courses, lorsqu’entrait Altamura. Doenhoff a pris des informations sur ce monsieur et on lui a dit, pour sûr qu’Altamura était un homme très respectable et riche. Voilà qui me rassure un peu.
Torlonia tedy odešel do klubové lóže a já se posadila dopředu, aby si mě pánové naproti — ze tří lóží, myslím — mohli zuřivě prohlížet kukátky a okukovat.
Torlonia s’en alla donc dans la barcaccia et je me mis sur le devant pour être furieusement lorgnée et regardée par les messieurs d’en face, trois loges je crois.
Ne, poslyšte přece. U čerta, ta slova a ten hlas mě pronásledují.
Non, écoutez donc. Diable, ces mots et cette voix me poursuivent.
Ale brzy odešel a o půl hodiny později jsem poprosila mámu, abychom odešly z divadla, kde jsem se bez něho nudila. Altamura nás doprovodil až domů.
Mais bientôt il s’en alla et une demie-heure après je priai maman de quitter le théâtre où je m’ennuyais sans lui. Altamura nous conduisit jusqu’à chez nous.
„Ach,“ řekla máma, „jsem si jistá, že ho s Mechtcherskou ožení.“
— Oh ! dit maman, je suis sûre qu’on le mariera à la Mechtchersky.
„A proč? Myslím, že…“
— Et pourquoi, je crois que...
„Protože,“ přerušila mě, „ona se do něho zamiluje, bude ho chtít, a jelikož je to skvělá partie pro obě strany, stane se to. Hraběnka Kiseleffová tu záležitost povede tak obratně, že se o ruku bude žádat prostřednictvím paní velvyslancové. Ach, tím jsem si naprosto jistá.“
— Parce que, interrompit-elle, elle deviendra amoureuse de lui, elle le voudra et, comme le parti est beau des deux côtés, cela se fera. La comtesse Kiseleff mènera si bien l’affaire que la demande se fera par l’intermédiaire de l’ambassadrice. Oh ! j’en suis tout à fait sûre.
Máma ví, že mi to působí cokoli jiného než radost, ale říká to pro mé dobro, aby mě na to připravila.
Maman sait que cela me fait tout autre chose que plaisir mais elle le dit avec une intention salutaire et pour m’y préparer.
Na nepříjemnosti není člověk nikdy připraven.
On n’est jamais préparé aux désagréments.
Mechtcherská se do něho jistě zamiluje — a která by se nezamilovala, zvlášť bude-li k ní trochu pozorný.
Sans doute la Mechtchersky deviendra amoureuse de lui et qui ne le deviendrait pas surtout s’il se montre un peu attentif.
napříč stránkou
Ach, jak je to hloupé.
en travers Oh ! que c’est bête.
„Ne, řekni mi, Marie,“ ptá se Dina u večeře, „ty… ne, poslyš, předpokládat se dá cokoli, že ano?“
— Non, dis-moi, Marie, demande Dina pendant le souper tu... non, écoute, on peut tout supposer, n’est-ce pas ?
„Ano, a dál?“
— Oui, après ?
„Dá se předpokládat i to nejméně pravděpodobné.“
— On peut supposer les choses les moins probables.
„Ovšem.“
— Sans doute.
„Nuže, kdyby tě požádal o ruku, přijala bys ho? Odpověz mi, a vážně.“
— Eh bien, s’il te demandait en mariage, l’accepterais-tu ? Réponds-moi et sérieusement.
„Upřímně a vážně ti říkám, že bych ho hned přijala.“
— Vrai et sérieusement je te dis que je l’accepterais tout de suite.
„Říkáš to, protože si myslíš, že o tebe nepožádá.“
— Tu dis cela parce que tu penses qu’il ne te demandera pas.
„Ale ne, říkám to, protože je to pravda.“
— Eh non, je le dis parce que c’est la vérité.
„A koho bys vybrala, jeho, nebo Doenhoffa?“
— Et qui choisirais-tu, lui ou Doenhoff ?
„Jeho, samozřejmě.“
— Sans doute lui.
„Ó!!“
— Oh !!
„Je to pravda. Doenhoff je vážnější, možná i významnější, ale už jen pomyšlení, že bych žila v Prusku!… kdežto italský život zbožňuji.“
— C’est la vérité, Doenhoff est plus grave, plus important peut-être, mais la seule idée de vivre en Prusse !... tandis que j’adore la vie italienne.
Ať jdou všichni k šípku. Torlonia mi mimochodem řekl pár slov — v Římě byl skoro nezdvořilý, tady ráčil strávit půl hodiny či tři čtvrtě hodiny v mé lóži, a já jsem z toho celá bez sebe.
Foin de tout le monde. Torlonia m’a dit quelques mots en passant, il a été presque impoli à Rome, ici il a daigné passer une demie-heure ou trois quarts d’heure dans ma loge et j’en suis folle.
Ach, jak je to ošklivé — vědět s jistotou, že se na mě nedívá, že pro něho nic neznamenám!
Ah ! que c’est laid de savoir pour sûr qu’il ne me regarde pas, que je ne lui suis rien !
Poznámky
Pozn. red.: Mariin manifest deníku jako document humain (lidského dokumentu) — předznamenává to, co později vybrousí ve svou proslulou předmluvu z roku 1884. Tato pasáž byla ve vydání z roku 1887 potlačena. ↩
Pozn. red.: Mariina vlastní poznámka, připsaná na tuto stránku, když si deník v roce 1881 znovu pročítala. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „PAX TIBI“ (Pokoj tobě) — dvě slova, která Marie napsala tiskacími písmeny na fotografii darovanou 3. dubna 1876 Plowdenovi (056.0366). ↩
Pozn. překl.: Domácnost v Nice zřejmě zahrnovala skutečné domácí opice — v 70. letech 19. století nikoli neobvyklý aristokratický rozmar. ↩
Pozn. překl.: „La Comtesse de Salisbury“ (Hraběnka ze Salisbury, 1839) — historický román Alexandra Dumase staršího, odehrávající se v Anglii 14. století. ↩
Pozn. překl.: Pincio — terasovité zahrady na návrší nad Piazza del Popolo v Římě, jedno z módních míst k procházkám římské aristokracie. Torloniho smeknutí klobouku zde nese onu nenucenou přirozenost společensky rovného — což je právě to, co Marii vzrušuje. ↩
Pozn. překl.: Teatro San Carlo — velké neapolské operní divadlo, jedno z nejstarších a největších na světě (otevřeno 1737), považované za soupeře milánské La Scaly. Stojí hned vedle královského paláce (Palazzo Reale). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „barcaccia“ – klubová lóže: velká přízemní lóže u jeviště v italských divadlech, kterou si společně předplácel okruh mladých pánů ze společnosti. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „via“ – odbývavé citoslovce, zhruba „ale jděte“, „dost“. ↩