Svoluji, aby nějaký inteligentní vydavatel vypustil stránky, na nichž v předchozích knihách i zde opakuji tytéž nářky na Antonelliho. Nechte pár stránek, aby si čtenář udělal představu, a zbytek vypusťte — vlastně ne, nechte všechno, čtenář to přeskočí.

na okraji
Svoluji, aby nějaký inteligentní vydavatel vypustil stránky, na nichž v předchozích knihách i zde opakuji tytéž nářky na Antonelliho. Nechte pár stránek, aby si čtenář udělal představu, a zbytek vypusťte — vlastně ne, nechte všechno, čtenář to přeskočí.
na okraji
Opakování jsem škrtla, ale bude-li na nich geniální vydavatel trvat, ponechá je.
Třináctého minulého měsíce byl Torlonia představen.
Ostatně si nemohu stěžovat. Copak tyto dny nejsou Velkým čtvrtkem — nejsou to dni, v nichž trpěl náš Pán Ježíš Kristus? On — Bůh! Není snad spravedlivé, abych trpěla i já? Více než spravedlivé. Nešla jsem do kostela poslouchat evangelium — chtěla jsem se bavit, zatímco jsem měla trávit čas modlitbou. Co se kostela týče — to není hřích — chodí se tam jen ukázat, vidět, kritizovat a být kritizována. Dobře — ale měla jsem se modlit doma. Modlila jsem se každý večer — ale modlila jsem se jen proto, abych o něco prosila.
To není správně. Nyní dobře vidím, proč jsem trápena — pro svou bezbožnost, byť jen zdánlivou. Pohrdala jsem postem a posmívala se mu.
Inu, má vina, má vina, má vina.
Je třeba být zbožnější — jen jsem věřila v Boha, a to nestačí. Je pravda, že když člověk dodržuje všechna pravidla Církve, láska k Bohu a víra v něj se nepozorovaně rozptýlí mezi kněze, obrazy a bezvýznamné úkony.
Odejměte nejhorlivější katoličce zpověď, kostel, jeho nádheru, kněze, obrazy — a pohleďte, co jí zbyde! Nic! — neboť ze všech těch marných ozdobností si postupně udělala svého Boha, a pravý Bůh, jemuž je to vše určeno, se vytrácí.
Abych vyvětrala pokoj plný kouře z mých cigaret — mých nepostradatelných průvodkyň smutku — otevřela jsem okno; poprvé za tři dlouhé měsíce jsem spatřila čisté nebe a skrze černé stromy moře — moře ozářené měsícem. Jsem tím tak uchvácena, že běžím to zapsat. Bože, jak je to krásné po černých a úzkých ulicích Říma! Je jedna hodina — na nábřeží ani živá duše. Tak klidná, tak krásná noc! Ach — kdyby tu byl. Jestli toto pokládáte za lásku!
Když je tak krásně, člověk nemůže spát.
Zbabělec, slaboch, nehodný — nehodný ani té nejposlednější z mých myšlenek.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie si všímá té shody — Torlonia byl představen přesně měsíc před tímto záznamem (13. března) a zde je opět třináctého, v Neapoli, a myslí na něj. ↩
Pozn. překl.: Velký čtvrtek (Jeudi Saint) — čtvrtek Svatého týdne, připomínka Poslední večeře. Mariin příjezd do Neapole spadá do vážných dnů před Velikonocemi. Její ruský pravoslavný původ jí dává k tomuto dni vnímavější vztah. ↩
Pozn. překl.: Manger maigre — „jíst hubeně“: katolický a pravoslavný postní zvyk zdržet se masa a tučných pokrmů v pátky a po celou dobu půstu. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „culpa mea, culpa mea, culpa mea“ – narážka na modlitbu Confiteor: „mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa“ („má vina, má vina, má největší vina“). ↩