Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 6. dubna 1876

Pozítří uvidím Pietra! Zdálo by se, že ho miluji — soudím-li podle své netrpělivosti.
Ráno způsobilo značné rozrušení přijetí níže uvedeného dopisu. [Dopis v rukopisu chybí.]
Nedávám si tu práci ho překládat — neboť stanu-li se slavnou a stane-li se můj deník majetkem veřejnosti — samozřejmě po mé smrti — dovedou najít překladatele a uspořadatele. V takovém případě prosím a přikazuji potud — aby deník netiskli s komentáři, ale prostě jak je. Vše je v pořádku a velmi jasné — bude tedy třeba jen přeložit, co není francouzsky, a opravit pravopis. Ale to vše mě odvádí od předmětu — od dopisu.
Jistě mohl neříkat, co říká — ale říká smrtelně pravdu, a divím se vidět, že muž, kterého sotva znám, má tytéž názory a tentýž způsob nazírání na věci jako já. Tak přesně se dotkl všech mých obzvláště citlivých strun, že zde již nemám co říci. Přečtěte ten dopis a budete vědět vše. Snad čekal drzou odpověď od Marie Baščirsevové — uražené a zraněné svou rodinou — ale nechci se s ním hádat; jedu do Ruska a je pro mě nezbytné být s ním zadobře:
„Velmi vám děkuji, drahý otče, za váš laskavý dopis. Vím velmi dobře, že vše, co říkáte, je pro mé dobro — ale chci vás přimět, abyste přehodnotil některé věci — falešné představy, které si děláte o mém postavení a o mém životě.
Mé postavení jistě není takové, jaké by mělo být — ale je daleko od toho, za co ho pokládáte. Především a nade vše chci dát na vědomí, že nežiji v domě kohokoli jiného. Žiji u sebe nebo u mé matky — což je naprosto totéž. Pokud jde o mou matku — je nezávislá a u sebe. Tak je vysvětleno hlavní. A nyní k malichernostem. Co chcete! Jsem malicherná a nechci nechat sebemenší věc ve stavu pochybnosti.
Vaše slova o přátelích od společného stolu by mě zranila, kdybych je nepřičítala vaší dokonalé neznalosti mé osoby, našeho způsobu života a našeho okruhu známých. Je možná pod mou úroveň to vysvětlovat — ale „toužím se snížit" pro tuto chvíli. Nikdo více než já není nepřítelem náhodných známostí; nikdo více než já není v těchto věcech přísný — zdá se mi podivné muset to říkat, takový mám pocit, že mě lidé znají. Pravda — není možné mě neznát tak dokonale, jako mě neznáte vy.
Ostatně — přestaňme.
Nepřísluší mi soudit kohokoli — ale posoudím vás v jedné věci: Proč se snažit říci tolik zraňujících věcí v tak krátkém dopise? Nezlobím se — dělám svá pozorování — to je vše. Jsou-li křivdy, jsou-li zatrpklosti k říkání — nejsem to já, kdo je řekne. Chci zachovat jisté přátelství mezi námi a chci prokázat ten nejlepší charakter na světě.
Dost vysvětlování — nenávidím je, i když přiznávám jejich nezbytnost.
Hodláme jet do Ruska. Kdyby zdravotní stav maminky neumožnil jí přijet, přijedu sama. A poněvadž vám to udělá radost, přijedu vás navštívit — vás i Paula.
Je pravda, že se změnil? Charakterem, chci říci. Skoro jsem mu zlořečila pro jeho chování. Kdy začne sezona v Poltavě? Chci vidět to město v celé jeho nádheře. Sbohem — milujte mě a myslte na mě.
Vaše oddaná dcera — nicméně."
Myslím, že jsem neřekla nic navíc.
Máma napsala to, co jsem já napsat nemohla — a co bylo absolutně třeba napsat.
Můj deník ulehčuje mému ubohému srdci!
Dnes je Zvěstování — ráno jsme byly na mši — pak jsme dostaly ten dopis — pak jsem si odpočinula — a vyšly jsme dělat prach v Borghese, na Pinciu, na Corsu. Viděla jsem Torloniho ve voze paní Leghaitové. Prosvištěly jsme kolem tak rychle, že jsem neviděla, zda mě pozdravil. Neobrátila jsem se — možná bych byla viděla. Ale neobrátila jsem se a zůstala jsem ubohá po celý den. A přišla jsem ke svému deníku prosíce ho, aby ulehčil mému srdci. Srdce prázdné, smutné, ztracené, závistivé, nešťastné!
Ještě jedna promarněná zima. V Římě jako v Nizze jsem se dala poznat z vidění jako pozoruhodný výstředník. A v Římě jako jinde se ptají:
— Kdo je tamta?
— Je to Ruska.
— Nevídá se ji ve společnosti.

Poznámky

Pozn. překl.: „j'aspire à descendre" — ironická obrátka: „toužím se snížit" = snižuji se k vysvětlování. Marie ironicky cituje obrat „aspirovat k sestupu" místo obvyklého „aspirovat k výstupu." ↩
Pozn. překl.: Svátek Zvěstování Páně (25. března / 6. dubna podle starého stylu) — jeden z hlavních mariánských svátků katolické i pravoslavné tradice. ↩
Pozn. překl.: „comme un chien rouge" — doslova „jako rudý pes," francouzské rčení pro někoho, kdo vyniká, je nápadný, nezapomenutelný; přeneseně: být všude vidět. ↩