Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 6. dubna 1876

Pozítří uvidím Pietra! Zdálo by se, že ho miluji — soudím-li podle své netrpělivosti.
Ráno způsobilo značné rozrušení přijetí níže uvedeného dopisu. [Dopis v rukopisu chybí.]
Nedávám si tu práci ho překládat — neboť stanu-li se slavnou a stane-li se můj deník majetkem veřejnosti — samozřejmě po mé smrti — dovedou najít překladatele a uspořadatele. V takovém případě prosím — a bude-li třeba, přikazuji — aby deník netiskli s komentáři, ale prostě jak je. Vše je v pořádku a velmi jasné — bude tedy třeba jen přeložit, co není francouzsky, a opravit pravopis. Ale to vše mě odvádí od předmětu — od dopisu.
Jistě mohl neříkat, co říká — ale mluví smrtelně pravdivě, a divím se, že muž, kterého sotva znám, má tytéž názory a tentýž způsob nazírání na věci jako já. Tak přesně se dotkl všech mých obzvláště citlivých strun, že zde již nemám co říci. Přečtěte ten dopis a budete vědět vše. Snad čekal drzou odpověď od Marie Baškircevové — uražené a zraněné svou rodinou — ale nechci se s ním hádat; jedu do Ruska a je pro mě nezbytné být s ním zadobře:
„Velmi vám děkuji, drahý otče, za váš laskavý dopis. Vím velmi dobře, že vše, co říkáte, je pro mé dobro — ale chci vás přimět, abyste přehodnotil některé věci — falešné představy, které si děláte o mém postavení a o mém životě.
Mé postavení jistě není takové, jaké by mělo být — ale je daleko od toho, za co ho pokládáte. Především a nade vše chci dát na vědomí, že nežiji v domě kohokoli jiného. Žiji u sebe nebo u své matky — což je naprosto totéž. Pokud jde o mou matku — je nezávislá a u sebe. Tak je vysvětleno hlavní. A nyní k malichernostem. Co chcete! Jsem malicherná a nechci nechat sebemenší věc ve stavu pochybnosti.
Vaše slova o přátelích od společného stolu by mě zranila, kdybych je nepřičítala vaší dokonalé neznalosti mé osoby, našeho způsobu života a našeho okruhu známých. Je možná pod mou úroveň to vysvětlovat — ale „toužím se snížit" pro tuto chvíli. Nikdo více než já není nepřítelem náhodných známostí; nikdo více než já není v těchto věcech přísný — zdá se mi podivné muset to říkat, takový mám pocit, že mě lidé znají. Pravda — není možné mě neznát tak dokonale, jako mě neznáte vy.
Ostatně — přestaňme.
Nepřísluší mi soudit kohokoli — ale posoudím vás v jedné věci: Proč se snažit říci tolik zraňujících věcí v tak krátkém dopise? Nezlobím se — dělám svá pozorování — to je vše. Jsou-li křivdy, jsou-li zatrpklosti k říkání — nejsem to já, kdo je řekne. Chci zachovat jisté přátelství mezi námi a chci prokázat ten nejlepší charakter na světě.
Dost vysvětlování — nenávidím je, i když přiznávám jejich nezbytnost.
Hodláme jet do Ruska. Kdyby zdravotní stav mámy nedovolil, aby přijela, přijedu sama. A poněvadž vám to udělá radost, přijedu vás navštívit — vás i Paula.
Je pravda, že se změnil? Charakterem, chci říci. Skoro jsem mu zlořečila pro jeho chování. Kdy začne sezona v Poltavě? Chci vidět to město v celé jeho nádheře. Sbohem — milujte mě a myslte na mě.
Vaše oddaná dcera — navzdory všemu."
Myslím, že jsem neřekla nic navíc.
Máma napsala to, co jsem já napsat nemohla — a co bylo absolutně třeba napsat.
Můj deník ulehčuje mému ubohému srdci!
Dnes je Zvěstování — ráno jsme byly na mši — pak jsme dostaly ten dopis — pak jsem si odpočinula — a vyjely jsme vířit prach do Borghese, na Pincio, na Corso. Viděla jsem Torloniho ve voze paní Leghaitové. Prosvištěly jsme kolem tak rychle, že jsem neviděla, zda mě pozdravil. Neobrátila jsem se — možná bych byla viděla. Ale neobrátila jsem se a zůstala jsem ubohá po celý den. A přišla jsem ke svému deníku prosíc ho, aby ulehčil mému srdci. Srdce prázdné, smutné, zmarněné, závistivé, nešťastné!
Ještě jedna promarněná zima. V Římě jako v Nice jsem se dala poznat z vidění jako rudý pes. A v Římě jako jinde se ptají:
— Kdo je tamta?
— Je to Ruska.
— Ve společnosti ji není vidět.

Poznámky

Pozn. překl.: „j'aspire à descendre" — ironická obrátka: „toužím se snížit" = snižuji se k vysvětlování. Marie ironicky cituje obrat „aspirovat k sestupu" místo obvyklého „aspirovat k výstupu." ↩
Pozn. překl.: Svátek Zvěstování Páně (25. března / 6. dubna podle starého stylu) — jeden z hlavních mariánských svátků katolické i pravoslavné tradice. ↩
Pozn. překl.: „comme un chien rouge" — doslova „jako rudý pes," francouzské rčení pro někoho, kdo vyniká, je nápadný, nezapomenutelný; přeneseně: být všude vidět. ↩