❦
Úterý 4. dubna 1876
Mardi 4 avril 1876
Máma mě chce vyděsit řečmi o nemocech. Neslouží to k ničemu jinému než k tomu, aby mě to připravilo o klid. Ale poněvadž hlavním cílem jejího života je narušovat klid svůj i těch, kdo mají neštěstí ji obklopovat, mě dál mučí. Dobře ví, že odjíždíme šestnáctého, a že do šestnáctého není mnoho dní — ale každou chvíli mi přijde říct, že je tu ta či ona nemoc, nebo že ten a ten právě opustil Řím, nebo že jiný právě zemřel. Všechno to, přísahám vám, jen proto, aby vyvolala malé scény, při nichž si zacpávám uši, opakuji, že odjíždíme šestnáctého, a podrážděná, otrávená, rozrušená utíkám se zavřít. napříč stránkou Měla docela pravdu. Kdybych bývala odjela, bylo by to tak dobré.1 Diví se, že se stále zavírám — ráda bych viděla jinou na svém místě. Po takových scénách mě máma vždy přichází prosit, abych otevřela — dříve jsem otvírala, nyní nikdy — protože přicházela jen proto, aby pokračovala v trnitých rozhovorech a dohnala mě do krajnosti.
Maman veut m’effrayer en me parlant de maladies. Cela ne sert à rien d’autre qu’à m’ôter la tranquillité. Mais comme le but principal de sa vie est de troubler son repos et celui de ceux qui ont le malheur de l’entourer, elle continue à me martyriser. Elle sait bien que nous partons le 16, et que jusqu’au 16 il n’y a pas beaucoup de jours, mais elle vient à chaque instant me dire qu’il y a telle maladie, ou que tel et tel vient de quitter Rome, ou que tel autre vient de mourir. Tout cela je vous jure dans le seul but de produire des petites scènes où je me bouche les oreilles, répète que nous partons le 16 et énervée, ennuyée, troublée cours m’enfermer. en travers Elle avait bien raison. Si j’étais partie, ce serait si bien. On s’étonne de ce que je m’enferme toujours, je voudrais bien voir une autre à ma place. Après une de ces scènes maman vient toujours me prier d’ouvrir, avant j’ouvrais, à présent jamais, car elle venait seulement pour continuer les conversations épineuses et me mettre à bout.
Teď mám systém — zacpu si uši a řeknu:
A présent j’ai un système, je bouche les oreilles et dis:
„Chcete scénu? Já ji nechci. Sbohem.“
- Vous voulez une scène ? Moi, je n’en veux pas. Adieu.
Ale když vidí, že utíkám, dá si záležet, aby za mnou vykřikla něco tak nepříjemného, že dorazím do svého pokoje rozzuřená. Parthský šíp,2 obrácený.
Mais voyant que je me sauve elle prend bien soin de me crier quelque chose de si désagréable que j’arrive chez moi furieuse. Le trait du Parthe, renversé.
K čemu mě trápit, mluvit mi o nemocech? Kvůli tomu neodjedeme před šestnáctým, i kdybych se tomu sama nebránila.
A quoi sert de me tirailler, de me parler de maladies ? Pour cela nous ne partirons pas avant le 16, même si même je ne m’y opposais pas.
Celou zimu mě mučila, abych jela do Neapole — odpovídala jsem vždy, že nechci přerušovat hodiny a cestovat Bůh ví proč. Nu, neměla jsem pravdu? Jaká radost balit kufry, jet do Neapole, vrátit se zpátky do Říma! Kdežto je docela prosté zajet do Neapole při odjezdu z Říma. Tak to chci udělat — a vida, teď mě paní moje matka zase mučí, abych tam nejezdila. Důvody? Žádné.
Tout l’hiver elle me tourmentait pour aller à Naples, je répondais toujours que je ne voulais pas interrompre mes leçons et aller me déplacer Dieu sait pourquoi. Voyons, n’avais-je pas raison ? Quel plaisir de faire ses malles, aller à Naples, revenir encore à Rome ! tandis qu’il est tout simple d’aller à Naples en quittant Rome. Ainsi veux-je faire, eh bien, à présent c’est Madame ma mère qui me tourmente pour ne plus y aller. Les raisons ? Aucune.
Skutečně musí mít člověk zvláštní ustrojení, aby nepukl z té otravy. Nemohu pochopit tu povahu, která stále hledá něco mučivého, něco nepříjemného, co by řekla. Dělá se vše, co chci, ale s pečlivou snahou udělat to tak, aby mi to vzalo veškerou radost, kterou si od toho slibuji — aby mi to vzalo klid, aby mě to trápilo. Zůstává se v Římě a ze všech sil se usiluje vzbudit ve mně strach z epidemií, otrávit mi pobyt jedním či druhým způsobem!
Vraiment il faut avoir une organisation spéciale pour ne pas crever d’agacement. Je ne comprends pas ce caractère toujours en quête de quelque chose de tourmentant, de désagréable à dire. On fait tout ce que je veux mais en ayant soin de faire de façon à m’ôter tout l’agrément que je me propose d’avoir, à m’ôter le repos, à me tourmenter. On reste à Rome et on tâche de toutes ses forces de me faire craindre des épidémies, de m’empoisonner d’une façon ou d’une autre mon séjour !
Jsme na jaře. Říkají, že všechny ženy v tomto ročním období zkrásní. Je to pravda — soudím-li podle sebe. Pleť je jemnější, oči jasnější, barvy svěžejší. Nejsem už líná — chce se mi stále vycházet, vše vidět, jít všude. Máme čtvrtý duben. Zbývá mi v Římě ještě patnáct dní — ne, méně — pouhých dvanáct dní. Co dělat s Pietrem? Jak je to podivné — dokud jsem nosila plstěný klobouk, byli jsme v zimě; včera jsem nasadila slaměný, a hned jsme na jaře. Často šaty nebo klobouk vyvolají tento účinek — jako často také slovo nebo gesto přivodí něco, co se dlouho chystalo, ale zdánlivě ještě nebylo a potřebovalo jen ten malý popud. Vyjadřuji se špatně — pochopili jste, co myslím? Bezpochyby, jste-li inteligentní — a pokud nejste inteligentní, je mi to jedno. O idioty se nestarám.
Nous sommes au printemps. On dit que toutes les femmes embellissent dans cette saison. C’est vrai à en juger d’après moi. La peau devient plus fine, les yeux plus brillants, les couleurs plus fraîches. Je ne suis plus paresseuse, j’ai envie de toujours sortir, de tout voir, d’aller partout. Nous sommes au 4 avril. J’ai encore quinze jours de Rome, non, moins; douze jours seulement. Comment faire avec Pietro ? Comme c’est étrange, tant que je portais un chapeau de feutre nous étions en hiver, hier j’en ai mis un en paille et à l’instant nous sommes au printemps. Souvent une robe ou un chapeau produisent cet effet, comme souvent aussi un mot ou un geste amènent une chose qui se préparait depuis longtemps mais qui ne semblait pas encore être, à laquelle il fallait ce petit choc. Je m’exprime mal, avez-vous compris mon idée ? Sans doute si vous êtes intelligents, tandis que si vous n’êtes pas intelligents ça m’est égal. Je ne me soucie d’idiots.
Musím se obléci a jít do paláce Borghese — a pak do vily Torlonia, dřívější vily Albani, kterou kníže Alexandr Torlonia právě koupil za tři miliony. Prý je to div. Chtěla bych si moci dopřát rozmary za tři miliony. A kdo by nechtěl? Jak krásná by byla Nice, kdyby tam Pietro jel s námi! Doufám, že jeho pobyt v klášteře a celkové smíření mu dají dost nezávislosti, aby přijel. Vidíte, čím Torlonia předčí Pietra. Torlonia dělá, co chce. Je — zatímco Pietro není. To mu velmi škodí. S nezávislostí a penězi by byl desetkrát elegantnější.
Il faut m’habiller et aller au palais Borghése et puis à la villa Torlonia, l’ancienne villa Albani que le prince Alexandre Torlonia vient d’acheter pour le prix de trois millions. C’est une merveille, dit-on. Je voudrais pouvoir me payer des caprices de trois millions. Et qui ne le voudrait pas ? Comme Nice serait belle si Pietro y allait avec nous ! J’espère que son séjour au couvent et sa réconciliation générale lui donneront assez d’indépendance pour venir. Voyez en quoi Torlonia gagne sur Pietro. Torlonia fait ce qu’il veut. Il est tandis que Pietro n’est pas. Cela l’abîme beaucoup. L’indépendance et de l’argent le rendraient dix fois plus chic.
Není nic, co by muže zničilo tak jako hloupá závislost — pro ženu je to jinak; a i ženě prospěje, když dělá, co chce.
Il n’y a rien qui anéantisse un homme autant qu’une dépendance stupide, pour une femme c’est différent; et même la femme gagne à faire ce qu’elle veut.
Nezapomeňme koupit ta čtyři srdce. Jedno pro mě, jedno pro Dinu a dvě pro mé Grácie. A.T.E. To je skutečně hezké. A pomyslet, že ten nápad není ode mě.
N’oublions pas d’acheter les quatre cœurs. Un pour moi, un pour Dina et deux pour mes Grâces. A.T.E. C’est vraiment joli. Et dire que l’idée n’est pas de moi.
Blíží se doba tak vytoužené cesty do Ruska. Desetkrát tím lépe.
L’époque du voyage en Russie si désiré, approche. Dix fois tant mieux.
Navštívily jsme vilu Torlonia — velmi se mi líbila, i když jsem cítila, že se vile Borghese nevyrovná. Dovnitř se nevjíždí kočárem. Potkaly jsme tam Sarasinovy, kteří nám představili své přátele pana a paní Rigaudovy — a palác jsme si prohlédly společně. Odtamtud do ateliéru mého profesora Katorbinského, kde jsme zastihly slečnu Soukowkinovou při hodině. Katorbinsky je nadaný mladík — soudím podle nesčetných načrtnutých pláten, jež zahlcují studio.
Nous avons visité la villa Torlonia, elle m’a beaucoup plu, bien que je sentisse son infériorité par rapport à celle de Borghése. On n’y entre pas en voiture. Nous y avons rencontré les Sarasin qui ont présenté leurs amis M. et Mme Rigaud, et nous avons revu le palais ensemble. De là, à l’atelier de mon professeur Katorbinsky, où nous avons trouvé Mlle Soukowkine prenant une leçon. Katorbinsky est un garçon de talent à en juger par les innombrables toiles ébauchées qui encombrent le studio.
Na koncertě3 jsme rozmlouvaly s jistým panem Simonettim, kterého nám před časem představila Soukowkinová. Ten pán nám ukázal princeznu de San Faustino, která se oblékla celá v bílém. Čest mně — lvice mě napodobuje.
A la musique nous avons causé avec un M. Simonetti que la Soukowkine a présenté il y a quelque temps. Ce monsieur nous a montré la princesse de San Faustino qui s’est habillée tout en blanc. Honneur à moi, la lionne m’imite.
„Vy jste udala módu,“ řekl Simonetti, „ale vy jste byla první, ostatní jen napodobují.“
- Vous avez donné la mode, dit Simonetti, mais vous avez été la première, les autres ne font qu’imiter.
Jsem unavená tím horkým a těžkým počasím; na Corsu jsem viděla Torloniho, jak gestikuluje se dvěma špatně oblečenými muži. Skutečně zdraví pozoruhodným způsobem. Jsem to ale blázen! Viděla jsem ho tak málo — vidím ho tak málo! Všechna jeho slova se mi pomalu vracejí na mysl a řadím je jako předměty v muzeu. Má ve zvyku při každé příležitosti chytit za ruku — jako by chtěl přerušit to, co chcete říci — a říct: Ne, poslouchejte.4 A já teď nedělám nic jiného. Dina z toho šílí — nemůže donést sklenici vody k ústům, aniž bych jí zadržela ruku věčným: Ne, poslouchejte.
Je suis fatiguée par ce temps chaud et lourd; sur le Corso j’ai vu Torlonia gesticulant avec deux hommes mal mis. Vraiment il salue d’une façon remarquable. En suis-je assez folle ! je l’ai si peu vu, je le vois si peu ! Toutes ses paroles me reviennent peu à peu à l’esprit et je les range par ordre comme on fait des objets d’un musée. Il a l’habitude de prendre à tout propos la main comme pour interrompre ce qu’on va dire et de dire: Non, écoutez. Eh bien je ne fais que cela. Dina en est énervée, elle ne peut pas porter un verre d’eau à sa bouche sans que je lui arrête la main avec l’éternel: Non, écoutez.
napříč stránkou
Nechápu, co je tak krásného na obdivování toho Torloniho, abych se tím chlubila na každém kroku.
en travers Je ne comprends pas ce qu’il y a de si beau d’admirer ce Torlonia pour que je m’en vante à tout moment.
Torlonia mě nikdy nechytil za ruku — ale mámu ano — je to jedno. Jsem smutná. Čert mě vezmi — já se ponižuji! Ne, poslouchejte — měla jsem už tři nešťastné vášně: Hamilton, Audiffret a Torlonia. Merjeewsky, Bruschetti a Antonelli — tři hrabata jsou náhradou za ty ostatní tři. Plowdena ještě nepočítám — jsem tak opatrná.
Torlonia ne m’a jamais pris la main, mais à maman, c’est égal. Je suis triste. Le diable m’emporte je m’humilie ! Non, écoutez, j’ai déjà eu trois passions malheureuses: Hamilton, Audiffret et Torlonia. Merjeewsky, Bruschetti et Antonelli; les trois comtes sont une compensation pour les autres trois. Je ne compte pas encore Plowden, je suis si prudente.
A máma mluví o Torloniovi jako o tom nejrozkošnějším a nejneodolatelnějším, co je na světě! Proč! Sama vidím dost. Ty vlasy, z nichž mu několik stále padá na čelo — ty drzé vousy — ten výraz plný vůle a rozmaru — otřásly mnou od hlavy k patě a od paty k hlavě. Je hloupé povzbuzovat mě k lásce k muži, který mě nemiluje. A kdo mě nutí povzbuzovat se? Ďábel — to je zřejmé. Z jakési podivné umíněnosti o tom chci pořád mluvit — a mluvit o tom mi dělá nepochopitelnou radost. Ostatně je to vždy tak. Jen abych nebyla potrestána za svou předem promyšlenou nevěru vůči mnichovi.
Et maman qui parle de Torlonia comme de tout ce qu’il y a de plus adorable et de plus irrésistible au monde ! Pourquoi ! Je vois bien assez moi-même. Les cheveux dont quelques-uns tombent toujours sur le front, cette barbe insolente et cet air plein de volonté et de caprice m’ont bouleversée des pieds à la tête et de la tête aux pieds. C’est bête de m’encourager à aimer un homme qui ne m’aime pas. Et qui me force de m’encourager ? Le diable, c’est évident. Par un bizarre entêtement je veux toujours en parler et en parler me fait un plaisir incompréhensible. D’ailleurs c’est toujours ainsi. Pourvu que je ne sois pas punie pour mon infidélité préméditée au moine.
Baronka od společného stolu je rozkošná — po večeři nás pozvala k sobě; zůstala jsem tam hodinu nenuceně a spokojeně. Sarasinovi ji znají — patří k ženevské aristokracii a má zámek mezi Ženevou a Lausannem, naproti Mont Blancu. Zámek byl postaven tak dávno, že se o tom nic neví; ví se jen, že jej královna Berta5 dala jednomu ze svých rytířů.
La baronne de la table d’hôte est charmante; après-dîner elle nous a invités chez elle; j’y suis restée une heure à mon aise et contente. Les Sarasin la connaissent, c’est une de l’aristocratie de Genève et elle a un château entre Genève et Lausanne en face du Mont Blanc. Ce château est bâti il y a si longtemps qu’on n’en sait rien; on sait seulement que la reine Berthe l’a donné à un de ses chevaliers.
Tlustá baronka nás zve, abychom tam přijely na nějaký čas — políbila mě na obě tváře, když jsme odcházely. Ta dáma je plná vtipu — vtipu tak živého, tak svěžího, zvláště na ženu osmapadesátiletou. Jedna z jejích dcer je provdána za Neckerova vnuka — toho Neckera z první revoluce, z doby Ludvíka XVI.6
La grasse baronne nous invite d’y venir passer quelque temps; elle m’a embrassée sur les deux joues quand nous la quittions. Cette dame est pleine d’esprit, d’un esprit si vif, si frais et surtout pour une femme de cinquante-huit ans. Une de ses filles est mariée au petit-fils de Necker, le Necker de la première révolution, de Louis XVI.
A co kdyby se Pietro nevrátil! Ne, poslouchejte — byla bych zoufalá, opravdu zoufalá — plakala bych z toho; utěšit by mě dokázal jedině Torlonia — a protože Torlonia by mě utěšovat nechtěl, zůstala bych neutěšitelná. Nebo neutěšená.
Et si Pietro ne revenait pas ! Non, écoutez, j’en serais désolée, vraiment désolée, j’en pleurerais; pour m’en consoler il faudrait rien moins que Torlonia, or comme Torlonia ne me voudrait pas consoler je resterais inconsolable. Ou inconsolée.
Otevřela jsem encyklopedii namátkou a podívala se na šestý řádek zprava, abych věděla, zda na mě Pietro myslí — a přečetla jsem toto:
J’ai ouvert une encyclopédie au hasard, et j’ai regardé la sixième ligne à droite pour savoir si Pietro pense à moi, voilà ce que j’ai lu:
„...nevyhnutelným způsobem, duše myslí a nemůže nemyslet.“
- « ... manière fatale, l’âme pense et ne peut pas ne pas penser ».-
Jsem tím vším dojata — a kdyby přišel v tuto chvíli, hodila bych se mu kolem krku. Člověk mívá takové chvíle — ale bylo by to neslušné — proto teď nepřijde; přijde, až nebudu tak něžná. Ne, poslouchejte — půjdeme se podívat na Koloseum při měsíčním svitu.
J’en suis tout attendrie et s’il arrivait en ce moment je me jetterais à son cou. On a des moments comme ça, mais ce serait inconvenant, c’est pour cela qu’il n’arrivera pas en ce moment, il va arriver quand je ne serai pas si tendre. Non, écoutez, nous irons voir le Colisée au clair de lune.
Ale podívejme — zeptejme se knihy, zda na mě Audiffret myslí, pak co si o mně myslí a jak na mě myslí.
Voyons, demandons au livre si Audiffret pense à moi, puis ce qu’il pense de moi et comment il pense à moi.
Na první otázku odpověď zní: „především v komedii.“
A la première question voici la réponse: « dans la comédie surtout ».
Na druhou: „kadidelnice, zpovědi, účinek popularity, která den ze dne rostla.“ Odpovědi jsou uspokojivé — ale začnu znovu — je tedy prokázáno, že myslí na mě především v komedii, to jest když je v divadle — ptejme se jak na mě myslí: „Ale nic tam nebylo z toho, co si nelze vypůjčit.“ To nedává žádný smysl — musím začít znovu — tentokrát to bude naposledy, jednou provždy jedním slovem: „...nevyhnutelným způsobem, duše myslí a nemůže nemyslet.“
A la seconde: « des encensoirs, des confessions, effet d’une popularité qui augmentait tous les jours ». Les réponses sont satisfaisantes, mais je vais recommencer, il est établi qu’il pense à moi dans la comédie surtout, c’est-à-dire quand il est au théâtre, demandons comment il pense à moi: « Mais rien ne s’y trouvait de ce qui ne s’emprunte pas. » Ça n’a pas de sens commun, il faut recommencer, cette fois ce sera la dernière, pour tout de bon en un mot: « ... Manière fatale, l’âme pense et ne peut pas ne pas penser ».-
Totéž jako Antonelli. Ne, poslouchejte — to je příliš krásné — začnu znovu ze skromnosti.
La même chose qu’Antonelli. Non, écoutez, c’est trop beau, je vais recommencer par modestie.
„jiné hry jako prestanty, aby dosáhl velké hry.“7 To je rozkošné.
- « d’autres jeux tels que les prestants, pour obtenir le grand jeu ».- C’est charmant.
Ne, poslouchejte — nu, a už zase — říkám to non écoutez na každém kroku a bezděky — ne, poslouchejte, pravím — myslím na Pietra. Říkám vám, že jeho láska, místo aby ho ponižovala, jej povznáší a přechází na mě. Jsem mu vděčná — hlupačka já — miluje-li mě, je to proto, že ho to těší — nemiluje z filantropie ani ze sebeobětování. Není za co být vděčná.
Non, écoutez, bon, voilà que je dis le non écoutez à chaque pas et sans le vouloir, non, écoutez, dis-je, je pense à Pietro. Je vous dis que loin de l’humilier son amour le relève et déteint sur moi. Je lui suis reconnaissante, bête que je suis, s’il m’aime c’est que ça lui fait plaisir, il n’aime pas par philantropie ou par abnégation. Il n’y a pas de quoi être reconnaissante.
„Nelze vymyslet nic lepšího než lásku,“ řekl Villemain ve svých esejích o románu.8 Mohu si to klidně myslet, když to tak otevřeně řekl muž tak učený a tak vážný — snad ne docela ve stejném smyslu, jak tomu rozumím já — ale nevadí — skoro ve stejném. Svůj román už nepíši — čekám na inspiraci, která nepřichází.
- « On ne peut rien inventer de mieux, que l’amour ».- a dit Villemain dans ses essais sur le roman. Je puis bien le penser quand un homme aussi savant et aussi sérieux l’a dit ouvertement; peut-être pas tout à fait dans le même sens que je l’entends, mais n’importe, presque dans le même. Je n’écris plus mon roman, j’attends l’inspiration qui ne vient pas.
Ještě tři dny.
Encore trois jours.
Visconti tu byl dnes večer — přicházel z večeře u kněžny Ouroussoffové, citoval jména — poslouchala jsem za dveřmi — a mé zoufalství a trápení mě znovu učinily tak ubohou, tak ubohou, tak ubohou!
Visconti a été ce soir, il venait du dîner de la princesse Ouroussoff, il a cité des noms, j’écoutais à la porte, et mon désespoir et mon tourment m’ont de nouveau rendue si misérable, si misérable, si misérable !
Ach! Kdyby se Pietro vrátil. On mi pomáhá zapomenout na vše. Nevím, proč si myslím, že je mou povinností mluvit o Torloniovi poté, co jsem mluvila o Pietrovi.
Ah ! si Pietro revenait. Il me fait tout oublier. Je ne sais pourquoi je crois que c’est mon devoir de parler de Torlonia après avoir parlé de Pietro.
Zeptejme se knihy, zda na mě Torlonia myslí. Oh! Ho! Jaká odpověď! U sta hromů!9 Poslouchejte: „Po celý svůj život, aby nastolil toto jho spíše obtěžující než užitečné.“ To je skvělé. Je to příliš krásné — zeptejme se ještě jednou, ze skromnosti: „Proti vojenskému despotismu republiky, proti císařství.“ — Tomu dobře nerozumím — ještě potřetí a naposledy, podívejme se: „jehož chyby opakoval s poddajností o trochu příliš lehkověrnou.“
Demandons au livre si Torlonia pense à moi. Oh ! ho ! quelle réponse ! bigre ! écoutez: « Toute sa vie, pour établir ce joug plus gênant qu’utile ». C’est superbe. C’est trop beau, demandons encore une fois, par modestie: « Contre le despotisme militaire de la république contre l’empire ».- je ne comprends pas bien, encore une troisième et une dernière fois, voyons: « dont il a répété les erreurs avec une docilité un peu trop crédule ».
Ne, poslouchejte — to vše je hloupost.
Non, écoutez, c’est bête tout cela.
Poznámky
Pozn. red.: Poznámka psaná napříč stránkou — přidána zpětně, pravděpodobně kolem roku 1881, s odkazem na římskou malárii. ↩
Pozn. překl.: „Le trait du Parthe“ — parthský šíp, tj. útok při ústupu (Parthové byli proslulí střelbou dozadu při úprku). Zde obráceno: je to máma, kdo útočí ve chvíli, kdy Marie ustupuje. ↩
Pozn. překl.: V originále „à la musique“ — koncert hudby pod širým nebem na Pinciu, módní římská společenská událost. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Non, écoutez.“ — Torloniova typická průpovídka, kterou Marie přejímá jako vlastní manýru. ↩
Pozn. překl.: Královna Berta: Berta Švábská (zemř. kolem 961), burgundská královna pohřbená v Payerne, které vaudská tradice připisuje kostely a hrady; rčení du temps où la reine Berthe filait („když královna Berta předla“) znamená „za dávných časů“. ↩
Pozn. překl.: Jacques Necker (1732–1804), ženevský bankéř a francouzský ministr financí za Ludvíka XVI.; jeho odvolání v červenci 1789 přispělo k pádu Bastily. ↩
Pozn. překl.: Encyklopedický výraz z oblasti varhanářství — „prestant“ je přední řada varhanních píšťal. Marie vybírá náhodné řádky z encyklopedie jako věštbu. ↩
Pozn. překl.: Abel-François Villemain (1790–1870), francouzský literární historik a kritik, autor vlivných esejů o románové tvorbě. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre !“. ↩