Neděle 26. března 1876

Byli jsme v kostele a potkali tam pana a paní Sarasinovy, paní Sarasinová je dcera admirála de Bocka, guvernéra a pobočníka velkovévody Vladimíra. Bock je náš starý přítel. Zatímco jsme obědvali u Spillmanna, oni byli u nás. Sarasin je Švýcar.
Dost! Dost! Dost! Bylo by pod mou důstojnost mluvit o tom dál. Neřeknu už ani slovo. Pojmenovala jsem Pratera jeho jménem, celou tu dobu jsem přísahala jen na něj a na jeho vous. Basta!
Potkali jsme se v Borghese, my pěšky, on ve voze; na Pinciu jsme stáli, projel a zase projel těsně kolem, aniž zastavil. Nelíbím se mu, nezajímám ho, nechme ho!
Bylo by to vskutku velmi pěkné, kdyby se to dalo udělat tak snadno, jako se to píše.
Nemůžu ho nechat na pokoji. Toužím po něm všude, hledám ho, mám dojem, že ho vidím všude, stokrát se zmýlím, desetkrát ho vidím a vracím se domů, narychlo večeřím, zamykám se a lehám si na zem! Obdivuhodné.
[Na příč stránky: Jde o Torloniu.]
Musím vůči Torloniovi být spravedlivá. Je nesmyslný. Hned vám to dokážu. Kdyby si mě vzal, měl by hezkou ženu, která by ho milovala a nepodváděla ho, a měl by také pěkné jmění. Dala bych mu svou lásku a své peníze [Začerněná slova: a on by mi dal pěkné] postavení. To je vše, oč žádám. Místo ve společnosti a u dvora. Není už tak snadné najít ženu, která vám vynáší šedesát tisíc franků renty, prozatím, a později skoro sto tisíc franků. Vilu v Nice, nezapomeňme na tu dobrou vilu na Promenade des Anglais, která má cenu čtyři sta tisíc franků a snadno může vynášet nejméně patnáct tisíc franků ročně.
Kdyby to věděl, jednal by jinak.
Vizte, dobří lidé, jak jsem klesla! Dřív jsem byla na prodej, teď se snažím kupovat.
Visconti mi přinesl papežův portrét s těmito slovy psanými vlastní rukou Svatého otce: Pax vobis. Získal jsem ho, říká, jen tím, že jsem řekl, že jde o mladou ruskou dívku, která si bere katolíka.
[Tři řádky škrtnuty]
Jsem ubohá, viděla jsem v Borghese všechen ten svět, velvyslancovu paní s kněžnou Meščerskou, pak Římanky a Římany, slovem všechny.
Nechali jsme zastavit vůz u skupiny ruských umělců, v jejímž čele byli Botkin a Walitský. Ten Botkin je zvláštní člověk, je bohatý, všude ho přijímají s otevřenou náručí, a život tráví po hospodách s ošumělými umělci. Všichni dohromady vypadali jako žebráci sedící na studeném kameni. Walitský vedle nich vypadal jako dandy.
Aniž by to dával najevo, Botkin ví o všem, co se děje, a chodí do nejlepších domů. Říkám to s potěšením, protože se Walitského ptal, jak jsem přijala Bruschettiho nabídku. To dokazuje, že to vědí všichni. Je to útěcha. Jaký užitek bych z toho měla, kdyby se o tom ani nemluvilo?
Antonelli byl ve fiakru s Rospigliosim.
Byla jsem učesaná jinak než vždycky. Vlasy na zádech a vepředu rozcuch průsvitných zlatých loken vystupoval až k malému dětskému čepečku z vydry. Moc mi to slušelo. Ale musela jsem mít otrávený, zlostný výraz, neboť jsem byla otrávená a zlostná.
Plowden ve svém kupé zapřaženém dvěma hezkými koni.
Ale nechme toho a navažme od chvíle, kdy jsem se svalila na zem poté, co jsem na klíč zamkla své troje dveře.
Nesnáším protivenství. Zuřím.
Sotva Visconti odešel, vcházel Plowden. Začíná být velmi zamilovaný a hloupne.
Dnes večer se bavím trýzněním dvou mužů, Plowdena a Pietra.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „Basta!" — Dost!
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Pax vobis" — Pokoj vám; papežské požehnání.