Pondělí 27. března 1876

Hraji Beethovena, Plowden se posadí vedle mě a poslouchá, mluvě se mnou o spoustě věcí. Pietro si nemůže najít místo, vrhá se po hlavě do rozhovoru s Dinou a snaží se zaslechnout, co si říkáme, ale marně, neboť mluvíme anglicky. K oběma jsem byla stejná a oba byli nespokojení, mluvila jsem s Pietrem, Plowden mžoural a vrtěl se; mluvila jsem s Plowdenem, Pietro koulel očima a viditelně zuřil. Jeden po mé levici na zemi, druhý po mé pravici na židli. Po každé hudební frázi jsem sklopila oči hned k jednomu, hned k druhému. Bylo by to plné napětí, kdyby tu byli diváci.
Kdybych chodila do společnosti, jistě bych ráda byla dvořena, ale doma to slouží jen k tomu, abych bděla do jedné. Ne, jsem nevděčná, kdybych neměla tyhle muže, umírala bych nudou. Ale ze všech je Pietro mým miláčkem, je tak zábavný. [Začerněná slova: Například] dnes večer [Začerněná slova: mi říká:]
„Milujete Plowdena? To je vaše láska, Plowden?"
„Ano, a která je vaše?"
„Však dobře víte, ale nemůže to být, když není opětování (čti vzájemnost)."
Říkal to v naději na odpověď, vím jakou odpověď. Ale nedostal nic.
Padlo pár slov o Boydových, o Blanche, která se provdala za lorda Henryho Pageta, jenž bude po smrti svého strýce markýzem z Anglesey, o Bertě, která byla zamilovaná do vévody z Hamiltonu. Plowden je velmi dobře zná.
Ach, je to jako blesk z čistého nebe, má jediná pravá láska se mi vrací do srdce, [Škrtnutá slova] mé velké naděje se mi vracejí na mysl, jsem ubohá, ubohá, ubohá. Zítra nevyjdu! Potřebuji čtyřiadvacet hodin samoty, psaní, ležení na zemi, abych se uklidnila, otupila, zastyděla se za své bláznovství. Jak jsem klesla! Ne, neklesla jsem, pořád chci to, co jsem chtěla. Miliony, velkolepost a slávu!! Uchýlím se k utrpení, nebo dostanu, oč žádám.
Tlučte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno. To jsou slova Kristova, nemohou to být slova marná. Bože! Bože! Copak mě nikdy neučiníte šťastnou! Copak nemůžete ukojit žízeň mé marnivosti! Copak neslyšíte mé modlitby! Ne ty nynější, teď jsem zkažená, nehodná, ale ty dřívější. Ty, které jsem Vám obětovala od rána do večera, když jsem se modlila za vévodu!
Smilujte se nade mnou, přijměte mě na milost!
Pax vobis, napsal papež, dobře to uhodl, právě pokoj potřebuji; všude a vždy trýzněná, závistivá, ubohá!
Proč pocházím z prosté šlechtické rodiny!
Chcípám závistí, hněvem, zoufalstvím!
Můj stav je takový, že nemůžu psát!
Nevyjdu, zamkla jsem se, jsou čtyři hodiny, nenacházím slova, abych popsala své trápení, pero neposlouchá mé prsty, jsem otupělá, hloupá.
Miluji vévodu z Hamiltonu. Divím se, jak jsem mohla v duchu snížit své nároky!
Ctižádostivá jako čtyři sta čertů, byla jsem otupělá, když jsem uvažovala skromně.
Chraňme se, abychom se v některé z těch chvil otupělosti nedopustili nějaké nenapravitelné pošetilosti. Rozbila bych si kvůli ní hlavu, jakmile bych přišla k rozumu.
Musím do společnosti! Musím do společnosti! Musím do společnosti! Abych se tam dostala, pojeďme do Ruska.
Bože můj, Pane, přijmi mou duši ve své milosrdenství a neodvrhuj mě nelítostně.
Nikdy jsem o vévodovi neřekla ani slovo, je to jediný muž, jehož jméno jsem nikdy nevyslovila se smíchem. Dobře se vědělo, že jsem do něj zamilovaná, ale nikdy jsem o tom nikomu neřekla ani slovo.
Komi, Hôtel da te VUIi, io min.
Drahý oŧče.
Vždy jste byl proti mně zaujat, aniž bych kdy učinila cokoli, co by tu zaujatost ospravedlnilo. Přesto jsem nepozbyla ani úcty, ani lásky, jakou je svému otci povinna každá dobře vychovaná dcera.
Pokládám za svou povinnost radit se s Vámi ve všech vážných záležitostech a jsem přesvědčena, že jim věnujete zájem, jaký takové věci vyžadují.
O mou ruku se uchází pan hrabě B... Máma Vám to už jistě řekla;
ale ještě včera jsem dostala nabídku od pana hraběte A., synovce kardinála A...
Pokládám se za příliš mladou na vdávání, ale v každém případě Vás přicházím požádat o radu a doufám, že mi ji dáte. Oba ti pánové jsou mladí, bohatí a mají vše, co je třeba, aby se líbili. Jsou mi lhostejní.
V naději na odpověď na svůj dopis se znamenám s nejhlubší úctou a nejvyšší vážností.
Vaše oddaná a poslušná dcera.
Gloriae Cupiditas
H[is] G[race] t[he] D[uke] o[f] H[amilton]
Sešit 56.
od pondělí 27. března 1876 do neděle 9. dubna 1876, Hôtel de la Ville, via del Babuino, Řím
Ráda bych, aby se ty opakované pasáže o Torloniovi a Antonellim vyškrtly, znechutily by čtenářům zbytek.
Kolem páté, náležitě otupělá, jsem vyšla ven, zlákána nádherným sluncem.
Viděla jsem Antonelliho, jak se prochází pěšky s jedním pánem a jednou dvorní dámou, a trochu jsem zežárlila.
Byla jsem ráda, že přichází na mou záchranu, neboť Bruschetti s odvahou, jíž se žádná jiná nevyrovná, přistoupil k dvířkám mého vozu. Po několika minutách přišli Torlonia, Plowden a Sorgagli. Máma řekla Pietrovi pár slov o výletu do Albana, Pietro to šel říct Clementemu, ten navrhuje jet zítra, Pietro nemůže zítra, Plowden také ne. Ale nikoho neposloucháme, smějeme se, žvaníme, posmíváme se nešťastnému Bruschettimu, který odchází dřív než všichni. Nato mě Torlonia škádlí tou ohavností,
Ano," říká, „velmi dobrý hrabě."
„Tak tedy, contessino, ne, hraběnko Bruschetti, chci říct, zítra jedeme do Albana."
Zucchini má tu smůlu, že jde kolem.
„Tady je váš talisman pro štěstí," říká Torlonia.
A já se opravdu směji, z...z..z... Zucchini mě rozveseluje.
Pietro začne a ostatní sborem napodobují mouchu.
Torlonia je dnes opilý. Ráda bych věděla, jestli je ke všem stejný. Tak drzý, tak nevázaný! Po Torloniovi jsem vždycky nespokojená sama se sebou i s celým světem. Vysype na mě kupu mdlých a obyčejných líbezností. Ať čert vezme toho opilého uličníka.
Byla jsem hezká, ale na tom málo záleží, tomu podlému opilci se nelíbím. Taková škoda topit se v alkoholu už ve čtyřiadvaceti.
Jsou tu dvě tři dámy oblečené v bílém jako já. Jak je hloupé napodobovat!
Máma a Walitský večeřeli v trattorii ruských umělců s deseti umělci.
Večeřela jsem s Dinou doma, nepřestávajíc si stěžovat na Torloniu. Je to tím protivnější, že se mi ten proklatý opilec líbí!
Všichni umělci z večeře přicházejí večer k nám. Úplně jsem se za to styděla, když dorazil Pietro. Zase jsem se zachovala jako pošetilice. Pořád jsem se s ním jen uzavírala stranou, ale je mi úplně jedno, co si lidé mohou myslet, měla jsem s ním co mluvit.
Ale nejprve skoncujme s tím nepříjemným. Výlet do Albana se hatí. Pietro nemůže jet, Plowden také ne, Torlonia nechtěl, řka, že k zábavě na venkově je třeba hodně lidí. Pokládám to za velmi nezdvořilé a velmi ošklivé.
Měla jsem tedy co mluvit s Antonellim, i on měl co mluvit se mnou. Spousta věcí k řečení.
Málem jsme se pohádali.
„Chci vědět, proč jste mi řekl tu drzost ve Valle."
„U mě žádné chci neplatí!"
„A já chci."
„A já nechci!"
Nakonec poklekne a prosí mě. Tehdy mu to řeknu a on je tou domněnkou uražen ještě víc než mými příkrými slovy.
„To znamená pokládat mě za posledního z uličníků, bez vychování a bez všeho! Jak si jen domyslet, že bych vás mohl tak hrubě urazit! –" a tak dále, a tak dále.
Má zatraceně pravdu. Byla jsem nepochybně bláznivá.
Naléhá na mě, ať mu dám odpověď.
„Vím, kdo bude mít u vás úspěch: muž, který bude mít hodně trpělivosti a který vás bude milovat mnohem méně."
Už neumím psát, vím, že jsem byla velmi šťastná, když jsem nedbale brnkala nějakou sonátu a cítila jeho paži kolem svého pasu a jeho bradu na svém rameni. Copak je možné dovolovat takové věci! Je to nemožné, ale dělá to dobře.
„Vy nevěříte, že k vám chovám vášeň?"
„Věřím, jinak bych vás už dávno vyhnala."

Poznámky

Pozn. překl.: Blanche Boydová se provdala za lorda Henryho Pageta (pozdějšího 5. markýze z Anglesey); Berthe Boydová byla milostně spojována s vévodou z Hamiltonu. Obě patří k Mariiným společenským známým. Zmínka o vévodovi z Hamiltonu spustí citovou krizi, jež ovládne zbytek záznamu.
Pozn. překl.: „Tlučte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno" (Matouš 7,7). Marie cituje biblický verš ve své modlitbě.
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Pax vobis" — Pokoj vám; papežské požehnání.
Pozn. překl.: Marie naškrábala záhlaví dopisu tak nedbale, že je sotva čitelné; jde o zkomolený zápis „Rome, Hôtel de la Ville" (Řím, Hôtel de la Ville) s datem či časem. Zkomoleninu ponecháváme.
Pozn. překl.: V originále „Cher pire" — opět zkomolené „Cher père" (Drahý otče), zachováváme nedbalost pisatelky.
Pozn. překl.: Hrabě B. = hrabě Bruschetti, který se v celém carnetu 055 uchází o sňatek.
Pozn. překl.: Hrabě A. = Pietro Antonelli, synovec kardinála Giacoma Antonelliho. Marie v dopise otci obě jména skrývá za iniciály.
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Gloriae Cupiditas" — Touha po slávě; Mariin sebepopis.
Pozn. překl.: V originále anglicky, kódovaná zkratka: „His Grace the Duke of Hamilton" — Jeho Milost vévoda z Hamiltonu.
Pozn. překl.: V originále italsky: „contessina" — hraběnečka; škádlivá zdrobnělina.
Pozn. překl.: V originále italsky: „trattoria" — prostá italská hospůdka.