❦
Čtvrtek 16. března 1876
Jeudi 16 mars 1876
S Torloniou jsem se seznámila za nejneblahejších znamení. V pondělí třináctého, za špatného počasí, a byla jsem v černém.
J’ai fait la connaissance de Torlonia sous les plus tristes présages. Un lundi, le 13 du mois, par un mauvais temps, et j’étais en noir.
Nestačí to k tomu, aby člověka úplně odradilo?
Cela ne suffit-il pas pour décourager tout à fait.
V jedenáct přijíždí ten hrozivý či obávaný muž se svým přítelem Pietrem. Jedeme za Portu del Popolo, a tam usazujeme Pietra do vozu a já nastupuji do Torloniova košíkového vozíku1 a beru otěže. Ti koně běží velmi rychle a brzy necháváme daleko za sebou landaur i všechno, co je v něm.
A onze heures cet homme redoutable ou redouté vient avec son ami Pietro. Nous allons en dehors de la porte du Peuple, et là on prend Pietro en voiture et je monte dans le panier de Torlonia et je prends les rênes. Ces chevaux courent très vite et bientôt nous laissons loin derrière nous le landau et tout ce qu’il contient.
Víte tu novinku? Vsadím se, že ji nevíte, ale já vám ji povím. Jsem zamilovaná do Torloniy. Přišlo to na mě během projížďky. Jsem okouzlena jeho vybranými způsoby, jeho tak uhlazenou konverzací, dokonce i jeho výslovností, jeho osobou, jeho tváří, zkrátka vším. Krotil se, ale přesto pronesl jednu hloupost.
Savez-vous la nouvelle ? Je parie que vous ne le savez pas, mais je vais vous la dire. Je suis amoureuse de Torlonia. Cela m’est venu pendant la promenade. Je suis enchantée de ses manières distinguées, de sa conversation si propre, de sa prononciation même, de sa personne, de sa figure, de tout enfin. Il se contenait mais malgré cela il a dit une bêtise.
„Nikdy jsem neviděla voly s tak nesmírnými rohy,“ říkám, když kolem projíždí vůz tažený párem těch tak rohatých zvířat.
— Je n’ai jamais vu des bœufs avec des cornes aussi immenses, dis-je en voyant passer un chariot attelé d’une paire de ces animaux si cornus.
„Ano,“ odpověděl Torlonia, „tady jsou parohy2 velmi vyvinuté.“
— Oui, répondit Torlonia, c’est très développé ici.
Tomu tématu jsem se dál nevěnovala, ostatně jsem to mohla i nepochopit.
Je n’ai pas donné suite à l’affaire, d’ailleurs j’aurais pu ne pas comprendre.
Až na to byl dokonalý.
A part cela, il a été parfait.
„Pořád obdivuji váš pas,“ říká, když jsme se blížili k Portě del Popolo, „vážně máte pozoruhodný pas.“ Jak vidíte, tenhle Antonelli patřil za dveře. [Zrušeno 1,5 řádku]
J’admire toujours votre taille, dit-il, comme nous approchions de la porte du Peuple, vraiment vous avez une taille remarquable. Comme vous pouvez voir cet Antonelli était à mettre à la porte. [Une ligne et demie cancellée]
„Opravdu,“ říkám dosti hloupě, „myslela jsem, že na mém pasu není nic pozoruhodného.“
— Vraiment, dis-je assez bêtement, je pensais que ma taille n’avait rien de remarquable.
„Nesnáším skládat poklony, nikdy to nedělám, a když je člověk tak hezký jako vy, musí jich slýchat spoustu, viďte?“
— Je déteste faire des compliments, je n’en fais jamais et quand on est jolie comme vous l’êtes on doit en entendre beaucoup ?
„A tady jednu skládáte!“
— Et en voilà un !
„Ach ne, ale řekněte, musí vás to otravovat, viďte?“
— Oh ! non, mais dites, ça doit vous ennuyer n’est-ce pas ?
„Inu, nikdy nevím, co odpovědět.“
— Eh je ne sais jamais quoi répondre.
„Ne, řekněte, slýcháte jich spoustu, a otravuje vás to?“
— Non, dites, vous en entendez énormément et ça vous ennuie ?
„No ano, je to nepříjemné, a co na to člověk může odpovědět? Děkuji.“
— Mais, oui, c’est gênant, et que peut-on répondre ? Merci.
„Nebo jste velmi laskav.“
— Ou vous êtes bien aimable.
„Nebo jste velmi hodný,“ se sklopenýma očima.
— Ou vous êtes bien bon, en baissant les yeux.
„Tak je to.“
— C’est ça.
„A má princezna Markéta hezký pas?“
— Et la princesse Marguerite a-t-elle une jolie taille ?
„Ano, ale ne na princeznu, má příliš utažené spodničky3, a ne na princeznu.“
— Oui, mais pas pour une princesse, elle a un système du juponnage trop tiré et pas pour une princesse.
„Nemám ráda vosí pasy, a i kdybych je měla ráda, nedokázala bych se tak utáhnout, jednou jsem to zkusila a hrozně jsem trpěla. Hezký pas je velká věc.“
— Je n’aime pas les tailles de guêpe et je les aimerais que je ne pourrais pas me serrer, j’ai essayé un jour et j’ai beaucoup souffert. C’est beaucoup une jolie taille.
„To si myslím, je to nesmírná věc,“ říká s výrazem znalce.
— Je crois bien, c’est énorme, dit-il d’un air de connaisseur.
„Ženu to nesmírně zkrášluje.“
— Cela embellit beaucoup la femme.
„Ano, ale vy to nepotřebujete, takový pas je vážně obdivuhodný,“ říká ještě.
— Oui, mais vous n’avez pas besoin, c’est vraiment admirable une pareille taille dit-il encore.
Dorazili jsme, byla jsem celá svěží.
Nous étions arrivés, j’étais très fraîche.
Viděla jsem Pietra, jak něco říká mámě poté, co se na mě podíval, a dnes večer jsem se dozvěděla, že jí řekl:
J’ai vu Pietro qui disait quelque chose à maman après m’avoir regardée, et j’ai appris ce soir qu’il lui a dit:
„Madam, proč je tak rudá?“
— Madame, pourquoi est-elle si rouge ?
„Pojďme na oběd ke Spillmannovi,“ říká máma – přesedám do landauru, Pietro nastupuje k Torloniovi a jedeme ke Spillmannovi.
— Allons déjeuner chez Spillmann, dit maman, - je reprends le landau, Pietro monte avec Torlonia et on va chez Spillmann.
Pietro a Torlonia vzpomínají na svůj vojenský život, Torlonia vypráví o zoufalých depeších, které posílal matce. Sám a nezávislý, jak řekl včera.
Pietro et Torlonia ont des réminiscences de leur vie militaire, Torlonia raconte les dépêches désespérées qu’il envoyait à sa mère. Seul et indépendant, comme il a dit hier.
Při obědě se díval na mé uši, říkám to proto, že mi pořád připadá, že si jich nikdo nevšímá.
A déjeuner il a regardé mes oreilles, je dis cela parce qu’il me semble toujours qu’on ne les remarque pas.
Jak se člověk na tomto bídném světě mýlí! „Jediný, kdo je opravdu muž,“ řekla jsem, „je Doria.“ A zrovna Doria muž není. Když Dina řekla, že z toho obrovského pána mám strach, Torlonia se od srdce rozesmál, naklonil se k Walitskému a něco mu pošeptal do ucha. Později jsem se dozvěděla, co řekl.
Comme on se trompe dans ce bas monde ! Le seul qui soit vraiment un homme, ai-je dit, c’est Doria. Et justement Doria n’est pas un homme. Dina ayant dit que cet immense monsieur me faisait peur, Torlonia s’est mis à rire de bon cœur et se baissant vers Walitsky lui dit quelque chose à l’oreille. Plus tard j’ai su ce qu’il a dit.
Zucchiniho žena ho opustila, měla k tomu velmi pádné důvody, a Doria je na tom stejně jako Zucchini.
La femme de Zucchini l’a abandonné, elle avait pour cela des raisons très fortes, et Doria est dans le même cas que Zucchini.
Přesto, jak se člověk někdy mýlí.
Tout de même comme on se trompe quelquefois.
Od Spillmanna kdosi navrhuje jít za jasnovidkou, a jdeme tam všichni pěšky. Poslední den karnevalu vévodkyně ze San Faustina, bůhvíjaká další kněžna, Torlonia a další pánové večeřeli u Spillmanna.
De chez Spillmann on propose d’aller chez la somnambule, et nous y allons tous à pied. Le dernier jour du carnaval la duchesse de San Faustino, je ne sais quelle autre princesse, Torlonia et d’autres messieurs ont dîné chez Spillmann.
„Byli jsme všichni podnapilí,“ říká Torlonia s výmluvným gestem, „a talíře, které zdobí Spillmannovy zdi, byly ve velkém nebezpečí. Ach, ty římské dámy! San Faustino je současná lvice4 Říma.“
Nous étions tous partis, dit Torlonia en faisant un geste significatif, et les assiettes qui ornent les murs de Spillmann couraient grand danger. Oh ! les dames romaines ! La San Faustino est la lionne actuelle de Rome.
Ale veškeré potěšení z procházky, oběda a jasnovidky kazí Prater, kterému se přihodí velmi nečistá nehoda. Drželi jsme se, ale nakonec jsme se rozesmáli, a bylo to hodně nechutné. Fuj! ta ohavná bestie.
Mais tout le plaisir de la promenade, du déjeuner et de la somnambule est gâté par Prater, à qui il arrive un accident très sale. On se retenait mais on a fini par rire, et ça a été fort sale. Fi ! l’abominable bête.
Jsem unavená. Když jsem si hodinu odpočinula, zašla jsem se svými k Besnardovi, bude malovat můj portrét. Radila jsem se s ním, jaké střevíčky si mám obout.
Je suis fatiguée. Après m’être reposée pendant une heure je suis allée avec les miens chez Besnard, il va faire mon portrait. J’ai demandé son conseil pour les bottines que je devais mettre.
„Protože dnes jsem nedůstojně obutá,“ říkám, „jeli jsme na venkov a obula jsem si holínky.“
— Car aujourd’hui je suis indignement chaussée, dis-je, nous sommes allés à la campagne et j’ai mis des bottes.
„Výlet pro radost?“
— Une partie de plaisir ?
„Ano, skoro, byli jsme tam jen my, vévoda Torlonia a hrabě Antonelli.“
— Oui, presque, il n’y avait que nous, le duc Torlonia et le comte Antonelli.
„Clemente Torlonia?“
— Clemente Torlonia ?
„Ano.“
— Oui.
„To je zdejší lev5, Torlonia; to s mladým Antonellim se znáte?“
— C’est le lion d’ici, Torlonia, c’est le jeune Antonelli que vous connaissez ?
„Ano, ten nejmladší, ten černý,“ říká máma.
— Oui, le plus jeune, le noir, dit maman.
„Či spíš ten šedý, neboť už není černý a ještě není bílý6,“ říkám.
— Ou plutôt le gris, puisqu’il n’est plus noir et pas encore blanc, dis-je.
„To Torlonia bývá často šedý7,“ říká Besnard se smíchem.
— C’est Torlonia qui est souvent gris, dit Besnard en riant.
„Opravdu?“
— Vraiment ?
„Ach ano, ostatně je tu velmi žádaný, velmi v módě, Antonelli také.“
— Oh ! oui, d’ailleurs il est très couru ici, très à la mode, Antonelli aussi.
Nato máma vypráví své věčné „o tu já nestojím“.
Sur cela maman raconte son éternel « de celle-là je ne me soucie pas ».
„Ach,“ říká Besnard, „pověst Clementeho Torloniy je na takové věci jako stvořená.“
— Oh ! dit Besnard, la réputation de Clemente Torlonia est faite pour cela.
„Jak to?“
— Comment ?
„Myslím v tomhle ohledu.“
— Je veux dire dans ce genre.
To všechno jsem věděla už před tímhle rozhovorem, ale raději opakuji, co říkají druzí, než abych mluvila sama.
Je savais tout cela avant cette conversation, mais j’aime mieux répéter ce que l’on dit que parler moi-même.
Ale už spěchám k večeru. Řekněme jen, že jsme byli na Pinciu, že nás Walitský a Pietro bavili opičárnami v alejích a že se Pietro dokonce chtěl vsadit, že se oblečený vykoupe v bazénku na Pinciu.
Mais j’ai hâte d’arriver au soir. Disons seulement que nous étions au Pincio, que Walitsky et Pietro nous ont amusées en faisant des singeries dans les allées et que Pietro alla jusqu’à vouloir parier qu’il se baignerait tout habillé dans le bassin du Pincio.
Večer máme oba umělce, bratry Swedomské, a Bruschettiho. Jdu do salonu s vypětím všech sil. Bruschetti je krásný, urozený, bohatý, ve válce velmi statečný, má medaili za vojenskou chrabrost, a já ho nemůžu ani cítit! Fuj!!! Fuj!
Le soir nous avons les deux artistes Swedomsky frères, et Bruschetti. Je vais au salon en faisant un suprême effort. Bruschetti est beau, noble, riche, très brave à la guerre, il a une médaille de valeur militaire, et je ne peux pas le sentir ! Fi !!! Fi !
Kolem desáté přichází Pietro. Salon je velmi velký a krásný, máme dva klavíry, jeden křídlo a jeden malý. Ten malý stojí v koutě, zády k obecenstvu. To místo je rozkošné a já si k němu jdu sednout pod záminkou, že zahraju nějakou hloupost. Antonelli si nepřál nic lepšího. Bruschetti odešel poté, co mě slyšel říkat, že mám ráda jen psy, koně a pušky, Swedomští rozmlouvali s mámou, Dinou a Walitským.
Vers dix heures arrive Pietro. Le salon est très grand et beau, nous avons deux pianos, un à queue et un petit. Le petit tourne le dos au public étant placé dans un coin. Cet endroit est charmant et je vais m’y mettre sous prétexte de jouer une bêtise. Antonelli ne demandait pas mieux. Bruschetti était parti après m’avoir entendu dire que je n’aimais que les chiens, les chevaux et les fusils, les Swedomsky causaient avec maman, Dina et Walitsky.
Začala jsem tiše hrát Mendelssohnovy Písně beze slov8 a Pietro mi začal zpívat svou vlastní romanci. Čím víc do toho vkládal vážnosti a vroucnosti, tím víc jsem se smála a tím chladnější jsem byla. Nedokážu si Antonelliho představit vážného. Vše, co řekne ta, kterou člověk miluje, se zdá rozkošné, jsem zábavná někdy i pro lhostejné, tím spíš pro ty, kteří lhostejní nejsou. Uprostřed věty plné něhy a lásky jsem řekla něco neodolatelně směšného, pro něj, a on se rozesmál, načež jsem mu ten smích vyčetla s tím, že nemohu věřit dítěti, které nikdy není vážné, které se všemu jako blázen směje. A takhle několikrát, abych ho dohnala k zoufalství. Nechala jsem si od něj vzít a políbit ruku a on začal vyprávět, jak to začalo, hned prvního večera, na představení „Vestálky“9.
Je me mis à jouer doucement sans paroles de Mendelssohn, et Pietro se mit à me chanter sa romance à lui. Plus il y mettait de sérieux et de chaleur plus je riais et plus j’étais froide. Il m’est impossible de me figurer Antonelli sérieux. Tout ce que dit celle qu’on aime paraît adorable, je suis amusante quelquefois pour des indifférents, à plus forte raison pour ceux qui ne le sont pas. Au milieu d’une phrase toute de tendresse et d’amour je disais quelque chose d’irrésistiblement drôle, pour lui, et il se mettait à rire, alors je lui reprochai ce rire disant que je ne pouvais pas croire à un enfant qui n’était jamais sérieux, qui riait comme un fou de tout. Et comme cela plusieurs fois, de façon à l’exaspérer. Je me suis laissée prendre et baiser la main et il a commencé à raconter comment cela a commencé, depuis le premier soir, à la représentation de « La Vestale ».
„Bruschetti vás miluje?“ ptal se desetkrát za sebou, dávala jsem odpovědi, které, ač záporné, říkaly ano.
— Bruschetti vous aime ? demandait-il dix fois de suite, je faisais des réponses qui tout en étant négatives disaient oui.
„Ostatně vás miluje každý, nemůže to být jinak.“
— D’ailleurs tout le monde vous aime, cela ne peut pas être autrement.
Nedělala jsem to schválně, nevím, jak se to děje, vím jen, že jsem ho přivedla do stavu k nesnesení, smál se, ale smál se proto, že nemohl plakat, zakazovala jsem mu mluvit italsky, a mluvit cizím jazykem je vždycky do jisté míry svazující.
Je ne faisais pas exprès, je ne sais pas comment cela se fait, je sais seulement que je l’ai mis dans un état impossible, il riait, mais il riait parce qu’il ne pouvait pas pleurer, je lui défendais de parler italien et parler une langue étrangère c’est toujours gênant à un certain point.
„Pro lásku boží, zapřísahám vás, řekněte mi, že mě nenávidíte, vyžeňte mě a ať je tomu konec! Jste ledová koketa, máte mánii obětí, vidím to, vyžeňte mě!“
— Au nom du ciel, je vous en supplie, dites-moi que vous me détestez, chassez-moi et que cela finisse ! Vous êtes une coquette de glace, vous avez la manie des victimes, je le vois, chassez-moi !
„Ne.“
— Non.
„A pročpak?“
— Et pourquoi ?
„Protože vás nemám v nenávisti,“ říkám a na okamžik přestávám rozhovor doprovázet hudbou.
— Parce que je ne vous déteste pas, dis-je en cessant pour un instant d’accompagner la conversation.
„Řekněte mi, ať odejdu, odejdu, řekněte mi, že mě nenávidíte!“
— Dites-moi de m’en aller, je m’en irai, dites-moi que vous me détestez !
„Ale ne, nechci vám to říct, nemám vás v nenávisti.“
— Mais non, je ne veux pas vous le dire, je ne vous déteste pas.
„Už k vám nechci chodit!“ zvolal zuřivě.
— Je ne veux plus venir chez vous ! s’écria-t-il furieux.
„Tím hůř pro vás,“ říkám a navazuji na svou píseň beze slov.
— Tant pis pour vous, dis-je en reprenant ma romance sans paroles.
„Proč?“
— Pourquoi ?
„Protože mě už neuvidíte a budete nešťastný.“
— Parce que vous ne me verrez plus et vous serez malheureux.
„Tak tedy! milujte mě.“
— Alors ! aimez-moi.
„Jen pomalu, pane, mám dojem, že ztrácíte rozum.“
— Tout beau, Monsieur je crois que vous perdez la raison.
„Kolik vám je let?“
— Quel âge avez-vous ?
„Šestnáct.“
— Seize ans.
„U sta hromů! To je neuvěřitelné! Vidíte, jsme mladí, máme před sebou skvělou budoucnost! Poslyšte mě, prosím vás, netýrejte mě. Byl jsem hloupý, že jsem vám řekl, že vás miluji, že jsem vám to dal najevo, teď se mi posmíváte!“
— Parbleu ! c’est incroyable ! Vous voyez, nous sommes jeunes, nous avons un avenir splendide devant nous ! Ecoutez-moi je vous en prie, ne me martyrisez pas. Je suis bête de vous avoir dit que je vous aime, de vous l’avoir montré, à présent vous vous moquez de moi !
„Ale vůbec ne, ujišťuji vás.“
— Mais pas du tout, je vous assure.
„Smějete se a nevidíte, jak mi ubližujete, mám citlivou povahu a vy mě týráte!“
— Vous riez et vous ne voyez pas quel mal vous me faites, j’ai un caractère sensible et vous me martyrisez !
„To řekla jasnovidka.“
— La somnambule l’a dit.
„Zapřísahám vás, neposmívejte se mi,“ říká znovu, zadržuje mou pravou ruku na klavíru a přejíždí po ní svou rozžhavenou tváří.
— Je vous en supplie, ne vous moquez pas de moi, dit-il de nouveau en arrêtant ma main droite sur le piano et en passant dessus sa joue brûlante.
Nebránila jsem mu, viděla jsem oči, které na mě hleděly s láskou a bázní, cítila jsem zamilovanou ruku, jež tiskla mou; byl takhle rozkošný, opíraje si jako dítě tvář o mou ruku. Ale držela jsem se chladné nadřazenosti, prý to na mladé lidi působí nejvíc.
Je laissais faire, je voyais des yeux qui me regardaient avec amour et crainte, je sentais une main amoureuse qui pressait ma main; il était charmant ainsi, appuyant comme un enfant sa joue sur ma main. Mais je ne sortais pas du domaine de la froide supériorité, on dit que cela impressionne le plus la jeunesse.
Pak jsem ho začala přesvědčovat, že je příliš mladý, a uvádět mu spoustu dobrých důvodů, proč by mě měl přestat milovat, ale ten chlapec, místo aby je poslouchal, byl čím dál tím zatvrzelejší.
Alors je commençai à le persuader qu’il était trop jeune, et à lui donner beaucoup de bonnes raisons pour ne plus m’aimer, mais le garçon au lieu de les écouter se montrait de plus en plus endurci.
„Budu vás tolik milovat, myslím jen na vás, nemám ani okamžik klidu, buďte hodná, máte ráda Čokoládu, budu vaším Čokoládou, vy budete poroučet!“
— Je vous aimerai tant, je ne pense qu’à vous, je n’ai pas un instant de repos, soyez bonne, vous aimez Chocolat, je serai votre Chocolat, vous commanderez !
„Tak dobrá, pojedu do Ruska, provdám se a vy budete mým Čokoládou.“
— Eh bien, j’irai en Russie, je me marierai et vous serez mon Chocolat.
Řekla jsem to vážně a on se rozzuřil tak, že jsem ho musela vzít za ruku.
J’ai dit cela sérieusement et il s’est mis dans une telle rage que je fus obligée de lui prendre la main.
„Tolik vás miluji,“ říká, „že bych pro vás udělal cokoli, řekněte mi, ať se dvakrát střelím z revolveru, a udělám to!“
— Je vous aime tant, dit-il, que je ferais n’importe quoi pour vous, dites-moi d’aller me tirer deux coups de revolver et je le ferai !
„A co by řekla vaše matka?“
— Et que dirait votre mère ?
„Matka by plakala a moji bratři by řekli: nu, místo tří jsme teď dva!“
— Ma mère pleurerait, et mes frères diraient, eh bien au lieu de trois, nous sommes deux à présent !
„To je zbytečné, takové důkazy nechci.“
— C’est inutile, je ne veux pas de pareilles preuves.
„Ale co tedy chcete, řekněte, chcete, abych vyskočil tímhle oknem do bazénu, co je tamhle dole?“
— Mais alors que voulez-vous, dites, voulez-vous que je saute par cette fenêtre dans le bassin qu’il y a là bas ?
A vrhl se k oknu; zadržela jsem ho a on už nechtěl pustit mou ruku.
Et il s’élança vers la fenêtre; je le retins et il ne voulut plus lâcher ma main.
„Ne,“ říká a polyká cosi jako slzu, „vidíte, teď jsem klidný, ale před chvílí! Bože!.. nedohánějte mě k takové zuřivosti, odpovězte mi, řekněte něco!“
— Non, dit-il en avalant quelque chose comme une larme, vous voyez, je suis calme à présent, mais il y a un instant ! Dieu !.. ne me réduisez pas à une pareille rage, répondez-moi, dites quelque chose !
„To všechno jsou pošetilosti!“
— Tout cela ce sont des folies !
„Ano, možná pošetilosti mládí, ale nemyslím, nikdy jsem necítil, co cítím teď, právě tady jsem si myslel, že zešílím!“
— Oui, peut-être des folies de jeunesse, mais je ne crois pas, jamais je n’ai senti ce que je sens à présent, à l’instant ici, j’ai cru devenir fou !
„Za měsíc odjedu a všechno bude zapomenuto.“
— Dans un mois je partirai et tout sera oublié.
„Budu vás následovat všude.“
— Je vous suivrai partout.
„Nedovolí vám to.“
— On ne vous le permettra pas.
„A kdo mi v tom zabrání!“ zvolal a vrhl se ke mně.
— Et qui m’en empêchera ! s’écria-t-il en bondissant vers moi.
„Jste příliš mladý,“ říkám, měním hudbu a přecházím k tklivějšímu a hlubšímu nokturnu, „váš otec vám nedovolí oženit se.“
— Vous êtes trop jeune, dis-je en changeant de musique et passant à un nocturne plus doux et plus profond, votre père ne vous permettra pas de vous marier.
„Ale můj otec si nepřeje nic jiného, prosí mě o to od rána do večera, matka také, vezměme se, máme před sebou skvělou budoucnost!“
— Mais mon père ne désire que cela, mais il m’en prie depuis le matin jusqu’au soir, ma mère aussi, marions-nous, nous avons devant nous un avenir superbe !
„Ano, kdybych chtěla.“
— Oui, si je le voulais.
„Ach! u sta hromů, nepochybně tedy chcete,“ rozohňoval se čím dál víc, já se nehnula a ani jsem nezměnila barvu.
— Ah ! parbleu sans doute vous voulez alors, il allait en s’exaltant de plus en plus, je ne bougeais pas et ne changeais même pas de couleur.
„Tak dobrá,“ říkám s rozvážnou tváří, „dejme tomu, že si vás vezmu, a za dva roky mě přestanete milovat.“
— Eh bien, dis-je d’un air sage, supposons que je me marie avec vous, et dans deux ans vous cesserez de m’aimer.
Myslela jsem, že se zadusí. „Ne, proč,“ říká přerývaným hlasem, „proč takové myšlenky, já., vás;“ a sípal, slzy v očích.
J’ai cru qu’il étoufferait. Non, pourquoi, dit-il d’une voix entrecoupée, pourquoi de pareilles idées, je., vous; et haletant, les larmes aux yeux.
„Ne, ne,“ zvolal, „musí to být...“ a než jsem stačila vyslechnout konec jeho věty, ucítila jsem jeho chvějící se paži kolem svého pasu a jeho rty na své tváři... pravé. Všimněte si, že u mě jde pravá strana vždy před levou.
— Non, non, s’écria-t-il, il faut que... et avant que j’eusse le temps d’entendre la fin de sa phrase, je sentais son bras tremblant autour de ma taille et ses lèvres sur ma joue... droite. Remarquez que chez moi le côté droit va toujours avant le côté gauche.
[Poznámka: 1881. Důkaz, že nejprve byla zasažena pravá plíce, stejně jako ucho.]10
[Annotation:! 881. A preuve que c’est le poumon droit qui est pris d’abord ainsi que l’oreille.]
Ucouvla jsem, rudá hněvem. Ó klavíre ochránce! Co bychom byli bez tebe. A já tě ještě včera chtěla otočit!
Je me reculai, rouge de colère. O piano protecteur ! Que serions-nous sans toi. Et moi qui hier encore voulais le retourner !
Co chcete, abych vám ještě řekla, myslím, že jsem už takhle řekla i příliš, takové věci se neopakují, a když se opakují, působí absurdně.
Que voulez-vous que je vous dise encore, j’ai même trop dit ainsi je crois, ces choses là ne se répètent pas, et quand elles se répètent elles semblent absurdes.
Zuřila jsem kvůli tomu polibku a on klesl na kolena a prosil mě o odpuštění, jako se o odpuštění prosí Boha. Byla jsem rudá a hleděla na něj s takovým chladným hněvem, jaký jsem v sobě jen dokázala najít.
J’étais furieuse du baiser et il s’est mis à genoux pour m’en demander pardon, comme on demande pardon à Dieu. J’étais rouge et je le regardais avec autant de froide colère que j’ai pu en trouver.
„Musíte mít dobrou povahu,“ říká.
— Vous devez avoir un bon caractère, dit-il.
„To bych řekla, jinak bych vás už nechala vyhodit za dveře,“ odpověděla jsem a odvrátila se, abych se zasmála.
— Je crois bien, sans cela je vous ferais déjà jeter à la porte, répondis-je en me détournant pour rire.
Už jsem neměla co poslouchat, máma zavolala mého ctitele, nepochybně znepokojeného, ale ten se za okamžik vrátil a ptal se, zda smí doufat, a spoustu podobných věcí. Usmívala jsem se a odpovídala, aniž bych odpovídala, pak jsem klidně a spokojeně vstala a šla se přívětivě bavit se Swedomskými, kteří brzy odcházejí.
Je n’avais plus rien à entendre, maman appela mon amoureux inquiet sans doute, mais il revint au bout d’un instant me demander s’il pouvait espérer et un tas de choses dans ce genre. Je souriais en répondant sans répondre, puis je me suis levée calme et satisfaite et j’allai faire l’aimable avec les Swedomsky qui s’en vont bientôt.
Co se Antonelliho týče, aby mohl ještě zůstat, vyzývá Walitského k zápolení, ke kouskům síly a obratnosti, a oba dva, jeden černý a hubený, druhý bílý a tlustý, se válejí po zemi, přeskakují židle a vyznamenávají se, to se jim musí přiznat.
Quant à Antonelli pour pouvoir encore rester, il propose à Walitsky des défis, des tours de force et d’adresse, et tous les deux, l’un noir et maigre, l’autre blanc et gros, se roulent par terre, sautent des chaises et se distinguent, il faut leur rendre justice.
Ale museli odejít.
Mais il fallait partir.
„Je čas, viďte,“ zeptal se a tázavě se díval.
— Il est temps n’est-ce pas, demanda-t-il avec des regards interrogateurs.
„Ano,“ říká Walitský.
— Oui, dit Walitsky.
Když jsem mámě a ostatním celou věc velmi stručně shrnula, zamykám se v pokoji, a než začnu psát, sedím hodinu s rukama na tváři a prsty ve vlasech a pořád se snažím vyznat ve vlastních citech.
Ayant donné un résumé très court de l’affaire à maman et aux autres je m’enferme dans ma chambre et avant d’écrire, reste une heure les mains sur la figure et les doigts dans les cheveux, tâchant toujours de me rendre compte de mes propres sentiments.
Myslím, že se v sobě vyznávám!
Je crois me comprendre !
Chudák Pietro, není to tak, že bych k němu nic necítila, naopak, ale nemohu svolit k tomu, abych byla jeho ženou. Bohatství, vily a muzea Ruspoliů, Doriů, Torloniů, Borghesů, Schiarrů by mě rozdrtily. Jsem nade vše ctižádostivá a marnivá.
Pauvre Pietro, ce n’est pas que je n’aie rien pour lui, au contraire, mais je ne peux pas consentir à être sa femme. Les richesses, les villas et les musées des Ruspoli, des Doria, des Torlonia, des Borghése, des Schiarra, m’écraseraient. Je suis ambitieuse et vaniteuse par dessus tout.
A pomyslete, že někdo takovou bytost miluje! Protože ji nezná, a kdyby tu bytost znal... ach, ale co! miloval by ji stejně. Ctižádost je vznešená vášeň.
Et dire qu’on aime une pareille créature ! Parce qu’on ne la connaît pas, si on la connaissait cette créature... ah ! bah ! on l’aimerait tout de même. L’ambition est une passion noble.
Proč u všech čertů je to Antonelli, a ne Torlonia? Ach, pořád opakuji tutéž větu a měním jen jména, jenže druhé jméno poslední věty je vždy prvním v té následující.
Pourquoi diable est-ce Antonelli au lieu de Torlonia ? Oh ! je répète toujours la même phrase en changeant les noms, seulement le deuxième nom de la phrase dernière est toujours le premier dans la suivante.
Není to tím, že bych byla zkažená a nevěděla, co chci, ale prostě tím, že neznám okolnosti. Teď mi Torlonia připadá dobrý, kdoví, jestli je to pravda.
Ce n’est pas que je sois pervertie et ne sache pas ce que je veux, mais simplement parce que je ne connais pas les circonstances. A présent, Torlonia me semble bon, qui sait si c’est vrai.
Ach, vtom se mi vybavilo něco, co řekl Torlonia.
Ah ! voilà que quelque chose de Torlonia me revient à l’esprit.
„Prohlédla jste si vilu mého strýce?“ zeptal se mě.
— Avez-vous visité la villa de mon oncle, me demanda-t-il.
„Ne, nesnáším prohlídky.“
— Non, je déteste visiter.
„Jako já, onehdy Zucchini... proč se smějete?“
— C’est comme moi, l’autre jour Zucchini... pourquoi riez-vous ?
„Nic, to jméno mě vždycky rozesměje, nosí mi štěstí, jsou lidé, kteří mě rozesmějí, a jiní, kteří mě rozpláčou.“
— Rien, c’est le nom qui me fait toujours rire, il me porte bonheur, il y a des gens qui me font rire, d’autres pleurer.
„Ach, vy trpíte antipatiemi?“
— Ah ! vous souffrez d’antipathies ?
„To bych řekla!“
— Je crois bien !
„Já také, ale mám rád lidi, kteří trpí antipatiemi, protože jsou také schopni...“
— Moi aussi, mais j’aime les personnes qui souffrent d’antipathies, car elles sont aussi capables...
Vůz dorazil k čerstvě vydlážděnému úseku cesty a já ztratila konec věty.
La voiture arriva à un endroit du chemin fraîchement pavé et j’ai perdu la fin.
Torlonia má rozkošná ústa, dětská ústa.
Torlonia a une bouche adorable, une bouche d’enfant.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „panier“ — lehký, rychlý dvoukolý vozík s košíkovou korbou. ↩
Pozn. překl.: Italsky corna (rohy, parohy) byly tradičním symbolem podvedeného manžela, jehož žena je nevěrná; Torlonia dvojsmyslně naznačuje, že v Římě je takových manželů mnoho. ↩
Pozn. překl.: V originále „juponnage“ — umění aranžovat spodničky pod sukní k dosažení módní siluety. Torlonia kritizuje úpravu postavy princezny Markéty jako příliš strojenou. ↩
Pozn. překl.: V originále „lionne“ — společenský výraz 70. let 19. století pro nejmódnější, nejobdivovanější ženu okamžiku; ženský protějšek „lva sezony“. ↩
Pozn. překl.: V originále „lion“ — nejobdivovanější, nejvyhledávanější muž společnosti; římská společenská hvězda sezony. ↩
Pozn. překl.: Marie si pohrává s politickými barvami rozdělené římské aristokracie: noir (černý) = papežská, klerikální strana věrná papeži; blanc (bílý) = liberální strana věrná sjednocené Itálii pod savojskou dynastií. Pietro Antonelli, synovec papežského státního sekretáře (roku 1876 ještě žijícího; zemřel v listopadu téhož roku), právě přecházel z jednoho tábora do druhého. ↩
Pozn. překl.: Slovní hříčka. Marie nazývá Antonelliho „šedým“, protože opustil papežskou stranu („černé“) a ještě nepřešel k liberálům („bílí“). Besnard hříčku obrací: francouzské „gris“ znamená i „podnapilý“, takže o Torloniovi říká, že „bývá často opilý“. ↩
Pozn. překl.: „Písně beze slov“ (Lieder ohne Worte) — proslulá řada krátkých klavírních skladeb Felixe Mendelssohna (1829–1845), z nichž každá evokuje píseňovou melodii bez textu. ↩
Pozn. překl.: Opera Gaspara Spontiniho (1807). ↩
Pozn. překl.: Tuto poznámku připsala Marie roku 1881 — chmurnou sebediagnózu konstatující, že to byla pravá plíce, kterou nejprve zasáhla tuberkulóza, jež ji roku 1884 zahubila. ↩