❦
Neděle 12. března 1876
Dimanche 12 mars 1876
Máma, Dina, já a Antonelli v landauru a Walitský jede za námi ve fiakru, jedeme za jasnovidkou1. Ta ctihodná dáma usíná, když ji pan manžel zmagnetizuje, a já se jí vyptávám, ale jelikož je to přede všemi, neptám se na nic zvláštního, ostatně hádá docela dobře. Pak přijde na řadu Pietro a jasnovidka vylíčí jeho povahu velmi přesně, a na tom není nic udivujícího, ten malý pán je velmi známý.
Maman, Dina, moi et Antonelli en landau et Walitsky nous suivent en fiacre, nous allons chez la somnambule. Cette respectable dame s’endort magnétisée par Monsieur son mari et je la questionne, mais comme c’est devant tout le monde je ne demande rien de particulier, d’ailleurs elle devine assez bien. Après, c’est le tour de Pietro, et la somnambule raconte son caractère d’une façon très exacte et en cela il n’y a rien d’étonnant, ce petit monsieur est très connu.
„Kdybyste věděla, madam, kolik slz prolila jeho matka!“ řekl Rossi onehdy večer.
— Si vous saviez, Madame, combien sa mère a versé de larmes ! a dit Rossi l’autre soir.
Po jasnovidce se jdeme podívat na losování telegrafické tomboly2 na Piazze del Popolo. A potom říkám, ať jedeme domů, aby Pietro odešel, ale jemu to nepřijde na mysl, takže společně objedeme bůhvíkolik koleček po vile Borghese. Ten chlapec nám vůbec nepřekáží, mluvím před ním jako před někým z našich, vyprávím, že mě Zucchini rozesmává, paní Soukowkinová rozplakává a Doria děsí. Co se toho posledního týče, nic si nevymýšlím. Potkali jsme ho několikrát, sklápěl oči a usmíval se. Ráda bych věděla proč. Předtím to nikdy nedělal.
Après la somnambule nous allons voir tirer la tombola télégraphique sur la place du Peuple. Et après je dis d’aller à la maison pour que Pietro s’en aille, mais il n’y songe pas de sorte que nous faisons ensemble trente-six tours à la villa Borghése. Ce garçon ne nous gêne aucunement, je parle devant lui comme devant un des miens, je raconte que Zucchini me fait rire, Mme Soukowkine me fait pleurer et Doria me fait peur. Quant à ce dernier, je n’invente rien. Nous l’avons rencontré plusieurs fois, il baissait les yeux et souriait. Je me demande pourquoi ? Avant il ne le faisait jamais.
Z...z.. Zucchini mě rozesmává až k slzám. Pietro vypráví všechny své rodinné záležitosti, je to rozkošné dítě.
Z...z.. Zucchini me fait rire jusqu’aux larmes. Pietro raconte toutes ses affaires de famille, c’est un charmant enfant.
„Tady je Torlonia,“ říká.
— Voici Torlonia, dit-il.
„Ach ano, má moc hezké koně.“
— Ah ! oui, il a de très jolis chevaux.
„Ano, moc hezké, myslím, že je prodává.“
— Oui, très jolis, je crois qu’il les vend.
„Opravdu!“
— Vraiment !
„Chcete, abych se ho zeptal?“
— Voulez-vous que je le lui demande ?
„Ano, ano, zeptejte se, jsou rozkošní, viďte?“
— Oui, oui, demandez, ils sont ravissants ?
Torloniovi koně, to je nápad.
Les chevaux de Torlonia, voilà une idée.
Z vily Borghese jedeme na Pincio, na Corso a domů.
De la villa Borghése nous allons au Pincio, au Corso et chez nous.
„Chcete s námi povečeřet?“ zeptala se máma. „Ale upozorňuji vás, že večeře v hotelu nestojí za moc.“
— Voulez-vous dîner avec nous, demanda maman, mais je vous préviens que le dîner n’est pas très bon à l’hôtel.
Až příliš šťasten, nepochybně. Po celém dni stráveném s Pietrem mi už docela připadá jako jeden z našich.
Trop heureux sans doute. Toute cette journée passée avec Pietro a achevé de me le faire paraître un des nôtres.
Je neuvěřitelné, jak maškarní plesy sbližují lidi. Všichni, kterým jsem na plesech tykala, mi připadají jako přátelé. Celý ten den vypadáme, nevím proč, jako bychom byli na cestách. Po večeři si všichni zapalují cigarety a já také, ale se spoustou grimas jako někdo, kdo nikdy nekouřil.
C’est incroyable comme les bals masqués rapprochent les gens. Tous ceux que j’ai tutoyé aux bals me semblent des amis. Nous avons l’air, je ne sais pourquoi, d’être en voyage tout ce jour. Après dîner tout le monde allume des cigarettes et moi aussi mais avec force grimaces comme quelqu’un qui n’a jamais fumé.
O něco později podávají čaj a já si jdu sednout na mramorový stupínek do okenního výklenku. Je to rozkošné místo, jen lehce zastřené bílými záclonami. A Antonelli se ke mně po několika minutách váhání přidává. Tak je to správné! Ta lampa, Dina, máma, ten Walitský mě otravovali.
Un peu plus tard on sert le thé et je vais m’asseoir sur une marche de marbre dans l’embrasure de la fenêtre. C’est un charmant endroit à peine voilé par des rideaux blancs. Et Antonelli vient m’y rejoindre après quelques minutes d’hésitation. A la bonne heure ! Cette lampe, Dina, cette maman, ce Walitsky m’ennuyaient.
Mluvíme však dost nahlas a máma začne nahlas číst noviny.
Cependant nous parlons assez haut et maman commence à lire tout haut un journal.
Děkuji, to přece dělala mně pro radost.
Merci, car c’était pour me faire plaisir.
Tak mohl hovor nabýt důvěrnějšího rázu, požádal mě, abych si večer vyjela na koni a jela se podívat na Koloseum za svitu měsíce.
De cette façon la conversation a pu prendre un caractère plus intime, il m’a priée de monter à cheval le soir et aller voir le Colisée au clair de la lune.
„Mám svou básnickou čtvrthodinku,“ říká, „bude to básnické pro nás dva, kteří jsme oba materialisté.“
— J’ai mon quart d’heure de poésie, dit-il, ce sera poétique pour nous qui sommes tous les deux des matérialistes.
„Mluvte za sebe, neboť já materialistka vůbec nejsem.“
— Parlez pour vous, car je ne le suis pas du tout.
„Tak tedy pojedeme.“
— Alors nous allons.
„Dobrá.“
— Bien.
„Milujete někoho v Římě?“
— Vous aimez quelqu’un à Rome ?
„A vy?“
— Et vous ?
„Tuhle otázku mi klást nesmíte.“
— Vous ne devez pas me faire cette question.
„A pročpak?“
— Eh pourquoi ?
„Jako byste to nevěděla.“
— Comme si vous ne le saviez pas.
„Pochopitelně nevím.“
— Sans doute non.
„Ó nevinnosti!“
— O innocence !
„Bože můj, ano, jenže vy, vy nedokážete věřit v nevinnost, jste na to příliš zkažený.“
— Mon Dieu oui, seulement vous, vous ne pouvez pas croire à l’innocence, vous êtes trop perverti pour cela.
„To není pravda!“
— Ça n’est pas vrai !
„Vyřiďte Plowdenovi, ať přijde.“
— Vous direz à Plowden de venir.
„Ach, vy si to přejete. On se vám dvoří, viďte?“
— Ah ! vous le voulez bien. Il vous fait la cour, n’est-ce pas ?
„Copak já vím? Dvoří se mi všichni.“
— Est-ce que je sais ? tout le monde me fait la cour.
„Ale já ne.“
— Mais pas moi.
„To je výjimka.“
— C’est une exception.
„To proto, že to neumím, vždycky jsem se vrhal do náručí lehkých žen, a to ony se dvořily mně, takže to neumím.“
— C’est que je ne sais pas la faire, je me suis toujours jeté dans les bras des femmes faciles, et ce sont elles qui m’ont fait la cour, de sorte que je ne sais pas.
„Proč,“ pokračoval, „mi nechcete věřit?“
— Pourquoi, reprit-il, vous ne voulez pas me croire ?
„Věřit čemu? Tomu, co jste mi řekl na koni?“
— Croire quoi ? ce que vous m’avez dit à cheval ?
„Ano.“
— Oui.
„Protože to není pravda a jsou to hlouposti.“
— Parce que ce n’est pas vrai et ce sont des bêtises.
„Ano, tak vidíte! Pořád říkáte, že lžu, že jsem pokrytec, ještě na Kapitolu, jak jste mě urazila!“
— Oui, voilà ! vous dites toujours que je mens, que je suis un hypocrite, encore au Capitole comme vous m’avez insulté !
napříč stránkou
Jak vidíte, tenhle Antonelli patřil za dveře. Nepřijímala jsem nikoho, nechodila nikam a trávila večery mezi pár muži, z nichž jeden byl Antonelli! Bylo mi sedmnáct, nebyla to moje vina.
en travers Comme vous pouvez voir cet Antonelli était à mettre à la porte. Je [ne] recevais personne, n’aller nulle part et passer ses soirées entre quelques hommes dont un Antonelli ! J’avais dix-sept ans, ce n’était pas ma faute
„A jen si představte, že tenkrát jsem vás neznal, teď bych vám řekl ještě mnohem víc.“
— Et pensez seulement qu’alors je ne vous connaissais pas, à présent je vous dirais bien plus encore.
„Ne, poslyšte,“ a upřel na mě pohled tak, že jsem musela sklopit oči, „musím s vámi mít dlouhý rozhovor na tohle téma. Kdy?“
— Non, écoutez, et il me fixa de manière à me faire baisser les yeux il faut que j’aie avec vous une longue conversation à ce sujet. Quand ?
„Až si vyjedeme na koních,“ – jeho pohled mě tížil, nevládla jsem ani myšlenkami, ani jazykem.
— Quand nous irons à cheval, - son regard me pesait, je n’étais pas libre ni d’esprit ni de langue.
„Ale prosím vás,“ říká téměř prosebně, „bez Plowdena, jen my dva, prosím vás.“
— Mais je vous en prie, dit-il d’un air presque suppliant, sans Plowden tout seuls, je vous en prie.
„Dobrá, dobrá, uvidíme, nevím.“
— Bien, bien, nous verrons, je ne sais pas.
Odvrátil oči a já zase nabyla síly.
Il détourna les yeux, je redevins de nouveau forte.
„Plowden musí s námi,“ říkám.
— Il faut Plowden, dis-je.
Mluví znovu o své lásce, ale poslouchám sotva napůl, jdu si sednout ke stolu a mluví se o kardinálovi. Kardinálek říká, že se na něj strýc zlobí, protože vstoupil do Caccia-klubu, stýká se s bílými3 a zdraví krále, prince a princeznu.
Il me parle encore de son amour, mais j’écoute peu et vais m’asseoir à la table et on parle du cardinal. Le cardinalino dit qu’il est fâché contre lui parce qu’il est entré au Caccia-Club et qu’il fréquente les blancs et salue le Roi, le Prince et la Princesse.
„Musíte za ním zajít,“ říká máma, „a poprosit ho o odpuštění.“
— Il faut aller chez lui, dit maman et vous faire pardonner.
„Ach ne, nemůžu prosit o odpuštění, jinak bych mu řekl nějaké drzosti. Požádal jsem druhého strýce, aby mě s sebou ke kardinálovi vzal, řekl, že uvidí. Otec by to měl udělat, ale i on se na mě hrozně zlobí. Ne, abych se se strýcem usmířil, je třeba nějaká příležitost, nějaká vážná okolnost.“
— Oh ! non, je ne peux pas demander pardon, sans cela je lui dirais des impertinences. J’ai prié mon autre oncle de me conduire avec lui chez le cardinal, il a dit qu’il verrait. Mon père le devrait, mais lui aussi est très fâché avec moi. Non, pour me raccommoder avec mon oncle il faut une occasion, une circonstance grave.
Mám dojem, že by vůbec neodešel, kdyby Walitský nevytáhl hodinky a neřekl, že je čas jít spát.
Je crois qu’il ne s’en irait pas du tout si Walitsky n’avait pas tiré sa montre et dit qu’il était temps de se coucher.
Vyprávěl o všech svých rozmíškách s tatínkem a mámou.
Il racontait toutes ses fâcheries avec papa et maman.
„Tak tedy nezapomeňte na Torloniovy koně,“ říkám už podesáté.
— Alors, n’oubliez-pas les chevaux de Torlonia, dis-je pour la dixième fois.
„Nezapomenu na Torloniovy vlasy.“
— Je n’oublierai pas les cheveux de Torlonia.
„Ne vlasy, ale koně, neplette si to, prosím vás. Šíleně toužím mít ty koně, řekněte mu, že je chci koupit.“
— Non pas les cheveux, les chevaux, ne confondez pas je vous en prie. J’ai une folle envie d’avoir ces chevaux, dites-lui que je veux les acheter.
„Řeknu mu to, ostatně vás velmi dobře zná od vidění.“
— Je le lui dirai, d’ailleurs il vous connaît très bien de vue.
„Vyložím si pasiáns na Torloniovy koně.“
— Je vais faire une réussite pour les chevaux de Torlonia.
„A na vlasy,“ říká Pietro.
— Et pour les cheveux, dit Pietro.
„A na vlasy, dobrá.“
— Et pour les cheveux, bien.
Ach, zdá se, že budu mít jedny i druhé, dá-li se věřit kartám.
Ah il paraît que j’aurai les uns et les autres, si l’on en croit les cartes.
„Mám dojem,“ říká Antonelli, „že z... Zucchini vychází z módy a že teď jsou v kursu Torloniovi koně.“
— Je crois, dit Antonelli, que z... Zucchini passe de mode et que ce sont les chevaux de Torlonia à présent.
Ten malý nešťastník se posmívá Torloniově tloušťce a nic netuší. Tím lépe.
Le petit malheureux se moque de la grosseur de Torlonia et ne se doute de rien. Tant mieux.
„Kdy si vyjedeme na koních?“ říká před odchodem.
— Quand montons-nous à cheval ? dit-il avant de partir.
„Pozítří,“ říká máma, „a vyrozumějte Plowdena.“
— Après-demain, dit maman, et prévenez Plowden.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „somnambule“ — zde jasnovidka či médium upadající do transu; mesmerismus a somnambulismus byly v 70. letech 19. století módní formou duchařské zábavy. ↩
Pozn. překl.: „Telegrafická tombola“ — loterie, jejíž výsledky se přenášely telegrafem; novinka spojující moderní techniku s tradiční zábavou. ↩
Pozn. překl.: „Bílí“ — stoupenci italské monarchie (savojské dynastie), na rozdíl od „černých“, papežských věrných, kteří odmítali uznat italský stát. ↩