❦
Pátek 10. března 1876
Vendredi 10 mars 1876
Jedeme do vily Doria, ale příliš brzy, neboť ostatní tam přijíždějí, teprve když se vracíme.
Nous allons à la villa Doria, mais trop tôt, car ce n’est que lorsque nous retournons que les autres y vont.
A tady je Antonelli v překrásném voze s kýmsi. Netřeba dodávat, že vůz není jeho. Antonelli je jen dítě, zcela závislé na rodičích. Hm!
Et voici Antonelli dans une fort belle voiture avec quelqu’un. Il va sans dire que la voiture n’est pas à lui. Antonelli n’est qu’un enfant, entièrement dépendant de ses parents. Hum !
Marně hledám Torloniu. Na Pinciu nabíráme Walitského. Máma byla u paní Lwoffové, aby jí donesla dopis od mé drahé kněžny Galitzinové. Tahle paní Lwoffová je dcera paní Skripitinové, té, která vychovala všechny děti císaře Mikuláše.
Je cherche en vain Torlonia. Au Pincio nous prenons Walitsky. Maman a été chez Mme Lwoff, lui porter une lettre de ma chère princesse Galitzine. Cette Mme Lwoff est la fille de Mme Skripitine, celle qui a élevé tous les enfants de l’empereur Nicolas.
Žádný Torlonia. Praterovi říkám Torlonia, mluvím jen o Torloniovi. A večer jdeme do divadla Valle, dávají Le Panache1, francouzská společnost.
Pas de Torlonia. Je nomme Prater Torlonia, je ne parle que de Torlonia. Et le soir nous allons au Théâtre Valle, on donne « Le Panache », une troupe française.
Rossi se za námi přišel podívat, a tak ho bereme s sebou do Valle. V lóžích není skoro nikdo; v barcaccii2 Caccia-klubu jsou Pandola, Zucchini a dva další.
Rossi étant venu nous voir nous l’emmenons avec nous au Valle. Il n’ y a presque personne dans les loges; dans la barcaccia du Caccia-club, sont Pandola, Zucchini et deux autres.
Když už mluvím o Zucchinim, rozesmává mě víc než kdy jindy, žertujeme o něm s Pietrem a co chvíli, kvůli kdečemu, vyslovujeme to jméno.
A propos de Zucchini, il me fait plus que jamais rire, nous en plaisantons avec Pietro et à chaque instant et à propos de tout nous disons ce nom.
Nešťastný Zucchini, nepřestává si mě prohlížet lornětem. Nešťastná vášeň, na mou čest!
Malheureux Zucchini, il ne cesse de me lorgner. Une passion malheureuse, ma parole d’honneur !
Přišla jsem do divadla kvůli Torloniovi, a Torlonia tu není, Pietro také ne.
Je suis venue au théâtre pour Torlonia et Torlonia n’y est pas, Pietro non plus.
Zato je tu někdo lepší, Bruschetti, ten muž přichází do lóže, byl u nás, a když mu řekli, že jsme ve Valle, dostavil se sem. Jsem hrdinka, mluvím s ním.
Mais il y a quelqu’un de mieux, Bruschetti, cet homme vient dans la loge, il a été chez nous et comme on lui a dit que nous étions au Valle, il y est venu. Je suis héroïque, je lui parle.
Zucchini mizí a po půlhodině přichází Pietro do barcaccie (tak se nazývají klubové lóže). Příjemně mě to dojme. Ale hra končí, vstávám, Pietro také. Potkává nás u východu. Nemám příležitost říct mu ani slovo.
Zucchini disparaît et, au bout d’une demie-heure, Pietro vient dans la Barcaccia (c’est ainsi qu’on nomme les loges du club). J’en suis agréablement émue. Mais la pièce finit, je me lève, Pietro aussi. Il nous rencontre à la sortie. Je n’ai pas l’occasion de lui dire un mot.
Bruschetti je tu, Rossi také, toho bereme s sebou až k paláci Ruspoli.
Bruschetti est là, Rossi aussi, ce dernier, nous l’emmenons avec nous jusqu’au palais Ruspoli.
Pořád mám na Pietra tik. Nemohu říct, že ho miluji, ale rozhodně mohu říct, že po něm toužím. Bláznivá a zkažená! řeknete, v tvém věku! dodáte ještě. Inu, co chcete, prostě se k tomu přiznávám, a myslete si, co chcete, ó vy všichni, kdo nikdy nebudete číst tento deník. Tenhle rozmar, když ho nelze ukojit, snad nabude vážnějšího rázu.
J’ai encore un tic pour Pietro. Je ne puis pas dire que je l’aime, mais je puis certainement dire que je le désire. Folle et pervertie ! direz-vous, à ton âge ! direz-vous encore. Eh ! que voulez-vous, je le confesse tout simplement, et pensez tout ce que vous voulez, ô tous ceux qui ne lirez jamais ce journal. Ce caprice ne pouvant pas être satisfait, prendra peut-être un caractère plus important.
Proč u všech čertů nesložit dohromady Bruschettiho lásku, drobné lásky Antonelliho, Plowdena a Zucchiniho a neudělat z toho jednu jedinou velkou lásku Dorii nebo Torloniy ke mně?! Takhle by bylo všechno hned vyřízeno. Ach, u sta hromů3, ještě z toho vyju. V poslední době jsem si osvojila rozkošné způsoby: při sebemenším hluku, sebemenším odporujícím slůvku si zacpávám uši, vyju, zakláním hlavu dozadu nebo si ji strkám pod polštáře, sténám nebo se vrhám na zem; nato mi řeknou: Antonelli, a já vstanu a směji se.
Pourquoi diable ne pas mettre ensemble l’amour de Bruschetti, les petits amours d’Antonelli, de Plowden et de Zucchini, et ne pas en faire un seul et grand amour de Doria ou de Torlonia pour moi ? ! Comme cela ce serait une affaire de suite arrangée. Ah ! bigre, j’en hurle encore. J’ai pris de charmantes façons ces derniers jours, au moindre bruit, au moindre mot contraire je me bouche les oreilles, je hurle, je renverse la tête en arrière ou je la fourre sous les coussins, je gémis ou je me jette par terre; alors on me dit: Antonelli, et je me lève et je ris.
Při večeři mi Léonie podává dopis od Bruschettiho. Tady je. Čtěte. Přečetli jste? Ano, viďte. Z toho dopisu padám na koberec odporem a zuřivostí.
Pendant le souper Léonie me remet une lettre de Bruschetti. La voici. Lisez. Vous avez lu ? Oui, n’est-ce pas. Cette lettre me fait tomber sur le tapis de dégoût et de fureur.
Já, jeho žena, já mu patřit, já se ho dotýkat, já v jeho náručí! Já snášet jeho něžnosti. Vlk, šakal, jaguár, tygr, leopard, panter, kuguár, hyena! Dusím se a omdlévám k radosti mámy, Diny a Walitského. Uf!
Moi, sa femme, moi lui appartenir, moi le toucher, moi dans ses bras ! Moi, subir ses tendresses. Loup, chacal, jaguar, tigre, léopard, panthère, couguar, hyène ! J’en étouffe et pâme à la joie de maman, Dina et Walitsky. Ouf !
Ach, canaille, ach, hovado!
Ah ! canaille, ah ! brute !
Nechme ho, nechme ho! Myslím na Pietra, chci Pietra, dívám se na jeho portrét.
Laissons-le, laissons-le ! Je pense à Pietro, je veux Pietro, je regarde son portrait.
V jeho náručí bych chtěla být, se zavřenýma očima, a ta iluze je tak silná, že věřím, že je tady, a pak... a pak zuřím. Hele, opakuji to, co mi řekl.
C’est dans ses bras que je voudrais être, les yeux fermés, j’arrive à une telle illusion que je le crois là et puis... et puis je suis furieuse. Tiens je répète ce qu’il m’a dit.
„Když tě Bruschetti tolik miluje,“ říká paní matka, „řekni mu, ať si vezme Dinu, udělala bys šťastnými dva lidi.“
— Puisque Bruschetti t’aime tant, dit Madame ma mère, dis-lui d’épouser Dina, tu ferais deux personnes heureuses.
„Jaká z tebe bude žena,“ dodává, „když nedokážeš zařídit takovou věc.“
— Quelle femme tu seras, ajoute-t-elle si tu ne sais pas arranger une pareille chose.
Copak je to možné? Měl by právo se mi posmívat.
Est-ce possible ? Il aurait le droit de se moquer de moi.
Pietro... Pietro... Pietro... Pietro! Pietro... Pietro... srdce mi nebije, dusím se. Líbí se mi.
Pietro... Pietro... Pietro... Pietro ! Pietro... Pietro... mon cœur ne bat pas, j’étouffe. Il me plaît.
Poznámky
Pozn. překl.: Le Panache — doslova „Chochol“ (přeneseně „okázalost, šmrnc“); veselohra Edmonda Gondineta (1875). ↩
Pozn. překl.: Italsky barcaccia — přízemní lóže ve tvaru loďky v italském divadle, vyhrazená členům klubu; doslova „stará bárka“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre“. ↩