❦
Pátek 3. března 1876
Vendredi 3 mars 1876
Už třetího března!
Déjà le 3 mars !
Nádherné počasí, ale nechci vyjít. Nechci, aby mě viděli, protože ti, kdo mě vidí, na mě hledí a ptají se, kdo jsem, a vždycky se najde nějaká úslužná duše s pytlem zpráv.
Un temps superbe, mais je veux pas sortir. Je ne veux pas qu’on me voie, parce que ceux qui me voient, me regardent et demandent qui je suis, et il y a toujours une âme obligeante avec un sac de renseignements.
Muži se se mnou seznamují, protože jsem hezká, a otáčejí se ke mně zády, jakmile přijde na to, že buď svatba, nebo nic; ženy mi závidí a pomlouvají mě, až se hory zelenají. Doma je mi mnohem lépe.
Les hommes font ma connaissance parce que je suis jolie, et me tournent le dos aussitôt qu’il faut épouser ou rien, les femmes m’envient et me calomnient à pleins poumons. Je suis bien mieux chez moi.
„Nechci jet do Nice,“ řekla jsem včera, „tady mě aspoň nikdo nezná.“
— Je ne veux pas aller à Nice, ai-je dit hier, au moins ici personne ne me connaît.
„I tady jsme to popletly,“ odpověděla máma, „šla jsem k velvyslancově paní a k dalším, jen abych si přišla pro ohrnutý nos; neměly jsme chodit nikam.“
— Ici aussi nous avons fait des bêtises, répondit maman, je suis allée chez l’ambassadrice et chez d’autres pour recevoir des nez, il ne fallait aller nulle part.
„Ale myslíte si, že je možné se z vlastní vůle smířit s takovou existencí? Myslíte si, že dřív, než to člověk zkusí a sklidí ohrnuté nosy, jak říkáte, je možné takový život přijmout?“
— Mais pensez-vous qu’il soit possible de se résigner, de sa propre volonté à une telle existence. Pensez-vous qu’avant d’avoir essayé et d’avoir reçu des nez, comme vous dites, il soit possible d’accepter une telle vie !
I pro muže, znuděného vším na světě, je takový život nemožný, a pro mě tedy teprve! Mám ráda klid, domov, to je dobré, ale žít tak, jak žijeme, nelze. Skandály bratří Babaninových, romanoffovský proces, to všechno dopadá na mě, já tím trpím!
Même pour un homme, blasé de tout, cette vie est impossible, et pour moi donc ! J’aime le calme, la maison, c’est bien, mais il est impossible de vivre comme nous vivons. Les scandales des frères Babanine, le procès Romanoff, tout cela retombe sur moi, c’est moi qui en souffre !
[Začerněná slova. Před čtyřmi] lety, když jsme byli v Ženevě a Romanoff ještě žil, poslal Zamiatine, jeho švagr, ten, který rozpoutal proces, svého advokáta Vladimiroffa.
[Mots noircis. Il y a quatre] ans, quand nous étions à Genève, et quand Romanoff vivait encore, Zamiatine, son beau-frère, celui qui a suscité le procès, a envoyé son avocat, Vladimiroff.
Ten Vladimiroff se pokusil tetu zastrašit, aby se sama všeho vzdala, a když viděl, že se mu to nedaří:
Ce Vladimiroff a essayé de faire peur à ma tante pour qu’elle renonce d’elle-même à tout et voyant qu’il ne réussissait pas:
„Možná,“ řekl, „že proces prohrajeme, ale otiskneme na vás na všechny takovou hanbu a takový skandál, že se nebudete moci nikde ukázat.“
— Il se peut, dit-il, que nous perdions le procès, mais nous imprimerons une telle honte et un tel scandale sur vous tous, que vous ne pourrez paraître nulle part.
A vskutku téměř každý den rozesílali listiny k procesu přes všechna velvyslanectví, do Německa, do Švýcarska, do Francie. Všude se jména Romanoffových a Bashkirtseffových stala smutně proslulými. Podařilo se jim to.
Et en effet chaque jour presque on envoyait des papiers relatifs au procès par toutes les ambassades, en Allemagne, en Suisse, en France. Partout les noms de Romanoff et Bash-kirtseff sont devenus tristement célèbres. Ils ont réussi.
„Bude o tom mluvit celá Evropa,“ řekl ještě Vladimiroff, „jestli prohrajeme proces, přijdete o své dobré jméno.“
— Toute l’Europe en parlera, a encore dit Vladimiroff, si nous perdons le procès, vous perdrez votre renommée.
Tak se i stalo. Všude, ve všech ministerstvech v Rusku, ve všech velvyslanectvích v cizině, a odtamtud všude. A to všechno dopadá na mě! Nedávno jsem si četla v
C’est arrivé ainsi. Partout, dans tous les ministères en Russie, dans toutes les ambassades à l’étranger, et de là partout. Et tout cela retombe sur moi ! J’ai lu dernièrement dans
Plútarchovi, z jakých důvodů děti trpí za viny svých otců. Ten dobrák mě nepřesvědčil. „Neboť je-li spravedlivé,“ říká, „aby lidé vysoké ctnosti byli ctěni ve svém potomstvu, je spravedlivé také, aby velcí zločinci byli trestáni ve svém.“
Plutarque pour quelles raisons les enfants souffraient de la faute de leurs pères. Le bonhomme ne m’a pas convaincue. « Car s’il est juste, dit-il, que les gens d’une haute vertu soient honorés dans leur descendance, il est juste aussi que les grands criminels soient punis dans la leur ».
Některý z mých předků byl nepochybně velký zločinec, neboť má matka byla nešťastná ve všem a já jsem nešťastná ve všem.
Sans doute un de mes aïeux a été un grand criminel, car ma mère a été malheureuse dans tout, et moi je suis malheureuse dans tout.
Ať mi Plútarchos dovolí říci, že samým rozumováním nakonec pozbývá rozumu.
Que Plutarque me permette de lui dire qu’à force de raisonner, il déraisonne.
Ctěni ano, je spravedlivé, aby lidé ctili děti dobrých na památku dobra, jež vykonali jejich otcové, ale je naprosto zbytečné, aby je z téhož důvodu Bůh zahrnoval svou přízní. Stejně jako snadno chápu, že člověk pociťuje jistý odpor k synu zločince, vůbec nechápu, proč by Bůh měl tohoto syna zločince trestat za provinění, jež bylo spácháno možná ještě před jeho narozením a jímž je nevinen.
Honorés oui, il est juste que les enfants des bons soient honorés par les hommes en mémoire du bien qu’ont fait leurs pères, mais il est parfaitement inutile qu’ils soient pour la même raison comblés par Dieu. De même que je comprends facilement qu’on éprouve quelque répugnance pour le fils d’un criminel; je ne comprends pas du tout que ce fils d’un criminel soit châtié par Dieu pour une faute qui a été commise avant sa naissance peut-être et dont il est innocent.
napříč stránkou
Prosím, věřte mi, že když mluvím o zločincích, nemířím na ty své, kteří jsou nanejvýš hloupí.
en travers Je vous prie de croire que lorsque je parle de criminels je ne vise pas les miens qui sont tout au plus bêtes.
To je tedy stránka čisté a prosté logiky. Ale lze k tomu dodat, že jelikož jsou lidé stvořeni k obrazu Božímu, musí být přirozeně náchylnější k dobru než ke zlu. Člověku dělá radost vidět syna muže ctěného, ctnostného a společnosti prospěšného a ochotně mu přiznává výsady a laskavosti, neboť si říká: když byl otec takový, proč by se mu syn nepodobal?
Voilà quant à ce qui est de la logique pure et simple. Mais on peut ajouter à ceci que puisque les hommes sont créés à l’image de Dieu, ils doivent naturellement être plus enclins au bien qu’au mal. On éprouve du plaisir à voir le fils d’un homme honoré, vertueux et utile à la société et on lui accorde volontiers des privilèges et des bontés, parce qu’on se dit, puisque le père a été tel, pourquoi le fils ne lui ressemblerait pas ?
To je naprosto přirozené a nic proti tomu nenamítám. Ale smíme nenávidět nešťastníka, který je možná dobrý, čestný a ctnostný, a opovrhovat jím jen proto, že jeho otec byl ničema? Připouštím, aby k němu člověk byl, dokud ho nepozná, chladný, ba téměř nepřátelský, aby měl předsudky, ale nepřipouštím, aby ho odvrhoval, zavrhoval a odmítal mu dát příležitost, aby byl proti němu a doháněl ho k zoufalství. Neboť když někoho takto doženete do krajnosti, můžete z něj ničemu udělat.
C’est parfaitement naturel et je ne dis rien contre. Mais peut-on haïr et mépriser un malheureux qui est peut-être bon et honnête et vertueux parce que son père a été un coquin ? J’admets qu’avant de le connaître on lui soit froid presque hostile, qu’on ait des préventions mais je n’admets pas qu’on le repousse, qu’on le rejette et qu’on refuse de l’éprouver, qu’on soit contre lui et qu’on le désespère. Car en poussant de cette façon un homme à bout on peut en faire un coquin.
Počestní lidé mě nechtějí, může si říct, musím přece patřit k nějaké kastě, půjdu tedy k těm, kteří mě neženou pryč.
Les honnêtes gens ne veulent pas de moi, peut-il dire, je dois appartenir à une caste quelconque je vais donc aller vers ceux qui ne me chassent pas.
To jsou obecnosti, přejděme k jednotlivým případům, kterých je příliš mnoho, než abych se pustila do všech. Stačí mi jediný, ten můj.
Ceci sont des généralités, arrivons aux cas particuliers qui sont trop nombreux pour que je les attaque tous. Un seul me suffit, le mien.
„Ale,“ řeknou všichni ti, kdo mě týrají, „my ji nenávidíme, nic jí neděláme! Jenže nemůžeme...“
— Mais, diront tous ceux qui me martyrisent, nous ne la détestons pas, nous ne lui faisons rien ! Mais nous ne pouvons pas...
Dost, už jen vyslovit těch pár vět, které jste právě přečetli, mi unavilo ducha, už bych říkala jen samé hlouposti!
Assez, mon esprit est fatigué par l’élocution du peu que vous venez de lire, je ne dirais plus que des bêtises !
Bůh mě chraň obviňovat lidi, dělají, co dovedou. Neodvažuji se obviňovat Boha, jen rozumuji, snažím se pochopit božské zákony, neboť nepatřím k těm, kteří z poslušnosti nechtějí myslet a domnívají se, že urážejí Boha, snaží-li se ho pochopit.
Dieu me garde d’accuser les hommes, ils font comme ils peuvent. Je n’ose pas accuser Dieu, je raisonne seulement, je cherche à comprendre les lois divines, car je ne suis pas de ceux qui par soumission ne veulent pas penser, et croient offenser Dieu en essayant de le comprendre.
„To je opovážlivé,“ praví Plútarchos. Ne! Bůh je přístupný všem, a právě v tom je jeho velikost. Když se člověk neodvažuje mluvit s králem, oč méně by se měl odvažovat mluvit s Bohem? To je úvaha podle nějakého moralisty, a musím dokonce říci úvaha zcela nesmyslná. Podle ní by se člověk neměl ani k Bohu modlit, ba ani vyslovovat jeho jméno, neboť srovnáváme-li ho s králem, je jeho velikost taková, že je nemožné nejen stanovit stupeň úcty jej hodný, ale dokonce si jej představit v té nejvyšší, nejmlhavější a nejvznešenější výši lidského ducha. Pak by Bůh neexistoval.
C’est téméraire, dit Plutarque. Non ! Dieu est accessible à tous et c’est ce qui fait sa grandeur. Si l’on n’ose parler à un roi, combien doit-on oser moins de parler à Dieu ? Ceci est un raisonnement d’après un moraliste et même je dois le dire un raisonnement très dépourvu de sens. A ce compte là on devrait ni prier Dieu, ni même prononcer son nom, car en le comparant à un roi Sa grandeur est telle qu’il est impossible non seulement d’établir un degré de respect digne de lui, mais même de se le figurer dans le plus haut, du plus vague et du plus élevé de l’esprit humain. Alors Dieu n’existerait pas.
Ale změnila jsem téma, aniž bych si toho všimla.
Mais j’ai changé de sujet sans m’en apercevoir.
Nepronásledují mě lidé, ale Boží hněv. Lidé jen poslouchají okolnosti, a okolnosti jsou jednou z forem, jimiž se projevuje vůle boží. Kdo bude chtít zkoumat, shledá, že to, co říkám, je správné.
Ce n’est pas les hommes qui me poursuivent, c’est la colère de Dieu. Les hommes ne font qu’obéir aux circonstances, et les circonstances sont une des formes sans laquelle se manifeste la volonté divine. Qui veut rechercher, trouvera que ce que je dis est juste.
Vracejí se a říkají mi, že na Pinciu viděli Antonelliho a Plowdena, a také Bruschettiho, velmi posmutnělého. Máma se nezastavila u hudby, a tudíž s žádným z nich nemluvila.
On rentre et on me dit qu’on a vu Antonelli et Plowden au Pincio, et Bruschetti aussi, fort triste. Maman ne s’est pas arrêtée à la musique et par conséquent n’a parlé à aucun d’eux.
Plowdena moje nepřítomnost tak udivila, že se kolem šesté objevil u nás a ptal se, co mi je.
Mon absence a causé un tel étonnement à Plowden que vers six heures il se présente chez nous, demandant ce que j’ai.
„Hodina malby.“
— Une leçon de peinture.
„Neviděl jsem vás na Pinciu a hned jsem sem přišel zjistit, jak se vám daří.“
— Je ne vous ai pas vue au Pincio et je suis de suite venu ici pour savoir de vos nouvelles.
„Velmi laskavé, pane Plowdene.“
— Très aimable, M. Plowden.
Ale poslyšte mou žalostnou historii.
Mais écoutez ma lamentable histoire.
Kolem desáté večer jsme docela poklidně seděli kolem stolu a vykládali pasiáns, když vchází Léonie.
Vers dix heures du soir nous étions très tranquillement assis autour de la table et en train de faire des réussites, lorsque Léonie entre.
„Madam, je tu pan hrabě Bruschetti.“
— Madame, M. le comte Bruschetti est là.
Dál už neposlouchám a jediným skokem jsem u sebe v pokoji, na posteli, hlavu pod polštářem a nohy nahoře. Tenhle pěkný nepořádek nebyl výtvorem umění.1
Je n’écoute pas davantage et d’un seul bond me trouve dans ma chambre, sur le lit la tète sous le coussin et les pieds en haut. Ce beau désordre là n’était pas un effet de l’art.
Měla jsem všechno naplánované a na poučky bratra Emila jsem zapomněla: chtěla jsem povečeřet v deset a jít brzy spát, neboť už dva týdny vedu únavný život, jak by řekl Antonelli. A zrovna musí dorazit ta ohavnost, aby všechno převrátila vzhůru nohama!
J’avais fait tout un plan oubliant les préceptes du frère Emile, je voulais souper à dix heures et me coucher de bonne heure, car depuis deux semaines je fais une vie fatigante, comme dirait Antonelli. Il faut que cette exécration arrive pour tout bouleverser !
Máma baví toho muže, a já ležím na posteli, Dina u mého lůžka mě zapřísahá, abych vyšla, a já hodinu a čtvrt nebo hodinu a půl poslouchám rozhovor ze salonu, zmítána tou nejprudší nevolí. To se musel ten drahý hrabě Bruschetti bavit.
Maman amuse l’homme et moi couchée sur mon lit, ayant Dina à mon chevet qui me supplie de sortir, moi je passe une heure et quart ou une heure et demie à écouter la conversation du salon, en proie à la plus vive contrariété. Il a dû s’amuser, ce cher comte Bruschetti.
Po tomhle večeru ho nenávidím dvojnásob, jednak mi zhatil plán, a jednak, a hlavně, mluvil o římské společnosti, a ta jména a historky o všech těch vévodkyních a kněžnách mě rozrušují k nesnesení, a Doria mě znovu trýzní. Doria se mi vyjevuje v celé své mravní i tělesné velikosti, stěžuji si na to Dině, směji se a jsem tak nervózní, že se doopravdy rozpláču. Máma a ostatní propukají v smích, když se objevím v salonu s rudýma očima, vyjíc, smějíc se a kňourajíc. Bylo to komické.
Je le déteste doublement après cette soirée, d’abord il a dérangé mon plan et ensuite et surtout il a parlé de la société de Rome, les noms et les histoires que toutes ces duchesses et princesses me mettent dans un état impossible, et Doria me retourmente. Doria m’apparaît dans toute sa grandeur morale et physique et je m’en plains à Dina, ris et deviens si nerveuse que [je] me mets à pleurer pour de vrai. Maman et les autres éclatent de rire lorsque j’apparais au salon les yeux rouges, hurlant, riant et pleurnichant. C’était comique.
„Ale co jí je?“ ptá se máma.
— Mais qu’est-ce qu’elle a ? demande maman.
„Já vám to řeknu,“ odpovídá Dina, „za prvé je zamilovaná do Antonelliho a za druhé je zamilovaná do Dorii. Říkala mi, že se jí před maškarádou nikdy nelíbil, ale od chvíle, co ji vypískal, však víte jak, je do něj blázen, blesk z čistého nebe, jak ona říká.“
— Je vous le dirai, répond Dina et d’abord elle est amoureuse d’Antonelli et ensuite elle est amoureuse de Doria. Elle m’a dit qu’il ne lui a jamais plu avant la mascarade, mais depuis qu’il l’a huée de la façon que vous savez, elle en est folle, un coup de foudre, comme elle dit.
„No a co,“ říkám, neschopná se ubránit smíchu, a tisknu si čelo na okenní tabuli, „no a co, je to hloupé,“ a znovu pláču.
— Eh bien, quoi, dis-je, ne pouvant m’empêcher de rire et collant mon front contre la vitre, eh bien quoi, c’est bête, et je pleure de nouveau.
„To jsou nervy: říkám vám, že jsou to ner---vy!“
— C’est nerveux: je vous dis que c’est ne---rveux !
Ma famille est bien heureuse d’avoir une distraction comme moi. Bigre, chien de chien, miserere, tigre et hyène, Doria, Doria, Antonelli, non Doria, toujours Doria !
Poznámky
Pozn. překl.: Narážka na Boileaua (Umění básnické, I): „un beau désordre est un effet de l’art“ — „pěkný nepořádek je výtvorem umění“. Marie obrat obrací: její zhroucení bylo skutečné, nehrané. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „miserere“ — počáteční slovo žalmu 51. ↩