Středa 1. března 1876

Myslela jsem, že nevyjdu, ale kolem páté měním názor a jdeme s Lolou na Pincio. Potkáváme řeckého ministra, odporného Bruschettiho a další. Je zataženo, karneval skončil a moje trápení začíná nanovo. Sestupujeme z Pincia a Antonelli vystupuje. Sotva odpovím na jeho pozdrav, tak mě překvapilo vidět ho na Pinciu. Měla jsem velikou chuť vrátit se nahoru, ale bylo by to hloupé, a stejně se hned otočil zpátky, neboť o chvíli později jsme ho zahlédli na Corsu, ve fiakru s jinou, a byla taková tma, že bych ho nepoznala, kdyby si nebyl smekl klobouk.
Cardinalino na Pinciu.
Po návratu nacházím navštívenky Bruschettiho a Plowdena. Ten druhý píše, že zítřejší schůzka před honem bude za Portou Piou. V jedenáct odvádíme Domenicu, která odjíždí. Je to taková otrava, zvyknout si na lidi. Přes všechnu naši snahu ji zadržet odjíždí i Lola. Konečně! Co se dá dělat.
Doria mi nejde z hlavy, jsem rozrušená, nešťastná, ubohá.
Teta píše, že Audiffretův zámek jde do dražby. Na všech rozích nalepili plakáty. Vyvolávací cena tři sta tisíc franků. Chci ten zámek koupit! Hrabě Branisky nabízí za naši vilu čtyři sta tisíc. Chci ji
prodat a koupit ten zámek. Ze všech hledisek by to bylo skvostné. Vidíte mě tam ve věži, v komnatě Záhadného? Jaká hanba, ta dražba! Tím lépe, tím lépe. Ach, kdybych ho vážně mohla koupit! Orle a lve! Nechala bych si uříznout prst, jen aby k tomu došlo. Jak by to pokořilo toho nicejského sedláka, jak by se Howardovi a ostatní nepřátelé rozzuřili! Koupit ten zámek znamená koupit svrchovanost nad Nice.
Ta myšlenka mě baví celou hodinu, a pak zase Doria, Doria chladný, drzý, nádherný! Čekal na Markétu. Jak jiný s ní asi je, poddajný, něžný, zamilovaný, a přitom dává najevo, že takový není kvůli ní.
Jsou tedy bytosti vyvolené! Královna, krásná a milovaná.
Nevím, co mi je, cítím se jako had, kterému rozšlápli ocas.