Úterý 22. února 1876

Ráno jsem vyšla s Lolou koupit převleky, a ve tři vjíždíme já, Dina a Lola na Corso v širokém otevřeném kočáře, oblečené v bílých dominech s obrovskými indigovými pruhy a v maskách s brýlemi. Čtvrté místo zabíral nesmírný koš konfet. Ještě než dojedeme na Corso, na via del Babuino potkáváme Antonelliho, tak milého, že jsem ucítila v srdci jakési zvláštní malé zachvění.
Na Corsu je živo, je poslední den konfet, chráněné svými maskami se bijeme, posíláme grimasy, polibky, zoufalá gesta. V zatáčkách ulic zasypáváme ubohé kněze krupobitím konfet. Křičím, stojím a pracuji oběma rukama [Začerněná slova: zuřivým způsobem.]
Byla to zábava! A pak hle, Antonelli! Stojí celý omámený naším zuřivým útokem a křikem: Pietro! carino! angelo!
Na znamení dané z piazza del Popolo vyklízejí Corso, jen kočáry, protože poběží barberi! Tu se objevujeme na balkoně, v bílých dominech a s pečlivě upravenými hlavami.
Inu, ta osoba na mě promluvila, a protože byl karneval, dala jsem se s ní do řeči. Ostatně myslím, že je to dáma, jak se patří. A hned se jí pánové, kteří ji přišli navštívit, zeptali, jestli mě zná a kdo jsem, to vše italsky.
Co se mě týče, vidouc, že Antonelli už nepřijde, sedla jsem si, opřela se o zeď a hleděla přímo před sebe, neboť jsem viděla zoufalé snahy jednoho velmi krásného mladého blonďáka z balkonu té Angličanky, jak se mnou chce promluvit.
Po dostihu hned odjíždíme a paní de Lorncourt mi velmi zdvořile přeje dobrý večer.
Ale muselo se na něco čekat, opírala jsem se o dveře a se znuděným výrazem hleděla do stropu. Hned se ten mladík postavil docela blízko, a vida, že se ani nehnu, nesměle se mě zeptal, zda vidím římský karneval poprvé.
Po výměně několika vět jsem ho opustila, neboť vše bylo připraveno k odjezdu.
Na Corsu jsem viděla čtyři Antonellie, ale ani jeden nebyl ten pravý.
Vracím se zlomená únavou, necítím ani nohy, ani ruce, a usínám, mimoděk srovnávajíc Antonelliho s Audiffretem. A Audiffret mi připadá tak velký, tak silný, a má kolem sebe cosi tak mocného, že ho shledávám nádherným, ač cítím ten trochu coarse vzhled, který má, ale všechno na něm mě okouzluje, a aspoň ve chvíli usínání se mi líbí víc než kterýkoli jiný muž, a milovala bych ho úplně, kdyby mi ho Antonelli nepokazil.

Poznámky

Pozn. překl.: Calèche — lehký, otevřený čtyřkolový kočár se sklápěcí stříškou.
Pozn. překl.: Dominos — dlouhé pláště s kapucí nošené jako převlek na maškarních plesech.
Pozn. překl.: Confetti — za římského karnevalu té doby šlo o drobné kousky křídy či sádry (nikoli papíru), jež se po hrstech házely na kolemjdoucí.
Pozn. překl.: Z italštiny: „miláčku! anděli!" — karnevalová zvolání.
Pozn. překl.: Piazza del Popolo — velké náměstí na severním konci Corsa, odkud se každý večer karnevalu odstartoval běh barberi.
Pozn. překl.: Barberi — bezjezdečtí berberští koně ozdobení ostny a cetkami, hnaní po celé délce Corsa; proslulá tradice římského karnevalu, zrušená roku 1882. Za sousedku máme velmi laskavou anglickou dámu, jmenuje se Félise de Lorncourt, rozená Tamtonová. Má koně, kočáry, toalety atakdále atakdále.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „coarse" — hrubý, neotesaný.