Sobota 29. ledna 1876

Včera byl na Quirinalu ples.
Je to den na události velmi bohatý, poměrně vzato.
Předně jsme měly návštěvu paní Soukowkinové, která přináší smutnou zprávu. Bezpochyby, říká, je možné požádat o představení, ale velvyslanectví může odmítnout, protože nemáme doporučující dopis a protože velvyslanectví je velmi chladné k lidem, které nezná… A koneckonců soudím, že má pravdu; máma a já jsme znechucené, to je nasnadě. Máma píše generálu Potapovovi, náčelníkovi četnictva a tajné policie, který nedávno nahradil hraběte Šuvalova; každý ví, jakou důležitost má ten pán v Rusku. Zná ho odedávna, znala jeho nyní již zesnulou ženu a Potapov je nám dokonce trochu příbuzný přes Domeniku.
Dřív by udělal cokoli na světě, kdoví, jak to bude teď. Jediné jeho slovo by bylo rozkaz.
Přinášejí mi bedny, šaty, samé šaty, kam je dát? Jsem tak ponurá, že mám chuť zaslíbit se černé. V našem ubohém postavení o sobě bílá dává příliš mluvit. Paní Soukowkinová je půvabná a moje matka se mi pro radost ponižuje přede všemi. A jak se má citlivá kůže pokaždé scvrkne při slově „protekce"! Jsem příliš pokořená, než abych křičela.
Nemám pravdu, je to ta nejpřirozenější věc na světě. Tu dámu jsme požádaly, ať zjistí, jestli je možné dát se představit, aniž bychom měly právo vstupu k ruskému dvoru. Zeptala se, aniž koho jmenovala, bylo to před anglickou velvyslankyní, která mluvila o Angličankách v témž postavení. A řeklo se, že to nelze. Rozumějte mi, nelze, není-li nikdo, kdo by tu věc protlačil. Soukowkinová vypadá jako klepna, která ví všechno, co se na tomhle bídném světě děje a říká. Dokonce radí obrátit se na jakéhosi petrohradského mnicha, abychom dosáhly pro mého otce jmenování komorníkem. Je to nějaký bezvýznamný mnich, ale má tajné přístupy přes nejrůznější drobné lidičky, jejichž prostřednictvím se zařizují velké věci.
Když mluvím o svém otci, ten skvost počestnosti je v Nice, právě ztrácí svůj předposlední statek a obírá oba mladé prince Eristovovy, své synovce.
Sotva paní Soukowkinová odešla, ohlašují řeckého ministra.
Je to milý pán, skoro krásný, zbožňuje Rusy, zahrnuté Ruskem. Vychvaluje nám Athény a vypráví, že právě objevili sochu Slávy, signovanou Práxitelem. Mluví jako Paparigopoulos ze Spa a připomíná ho, ač se mu vůbec nepodobá.
„Napsal jsem mamince," říká, „a vylíčil jí ten šťastný omyl, jemuž vděčím za to, že jsem se s vámi seznámil; vídá často Michela Paparigopoulose, řekne mu to."
Sotva jsem otevřela ústa, dosud pod dojmem onoho odloženého, snad zmařeného představení.
Protože je špatné počasí, vyrábím si antické šaty z vlny tak jemné, že na jediné rameno je potřeba dva metry šíře, a záhybů ani tak není příliš.
Věru, jsem na tomhle světě ubožačka, neřeknu, že „má číše je ještě plná" jako Chénierova „Zajatkyně".
Jestli se situace nezmění, zaslíbím se černé, jakmile mé bílé šaty doslouží.
Bílá je nápadná, nehodí se mi být nápadná, aby se ptali „Kdo to je?" a odpovídali bůhvíco. A přitom jsem nikomu nic neudělala a snáším následky chyb druhých, jsou-li tu vůbec nějaké chyby. Misera me. Šest měsíců si nebudu stěžovat, a za šest měsíců, až napíšu své stížnosti, mi uvěří. Teď už mi nevěří, tím jsem si jistá.
Klábosíme až do jedné hodiny ranní o spoustě lidí, které máma zná z Ruska a které já znám z doslechu bohyně s polnicí.
Vypráví se o Merjeewském, který mě tolik miloval, a přece z mého deníku to není patrné, to proto, že jsem s tím protivným tvorem nic neposlouchala ani si ničeho nevšímala. Když pomyslím, že přijel do Nice dvakrát…
Teprve teď si vzpomínám na množství okolností, které jsem nechala projít bez povšimnutí kvůli svému velkému odporu k tomu tvoru. Připadá mi to neuvěřitelné, byla jsem tak mladá, a přece, musím to uznat, miloval mě. Nemám štěstí, miluje mě ohyzdný hmyz, a bytost, která se podobá muži, mě nemiluje.

Poznámky

Pozn. překl.: „Gentilhomme de la Chambre" (komorník) — čestný dvorský úřad propůjčující právo formálního představení u dvora.
Pozn. překl.: Dřívější známý téhož jména z lázeňského města Spa (Belgie), nikoli totožný s Michelem Paparigopoulem.
Pozn. překl.: Báseň André Chéniera (1762–1794), francouzského básníka popraveného gilotinou za revoluce.
Pozn. překl.: Latinsky „Já nešťastná / Běda mi".
Pozn. překl.: Personifikovaná Fáma jakožto bohyně s polnicí; tedy zvěsti a společenské klepy.