❦
Čtvrtek 20. ledna 1876
Jeudi, 20 janvier 1876
Dnes mě Facciotti nechal přezpívat celý rozsah, mám tři oktávy bez dvou tónů1. Byl u vytržení, a já jsem bez sebe radostí. Můj hlas, můj poklad! Mým snem je oslnivě vystoupit na scénu. To je pro mě stejně krásné jako stát se princeznou.
Aujourd’hui Facciotti m’a fait chanter toutes mes notes, j’ai trois octaves moins deux notes. Il a été émerveillé, quant à moi je ne me sens pas de joie. Ma voix, mon trésor ! Mon rêve c’est de me mettre glorieusement sur la scène. C’est pour moi tout aussi beau que devenir princesse.
Na scéně člověk vládne, a já musím vládnout. Jsem bez sebe radostí. Je mi teprve sedmnáct, ještě jsem nestudovala, ve dvaceti, nepřihodí-li se žádné neštěstí, budu mít po třech letech studia hlas, jaký se hned tak nevidí. Facciotti to říká a je to přísný a spravedlivý chlapík, ač Ital.
Sur la scène on domine, et il me faut dominer. Je ne me sens pas de joie. Je n’ai que dix-sept ans, je n’ai pas encore étudié, à vingt ans, si aucun accident n’arrive, après trois ans d’études j’aurai une voix comme on n’en voit pas beaucoup. Facciotti le dit et c’est un bonhomme sévère et juste, bien qu’ italien.
Bojím se říct vše, co si o svém hlase myslím, jakási podivná skromnost mi zavírá ústa. A přece jsem o sobě vždy mluvila tak, jak bych mluvila o jiné, což možná vzbudilo dojem, že jsem zaslepená a domýšlivá.
Je crains de dire tout ce que je pense de ma voix, une étrange modestie me ferme la bouche. Pourtant j’ai toujours parlé de moi comme je parlerais d’une autre, ce qui m’a peut-être fait croire aveugle et arrogante.
napříč stránkou
Ve dvaceti jsem skoro bez hlasu a ve dvaadvaceti hluchá.
en travers A vingt ans je suis presque aphone et sourde à vingt-deux.
Byly jsme v ateliéru Monteverdově2, pak v ateliéru markýze d’Epinaye3, na nějž jsme měly doporučující dopis. D’Epinay dělá nádherné sochy, ukázal mi všechny své studie, všechny své pokusy, paní de Mouzay mu o Marii mluvila jako o bytosti mimořádné a umělecké atd. Obdivujeme a žádáme ho, aby vytvořil mou sochu. Bude to stát dvacet tisíc franků, je to drahé, ale krásné. Říkám mu, že se mám velmi ráda, poměřuji svou nohu s nohou jedné sochy, má je menší, d’Epinay zvolá, že je to Popelka4.
Nous étions dans l’atelier de Monteverde, puis dans celui du marquis d’Epinay, pour lequel nous avions une lettre. d’Epinay fait des statues merveilleuses, il m’a montré toutes ses études, tous ses essais, Mme de Mouzay lui a parlé de Marie comme d’un être extraordinaire et artiste etc. Nous admirons et lui demandons à faire ma statue. Cela coûtera vingt mille francs, c’est cher mais c’est beau. Je lui dis que je m’aime beaucoup , je mesure mon pied sur celui d’une statue, le mien est plus petit, d’Epinay s’écrie que c’est Cendrillon.
Své sochy obléká a češe obdivuhodně. Hořím touhou dát se vytesat.
Il habille et coiffe admirablement ses statues. Je brûle de me faire sculpter.
Odtud k fotografu Suscipimu, abych mu řekla, že v pondělí přijdu pózovat. Tam vidím portréty spousty lidí, které znám od vidění, když jsem se dívala na Lewina, jeho ženu a Lucii Durandovou, zdálo se mi, že mě pozdraví; pak Leech, Maccainne a jedna kouzelná žena s velkýma tmavýma a doširoka otevřenýma očima, s hustým obočím, s důlkem v bradě, s rovným nosem. Podobá se Špičaté5, Dina říká, že je to ona, ale ne, Špičatá nemá tu kulatou bradu s důlkem, Špičatá nemá ty její nádherné oči. Je-li to Špičatá, zuřím. Ne, ona to být nemůže, je méně krásná.
De là chez le photographe Suscipi pour lui dire que lundi je viendrai poser. Là je vois les portraits d’une quantité de personnes que je connais de vue, en regardant Lewin, sa femme et Lucie Durand il m’a semblé qu’ils allaient me saluer; puis Leech, Maccainne, et une femme ravissante aux grands yeux foncés et bien ouverts, aux sourcils épais, au menton à fossette, au nez droit. Elle ressemble à la Pointue, Dina dit que c’est elle, mais non, la Pointue n’a pas ce menton rond et avec une fossette, la Pointue n’a pas ses magnifiques yeux. Si c’est la Pointue, je suis furieuse. Non, ce ne peut-être elle, elle est moins belle.
Pak na Pincio, pak k modistce6, abych si objednala čepec à la Marie Stuartovna7 a turban à la Marie Antoinetta. Ta žena mi ukazuje šaty, které šije pro Kvirinál8, pozítří je tam ples. To mě uvrhuje do neuvěřitelného soužení. Kdybyste věděli, jak ráda bych tam šla, jak se třesu, že strávím tenhle masopust bez jediné zábavy.
Puis au Pincio, puis chez une modiste pour me commander un bonnet Marie Stuart et un turban Marie-Antoinette. Cette femme me montre une robe qu’elle fait pour le Qurinal, après demain il y a bal. Ceci me plonge dans un tourment incroyable. Si vous saviez comme j’ai envie d’aller, comme je tremble de passer ce carnaval sans un seul amusement.
Doma nacházíme navštívenku velvyslankyně, návštěvu tedy oplatila, ale trochu pozdě. Přesto je to lepší než nic.
Chez nous, nous trouvons la carte de l’ambassadrice, elle a donc rendu la visite mais un peu tard. C’est tout de même mieux que pas du tout.
Botkine a jeho bratranec přicházejí zároveň s večeří. Velkokníže z Leuchtenbergu se ho zeptal, kdo jsme. „Kdo jsou ty hezké Rusky?“ Botkine říká, že by máma měla zajít za markýzou de Monterreno, kterou jsme tak často potkávaly ve Spa a na slavnosti u Gambarta, říká, že je zde zvykem konat takové návštěvy, zvlášť cizinka u zdejší dámy, u Římanky. Ať máma jde, kam chce, jen když já půjdu, kam chci.
Botkine et son cousin viennent en même temps que le dîner. Le grand duc de Leuchtenberg lui a demandé qui nous étions. « Qui sont ces jolies russes ». Botkine dit que maman devrait aller chez la marquise de Monterreno, que nous avons si souvent rencontrée à Spa, et à la fête chez Gambart, il dit que c’est l’usage ici de faire ainsi des visites, surtout une étrangère à une dame d’ici, à une Romaine. Que maman aille n’importe où, pourvu que j’aille où je veux.
Je mi sedmnáct a plesnivím. Má nejlepší léta plynou v trápení a ve stínu! Umírám tím každým okamžikem. Mé soužení nemá hranic.
J’ai dix-sept ans et je moisis. Mes meilleures années se passent en ennuis et à l’ombre ! J’en meurs à chaque instant. Mon tourment n’a pas de bornes.
Chcete důkaz mého zoufalství? Jsou chvíle, kdy si přeji vzít si Audiffreta a být někým v Nice, u Prodgersové!
Voulez-vous une preuve de mon désespoir ? Il y a des moments où je désire épouser Audiffret et être quelqu’un à Nice, chez la Prodgers !
Z toho je vidět, jak veliká je má skleslost, mé zoufalství. Tahle ponižující myšlenka mě napadla jen jednou nebo dvakrát, předevčírem například. Říkám vám to, abych dokázala, jak hluboko klesám, jak jsem zarmoucená, umučená, zavražděná tím, že žiji, jak žiji!
Cela donne la mesure de mon découragement, de mon désespoir. Je n’eus cette humiliante pensée qu’une ou deux fois, avant-hier par exemple. Je vous dis cela pour prouver à quel point je descends, combien je suis chagrinée, martyrisée, assassinée de vivre comme je vis !
Kdo mi vrátí můj ztracený čas, mou nejlepší dobu! Vyčerpala jsem všechny výrazy a chcípám z toho, že se nedokážu vyjádřit.
Qui me rendra mon temps perdu, mon meilleur temps ! J’ai usé toutes les expressions et je crève de ne pouvoir me faire comprendre.
Má nejlepší léta. Jedno už je ztracené! Od šestnácti k sedmnácti! Bože, Bože, Bože, zvedám ruce k nebi a úpěnlivě Tě prosím. Ó Bože můj, vyslyš mě! Zachovej mi hlas, ztratím-li vše, hlas mi zůstane. Bože můj, buď ke mně i nadále dobrý, dej, ať neumřu zlostí a žalem. Tolik se mi chce vyjít do společnosti. Čas plyne a já se nehnu z místa, jsem přikována ke svému místu, já, která chci žít, žít za běhu... ve vlaku, já, která hořím, vařím se, ztrácím trpělivost. „Nikdy jsem neviděl takovou horečku života,“9 řekl o mně Danis.
Mes meilleures années. Déjà une est perdue ! de seize à dix-sept ! Dieu, Dieu, Dieu, je lève les mains au ciel et Te supplie. O mon Dieu, entendez-moi ! Conservez ma voix, si je perds tout, ma voix me restera. Mon Dieu, continuez à être bon pour moi, faites que je ne meure pas de dépit et de chagrin. J’ai tant envie d’aller dans le monde. Le temps passe et je n’avance pas, je suis clouée à ma place, moi qui veux vivre, vivre en courant.... en chemin de fer, moi qui brûle, qui bous, qui m’impatiente. « Je n’ai jamais vu un telle fièvre de la vie » a dit Danis de moi.
Kdybyste mě znali, měli byste představu o mé netrpělivosti, o mé bolesti!
Si vous me connaissiez vous auriez une idée de mon impatience, de ma douleur !
Slituj se, Bože můj, slituj se! Mám jen Tebe, k Tobě se modlím, jen Ty mě můžeš utěšit!
Pitié, mon Dieu, pitié ! Je n’ai que Vous, c’est Vous que je prie, c’est Vous qui pouvez me consoler !
Copak mě neslyší? Copak nevidí mé soužení? Jen on je může pochopit. Lidé mě nepochopí, hořím, umírám a obživám každým okamžikem. Jen Bůh vidí mou úzkost.
Est-ce qu’il ne m’entend pas ? Est-ce quìi ne voit pas mon tourment ? Lui seul peut le comprendre. Les hommes ne me compendront pas, je brûle, je meurs et je revis à chaque instant. Dieu seul voit mon anxiété.
Za sousedku máme lady Spencer-Cowperovou10, která hodně hraje v Monaku, velkou přítelkyni paní de Galve.
Nous avons pour voisine lady Spencer-Cowper, qui joue beaucoup à Monaco, la grande amie de Mme de Galve.
Napsala jsem Collignon a Barnolovi. Nemohla jsem se dočkat, až se s nimi podělím o tu dobrou zprávu.
J’ai écrit à Collignon et à Barnola. J’avais hâte de leur faire part de la bonne nouvelle.
Mám velmi slabou střední polohu11, což souvisí s neobvyklým rozsahem mého hlasu, inu, našla jsem jistý způsob, jak ji zpívat, který ji podivuhodně posiluje, takže je skoro stejně silná jako zbytek. To mě nadmíru těší a spěchám to napsat Ricardovi, který se o můj hlas tolik zajímá.
J’ai le médium très faible ce qui tient à l’étendue anormale de ma voix, eh bien j’ai trouvé une certaine façon de le chanter qui me le renforce singulièrement, de sorte qu’il est presque aussi fort que le reste. Ceci m’enchante au suprême degré et je me hâte de l’écrire à Ricardo qui s’intéresse tant à ma voix.
Bez toho bych potřebovala dva roky práce, abych dala střední polohu do pořádku.
Sans cela il m’aurait fallu deux ans de travail pour rendre le médium convenable.
Děkuji Bohu a prosím ho o ostatní věci.
Je remercie Dieu et le prie pour les autres choses.
Poznámky
Tři oktávy bez dvou tónů: mimořádný hlasový rozsah; běžný profesionální pěvec ovládá zhruba dvě oktávy. Facciottiho úžas byl technicky oprávněný. ↩
Giulio Monteverde (1837–1917), italský sochař proslulý sentimentálními a technicky vytříbenými mramorovými díly, mezi nimi i slavným „Andělem“ na hřbitově Staglieno. ↩
Prosper d’Épinay (1836–1914), francouzský sochař působící převážně v Římě; proslulý elegantními portrétními bustami a idealizovanými figurami. ↩
Popelka (Cendrillon): d’Épinayův výrok, že její noha — menší než noha sochy — připomíná pověstně drobný střevíček Popelky. ↩
„La Pointue“ — „Špičatá“: Mariina přezdívka pro slečnu Robensonovou, Američanku, kterou nazývá „la pointue américaine“ (050.0433). ↩
„Modiste“: modistka, výrobkyně módních klobouků a doplňků; v 70. letech 19. století klíčová postava pařížského i venkovského módního obchodu. ↩
Čepec à la Marie Stuartovna: čepec se špičatým výběžkem nad čelem spojovaný se skotskou královnou Marií Stuartovnou, módní v kostýmu a historickém portrétu. ↩
Kvirinál: palác, sídlo italské královské rodiny po roce 1871, kdy se Řím stal hlavním městem sjednocené Itálie. ↩
„Horečka života“ (fièvre de la vie): Danisův obrat — patří k nejcitovanějším charakteristikám Marie od těch, kdo ji znali. ↩
Lady Spencer-Cowperová: neztotožněná anglická aristokratka; rod Spencer-Cowperů měl v té době několik větví. Monacké kasino učinilo z knížectví módní cíl hazardních hráčů. ↩
„Le médium“ — střední rejstřík: ve zpěvu střední poloha hlasu mezi hrudním a hlavovým rejstříkem. ↩