❦
Pondělí 10. ledna 1876
Lundi, 10 janvier 1876
Poznámka editorů
[Napsáno na rubu předsádky sešitu 52]
[Ecrit au verso de la page de garde du Livre 52]
Vložený list · Écrit au verso de la page de garde du Livre 52
Mezi některými nicejskými a římskými nářky je zásadní rozdíl. V Nice to bylo mladé, a přestože jsem se opakovala, nebylo to příliš únavné, bylo to naivní, opravdové. Kdežto ten Antonelli, kterého jsem si v Římě vytvořila... Skoro všechno, co o něm říkám, zní falešně a nelibě, právě jsem to všechno znovu přečetla s odstupem pěti či šesti let. Proto prosím vydavatele, aby vypustil tolik římských stránek, kolik jen bude moci. Nechte jich dost, aby se vědělo, jak daleko to všechno zašlo, ale psala jsem každý den totéž, a to bez naivity, zkrátka tahle nabubřelá literatura zní falešně, když mluví o lásce vytvořené, vynucené, kterou jsem vnutila sama sobě. Kdyby mi Torlonia vyznával lásku, byl by z něj další Antonelli.
Il y a entre certaines lamentations de Nice et de Rome une différence radicale. A Nice c’était jeune et quoique je me répétais ce n’était pas trop fatigant et c’était naïf, véritable. Tandis que cet Antonelli que j’ai créé à Rome... Presque tout ce que j’en dis sonne faux et désagréablement, je viens de relire tout cela à distance, cinq ou six ans. Aussi je prie l’éditeur, de supprimer autant de pages qu’il pourra de Rome. Laissez assez pour qu’on sache à quel point tout ça était mais j’écrivais tous les jours la même chose et ça sans naïveté, bref cette littérature ampoulée sonne faux parlant d’un amour créé, forcé, imposé par moi à moi-même. Si Torlonia m’avait fait des déclarations, il aurait été un autre Antonelli.
Večer jsem dvě hodiny proplakala, ani nevím, dokážu-li to vylíčit, jak se sluší.
J’ai passé deux heures à pleurer le soir, je ne sais si je saurais raconter convenablement.
Byly jsme u monsignora de Falloux1, ale ten už dvacet dní nevstává z lůžka a nemohl nás přijmout. Čekaly jsme pět minut v nádherném salonu paláce Ruspoli, plném starožitností a uměleckých předmětů. A monsignore nás prosil, abychom mu nechaly adresu, a slíbil, že nás přijde navštívit, jakmile se uzdraví.
Nous étions chez Monseigneur de Falloux mais depuis vingt jours il ne quitte pas son lit et n’a pas pu nous recevoir. Nous avons attendu cinq minutes dans un magnifique salon du Palais Ruspoli, tout plein d’antiquités et d’objets d’art. Et Monseigneur a prié de laisser notre adresse et a promis de nous venir voir aussitôt rétabli.
Odtud jsme se vydaly za hraběnkou Antonelliovou, ta však opustila Řím už před deseti dny.
De là nous sommes allées chercher la comtesse Antonelli, mais elle a quitté Rome depuis dix jours.
A nakonec jdeme do Vatikánu. Nikdy jsem neviděla mocné tohoto světa zblízka a nikdy jsem nevěděla, jak se k nim má přistupovat, přesto mi instinkt napovídal, že to neděláme, jak se patří.
Et enfin nous allons au Vatican. Je n’ai jamais vu les grands de près et je n’ai jamais su comment il fallait les aborder néanmoins mon instinct me disait que nous ne faisions pas comme il fallait.
Jen považte! Kardinál Antonelli2, papež ve skutečnosti, ne-li podle jména, pružina, která uváděla v pohyb celý papežský stroj a která jej udržuje dodnes!
Pensez-donc le cardinal Antonelli, le pape de fait sinon de nom, le ressort qui faisait mouvoir toute la machine papale et qui la soutient encore à présent !
Se vznešenou sebejistotou docházíme pod pravé sloupořadí, ne bez námahy si razím cestu davem průvodců, kteří nás obklopují, a u paty schodiště oslovím prvního vojáka, na kterého narazím, a ptám se po Jeho Eminenci; ten voják mě odkáže na velitele, který mi přidělí jiného, dosti podivně oblečeného vojáka; ten nás vyvede po čtyřech obrovských mramorových schodištích různých barev a my konečně docházíme na čtvercové nádvoří, jež na mě svou neočekávaností silně zapůsobí.
Nous arrivons avec une sublime confiance sous la colonnade droite, j’écarte non sans peine la foule de guides qui nous entourent, et, au bas de l’escalier, je m’adresse au premier soldat venu et lui demande Son Eminence, ce soldat me renvoie au chef qui me donne un autre soldat assez drôlement mis qui nous fait monter quatre énormes escaliers de marbre de différentes couleurs, et nous arrivons enfin dans une cour carrée qui, à cause de l’inattendu, m’impose beaucoup.
Netušila jsem, že by uvnitř nějakého paláce, ať už jakéhokoli, mohlo být takové nádvoří, ačkoli z popisů vím, co Vatikán je.
Je ne supposais pas une pareille cour dans l’intérieur d’un palais quelqu’il soit, bien que je sache d’après les descriptions ce que c’est que le Vatican.
Při pohledu na tu nesmírnost bych nechtěla, aby papeže zničili; jsou už velcí tím, že stvořili tak krásnou velikost, a hodni úcty za to, že svůj život, svou moc a své zlato vynaložili, aby potomstvu zanechali toho abrakadabrového kolosa, jemuž se říká Vatikán.
En voyant cette immensité je ne voudrais pas qu’on détruise les papes, ils sont déjà grands pour avoir fait une belle grandeur, et dignes d’être honorés pour avoir employé leur vie, leur puissance et leur or à laisser à la postérité ce colosse abracadabrant qu’on nomme le Vatican.
Na tom nádvoří nacházíme obyčejné vojáky a jednoho důstojníka a dva strážce oblečené jako spodci z karet.3 Znovu se ptám po Jeho Eminenci, důstojník mě zdvořile prosí, abych uvedla své jméno, napíšu je, odnesou je a my čekáme. Čekám a obdivuji přitom naši nesmyslnou eskapádu.
Dans cette cour nous trouvons des soldats ordinaires et un officier, et deux gardes vêtus comme des valets de cartes. Je demande encore Son Eminence, l’officier me prie poliment de donner mon nom, je l’écris, on l’emporte et nous attendons. J’attends tout en admirant notre absurde escapade.
„Vždyť ani nejsme ustrojené,“ poznamená Dina.
— Nous ne sommes même pas en toilettes, observe Dina.
„Ale jdi,“ povídám, „ten zlomyslný kněz si toho ani nevšimne.“
— Bah ! dis-je, ce méchant prêtre n’y fera pas attention.
„Myslíš? Kdepak, ten bude jistě jako Galula.“
— Tu crois, eh bien non, il doit être comme Galula.
Dovedete si představit Galulu po boku Antonelliho?
Voyez-vous Galula à côté d’Antonelli ?
začerněnoMuž přibíhá
Důstojník mi říká, že jsme přišly ve velmi nevhodnou hodinu, že kardinál je u stolu a velmi pravděpodobně nebude moci nikoho přijmout. A skutečně, muž se vrací a sděluje nám, že Jeho Eminence se právě odebrala do svých komnat a nemůže přijímat, neboť se cítí poněkud nezdráva, ale že chceme-li být tak laskavy a zanechat dopis dole a vrátit se zítra ráno, pravděpodobně nás přijme.
L’officier me dit que l’heure est bien mal choisie, que le cardinal est à table et fort probablement il ne pourra recevoir personne. En effet l’homme revient et nous dit que Son Eminence vient de se retirer dans son appartement et ne peut pas recevoir se sentant un peu indisposée, mais que si nous voulons avoir la complaisance de laisser la lettre en bas et de revenir demain matin Elle nous recevra probablement.
Nechávám dopis u jednoho švýcarského gardisty4, který sedí v jakési vrátnici; když na obálce spatří hraběcí korunku, hluboce se mi pokloní, a my odcházíme a smějeme se naší malé návštěvě u kardinála Antonelliho.
Je laisse la lettre a un Suisse, assis dans une espece de loge, qui voyant une couronne de comtesse sur l’envelope me fait un grand salut, et nous partons tout en riant de notre petite visite au cardinal Antonelli.
Poté jdeme za třemi nebo čtyřmi profesory. Ta schodiště! Ty pokoje! Ten zápach! Dobrý Bože! Ptala jsem se po signoru tom a tom, couvajíc přitom hrůzou před těmi ohavnými stvořeními, s nimiž bylo třeba mluvit.
Après cela nous allons chez trois ou quatre professeurs. Quels escaliers ! Quelles chambres ! Quelle odeur ! Dieu de Dieu ! Je demandais le signor tel et tel tout en reculant d’effroi devant les affreuses créatures à qui il fallait parler.
Prší, je hnusně, desetkrát sestoupit dolů — jsem znechucená, otrávená; stýská se mi po Nice a po maestru Bregozzovi.
Il pleut, il fait sale, descendre dix fois, je suis découragée, ennuyée; je regrette Nice et le maestro Bregozzo.
Jsme tu jako v lese!
Nous sommes ici comme dans une forêt !
Je mi sedmnáct let! Každý má nějaké místo, vilu, kde je doma, jen my nemáme nic! Studovat, dobrá, studujme, ale je třeba i vycházet do společnosti. Umírám tady zavřená, když vidím, jak všechny radosti, všechna potěšení, všechna ta nádhera procházejí kolem mne!
J’ai dix-sept ans ! Tout le monde a un endroit, une villa où il est chez lui, nous seuls nous n’avons rien ! Etudier, c’est bien, étudions, mais il faut aussi aller dans le monde. Je me meurs de rester enfermée, de voir tous les plaisirs, tous les amusements, toutes les grandeurs passer à côté de moi !
Ach! Kdyby si jen někdo dokázal představit mé soužení!
Ah ! si on pouvait se faire une idée de mon tourment !
Máma mluvila o Nice a dozvěděla jsem se něco nového. Onehdy, když se Barnola ptal, je-li pravda, že se vdávám, vyprávěl mámě, že se u Franciových vedl rozhovor a mluvilo se v něm o mně. Říkalo se, že jsem strašlivá koketa5, tak mladá a tak zkušená. Ricardo, ač mě před matkou vychvaloval, řekl, že mám mnoho nepřátel.
Maman a parlé de Nice, et j’ai appris du nouveau. L’autre jour quand Barnola a demandé si c’est vrai que je me marie, il a raconté à maman qu’il y a eu une conversation chez Francia, j’étais le sujet de cette conversation. On a dit que j’étais une coquette effroyable, si jeune et si expérimentée. Ricardo, tout en me louant à ma mère, a dit que j’avais beaucoup d’ennemis.
„Ach,“ povídá máma, „ji ne, snad nás, ale ji!“
— Oh ! dit maman, pas elle, nous peut-être, mais elle !
„Ne, madam, vás ne, ale ji, a osobní nepřátele, ty Boutowské. A prefektce napovídali o slečně Marii kdeco.“
— Non Madame, pas vous, mais elle et des ennemis personnels, les Boutowsky. Et on a dit à la préfète toutes sortes de choses de Mlle Marie.
Nevěřím vlastním uším! Na mou čest! Ti Boutowští, které neznám, s nimiž jsem nikdy nemluvila! Ti Franciovi, ta prefektka! Všichni ti lidé, kteří mě roztrhávají na kusy, kteří mě pomlouvají! Všichni ti lidé, kteří mě neznají!
Je tombe des nues ! Ma parole d’honneur ! Les Boutowsky que je ne connais pas, auxquelles je n’ai jamais parlé ! Les Francia, la préfète ! Tous ces gens qui me déchirent qui me calomnient ! Tous ces gens qui ne me connaissent pas !
Když jsem je vídala projíždět v kočáře, zdálo se mi, že o mně docela nevědí.
Quand je les voyais passer en voiture il me semblait qu’ils m’ignoraient entièrement.
Zabývají se mnou, a to ve zlém! Vzpomene si někdo na ubohého Abramovitche, který před třemi lety zemřel? I on byl u konzula svědkem toho, jak mě trhali na kusy, a „Zastal jsem se vás,“ řekl mi. Bylo mi třináct a půl!
Ils s’occupent de moi et en mal ! Se souvient-on du pauvre Abramovitch qui est mort il y a trois ans ? Lui aussi a assisté à un déchirement de ma personne chez le consul, et « J’ai pris votre défense » a-t-il dit. J’avais treize ans et demi !
Před čtyřmi lety mi bylo dvanáct a půl a Patton už chodil mámě říkat, že chodím na promenádu ukazovat nožku. Dobrý Bože! Copak mohu za to, že jsem hezky urostlá nebo že mám malou nožku?
Il y a quatre ans j’avais douze ans et demi et Patton venait déjà dire à maman que j’allais à la Promenade pour montrer mon petit pied. Bon Dieu ! Est-ce ma faute si je suis bien faite ou si j’ai un petit pied.
Ach! Teď si vzpomínám na pohledy všech těch žen, Buenových, d’Auzacových, Decraisových, Franciových! A já si o každé z nich říkala:
Oh ! je me souviens à présent des regards de toutes ces femmes, les Bueno, d’Auzac, Decrais, Francia ! Et moi qui me disait de chacune d’elle:
„Dívá se na mě laskavě, snad se jí líbím, mám ji ráda!“
— Elle me regarde avec de bons yeux, je lui plais peut-être, je l’aime !
Ale co jsem jim udělala!
Mais que leur ai-je fait !
Na jedné straně je to útěšné — kdybych byla ošklivá, nikdo by si mě nevšímal. Ano, v tom to je: jsem hezká a elegantní, ostatní ženy to nemají rády, ale to by nebylo nic, kdybych patřila do jejich zmijího hnízda; jenže já jsem zvlášť, stranou, a tak je velmi snadné mě rozdrtit, pomluvit. Stojím mimo všechno, je to úděsné postavení — ani slečna ze společnosti, ani venkovanka, ani veřejná holka.
D’un côté c’est consolant, si j’étais laide on ne me remarquerait pas. Oui, voilà, je suis jolie et élégante, les autres femmes n’aiment pas cela, mais ce ne serait rien si je faisais partie de leur bande vipéreuse [sic], mais je suis à part, de côté, c’est bien facile de m’écraser, de me calomnier. Je suis en dehors de tout, une position atroce, ni demoiselle du monde, ni paysanne, ni fille publique.
A všichni ti lidé mají všude známosti a mé komolené jméno koluje od úst k ústům a dělají mi ohavnou pověst! Dřív, než jsem spatřila tu společnost, po níž volám z plných plic, dřív, než jsem ji vůbec poznala. Osamělá bytost, odvržená, bez ochrany6; která se opovažuje být hezká, opovažuje se být nejelegantnější, opovažuje se chodit ustrojená jako nikdo jiný, a přitom zůstávat prostá! Naplivejme na ni, tak je to! Bože můj, já jim to nezazlívám, na jejich místě bych nepochybně dělala totéž.
Et tous ces gens-là ont des relations partout, et mon nom écorché passe de bouche en bouche, et on me fait une abominable popularité ! Avant d’avoir vu ce monde que je demande à grands cris, avant de l’avoir. Une créature isolée, rejetée, unprotected; qui ose être jolie, qui ose être la plus élégante, qui ose être toujours mise comme personne tout en restant simple ! Crachons-lui dessus, c’est ça ! Mon Dieu je ne les blâme pas, j’en ferais sans doute autant à leur place.
Jenže nemohu jinak než zoufat nad svým strašlivým osudem! Všichni vyrážejí do společnosti! Všichni proti mně, ještě než vědí, co jsem zač! Nebo zda mám malou nožku.
Seulement je ne puis m’empêcher de me désespérer sur mon affreux sort ! Tout le monde sort ! Tout le monde contre moi, avant de savoir ce que je suis ! ou si j’ai un petit pied.
Všichni o mně mluví špatně! Vše je mi nepřátelské! Proč?
Tout le monde parle mal de moi ! Tout m’est hostile ! Pourquoi ?
Snad proto, že jsem chtěla mít všechny ráda?
Est-ce parce que je voulais aimer tout le monde ?
A zabývají se mnou, mluví o mně mnoho, jsem osobnost, pomlouvají mě!
Et on s’occupe, on parle beaucoup de moi, je suis un personnage, on me calomnie !
Proto se na mě v Nice všichni dívali!
C’est pour cela qu’ils me regardaient tous à Nice !
A já si myslela, že se na mě dívají v dobrém! Dívali se na mě jen proto, aby mě pošpinili, hanebně pomluvili! Na mě, která jsem jim nikdy nic neudělala!
Et moi qui pensais être regardée en bien ! Ils ne me regardaient que pour me salir, me calomnier infâmement ! Moi qui ne leur ai jamais rien fait !
A všichni ti lidé mají všude známosti a mé komolené jméno koluje od úst k ústům a dělají mi ohavnou pověst! Dřív, než jsem spatřila tu společnost, po níž volám z plných plic, dřív, než jsem ji poznala, už mě ničemně pomlouvají.
Et tous ces gens-là ont des relations partout, et mon nom écorché passe de bouche en bouche, et on me fait une abominable popularité ! Avant d’avoir vu ce monde que je demande à grands cris, avant de l’avoir connu, j’en suis calomniée vilement.
Jak tedy chcete, abych měla dobré úmysly, jak chcete, abych proti nim nebyla zatrpklá, jak chcete, abych nevyplakala všechny své slzy!
Comment voulez-vous donc que j’aie de bonnes intentions, comment voulez-vous que je ne sois pas aigrie contre eux, comment voulez-vous que je ne pleure pas toutes mes larmes !
Je to zvláštní. Všichni proti mně, už ne proti nám, ale proti mně!
C’est curieux. Tout le monde contre moi, non plus contre nous mais contre moi !
Co dělat? Plakat, snažit se získat přízeň těch, kdo mnou pohrdají? Necítím v sobě Diogenovu povahu7 a svrchované pohrdání vším mi není vlastní. Tedy zarputile bojovat proti svým pitomým pronásledovatelům, sama proti všem... Ne, to si raději rozbiju hlavu!
Que faire ? Pleurer, tâcher de gagner la faveur de ceux qui me méprisent ? Je ne me sens pas le caractère de Diogène et un suprême dédain de toutes choses n’est pas dans ma nature. Alors s’acharner contre mes idiots persécuteurs, seule contre tous... Non, j’aime mieux me casser la tête !
A Bůh? Bohu je úplně fuk zrnko písku víc nebo míň v jeho nesmírných přesýpacích hodinách! Na mé smrti mu nesejde, vždyť má bolest se ho nedotýká, vždyť mě dnem i nocí vidí rozplývat se v slzách, vždyť každým okamžikem vidí křesťanskou duši, jak zoufá, až se láme, a jemu je to jedno!
Et Dieu ? Dieu ne se fiche pas mal d’un grain de sable de plus ou de moins dans son immense sablier ! Ma mort ne lui fera rien puisque ma douleur ne le touche pas, puisqu’il me voit nuit et jour fondre en larmes, puisqu’il voit à chaque instant une âme chrétienne se désespérer à se briser, et que cela ne lui fait rien !
Není nikdo tak ubohý jako já, neboť v temnotách zoufalství pochybuji o všem.
Il n’y a personne d’aussi misérable que moi car, dans le sombre du désespoir, je doute de tout.
Co zbývá člověku, který nevěří v nic!
Que reste-t-il à l’homme qui ne croit en rien !
Bože můj, zbav mě těch myšlenek, dej mi věřit v Tebe, ve Tvého Syna a v Pannu Marii! Bože můj, smiluj se nade mnou, Bože můj, ukaž se milostivým!
Mon Dieu, ôtez-moi ces pensées, faites-moi croire en vous, en votre Fils et en la Vierge Marie ! Mon Dieu prenez-moi en pitié, mon Dieu montrez-vous clément !
Svatá Maria, oroduj za mě u Boha! Ježíši, oroduj za mě u Boha!
Sainte Marie, priez Dieu pour moi ! Jésus, priez Dieu pour moi !
Bože! Bože! Bože, smiluj se nade mnou, odpusť mi!
Dieu ! Dieu ! Dieu Ayez pitié de moi, pardonnez-moi !
Vzpomínám si na svůj sen, tady je: Byla jsem v divadle, v přízemní lóži přímo proti jevišti, a v první lóži vlevo seděla Nadinka, Alexandrova žena. Dali mi celý balík nových košilek a spodků a řekli mi, ať jí je odnesu. Vedle ní byl Audiffret, sotva mě pozdraví, podávám mu ruku a on mi podává svou, ale ta [ruka] byla malá, červená, pokřivená.
Je me souviens de mon rêve, le voici: J’étais au théâtre, dans une baignoire de face, dans la première loge à gauche était Nadinka, la femme d’Alexandre. On me donna tout un paquet de chemises et pantalons neufs et on me dit d’aller les lui porter.. A côté d’elle était Audiffret, il me salue à peine, je lui tends la main, et lui me tend la sienne, mais sa [main] était petite, rouge crochue.
Najednou si vzpomínám, že jsem zakroutila krkem Barnolovi a hodila jeho hlavu do nádrže, ale otvor, kterým má odtékat voda, je zamřížovaný, hlava zůstala v nádrži, úpěnlivě prosím, ať mě pustí, drží mě, nakonec běžím s Dinou, které se podaří tu hlavu odklidit. A na jejích dveřích vidím jinou, ale neznámou, rovněž oddělenou od trupu a mrtvou.
Tout à coup je me souviens avoir tordu le cou à Barnola et avoir jeté sa tête dans un bassin, mais le trou par lequel l’eau doit s’écouler est grillé, la tête est restée dans le bassin, je supplie de me laisser aller, on me retient, enfin je cours avec Dina qui parvient à faire disparaître cette tête. Et sur sa porte j’en vois une autre, mais inconnue, aussi détachée du tronc et morte.
Pak vidím Anglickou promenádu a moře je celé pokryté černými strakami, dívala jsem se na ty straky, když tu všechny začaly tlouct křídly:
Puis je vois la Promenade des Anglais, et la mer est toute couverte de pies noires, je regardais ces pies lorsqu’elles se mirent toutes à battre des ailes:
„Co se děje?“ ptala jsem se.
— Qu’est-ce que c’est ? demandai-je.
„To proto,“ odpověděli mi, „že jsou všechny chyceny do obrovské sítě.“
— C’est, me répondit-on, qu’elles sont toutes prises dans un immense filet.
Divila jsem se, že ptáci neuletí, když jsou chyceni jen dole. Jak síť přitahovali, straky se blížily k okraji, strašlivě tlukouce křídly, a volný prostor, který po sobě nechávaly, se plnil malými bílými labuťkami, jejichž šíje nádherně ozařovalo slunce.
Je m’étonnais de ce que les oiseaux ne s’envolaient pas n’étant pris que par en bas. A mesure que l’on tirait le filet les pies se rapprochaient du bord, en battant terriblement des ailes, et l’espace libre laissé par elles se remplissait de petits cygnes blancs dont les cous étaient magnifiquement illuminés par le soleil.
Ještě jsem obdivovala ty nové ptáky, když tu těsně u okraje projeli, po dvou a rychlí jako šípy, lidé oblečení v bílém na bílých velocipedech8, které ti lidé sice poháněli nohama, ale každý z nich navíc táhla dvojice rozkošných bílých koníků, kteří běželi po hladině.
J’admirais encore ces nouveaux oiseaux, lorsque tout près du bord passèrent, deux par deux et rapides comme des flèches, des gens habillés de blanc, sur des vélocipèdes blancs qui tout en étant mis en mouvement par les pieds de ces gens, étaient en outre traines, chacun par deux ravissants petits chevaux blancs qui courraient sur la surface de l’eau.
Tak vida, pomyslela jsem si, myslela jsem, že už mě nic nemůže překvapit, a hleďme!
Voilà, pensai-je, je croyais que rien ne pourrait plus me surprendre et voyez !
Je to zvláštní sen, že? Potřebovala bych nějakého Josefa9, aby mi vyložil ty černé straky a ty bílé labutě a ty bílé koně běžící po moři.
C’est un rêve étrange n’est-ce pas ? Je voudrais un Joseph pour m’expliquer ces pies noires et ces cygnes blancs, et ces chevaux blancs courant sur la mer.
Poznámky
Monsignor de Falloux: Frédéric de Falloux (1815–1884), římský prelát, od roku 1877 kardinál; nezaměňovat s Alfredem de Falloux (1811–1886), katolickým legitimistickým politikem a spisovatelem. ↩
Kardinál Giacomo Antonelli (1806–1876), papežský státní sekretář za Pia IX., obecně pokládaný za skutečnou moc stojící za papežstvím. ↩
Vatikánská švýcarská garda je proslulá svými nápadnými žluto-modře pruhovanými uniformami, navrženými podle tradice Michelangelem. ↩
„Un Suisse“ — švýcarský gardista; papežův osobní strážní sbor, od 16. století verbovaný výhradně ze Švýcarska. ↩
„Coquette“: v 70. letech 19. století žena, která záměrně přitahovala muže a pohrávala si s jejich city; výraz podstatně silnější než dnešní „koketa“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „unprotected“. ↩
Diogenés ze Sinópé (asi 412–323 př. n. l.), kynický filozof, který odmítal společenské konvence a žil ve svrchované lhostejnosti k mínění světa. ↩
Velociped: raná podoba jízdního kola, v 70. letech 19. století módní výraz. ↩
Narážka na Josefa v knize Genesis (41), který vyložil faraonovy sny. Marie si přeje vykladače snů. ↩