❦

Úterý 21. prosince 1875

# Mardi, 21 decembre 1875

Jaký sen! Viděla jsem Audiffreta, jako v tom druhém snu v létě, naše tváře se dotýkaly, pak jsem viděla svou bosou nohu na Záhadného koleni. To je špatné znamení.

Quel reve ! J'ai vu Audiffret, comme l'autre reve en ete, nos joues se touchaient puis j'ai vu mon pied nu sur le genou du Surprenant. C'est mauvais signe.

Byla jsem ve městě kvůli tisíci věcem, kvůli svým pokojům, potom jsem byla u mámy a místo abych plakala, smála jsem se, žadonila, ať mě vezmou do klubu, dávala jsem tvář ke zdi, sténala a pak se otáčela s výbuchem smíchu. Tvář ke zdi a dupat nohou o podlahu, to dělá Záhadný, proto se mi to líbí a proto to dělám.

J'etais en ville pour mille choses, pour mes chambres, apres quoi j'etais chez maman et, au lieu de pleurer, j'ai ri, je priais de me mener au Cercle, je me mettais la figure contre le mur, je gemissais et puis me retournais en eclatant de rire. La face contre le mur, et frapper du pied sur le plancher, c'est la facon du Surprenant, c'est pour cela que ca me plait et que je le fais.

Jsem skoro hezká a na promenádě vidíme Audiffreta. Cítila jsem se nesvá, když jsem ho uviděla, ta včerejší věc byla hloupá.

Je suis presque jolie et a la Promenade nous voyons Audiffret. Je me suis sentie mal a l'aise en le voyant, cette chose d'hier a ete stupide.

Konečně večer velké shromáždění, velký hovor. Rozhodne se jet do Říma, a pak, jestli v Římě nebude nic, k mému otci, protože je třeba s tím skoncovat. Žádám to, chci to, už nemůžu dál.

Enfin le soir grande assemblee, grande conversation. On decide d'aller a Rome, et puis si a Rome il n'y aura *rien,* chez mon pere, car il faut en finir. Je l'exige, je le veux, je n'en peux plus.

Netřeba dodávat, že čekám a hlavně toužím po té pozvánce, a netřeba dodávat ani to, že ji nedostanu. V deset hodin opouštím naše shromáždění, namluvili jsme se dost o všem a o Audiffretovi obzvlášť, rozebral se jeho způsob chování od počátku a teta řekla, že jsme se s ním tenkrát neměli vůbec seznamovat.

Il va sans dire que j'attends et surtout desire cette invitation, et il va sans dire aussi que je la recois pas. A dix heures je laisse notre assemblee, on avait assez parle de tout et d'Audiffret en particulier, on a analyse sa conduite depuis le commencement et ma tante a dit qu'il fallait refuser alors de le connaitre.

„A teď," zvolala Dina, „by se s ním Marie chtěla seznámit, a už by to nešlo!"

- Et a present, s'ecria Dina, Marie voudrait le connaitre et on ne le pourrait plus !

„Aha!" udělala teta, „ještě stokrát snáz, a jak by se zajímal, a jak by běhal, a jak by, aniž bychom ho žádali, přinášel všechny pozvánky světa."

- Ah ! ha ! fit ma tante, cent fois plus facilement encore, et comme il s'interesserait, et comme il courrait, et comme, sans qu'on le lui demande, il apporterait toutes les invitations de la terre.

A jak já jsem téhož názoru jako teta. Ale co se stalo, stalo se. Dalo se to předvídat?

Et comme je suis de l'avis de ma tante. Mais ce qui est est fait est. Pouvait-on prevoir ?

Ale copak není povinností poslat pozvánku z toho klubu, on, který je jeho členem, který nás zná!

Mais n'est-ce pas un devoir d'envoyer une invitation de ce cercle, lui qui en est, qui nous connait !

Ach! bože můj, nechme toho všeho, dnes večer nemůžu psát, ničemu nerozumím.

Ah ! mon Dieu, laissons tout cela, je ne peux pas ecrire ce soir, je ne comprends rien.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam