Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 17. prosince 1875

Je špatné počasí, zůstávám doma a vyprávím Collignon všechno, co se dá vyprávět o Audiffretovi, o Sapogenikoffových a tak dále.
Přichází Barnola a vypráví o plese u Francii.
„Audiffret byl mrzutý," říká, „smutný, vypadal znuděně."
To mi rozradostnilo srdce.
Byl smutný kvůli té nepřítomnosti? Co naděláš, nebavil se, jsem spokojená. Dnes večer v Opeře „Lazebník". Zase!
Barnola zůstává do druhé přestávky a odchází se slovy:
„Uvolňuji místo vašim návštěvníkům."
Přicházejí Audiffret a hrabě de Tournon. Záhadný žádá o dovolení představit svého přítele pana Bergeraulta, jde pro něj a vrací se s ním. Pak se ledabyle posadí a začne vyprávět hromadu hloupostí, mluví o mých karikaturách a dokonce o našem výletu k Věži s výrazem, který by zviklal víru i toho nejvěřícnějšího, a já mu říkám, že byl pěkně naivní, když věřil takové nemožnosti, že to byl žert.
„A jakpak bych šla k vám, převlečená a aniž bych vás znala? Tomu jste přece nikdy vážně nevěřil!"
Tournon je vedle mě a celou dobu se mnou mluví.
Podívala jsem se na něj, podívala jsem se na Krasavce dne, mám raději Krasavce dne než Bergeraulta, a pak jsem se podívala na Záhadného. Che differenza!
Tournon má černé zuby, Krasavec dne osmahlou pleť. Audiffret má všechno hezké.
Ale v tu chvíli se mi vybaví Loftus, jeho rozkošná pleť, jeho barva, jeho hamiltonovský výraz, ten rys, který má kolem úst a který ho činí podobným Hamiltonovi a belvederskému Apollónovi. Když chci říct: miluji Záhadného, udělám tvář prohnané ženy, shovívavé a smějící se oči a špulím rty, ale když chci říct: miluji Loftuse, zavřu oči, zvrátím hlavu dozadu, a tisknouc rukou tlukot svého srdce, přestávám cítit, že žiji.
Chápete ten rozdíl? Ano, chápete.
Došlo k silnému stisku ruky a lehkému zachvění.
Po scéně s hodinou zpěvu odcházíme.
Odcházím nadšená, strávila jsem rozkošný večer.
Měla jsem hromadu věcí, které jsem chtěla říct, jsem trochu popletená, všechno zapomínám.

Poznámky

Pozn. překl.: „Lazebník sevillský", opera Gioacchina Rossiniho (1816) podle Beaumarchaisovy komedie; jedna z nejhranějších oper té nicejské sezóny. ↩
Pozn. překl.: Věž (la Tour), Audiffretovo sídlo, Tour Audiffret v Nice; kolovala fáma, že ho tam Marie navštívila v přestrojení — což vytrvale popírala. ↩
Pozn. překl.: Italsky „Jaký rozdíl!". ↩
Pozn. překl.: Krasavec dne (Belle-de-Jour) — Mariina přezdívka pro dalšího mladíka z jejích známých, podle květiny svlačce. ↩
Pozn. překl.: Hamiltonovský výraz (expression hamiltonienne) — lord Claud Hamilton, případně vévoda z Hamiltonu — Mariino opakované měřítko mužské krásy, vyznačující se zvláštní aristokratickou světlostí a držením. ↩
Pozn. překl.: Belvederský Apollón, proslulá antická mramorová socha ve Vatikánských muzeích, kanonický ideál mužské krásy v západním umění. ↩
Pozn. překl.: Scéna s hodinou zpěvu, druhé dějství „Lazebníka sevillského", v němž Rosina bere hodinu zpěvu u převlečeného Almavivy — jedna z nejslavnějších komických scén italské opery. ↩