❦

Neděle 5. prosince 1875

Dimanche, 5 décembre 1875

Spala jsem do poledne a u oběda je u nás Varpahovsky. Je to napůl slepý pán, ale zdá se mi, že je slepý mravně stejně jako tělesně.

J’ai dormi jusqu’à midi, et je trouve Varpahovsky à déjeuner. C’est un monsieur à moitié aveugle, mais il me semble qu’il l’est aussi moralement que physiquement.

Jsem unavená, prší, a tak zůstávám celý den doma.

Je suis fatiguée, il pleut et je reste toute la journée chez moi.

„Kdybych jen byla mohla tušit,“ zvolá teta u oběda, „že se zapletete s Audiffretovými! Ach! bože můj! Jestli se budete dál zabývat těmi mužiky¹, proklnu vás!“

- Si j’avais seulement pu prévoir, s’écrie ma tante à déjeuner, que vous seriez avec les Audiffret ! Ah ! mon Dieu ! Si vous continuez à vous occuper de ces moujiks je vous maudirai !

Říká to proto, že od rána nemluvím o nikom jiném než o tom starém.

Elle dit cela parce que depuis ce matin je ne parle que du vieux.

Konečně jsme sehnaly „Fanny Lear“², tu knihu, kterou napsala milenka nešťastného velkoknížete Nikolaje Konstantinoviče.

Nous avons enfin pu avoir « Fanny Lear », ce livre ecrit par la maitresse du malheureux grand-duc Nicolas Constantinovitch.

Popisuje jejich první setkání, četla jsem nahlas v jídelně.

Elle décrit leur première entrevue, je lisais tout haut dans la salle à manger.

„Vzal mě za ruku a se smíchem mi řekl: ‚Tomuhle říkáte ruka, vždyť je to ptačí pacička!‘“

— « Il me prit la main et me dit en riant: Vous appelez cela une main, c’est une petite patte d’oiseau ! »

„Ó,“ přerušila mě teta, „tohle už někdo řekl, stejně jako: ‚plavete jako rybička,‘“ pokračovala, zatímco jsem rudla jako třešeň.

— Oh interrompit ma tante, ça a été dit déjà, de même que: vous nagez comme un petit poisson, continua-t-elle pendant que je rougissais comme une cerise.

„Kdo,“ ptá se máma, „on?“

— Par qui, demande maman, par lui ?

„Ó! mámo, snažně vás prosím, nenuťte mě rdít se kvůli hloupostem!“ zvolala jsem a rděla se čím dál víc, s hlavou skloněnou nad knihou, protože jsem měla slzy v očích jak kvůli ruměnci, tak kvůli jedné rozkošné vzpomínce.

— Oh ! maman, je vous en prie, ne me faites pas rougir pour des bêtises ! m’écriai-je en rougissant de plus en plus, la tête baissée sur le livre, car j’avais les larmes aux yeux tant à cause de ma rougeur qu’à cause d’un souvenir charmant.

Co naděláte! buď je člověku šestnáct, nebo není.

Que voulez-vous ! on a seize ans ou on ne les a pas.

na okraji

Nechápu, proč má rodina s takovou chutí ten oheň rozdmýchává! Je to vskutku k údivu. Ale má rodina je pitomá.

dans la marge Je ne comprends pas quel plaisir trouve ma famille à attiser ce feu ! C’est tout à fait étonnant. Mais ma famille est idiote.

Chystala jsem se na rodinný večer a chtěla jsem si v devět hodin lehnout, ale všichni Sapogenikoffovi přijdou na večeři, a to v plné operní parádě, a jdu s nimi, oblečená a učesaná přesně jako včera. Yourkoff vystupuje u klubu Masséna a Marie se necítí dobře a vrací se, takže do divadla přijíždíme jen tři.

Je me proposais une soirée en famille et je voulais me coucher à neuf heures mais tous les Sapogenikoff viennent dîner et en toilettes d’opéra, et je vais avec eux, mise et coiffée exactement comme hier. Yourkoff sort près du cercle Masséna et Marie se sent indisposée et rentre de sorte que nous arrivons au théâtre seulement trois.

Léon je ve své lóži, ale nešklebím se, protože s ním a vedle něho jsou všichni Arsonovi tohoto světa, dcery i synové. O první přestávce jsme s Giro málem umřely smíchy a já jsem se schovala za Nininu impozantní osobu a sepjala ruce na jejím břiše; mám dlouhé paže, ale po pravdě řečeno sotva stačily na obvod jejího pasu. A proč, ptám se? Protože tatík se naklonil k jedné z Arsonových, která byla v sousední lóži, a jeho nos se výrazně odrážel od běloby sloupu, a já jsem řekla:

Léon est dans sa loge mais je ne fais pas de grimaces car avec lui et à côté de lui sont tous les Arson de la terre, filles et garçons. Au premier entracte nous sommes presque mortes de rire avec Giro, et je me cachai derrière la personne formidable de Nina en joignant les mains sur son estomac, j’ai de longs bras mais, il faut lui rendre justice ils ont à peine suffi pour son tour de taille. Et pourquoi je le demande ? Parce que papa s’est penché vers une des Arson qui était dans la loge d’à côté et que son nez se détachait en vigueur sur le blanc de la colonne et que j’ai dit:

„Podívej, Giro, Léonův nos je tak bílý, že splývá s bělobou přepážky mezi lóžemi.“

— Regarde Giro, le nez de Léon est si blanc qu’il se confond avec le blanc de la séparation des loges.

Byly jsme v prvním patře a lidé z přízemí, Pepinův bratr, nás špehovali, a Giro se rozesmála a já se málem udusila.

Nous étions au premier étage et les gens du parterre, le frère de Pépino, nous épiaient, et Giro s’est mise à rire et je faillis étouffer.

Začínám se cítit v Opeře jako ve Français, jako doma.

Je commence à être à l’Opéra comme au Français, comme chez moi.

Cresci je v lóži vedle nás a věnuje mi velkolepý pozdrav, na který odpovídám malým nenuceným pozdravem a úsměvem skvostné blahosklonnosti.

Cresci est dans la loge à côté de nous et m’adresse un salut magnifique auquel je réponds par un petit salut familier et un sourire de superbe condescendance.

Léon mě celou dobu lorňuje, pak přijde do popředí své lóže, dívá se na mě, nasadí si klobouk a po chvíli se ocitá u Cresciho, kde zůstává několik minut.

Léon me lorgne tout le temps, puis vient sur le devant de sa loge, me regarde, met son chapeau et, au bout d’un instant, se trouve chez Cresci, où il reste quelques minutes.

Ani živáčka ze známých, a já jsem veselá a spokojená. Jak bylo domluveno, máma si pro mě přijde v deset hodin, o půl jedenácté odjíždíme a zároveň s námi Léon. Jaký rozkošný uličník.

Pas une âme de connaissance et je suis gaie et contente. Comme c’était convenu, maman vient me chercher à dix heures, à dix heures et demie nous partons et en même temps que nous Léon. Quel charmant garnement.

Ale měly jsme i jiné rozptýlení, totiž Guigliu, našeho osmdesátiletého souseda, Saëtonova strýce. Lorňujeme ho a smějeme se a on se na nás dívá a usmívá. Má víc než dvě paruky, jako vévoda brunšvický³. Měly jsme s ním co do činění při koupi vily, jako se sousedem.

Mais nous avions aussi une autre distraction, c’est Guiglia, notre voisin octogénaire, l’oncle de Saëtone. Nous le lorgnons et rions, et il nous regarde et sourit. Il a plus de deux perruques, comme le duc de Brunswick. On a eu affaire à lui au moment de l’achat de la villa, comme avec un voisin.

U večeře Sapogenikoffovi, Yourkoff, Varpahovsky a všichni ostatní nemluvili o ničem jiném než o Audiffretovi. Mluvilo se o jeho milostných úspěších, o spoušti, kterou páchá, Marie zašla dokonce tak daleko, že prohlásila, že by si mohl ušít královský plášť ze samých dobytých srdcí. Máma a teta vyprávěly o jeho úspěších, takže jsem zase celá rozjitřená, chtěla jsem na něj plivnout, ale tak ho oslavují, že se má bláznivá hlava zase zatočila, a já si zase myslím, že je tím nejkrásnějším z donchuánů.

A dîner, les Sapogenikoff, Yourkoff, Varpahovsky et tous les autres n’ont parlé que d’Audiffret. On a parlé de ses bonnes fortunes, des ravages qu’il fait, Marie est allée jusqu’à dire qu’il pouvait se faire un manteau royal rien qu’avec des cœurs. Maman et ma tante ont raconté ses succès, de sorte que me voilà de nouveau exaltée, j’allais lui cracher dessus mais on le célèbre tant que ma folle tête est de nouveau tournée, et de nouveau je pense qu’il est le plus beau des Don Juan.

Zítra mu posílám tohle:

Demain, je lui envoie ceci:

Nešťastníku!
Jestli se budeš dál stýkat s Grosem, je tvá pověst u žen ztracená! Bude z tebe Choulowsky (to jméno píšu schválně špatně). A pak vskutku shniješ v neřesti. Nebuď s Grosem tak často, zničí tě. Dávám ti přátelskou radu.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky „moujiks“ — mužici, sedláci; tetin pohrdavý výraz pro Audiffretovy navzdory jejich zámku. ↩

Fanny Lear: pseudonym Američanky Harriet (Hattie) Blackfordové (1848–1886), milenky velkoknížete Nikolaje Konstantinoviče; její vylíčení té aféry, Le Roman d’une Américaine en Russie, accompagné de lettres originales (Román jedné Američanky v Rusku), vyšlo v Bruselu roku 1875. ↩

Karel II., vévoda brunšvický (1804–1873), sesazený roku 1830, žil v Paříži a v Ženevě a byl pověstný svou ješitností a parukami. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam