❦
Sobota 4. prosince 1875
Samedi, 4 décembre 1875
Včera na nádraží Audiffret přistoupil k mámě, která jela do Monaka. Vypadal jako největší lump na světě, v dlouhém žlutém plášti, rozepjatém a vlajícím, a ve společnosti Grose a Mayera, bývalého bankéře.
Hier, à la gare, Audiffret s’est approché de maman, qui allait à Monaco. Il avait l’air le plus canaille du monde avec son long paletot jaune dégrafé et flottant, en société de Gros et de Mayer l’ex-banquier.
Jen já jsem se mohla ponížit až k tomu, že jsem se zabývala nějakým Audiffretem. A stydím se, ale opravdu se stydím a jsem celá zaražená. Nicejský venkovan, který se tahá s lůzou jako Gros a spol., fuj! Dokud se choval slušně, ještě to šlo. Ale teď divadlo, zpěvačky, kurtizány a Gros. Je z toho celý špinavý. Možná tomu neuvěříte, ale stejně to řeknu. Nejenže ho nemiluji, ale dokonce se jím už ani nezabývám, připadá mi venkovanský, sprostý, bezvýznamný. Chtěla jsem říct potupným, ale to je příliš silné, vzbudilo by to dojem, že mi na něm něco záleží. Už ho nechci zasypávat urážkami, nezaslouží si to. Nicejský fintil. Tak vida1.
Il faut être moi pour avoir pu m’humilier jusqu’à m’occuper d’un Audiffret. Et je suis bien honteuse, mais là véritablement honteuse et confuse. Un paysan niçois qui s’encanaille avec des Gros et Cie fi ! Tant qu’il se conduisait bien, ça allait encore. Mais à présent, le théâtre, les chanteuses, les cocottes et Gros. Il en est tout sale. Vous ne croirez peut-être pas, mais je le dirai tout de même. Non seulement je ne l’aime pas, mais je ne m’en occupe même plus, je le trouve paysan, canaille, insignifiant. J’allais dire dégradant, mais c’est trop fort, cela ferait croire qu’il m’est quelque chose. Je ne veux plus le cribler d’injures, il ne le mérite pas. Un petit crevé niçois. Ecco.
Když je řeč o Audiffretovi, mámě se o něm včera zdálo. Viděla velký náboženský průvod a za všemi, na dvoukolovém voze, velmi vysokém a celém černém, Audiffreta v černé sutaně s bílým křížem na prsou.
A propos d’Audiffret, maman en a rêvé hier. Elle voyait une grande procession religieuse, et derrière tout le monde, sur une voiture à deux roues, très haute et toute noire, Audiffret en soutane noire avec une croix blanche sur la poitrine.
„Mámo, podívej,“ řekla jsem jí a ukázala na Audiffreta, „to je dobrý a pravý katolík.“
- « Maman, regarde, lui dis-je en désignant Audiffret, voilà un bon et vrai catholique ».
Při těch slovech se probudila. Ten sen Audiffretovi nevěstí nic dobrého.
A ces mots elle se réveille. Ce rêve ne lui présage, à Audiffret rien de bon.
Kdyby tak chcípl, udělal by mi radost. Přeji všem zlé.
S’il pouvait crever, il me ferait plaisir. Je souhaite du mal à tout le monde.
Plakala jsem u mámy a u oběda jsem oznámila, že budu studovat zpěv a stanu se herečkou. A udělám to, jestli mi Bůh ráčí zachovat hlas, udělám to. Je to pro mě jediný způsob, jak získat tu slávu, po které žízním. Za kterou bych bez váhání dala deset let svého života. Nemohu plesnivět!
J’ai pleuré chez maman et à déjeuner j’ai annoncé que j’allais étudier le chant et me faire actrice. Et je le ferai si Dieu veut bien me conserver ma voix je le ferai. C’est le seul moyen pour moi d’acquérir cette célébrité dont j’ai soif. Pour laquelle je donnerai dix années de ma vie sans hésiter. Je ne peux pas moisir !
Potřebuji rozruch, lesk, slávu! A budu je mít, s Boží pomocí2.
Il me faut du bruit, de l’éclat, de la gloire ! Et j’en aurai Deo juvante
Nikdy se nestalo, aby člověk něco chtěl a neměl to. Mám ty nejrozsáhlejší představy na světě. Trápím se, že nemáme společnost. Pryč s tím vším! Copak tohle chci!
Il n’est jamais arrivé qu’on le veuille et qu’on ne l’aie pas. J’ai les idées les plus vastes du monde. Je me désole à cause du manque de société. Foin de tout cela ! Est-ce cela que je veux !
Stokrát ne! Tisíckrát ne!
Cent fois non ! Mille fois non !
Narodila jsem se, abych byla pozoruhodná žena, nezáleží na tom, čím a jak.
Je suis née pour être une femme remarquable peu importe par quoi et comment.
Všechny mé sklony míří k velikánům tohoto světa, ke korunovaným hlavám, jen ony jsou mně rovny, ostatek je pod mýma nohama, tak nízko, tak nízko, že je to neuvěřitelné.
Toutes mes tendances vont vers les grands de ce monde, vers les têtes couronnées, elles seules sont mes égales, le reste est sous mes pieds, si bas, si bas que c’est extraordinaire.
Budu slavná, budu veliká, nebo zemřu. Není možné, aby mi Bůh dal tu touhu po slávě3 jako Severovi pro nic za nic, bezúčelně. Můj čas přijde a věřím tomu tak pevně, že plivu na všechno a na všechny. Jsem šťastná, když smýšlím jako dnes.
Je serai célèbre, je serai grande ou je mourrai. Il est impossible que Dieu m’ait donné cette gioriae cupiditate comme à Sévère, pour rien, sans but. Mon temps viendra et je le crois si fermement que je crache sur tout et sur tous. Je suis heureuse quand je pense comme aujourd’hui.
Ó můj hlase!
O ma voix !
Šla jsem na hudbu, bylo tam hodně lidí, ale nic kurióznějšího než ta Vigierová.
Je suis allée à la musique, il y avait beaucoup de monde, mais rien de plus curieux que la Vigier.
Když jsem ji uviděla, vyjekla jsem. Nikdo si nedokáže představit nic nesmyslněji výstředního a směšného.
J’ai poussé un petit cri en la voyant. Jamais on ne s’imaginera rien de plus absurdement extravagant et ridicule.
Šly jsme do Opery vzít si na dnešní večer lóži, dávají „Lazebníka“, mou oblíbenou operku. Vím, že Záhadný tam nebude, je na pár dní v Mentonu, řekl to mámě. Ale co je mi po tom. Nikdy si neodpustím, že jsem se zabývala takovým hnusákem. Vznáším se ve zlatých oblacích. Toužím po něčem neslýchaném, pohádkovém, chci se zjevit světu. Chci být slavná. Budu zpívat.
Nous sommes allées à l’Opéra prendre une loge pour ce soir, on donne « Le Barbier », mon petit opéra favori. Je sais que le Surprenant n’y sera pas, il est à Menton pour quelques jours, il l’a dit à maman. Mais que m’importe. Je ne me pardonnerai jamais de m’être occupée d’un pareil saligaud. Je suis dans des nuages dorés. J’aspire à quelque chose d’inouï, de fabuleux, je veux me révéler au monde. Je veux être célèbre. Je chanterai.
Je to zvláštní, celá italská společnost mě zdraví.
C’est drôle, toute la troupe italienne me salue.
Jsme dnes večer v lóži č. 2, kde v č. 2 naproti sedí ten starý sešlý pes.
Nous sommes ce soir au n 2, où au n 2 en face se trouve le vieux chien fourbu.
Mám empírové šaty, ve kterých se sobě líbím nejvíc, účes olympské bohyně a vlasy spadající níž než po pás, na koncích přirozeně zkadeřené. Tvář zářivá a svěží, aniž je rudá jako rostbíf4 nebo jako Helena Howardová. Jsem jako obvykle hodně nápadná, ale přijdou se na nás podívat jen Bihovetz a kardinál Antonelli.
J’ai ma robe Empire, avec laquelle je m’aime le mieux, une coiffure de deesse de l’Olympe et des cheveux tombant plus bas que la ceinture et boucles naturellement au bout. Une figure radieuse et fraiche sans etre rouge comme un roastbeef ou comme Helene Howard. Je suis comme d’habitude fort remarquee, mais Bihovetz et le cardinal Antonelli seuls viennent nous voir.
na okraji
To Antonoffovi přezdívají kardinál Antonelli
dans la marge C’est Antonoff qu’on a surnommé cardinal Antonelli
Když Bihovetz zůstane sám, je mi líp. Je psáno: není-li to syn, je to otec, není-li to otec, je to pes, není-li to pes, je to kůň, ale jen otec. Lorňoval mě jako blázen nebo jako přítel. Nechávala jsem ho a nedívala se jeho směrem, aby si mě mohl v klidu prohlédnout, protože jsem byla dnes večer se sebou velmi spokojená. Generál je jako vždy okouzlující.
Quand Bihovetz reste seul je suis plus à l’aise. Il est dit que si ce n’est le fils c’est le père, si ce n’est le père c’est le chien, si ce n’est le chien c’est le cheval mais seulement le père. Il m’a lorgné comme un fou ou comme un ami. Je laissais faire, et ne regardais pas de son côté afin qu’il pût m’examiner à loisir, étant fort satisfaite de moi ce soir. Le général est comme toujours charmant.
„Hleďte,“ řekla jsem mu, „víte, co teď udělám?“
— Tenez, lui dis-je, savez-vous ce que je vais faire ?
„Co uděláte, slečno?“
— Qu’allez-vous faire Mademoiselle ?
„Budu dělat zrcadlo.“
— Je vais faire le miroir.
„Jakže?“
— Comment ?
„Dívejte se.“
— Regardez.
A zaujmu tatíkovu pózu: položí ruku na zábradlí, udělám totéž, opře se o ruku, opřu se o svou, zvrátí se v křesle, zvrátím se ve svém, pohrává si s řetízkem, pohrávám si se svou stuhou, posadí se hejskovsky a opře ruku o kolena, napodobím ho, dá pěst v bok, udělám totéž, zatahá se za ucho, zatahám se za ucho také, nakonec si zakroutí knír, předstírám, že si kroutím svůj pomyslný knír.
Et je prends la pose de papa, il met sa main sur la rampe, j’en fais autant, il s’appuie sur sa main, je m’appuie sur la mienne, il se renverse dans son fauteuil, je me renverse dans le mien, il joue avec sa chaine, je joue avec mon ruban, il s’assied cavaliererement et appuie la main sur ses genoux, je l’imite, il met le poing sur la hanche, j’en fais autant, il se tire l’oreille, je me tire l’oreille aussi, enfin il se tord la moustache, je fais semblant de me tordre ma moustache imaginaire.
Směji se a něžně se na něj usmívám.
Je ris et lui sourit doucement.
Generál se směje, Dina se směje, teta se směje. Každou chvíli tatík změní pózu ruky, napodobuji ho jako nejvěrnější zrcadlo. Je to poslední dějství, divadlo je z poloviny prázdné a já pokračuji ve své hře nerušeně až do poslední chvíle. Obléká si plášť, oblékám si pláštěnku, přistupuje k zábradlí, já také. Opona se spouští, na okamžik se před odchodem zastavím, tatík udělá totéž, podívá se na mě a smekne klobouk.
Le général rit, Dina rit, ma tante rit. Chaque minute papa change la pose de sa main je l’imite comme le plus fidèle miroir. C’est le dernier acte, le théâtre est à moitié vide et je continue mon jeu en liberté jusqu’au dernier moment. Il met son paletot, je mets ma pelisse, il s’approche de la rampe, moi aussi. La toile se baisse, je m’arrête un instant avant de sortir, papa en fait autant, me regarde et ôte son chapeau.
Vpravo nikdo nebyl, vlevo byly čtyři lóže prázdné, pozdravil tedy opravdu mě. Ledaže by to byl někdo dole, ale ne, vždyť se díval na mě.
A droite il n’y avait personne, à gauche quatre loges étaient vides, c’est bien moi qu’il a saluée. A moins que ce ne soit quelqu’un en bas, mais non, puisqu’il me regardait.
Vycházím a poskakuji radostí. Zatímco čekáme na kočár, přichází mě pozdravit ten obrovský Pepino.
Je sors en sautant de joie. Pendant que nous attendons notre voiture l’immense Pépino vient me saluer.
„Copak jste nemocný, že vás už není vidět?“ říkám mu.
- Est-ce que vous êtes malade, qu’on ne vous voit plus ? lui dis-je.
Prohlašuji Antonellimu a generálovi, že jsem se právě znenadání zamilovala do starého Audiffreta, a oni nás usadí do kočáru.
Je declare a Antonelli et au general que je viens de tomber subitement amoureuse du vieil Audiffret, et ils nous mettent en voiture.
Vracím se domů rozesmátá a veselá a klábosím o tatíkovi.
Je rentre riante et gaie et bavarde de papa.
Ale jakmile stojím před zrcadlem: „Ach! teto, řeknu to jako Rosina, K čemu je důvtip, k čemu krása mezi čtyřmi stěnami, to bych rovnou mohla být v hrobě!5“ a propukám v pláč, když vidím, jak jsem hezká, když vidím své božské paže a šíji.
Mais une fois devant la glace: Ah ! ma tante, je dirai comme Rosine, a che serve lo spirito, [a que ?] este giova la bellezza fra quattro mura, mi hare d’esser proprio in sepoltura ! et je fonds en larmes en me voyant si jolie, en voyant mes bras et mon cou divins.
„Lepší je udusit děti hned, jak se narodí,“ řekla jsem skrz slzy, „než je trýznit, jako trýzníte vy mě! Z čeho jste udělané! Ze dřeva, z mramoru! To vám tedy nic nedělá, když vidíte, že se rvu zoufalstvím!“
— Il vaut mieux étouffer les enfants au moment de leur naissance, dis-je à travers les larmes, que de les martyriser comme vous me martyrisez ! De quoi êtes-vous faites ! De bois, de marbre ! Cela ne vous fait donc rien de voir que je me déchire !
„Ale co se dá dělat!“
— Mais que faire !
„Co se dá dělat! Co dělají ostatní! Ach! hleďte, vy jste ničemnice! Každý myslí na své děti, a vy! Vám je jedno, že pláču, že trpím, že plesnivím! Já nechci plesnivět, nechci, nechci, nechci! Slyšíte!“
— Que faire ! Que font les autres ! Ah ! tenez vous êtes des misérables ! Chacun pense à ses enfants, et vous ! Peu vous importe que je pleure, que je souffre, que je moisis ! Je ne veux pas moisir, je ne veux pas, je ne veux pas, je ne veux pas ! Entendez-vous !
„Kde vzít peníze!“
— Où prendre de l’argent !
„Proč peníze, být ve společnosti nestojí nic, copak vás Bihovetz stojí mnoho, copak vás Pepino stojí mnoho? Ostatní vás tedy budou stát víc! Bože můj, bože můj!“
— Pourquoi de l’argent, être dans la société ne coûte rien, est-ce que Bihovetz vous coûte cher, Pépino vous coûte cher ? Les autres coûteront donc plus ! Mon Dieu, mon Dieu !
Prosím vás, nesmějte se, vy, kteří tento deník nikdy nebudete číst, kdybyste byli na mém místě, pochopili byste mě a plakali byste, jako pláču já. Je mi sedmnáct! Už čtyři roky mi říkají: „Počkej, až budeš velká, všechno se změní!“ Čekala jsem, jsem velká! Je mi sedmnáct! Plesnivím, já, která chci žít v běhu, já, která mám horečku života, já, která bych chtěla všechno pohltit, všechno zaplavit, být všude, já jsem spoutaná, schovaná, sama, nešťastná! Bože, Bože, Bože, Bože, Bože! Nenacházím jiná slova než tato. Bože! Bože!
Je vous prie ne riez pas, vous qui ne lirez jamais ce journal, si vous étiez à ma place vous me comprendriez et vous pleureriez comme je pleure. J’ai dix-sept ans ! Depuis quatre ans on me dit: Attends, quand tu seras grande tout changera ! J’ai attendu, je suis grande ! J’ai dix-sept ans ! Je moisis, moi qui veux vivre en courant, moi qui ai la fièvre de la vie, moi qui voudrais tout absorber, tout envahir, être partout, moi je suis enchaînée, cachée, seule, misérable ! Dieu, Dieu, Dieu, Dieu, Dieu ! Je ne trouve pas d’autres paroles que celle-là. Dieu ! Dieu !
Bože! vyslyš mě přece. Bože, smiluj se nade mnou!
Dieu ! entends-moi donc. Dieu aie pitié de moi !
Bože, obrať se k nejnešťastnějšímu ze svých stvoření, Bože, buď dobrý. Bože, buď milosrdný! Bože, nebuď pořád Bohem pomsty a trestu. Ó svatá Panno Marie a Ježíši, proste za mě Boha!
Dieu tourne-toi vers la plus misérable de tes créatures, Dieu sois bon. Dieu sois miséricordieux ! Dieu ne sois pas toujours le Dieu de la vengeance et du châtiment. 0 Sainte Vierge Marie et Jésus, priez Dieu pour moi !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ecco“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Deo juvante“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „gioriae cupiditate“ (tak v textu; zřejmě gloriae cupiditate, „z touhy po slávě“). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „roastbeef“ – běžný francouzský posměšek narážející na ruměnou anglickou pleť. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „a che serve lo spirito, [a que ?] este giova la bellezza fra quattro mura, mi hare d’esser proprio in sepoltura !“ Marie slova připisuje Rosině z Rossiniho Lazebníka sevillského; v její kavatině „Una voce poco fa“ nejsou a jejich pramen se nepodařilo dohledat. ↩