❦
Pondělí 29. listopadu 1875
Lundi, 29 novembre 1875
Ve tři vycházíme, a já, která jsem přijela do Nice za pěkným počasím, tu zastihnu pařížskou zimu. Nasazuji si vydří klobouk ve tvaru dětského čepečku a velkou sobolinovou pláštěnku potaženou bílým suknem. Tahle toaleta vzbuzuje rozruch, a navzdory únavě nevypadám špatně.
A trois heures nous sortons, moi qui suis venue à Nice chercher du beau temps, j’y trouve un froid parisien. Je mets mon chapeau de loutre forme capote de bébé, et ma grande pelisse de zibeline recouverte de drap blanc. Cette toilette fait sensation, et je ne suis pas mal de figure, malgré la fatigue.
Audiffret zapomněl na svůj upjatý výraz, a když pozdravil, otočil se a podíval se na mě, jako by chtěl říct Aha! a pak se ještě jednou otočil jako by sebou trhl, lze-li se tak vyjádřit. Udělalo mi to radost a smála jsem se jeho udivené tváři.
Audiffret a oublié son air pincé, et après avoir salué s’est retourné et me regarda comme pour dire Ah ! ha ! et puis se retourna encore une fois en sursaut , si l’on peut s’exprimer ainsi. Cela m’a fait plaisir, et j’ai ri de sa mine étonnée.
„To bylo milé,“ řekla máma, „udělal to, jako by to udělal své sestře.“
— C’était gentil, dit maman, il l’a fait comme il aurait fait à sa sœur.
„Mně,“ řekla Collignon, „takové věci připadají drzé.“
— Moi, dit Collignon, je trouve que c’est impertinent ces choses-là.
„Mně,“ řekla jsem, „připadal jeho obličej hloupý.“
— Moi, dis-je, je lui ai trouvé une face stupide.
Na třídě u nádraží vidíme ve fiakru a docela samotnou paní d’Audiffretovou, navzdory všemu krásnou jako anděl.
A l’avenue de la Gare nous voyons, en fiacre et toute seule, Mme d’Audiffret, belle comme un ange, malgré tout.
„Snažně vás prosím,“ řekla jsem v kočáře, „nechte Audiffreta na pokoji, zabýváme se jím už rok, je pěkně ohraný. Co se mě týče, začínám ho nenávidět, ne jeho tvář, ale jeho povahu, a včera večer jsem cestou do svého pokoje řekla: ‚Přísahám, že budu nenávidět pana Emila d’Audiffreta a budu mu pořád a všude a na každém kroku dělat všechna příkoří, jakých budu schopna.‘“
— Je vous en prie, dis-je en voiture, laissez Audiffret tranquille, on s’en occupe depuis un an, il est bien usé. Quant à moi, je commence à le haïr, non pas sa figure, mais son caractère, et hier soir j’ai dit en entrant dans ma chambre: Je jure de haïr M. Emile d’Audiffret et de lui faire toujours et partout et à chaque pas toutes les misères que je pourrai.
Barnola přichází večer. Bože, to je klevetník! Poslouchala jsem ho s jistým obdivem.
Barnola vient le soir. Dieu quel cancanier ! Je l’écoutais avec une certaine admiration.
A ten večer mi byl velmi užitečný, dozvěděla jsem se hromadu věcí, hromadu nicejských špinavostí, hromadu dobrodružství a skandálů, které vsadím do svého románu.
Et cette soirée m’a été fort utile, j’ai appris un tas de choses, un tas de saletés de Nice, un tas d’aventures et de scandales que je placerai dans mon roman.
Říká se, že se proti paní Prodgersové tvoří spiknutí a že počínaje prefektovou ženou ji nikdo nechce přijímat.
On dit qu’une cabale se forme contre Mme Prodgers et qu’à commencer par la préfète personne ne veut la recevoir.
Ubohá žena. Chápu, co to je být mimo společnost, a lituji ji se slzami v očích, zvlášť ji, vždyť bývala královnou.
Pauvre femme. Je comprends ce que c’est, que d’être en dehors de la société, et je la plains les larmes aux yeux, elle surtout qui a été reine.
Včera večer byla ve Français s Robensonovou, která už nemá svěží barvy a které je osmadvacet. Pak ten mizerný klevetník vypráví o skandálu Audiffretových v divadle, trochu se o tom mluví, prý budou tu mizernou holku odsuzovat za to, že opustila matku. Barnola si myslí, že se Emil obětuje pro otce a sestru a teď se neožení, protože jeho žena by o všechen ten mizerný bataklán nestála! Myslím, povídá ten velký klevetník, že se obětuje, má svého otce velmi rád a je to hodný chlapec, schopný se obětovat.
Hier soir elle était au Français avec la Robenson, qui n’a plus ses fraîches couleurs et qui a vingt-huit ans. Puis ce fichu cancanier raconte le scandale des Audiffret au théâtre, on en parle un peu, il paraît qu’on va blâmer la fichue fille d’avoir abandonné sa mère. Barnola croit qu’Emile va se sacrifier pour son père et sa sœur et ne se mariera pas à présent, car sa femme ne voudrait pas de tout ce fichu bataclan !. Je crois, dit le grand cancanier, qu’il va se sacrifier, il aime beaucoup son père, et c’est un bon garçon, capable de se sacrifier.
Ale teď to špinavé, poslyšte: Galula všude vykládá, že by si mě chtěl vzít.
Mais ce qu’il y a de sale, écoutez, Galula dit partout qu’il voudrait m’épouser.
K takové věci snad nemusím nic dodávat. Je to hrozné!
Une pareille chose n’a pas besoin de commentaires de ma part. C’est horrible !
Rozhodně nemám štěstí!
Je n’ai décidément pas de chance !
Ach! jak je život protivný!
Ah ! que c’est embêtant la vie !