❦
Neděle 28. listopadu 1875
Dimanche, 28 novembre 1875
Jsem v Nice! Od Paříže až do Lyonu jsme jely ve sněhu. Ale je to zvláštní, nejsem jako dřív celá unesená, když přijíždím do svého města.
Je suis à Nice ! Depuis Paris jusqu’à Lyon nous étions dans la neige. Mais c’est drôle je ne suis pas transportée comme avant en arrivant dans ma ville.
V Toulonu jsme potkaly Collignon a vezeme ji s sebou. Máma a Sapogenikoffovi nás vítají na nádraží. Dospělí si berou fiakr a my se vracíme naším kočárem. Dina mi hned vypráví o každém setkání s Audiffretem, a o velkém skandálu v opeře. Máma a Dina tam dnes večer byly, v lóži č. 3, v č. 5 byli Audiffret otec a jeho dcera. Záhadný byl ve své lóži, kdosi zaklepe na dveře naší lóže, Dina otevře, je to Audiffret; ale ve chvíli, kdy jí chce podat ruku, se zarazí, zaváhá a vrhne se zpátky na chodbu jako vyděšený. Právě totiž uviděl vejít paní d’Audiffretovou, svou nevlastní matku, Dina se dívala klíčovou dírkou. Vrhl se ke své nevlastní matce.
A Toulon nous avons rencontré Collignon et nous l’amenons avec nous. Maman et les Sapogenikoff nous reçoivent à la gare. Les grands prennent un fiacre et nous rentrons en notre voiture. Dina me raconte de suite toutes les fois qu’on a vu Audiffret, et le grand scandale à l’opéra. Maman et Dina étaient là, ce soir, au n° 3, au n° 5 étaient Audiffret père et sa fille. Le Surprenant était dans sa loge, on frappe à la porte de notre loge, Dina ouvre, c’est Audiffret; mais au moment où il va lui tendre la main, il s’arrête, hésite et se rejette dans le corridor comme effrayé. Il venait de voir entrer Mme d’Audiffret, sa belle-mère, Dina regardait par le trou de la porte. Il s’est précipité vers sa belle-mère.
„Chci Marii,“ řekla, „chci svou dceru, jdu si pro ni.“
— Je veux Marie, dit-elle, je veux ma fille, je viens la chercher.
„Tu nedostanete, madam!“
— Vous ne l’aurez pas, Madame !
„Chci vejít do její lóže, chci svou dceru a vejdu tam!“
— Je veux entrer dans sa loge, je veux ma fille et j’entrerai !
„Nevejdete!“
— Vous n’entrerez pas !
„Chci vejít!“
— Je veux entrer !
„Vždyť vám jde jen o skandál, nejste oblečená do divadla.“
— Mais c’est pour faire un scandale, vous n’êtes pas habillée pour le théâtre.
„Chci svou dceru!“
— Je veux ma fille !
A tu, když cítil, že ho sledují, přistoupil bledý jako smrt ke své nevlastní matce a začal k ní tiše a italsky promlouvat se sepjatýma rukama, ale ona, opřená o zeď, celá v černém, zahalená do dlouhého pláště a krásná až k zděšení, opakovala jen tato slova: „Chci Marii, chci Marii!“
Alors se sentant épié, pâle comme un mort, il s’appproche de sa belle-mère et se mit à lui parler bas et italien les mains jointes, mais elle adossée au mur, toute en noir, enveloppée d’un long manteau et belle à faire peur, ne disait que ces mots: Je veux Marie, je veux Marie !
„Tak tedy počkejte, madam!“ zvolal d’Audiffret. „Marie,“ řekl a otevřel dveře lóže, „je tu vaše matka!“
— Eh bien attendez, Madame ! s’écria d’Audiffret, Marie, dit-il en ouvrant la porte de la loge, votre mère est là !
„To není možné!“ zvolala Marie s hrůzou a odporem, prudce zavřela dveře a šla si zase sednout vedle svého otce.
— Pas possible ! s’écria Marie avec frayeur et dégoût et, refermant vivement la porte, vint se rasseoir auprès de son père.
Mezitím byli na chodbě Cresci a dva další muži a nešťastný Emil. Cresci se potil jako kůň a zapřísahal paní d’Audiffretovou, aby se ovládla.
Pendant ce temps Cresci et deux autres hommes et le malheureux Emile étaient dans le corridor. Cresci suant comme un bœuf, et suppliant Mme d’Audiffret de se contenir.
„Bylo k politování dívat se na ubohého Emila,“ řekla Dina, „byl bledý jako smrt, vešel k sobě, ukázal se tam, pak se usadil u Arsonových, pak zase v jiné lóži, jako šílený, jako ztracený, a snažil se tvářit klidně. A otec s dcerou zůstali nehybní, jako by se báli pohnout, zavření ve své lóži, jejíž vchod kdosi hlídal.“
— C’était pitié à voir ce pauvre Emile, dit Dina, il était pâle comme un mort, il est entré chez lui, s’est montré là, puis installé chez les Arson, puis encore dans une autre loge, comme un fou, comme un perdu, et tâchant de se montrer calme. Quant au père et à la fille ils sont restés immobiles comme s’ils avaient peur de remuer, et enfermés dans leur loge, dont on gardait l’entrée.
„Zůstaly jsme co nejdéle,“ pokračuje Dina, „pod záminkou, že čekáme na kočár; v divadle už nezbyl nikdo kromě nás a Arsonových, kteří v salonu dole čekali, jak dopadne ta scéna nahoře, odkud bylo slyšet křik a rachot odhazovaného nábytku, muselo se tam odehrávat něco strašného, byl tam pan d’Audiffret, jeho žena, jeho dcera, Emil a dva právníci. Arsonovi čekali, protože jsou to přátelé a vědí všechno.“
— Nous sommes restées le plus longtemps possible, continue Dina, sous prétexte d’attendre la voiture; il ne restait au théâtre que nous et les Arson qui dans le salon d’en bas attendaient l’issue de la scène d’en haut d’où l’on entendait des cris et le bruit de meubles jetés, il a dû se passer là une scène terrible, il y avait, M. d’Audiffret, sa femme, sa fille, Emile, et deux hommes de loi. Les Arson attendaient parce qu’ils sont amis et ils savent tout.
„Inu,“ řekla jsem, „lituji nešťastného Emila, a z celého srdce.“
— Eh bien, dis-je, je plains le malheureux Emile, et de tout mon cœur.
V tu chvíli přijíždíme před veřejnou zahradu, hraje hudba, a Emil je tam, chystá se nastoupit do kočáru. Měl na sobě dlouhý žlutý plášť, úplně jako Hamilton.
En ce moment nous arrivons devant le jardin public, il y a musique, et Emile est là, prêt à monter dans sa voiture. Il avait un long paletot jaune tout à fait Hamilton.
Strašně se mi chtělo vrátit se a podívat se na něj znovu, ale přijížděla jsem z nádraží, a pak — předstíral, že mě neviděl.
J’eus terriblement envie de retourner pour le revoir, mais je venais de la gare, et puis il a fait semblant de ne pas m’avoir vue.
Přijíždím domů celá smutná, klábosíme o všem, o Audiffretových, o skandálu, o všech ostatních. Galula chodí k Howardovým, Audiffret lorňoval Helenu, která rudla jako třešeň. Paní Prodgersová si vzala Pepina a ukázala mu v divadle ňadra sotva zahalená závojem.
J’arrive à la maison toute triste, nous bavardons de tout, des Audiffret, du scandale, de tous les autres. Galula va chez les Howard, Audiffret a lorgné Hélène qui rougissait comme une cerise. Mme Prodgers a pris Pépino et lui a montré au théâtre sa poitrine à peine couverte d’un voile.
Audiffret byl velmi zdvořilý, pokaždé při hudbě přistoupil ke kočáru, ale o mně neřekl jediné slovo, a v divadle, v lóži, hovořil o všem jako obvykle, ale když mě kdosi náhodou jmenoval a padlo o mně pár slov, zarazil se v půli věty a v tu ránu odešel.
Audiffret a été fort poli, s’est approché de la voiture chaque fois à la musique, mais n’a pas dit un seul mot de moi, et, au théâtre, dans la loge, il causait de tout comme d’habitude, mais lorsque par hasard quelqu’un m’a nommée et on a dit quelques mots de moi il s’est coupé et est sorti à l’instant.
„Donesli mu, co jste o něm řekla,“ povídá mi matka, „a teď vás nenávidí.“
— On lui a remis ce que vous avez dit de lui, me dit ma mère, et à présent il vous hait.
„Jen považte, jak se to hodí,“ řekla jsem chladně, „já ho také nenávidím.“
— Voyez comme cela se trouve, dis-je froidement, moi aussi je le hais.
„Ale on nenávidí vás,“ řekla teta, „od lásky k nenávisti je jen krůček,“ dodala, protože tam byla Collignon.
— Mais lui vous hait, dit ma tante, de l’amour à la haine, il n’y a qu’un pas, ajouta-t-elle parce que Collignon était là.
„Musíte být přece opatrná,“ pokračovala matka, „řekla jste: ‚Audiffret je dobrý tak na jedno kolečko valčíku, ale na manželství, fuj! to je špína!‘ — a nepodívala jste se, jestli jsou v pokoji sloužící.“
— Il faut être si prudente, reprit ma mère, vous avez dit: Audiffret, c’est bon pour un tour de valse, mais pour le mariage, fi ! quelle saleté ! - et vous n’avez pas regardé s’il y avait des domestiques dans la chambre.
Snad má pravdu, paní má matka.
Peut-être a-t-elle raison, madame ma mère.
Co se stalo, stalo se. Pomyšlení, že bude chodit k Howardovým, mě mrazí, neříkám už nic a poslouchám ostatní v takovém stavu, že by mě každý litoval.
Ce qui est fait est fait. L’idée qu’il va aller chez les Howard, me glace, je ne dis plus rien et écoute les autres dans un état qui ferait pitié à chacun.
Sapogenikoffovi mají v opeře lóži. Půjdu tam.
Les Sapogenikoff ont une loge à l’opéra. J’irai.
Koupu se před Olgou, pak jí čtu své vznešené dílo a poté se oblékáme.
Je me baigne devant Olga, je lui lis ensuite mon œuvre sublime et puis nous nous habillons.
Mám na sobě šaty z bílé baréže, šité jako košilka, trochu jako noční košile, vpředu jakoby náhodou rozevřené a v pase stažené širokým dětským páskem. Jsem unavená a ne tak bílá jako obvykle.
Je porte une robe de barège blanc, faite en chemisette un peu comme une chemise de nuit, ouverte devant comme par hasard et serrée à la taille par une large ceinture à l’enfant. Je suis fatiguée et pas aussi blanche que d’habitude.
Audiffretové, otec i syn, jsou tam. Kdo ví? Kdo z těch dvou je obětí, muž, nebo žena?
Les Audiffret père et fils sont là. Qui sait ? Qui des deux est la victime, l’homme ou la femme ?
Možná je to ničemnice, zpustlá žena, která chce své děti jen kvůli penězům a kvůli skandálu. Ale může také být, že manžel je hrozný, surový (je vyhlášený svou surovostí), zhýralý, hrubý člověk, který ji za pomoci svého syna trýzní.
Peut-être qu’elle est une misérable, une femme dépravée qui ne veut ses enfants que pour avoir l’argent et faire du scandale. Il se peut aussi que le mari soit un homme affreux brutal (il est connu pour sa brutalité), débauché, grossier, qui la martyrise aidé de son fils.
A kdo to ještě ví? Ďábel bezpochyby, já ne.
Et qui sait encore, le diable sans doute, pas moi.
Ta scéna na chodbě divadla, ta žena tak krásná, oblečená v černém, opřená o zeď a dožadující se své dcery, mě naklonily na její stranu.
Cette scène dans le corridor du théâtre, cette femme si belle habillée de noir, adossée au mur et demandant sa fille, m’ont fait pencher pour elle.
Na druhé straně, ach! ovšem, na druhé straně je tu jen ten mladík. Otec je hrubián, dcera nehodná holka, která před soudci vyprávěla o své matce hrůzy, prý měla poměr s monackým knížetem a už ji nechtěla nazývat svou matkou.
D’un autre côté, Ah ! par exemple d’un autre côté il n’y a que le jeune homme. Le père est une brute, la fille une fille indigne qui a, devant les juges, raconté des horreurs de sa mère, on dit qu’elle avait été en liaison avec le prince de Monaco et qu’elle ne voulait plus la nommer sa mère.
A kdo ví, to dítě je možná rozjitřené, naučili ho tohle říkat a otec ho přesvědčil, že jeho matka je špatná žena. Kdo ví? Pořád, kdo ví. Nikoho nesoudím, vyprávím to proto, že tahle záležitost se týká muže, o kterého se zajímám, a tak se mě dotýká téměř osobně.
Et qui sait, l’enfant est peut-être exaltée, enseignée à dire cela, persuadée par son père que sa mère est une mauvaise femme. Qui sait ? Toujours, qui sait. Je ne juge personne, je raconte cela parce que cette affaire, touchant un homme auquel je m’intéresse, me devient presque personnelle.
Sál je ještě smutnější než obvykle. Nikdy, co jsem v Nice, jsem neměla v Opeře příjemný večer. Pepino mě zdola pozdraví a odchází k Prodgersové, která mu dnes večer jistě zase ukáže něco velmi krásného.
La salle est encore plus triste que d’habitude. Jamais depuis que je suis à Nice, je n’ai eu une soirée agréable à l’Opéra. Pépino me salue d’en bas et s’en va chez la Prodgers qui va sans doute ce soir lui montrer encore quelque chose de très beau.
Audiffret syn vypadá rozcuchaně, nevím, co provedl, snažila jsem se na něj nedívat. Nechci, aby si myslel, že mě zajímá. Otec, tak vybraný, vypadá se synem krásně.
Audiffret fils a l’air ébouriffé, je ne sais ce qu’il a fait, j’ai évité de le regarder. Je ne veux pas qu’il pense qu’il m’intéresse. Le père, si comme il faut, est beau à voir avec son fils.
Ke konci, když starý zůstane sám, lorňuji ho, schovaná za Marii, snažila jsem se v jeho tváři najít rysy toho mladého, podobá se mu.
Vers la fin, quand le vieux reste seul, je le lorgne, me cachant derrière Marie, je tâchais dans sa figure de retrouver les traits du jeune, il lui ressemble.
Nikdo se na nás nepřišel podívat. Sál byl celkově ošklivý a smutný, my čtyři se smějeme navzdory všeobecnému smutku.
Personne n’est venu nous voir. La salle en général était laide et triste, nous rions à nous quatre malgré la tristesse générale.
Vracím se otupělá a netečná, to je ten nejhorší stav. Raději bych plakala.
Je rentre abrutie et indifférente, c’est le plus vilain état. J’aimerais mieux pleurer.
Ó! ty karty! ty zatracené karty, které mi předpovídají i ty nejmenší věci.
Oh ! les cartes ! ces maudites cartes qui me prédisent les moindres des choses.
Na zítřek mi slibují převelikou radost na srdci a že uvidím tmavého krále. Inu, zarazila jsem se, sepjala ruce a zavřela oči, taková jsem byla šťastná z těch karet. Nechci říct, že ho miluji, a přitom dělám, jako bych ho milovala. Pokaždé, když se chystám říct miluji ho, couvnu. Dnes večer jsem ho dobře neviděla, bez kukátka dobře nevidím a neodvážila jsem se ho lorňovat.
Pour demain elles me promettent une très grande joie sur le cœur et que je verrai le roi brun. Eh bien je me suis arrêtée, je joignis les mains et fermai les yeux, tant j’étais heureuse en voyant ces cartes. Je ne veux pas dire que je l’aime et pourtant je fais comme si je l’aimais. Chaque fois que je suis prête à dire je l’aime, je recule. Je ne l’ai pas bien vu ce soir, sans binocle, je ne vois pas bien, et je n’ai pas osé le lorgner.
Ale je nedůstojné se tím zabývat, říkám si, je to hanebné, je to špinavé, kvůli muži, který se na mě ani nepodívá, který se mi vysmál. A já ho nemiluji, a přitom mimo něj pro mě v tuhle chvíli nic neexistuje. Všechno, co dělá, mi připadá dobré. Myslím jen na něj, oblékám se jen pro něj, u každého nového klobouku jsem v Paříži přemýšlela, jakým dojmem na něj zapůsobím; když na mě promluví, když přijde, jsem dokonale spokojená, když je pozorný, jsem šťastná. Kde není on, není pro mě nic. Sleduji jeho sebemenší činy, sebemenší věci nabývají na důležitosti, když je řekne on, vybavuji si jeho sebemenší slova a často mluvím jako on, nakolik je to jen možné, aniž bych měla mužský a hluboký hlas jako on.
Mais c’est indigne de s’en occuper, me dis-je, c’est honteux, c’est sale, d’un homme qui ne me regarde même pas, qui s’est moqué de moi. Et je ne l’aime pas, et pourtant, en dehors de lui il n’y a pour moi rien en ce moment. Tout ce qu’il fait me semble bien. Je ne pense qu’à lui, je ne m’habille que pour lui, à chaque nouveau chapeau je pensais à Paris, quel effet je produirais sur lui; qu’il me parle, qu’il vienne et je me trouve parfaitement satisfaite, qu’il se montre attentif et je suis heureuse. Où il n’est pas, il n’y a rien pour moi. Je suis ses moindres actions, les moindres choses acquièrent de l’importance dites par lui, je me rappelle ses moindres mots, et souvent je parle comme lui, autant qu’il est possible sans avoir la voix masculine et basse comme chez lui.
Vzpomínám jen na něj, každou chvíli o něm mám co říct nebo opakuji některý jeho výrok.
Je n’ai de souvenirs que de lui, à chaque instant je trouve quelque chose à dire de lui, ou à répéter un de ses mots.
Záleželo mi na tom, abych to všechno vyjádřila přesně. Usuďte sami. Vím dobře, co řeknete: Miluješ ho! A možná se mýlíte. Nemiluji ho, nenávidím ho vší silou, kterou bych ho byla mohla milovat.
J’ai tenu à énoncer tout cela exactement. Concluez. Je sais bien ce que vous direz : Tu l’aimes ! Et peut-être vous vous trompez. Je ne l’aime pas, je le hais avec toute la force avec laquelle j’aurais pu l’aimer.
Ponížil mě, pobouřil, urazil, přivedl k zuřivosti, k vzteku a nikdy mu to neodpustím.
Il m’a humiliée, outrée, vexée, mise en furie, en rage et jamais je ne le lui pardonnerai.
Na mé odpuštění mu pranic nezáleží! Bezpochyby, ale mluvím za sebe. Nic na světě ve mně nesmaže záští, které jsem si jednou uchovala. Připadá mi, že kdyby... ne, neřeknu to, bylo by to příliš hloupé; inu, připadá mi, že ať by udělal cokoli, nikdy bych nezapomněla, že mnou jednou pohrdl.
Il ne se fiche pas mal de mon pardon ! Sans doute, mais je parle pour moi. Rien au monde n’efface chez moi la rancune que j’ai une fois gardée. Il me semble que s’il... non je ne dirai pas, ce serait trop bête; eh bien il me semble, que s’il faisait n’importe quoi, je n’oublierais jamais qu’il m’a un jour méprisée.
Chápete, kolik je v tom slově urážlivého, hrozného! Pohrdnutá!
Comprenez-vous tout ce qu’il y a de blessant, d’affreux dans ce mot ! Méprisée !
Já to chápu, já, která si pamatuji facku, kterou mi dal bratr před více než dvanácti lety a která mě, kdykoli si na ni vzpomenu, rozzuří stejně, jako bych ji právě teď dostala; já, která jsem si v hloubi srdce uchovala jakousi nenávist ke svému bratrovi kvůli té dětské urážce. Byla to ostatně má jediná facka, ale zato jsem jich já pořádnou hromadu rozdala všem kolem.
Moi, je comprends, moi qui me souviens du soufflet que mon frère m’a donné il y a de cela plus de douze ans et qui, en m’en souvenant, suis aussi furieuse que si je venais de le recevoir à présent; moi, qui ai gardé au fond de mon cœur une espèce de haine pour mon frère, à cause de cet outrage d’enfant. Ce fut d’ailleurs mon seul soufflet mais, en revanche, j’en ai donné une bonne quantité à tout le monde.
Chtěla jsem Audiffreta milovat, on mnou pohrdá, začnu ho tedy nenávidět a na každém kroku, při každé příležitosti mu dělat příkoří, a to ne jen teď a tady, ale všude, celý život. Ach! ani neví, kolik zloby bylo dnes odpoledne v mých očích, když jsem se podívala do zrcadla, sama jsem se trochu zděsila.
J’ai voulu aimer Audiffret, il me méprise, je vais donc me mettre à le haïr et à lui faire à chaque pas, à chaque occasion des misères et cela pas à présent et ici seulement mais partout, mais toute ma vie. Ah ! il ne sait pas combien de méchanceté il y avait dans mes yeux cet après-midi, quand je me suis regardée dans la glace, moi-même j’en fus légèrement effrayée.
Odpustit lze všechno kromě pohrdání. Odpustila bych krutost, prudký výbuch, urážky pronesené v záchvatu hněvu, dokonce i nevěru, když se člověk vrátí a stále vás miluje, ale pohrdání!
On peut tout pardonner, excepté le mépris. Je pardonnerais une cruauté, un emportement, des injures dites dans un moment de colère, une infidélité même, quand on revient et qu’on vous aime toujours, mais le mépris !
Ach! najděte mi tedy ženu, opravdovou ženu, která odpustí pohrdání, která nezanevře na muže, jenž jí pohrdl!
Ah ! trouvez-moi donc une femme, une vraie femme qui pardonne le mépris, qui ne déteste pas l’homme qui l’a méprisée !
A já nešťastná! což nejsem dost přehlížená, zapomenutá, což mnou všichni dost nepohrdají! Ó! vážně jsou chvíle, kdy zoufám, kdy už nemám sílu být statečná, kdy mi všechno schází, kdy přede mnou všechno prchá, kdy se na mě všechno šklebí! Ale ne, nic, nic! Ach! ano, šaty, šaty se velmi vydařily, a klobouky také! cha! cha! tak vida, co mám já — šaty!
Et moi misérable ! suis-je assez dédaignée, oubliée, suis-je assez méprisée par tout le monde ! Oh ! vrai il y a des moments où je désespère, je n’ai plus la force d’avoir du courage, quand tout me manque, quant tout me fuit, quand tout me fait la grimace ! Mais non, rien rien ! Ah ! oui les robes, les robes sont très réussies, et les chapeaux aussi ! ah ! ha ! voilà ce que j’ai moi, des robes !
Jen považte, jaká šťastná dívka! Ale na koho si to stěžuji? na okamžik jsem uvěřila, že se všechno změnilo, mýlila jsem se. Všechno je jako dřív, pořád jsme zavrhovaní, přehlížení. Ó! ne, nic se nezměnilo, naprosto nic.
Voyez quelle fille heureuse ! Mais de qui est-ce que je me plains ? un instant j’ai cru tout changé, j’ai eu tort. Tout est comme avant, nous sommes toujours rejetés, dédaignés. Oh ! non, rien n’est changé, absolument rien.
Audiffret je jen stéblo slámy, kterého se chytám, abych si mohla stěžovat na jiné věci!
Audiffret n’est qu’un brin de paille auquel je m’accroche pour me plaindre des autres choses !
Bože! Bože! Což neukončí mé soužení! Ať odjedu! Ale v Římě to bude zrovna tak! Jsem na tomto světě prokletá. Je to hrozné říct, ale ještě hroznější zakoušet.
Dieu ! Dieu ! Est-ce qu’il ne fera pas cesser mon tourment ! Que je parte ! Mais à Rome ce sera la même chose ! Je suis maudite dans ce monde. C’est terrible à dire, mais plus terrible encore à éprouver.
Už nemám sílu, už nemám odvahu! Bože, Bože! Bože můj, změň přece můj život! Což si nezasloužím slitování! A přitom se k Tobě tolik modlím.
Je n’ai plus la force, je n’ai plus le courage ! Dieu, Dieu ! mon Dieu changez donc mon existence ! Est-ce que je ne mérite pas de pitié ! Je vous prie tellement pourtant.
Bože můj, Ty jsi mé jediné útočiště! Proto k Tobě stále přicházím, sestup přece trochu ke mně!
Mon Dieu vous êtes mon seul refuge ! Aussi je viens toujours à vous, descendez donc un peu vers moi !