❦
Pátek 12. listopadu 1875
Vendredi, 12 novembre 1875
Bože můj, pomyslela jsem si, když jsem se dnes ráno podívala do zrcadla, jsem bledá jako ve Spa! Ach, tentokrát vím, komu za to vděčím!
Mon Dieu, pensai-je en me regardant dans la glace ce matin, je suis pâle comme à Spa ! Oh ! cette fois je sais à qui je le dois !
Odešla jsem do zahrady a zůstala jsem tam hodinu; přemýšlela jsem, hryzala si nehty a v duchu probírala všechny ty věci. Do salónu už chodit nechci — připomíná mi staré dobré časy a ukazuje mi, jak je teď všechno nudné.
Je m’en allai au jardin, j’y suis restée une heure à penser et à me ronger les ongles, à repasser toutes les choses dans mon esprit. Je ne veux plus entrer au salon, il me rappelle le bon temps et me montre tout l’ennui d’à présent.
Už nevěřím kartám! Karty byly má útěcha!
Je ne crois plus aux cartes ! Les cartes étaient ma consolation !
Měla jsem od počátku vidět, že v tom nebylo nic vážného. Pravda je, že toho bylo dost, aby člověk leccos uvěřil — ano, ostatní, ale ne já; viděla jsem tu hru a rozuměla jí, ale doufala jsem v něco jiného.
J’aurais dû voir dès le commencement qu’il n’y avait rien de sérieux. Le fait est qu’il y avait assez pour croire beaucoup, oui pour les autres mais pas pour moi, je voyais et comprenais le jeu, mais j’espérais autre chose.
Jak se ubránit naději, jak nečekat na to, co si člověk přeje!
Comment s’empêcher d’espérer, d’attendre, ce qu’on désire !
Zase jsem začala kouřit — to vždycky, když jsem mrzutá; většinu času se zamykám u sebe, píši, přemýšlím, bloudím po pokoji, dívám se do zrcadla a kouřím. Nejsem vůbec schopná číst ani cokoli dělat.
Je me suis remise à fumer, c’est toutes les fois que je suis ennuyée; je m’enferme pour la plupart du temps chez moi, écris, pense, erre par la chambre, me regarde dans la glace et fume. Je suis absolument incapable de lire, de faire quoi que ce soit.
Zpráva o slavnosti u Antonoffa ve Vie mondaine se tolik podobá té, co jsme složili s Pépinem, že jsem se tomu s ním včera náramně nasmála.
Le compte rendu de la fête chez Antonoff, dans la Vie mondaine, ressemble tellement à celui que nous avons fait avec Pépino que j’en ai beaucoup ri hier, avec lui.
„Jak je zlomyslný!“ řekla máma, zatímco jsme jely v kočáře z divadla, „trestá ji, protože byla trochu koketní s Pépinem.“
— Comme il est méchant ! a dit maman pendant que nous étions en voiture rentrant du théâtre, il la punit parce qu’elle a été un peu coquette avec Pépino.
„Netrestá ji,“ řekla teta, „je to nezdvořilý sedlák; řeknu jen to, že známost s ním může člověka jen kompromitovat. Jakmile ho s nějakou dívkou uvidí, hned se o tom mluví všude, a pak se stáhne.“
— Il ne la punit pas, dit ma tante, c’est un paysan impoli, ce que je dirai seulement, c’est que sa connaissance ne peut être que compromettante. On le voit avec une jeune fille et à l’instant on en parle partout, et puis il s’éloigne.
Teta má pravdu. Ví se, že bývá jen se ženami, jimž se dvoří. A chová se tak schválně — dává všem najevo, že má zájem, běhá za tou osobou, je stále s ní a dbá, aby se dvořil veřejně a aby se o tom mluvilo, a pak se stáhne spokojený s účinkem.
Ma tante a raison. On sait qu’il n’est qu’avec les femmes auxquelles il fait la cour. Et il se conduit exprès ainsi, il montre à tout le monde qu’il s’intéresse, il court après la personne, il est toujours avec elle, en ayant soin de faire sa cour publiquement de façon à en faire parler, et puis se retire satisfait de l’effet.
Není to hanebné!
N’est-ce pas infâme !
Ach! Kdybych byla muž, dělala bych totéž, a ještě víc.
Oh ! si j’étais un homme j’en ferais autant, et plus encore.
Neprohlédla jsem teprve dnes — viděla jsem to tak vždycky, ale chtěla jsem se pomstít, a zároveň pomstít tolik žen, tím, že ho přiměji, aby mě doopravdy miloval. Chtěla jsem ho mučit, přivést k zoufalství, dokonce zabít.
Ce n’est pas d’aujourd’hui que je vois clair, je voyais toujours ainsi, mais je comptais me venger et en même temps venger tant de femmes, en me faisant sérieusement aimer. Je voulais le martyriser, le désespérer, le tuer même.
A chtěla jsem snad něco tak neobyčejného?
Et que voulais-je de trop extraordinaire ?
Nestává se snad každý den, že se proutník, sukničkář zamiluje k zbláznění a pro změnu týrají jeho! U čerta — vždyť lidé milují i ošklivější a hloupější, než jsem já!
N’arrive-t-il pas tous les jours qu’un roué, un coureur, devient amoureux fou et soit maltraité à son tour ! Que diable on aime des plus laides et des plus bêtes que moi !
Ne! Není to jako ve Spa! To bylo na chvíli, ráno. Díky Bohu! Strach, že budu celý rok bledá a slabá jako ve Spa, mě roztřásl pokaždé, když jsem se viděla trochu pobledlou.
Non ! Je ne suis pas comme à Spa ! C’était un instant, le matin. Merci mon Dieu ! La peur d’être pâle et faible pendant une année comme à Spa me faisait frémir chaque fois que je me voyais un peu pâle.
Tři setkání!
Trois rencontres !
To první: papa v otevřeném fiakru, oblečený v šedém. Myslím tím starého Audiffreta — mezi námi mu říkáme papa.
La première, c’est papa en fiacre découvert et habillé de gris. Je veux parler du vieil Audiffret, entre nous nous l’appelons papa.
To druhé u Italského divadla: sotva kočár zastaví, ten muž z onoho dne, ten, co málem skočil na kočár a kterého jsme od té doby neviděly, se pohne, jako by chtěl otevřít dvířka, a pak couvne jako omámený.
La seconde près du Théâtre Italien, à peine la voiture est-elle arrêtée que l’homme de l’autre jour, celui qui a presque sauté sur la voiture, et que nous n’avons pas revu depuis, fait un mouvement pour ouvrir la portière puis recule comme hébété.
Vystupuji z kočáru celá zrudlá; mohl na mě rovnou skočit, ale neudělal to. Dobrá, pomyslela jsem si, bude mě mít za italskou zpěvačku.
Je descends de voiture toute rougissante, il n’avait qu’à me sauter dessus, mais il n’en fit rien. Bon, pensai-je, il va me prendre pour une chanteuse italienne.
Ale v předpokoji jsem se zarazila, neboť přes skleněné dveře salónu-kanceláře jsem poznala Záhadného, jak sedí na holi, či spíše stojí na holi, gestikuluje, tlachá a kolébá se před Crescim, mužem z kanceláře, primadonou a ještě pár osobami.
Mais, dans l’antichambre, je m’arrêtai tout court car à travers la porte vitrée du salon-bureau, je reconnus le Surprenant, assis sur sa canne ou plutôt debout sur sa canne, gesticulant, bavardant et se dandinant, devant Cresci, l’homme du bureau, la prima donna et encore quelques personnes.
Počkala jsem na mámu a vešla teprve za ní.
J’attendis maman et n’entrai que derrière elle.
„Dobrý den, slečno, jak se máte,“ řekl a podal mi ruku.
— Bonjour Mademoiselle, comment allez-vous, dit-il en me tendant la main.
„Dobrý den, pane,“ odpověděla jsem, uvnitř celá rozechvělá a navenek bledá.
— Bonjour, Monsieur, répondis-je toute tremblante en dedans et pâle en dehors.
Ani stopa po otřesu. Vidíte přece, že nepochází ode mě.
Absence totale de secousse. Vous voyez bien qu’elle ne vient pas de moi.
Cresci se hned začal klanět, představovat nám své umělce a horlivě se kolem mě točit.
Aussitôt Cresci se mit à faire des révérences, à nous présenter ses artistes, à s’empresser autour de moi.
Ubožák! Neví, že jsem v nemilosti.
Malheureux ! Il ne sait pas que je suis en disgrâce.
„A kdy nám dáte ‚Mignon‘?1“
— Et quando ci darete Mignon ?
„V pondělí, slečno, v pondělí.2“
— Lunédi, signorina, Lunédi .
„Cože pondělí! Myslela jsem, že to bude v sobotu!3“
— Corne Lunédi ! io pensa che sarebbe sabato !
Pak celý udivený začal vykládat, že představení odložil právě kvůli mně. Skutečně jsem ho o to prosila u Antonoffa, ale nemyslela jsem, že to udělá. Ten večer byl stanoven na 13. — a hle, odložen na 15. Cresci s dokonalou upřímností ujišťuje, že je to kvůli mně.
Alors d’un air tout étonné il se mit à dire que c’est pour moi qu’il a retardé la représentation. En effet je l’en avais prié chez Antonoff, mais je ne pensais pas qu’il le ferait. Cette soirée avait été fixée au 13 et la voilà remise au 15. Cresci avec une sincérité parfaite assure que c’est pour moi.
Ten podivný muž zatím vešel a posadil se.
L’homme étrange était pendant ce temps entré et s’était assis.
„Ale vy neodjedete,“ zašklebil se Záhadný, „paní odjede, ale slečna zůstane.“
— Mais vous ne partez pas, grimaça le Surprenant, Madame partira, mais Mademoiselle restera.
„Naopak,“ řekla máma, „to paní zůstane a slečna odjede.“
— Au contraire, dit maman, c’est Madame qui restera et Mademoiselle qui part.
„Ale vůbec ne!“
— Oh ! mais pas du tout !
Byla jsem v duchu tak rozechvělá a rozrušená, že si z toho, co se říkalo, nepamatuji vůbec nic. Ach! Ano, pamatuji si, že Záhadný řekl:
J’étais si émue et agitée intérieurement que je ne me souviens de rien de ce qui a été dit. Ah ! oui, je me souviens que le Surprenant a dit:
„Vidíte, slečna strašně spěchá do Paříže, do Grand Hôtelu.4“
— Vedete, la signorina ha gran fretta d’andar a Parigi per il Grand Hôtel.
„Ano, ano!5“ říkám lehkým tónem a s hlavou nakloněnou na stranu.
— Si, si ! dis-je d’un ton léger et la tête inclinée d’un côté !
„Madam, vyberete si předplatné,“ pokračovala jsem a obrátila se k matce.
— Madame, vous allez choisir un abonnement, repris-je en me tournant vers ma mère.
„Tak, a teď už půjdeme,“ řekl Záhadný a odešel, když podal ruku matce, mně i ostatním.
— Eh bien, maintenant nous allons nous en aller dit le Surprenant, et il sortit après avoir tendu la main à ma mère, à moi, et aux autres.
„Marie,“ řekla tiše máma, „zůstaneš tu a já se ho půjdu zeptat, kdo je ten muž.“
— Marie, dit doucement maman, tu resteras ici, et j’irai lui demander qui est cet homme.
„Dobře.“ A zatímco se šla ptát, prohlížela jsem plán divadla, ještě celá omráčená tím setkáním, a hlavně tím, že ten muž odešel.
— Bien, et pendant qu’elle s’en allait demander, j’examinai le plan du théâtre toute abasourdie encore de la rencontre et surtout du départ de l’homme.
„Nuže, drahá,“ řekla máma, když se vrátila, „víš, kdo je ten muž? Je to baryton z Opery!“
— Eh bien, ma chère, fit maman en rentrant, tu sais qui est cet homme ? C’est le baryton de l’Opéra !
Bereme si předplatné a vycházíme.
Nous prenons un abonnement et sortons.
Máma toho muže zastihla, jak piruetuje před tetiným kočárem.
Maman avait trouvé l’homme pirouettant devant la voiture de ma tante.
„Ptala jsem se, kdo je ten muž, protože nepatřičně upřeně hleděl na náš kočár.“
— Je vous ai demandé qui était cet homme, parce qu’il a fixé notre voiture d’une façon inconvenante.
„Není to blázen?“ zeptala se teta.
— Est-ce que ce n’est pas un fou ? demanda ma tante.
„Proč?“
— Pourquoi ?
„Protože se choval tak podivně!“
- Parce qu’il s’est conduit d’une manière si étrange !
„Ale paní, jestli se tak díval, bylo to ohromení z obdivu!“
— Mais Madame, s’il a regardé ainsi, c’est la stupéfaction de l’admiration !
Pak se ho máma zeptala, jak je to s jeho svatbou.
Puis maman lui a demandé des nouvelles de son mariage.
„Nikdy v životě, madam! To není pravda!“
— Jamais de la vie, Madame ! C’est faux !
„Ale celé město o tom mluví.“
— Mais toute la ville en parle.
Jedeme na promenádu — zuřím, jsem dotčená, stěžuji si, hubuji!
Nous allons à la promenade, je suis furieuse, blessée, je me plains, je gronde !
Pokaždé doufám v obrat a pokaždé jsem nepříjemně zklamána!
Chaque fois j’espère un retour et chaque fois je suis désagréablement désappointée !
U sta hromů hromských!6
Bigre de bigre !
Jdu s tetou; Godard a Chevalier sedí na lavičce — dříve by přiběhli, teď jen pozdravili.
Je marche avec ma tante, Godard et Chevalier sont assis sur un banc, avant ils seraient accourus, à présent ils ont salué seulement.
Šla jsem po promenádě a modlila se — kdo by to do mě řekl?
Je marchais par la Promenade et priais Dieu, qui le supposerait ?
Stále věřím, stále se modlím. Copak je možné, aby to bylo pořád nadarmo! To je k zbláznění!
Je crois toujours, je prie toujours. Est-il donc possible que ce soit toujours en vain ! C’est à se casser la tête !
Když znovu nasedám do vozu, objeví se Audiffret. Je možné, že pro něj už nic nejsem?
Quand je reprends la voiture Audiffret paraît. Est-il possible que je ne lui sois plus rien.
Stále mi připadá, že ne, že pózuje, že to přejde!
Il me semble toujours que non, qu’il pose, que ça passera !
Absurdní holka!
Fille absurde !
Ach! To léto, to léto! Bůh mi dá pár dní klidu, aby mi pak o to víc dal pocítit trýzeň. To je zlomyslné!
Ah ! cet été, cet été ! Dieu me donne quelques jours de calme pour me faire sentir davantage le tourment après. C’est méchant !
Copak jsem se modlila nadarmo! To bych musela proklít celý svět!
Est-ce que j’ai prié en vain ! ce serait à me faire maudire le monde entier !
Do módy mě uvedl právě ten muž — bez něj už nic.
C’est l’homme qui m’avait mis à la mode, sans lui, plus rien.
I kdybych napsala ještě sto stránek, neřeknu víc ani nic jiného.
Si j’écris encore cent pages je ne dirai pas plus, ni autre chose.
Beru své Grácie na večeři a omamuji se smíchem. Když se převlékám, je u mě Giroflé. Pořád potřebuji někoho, koho bych při řeči mohla držet za límec, abych myslela nahlas, abych nezhloupla.
Je prends mes Grâces à dîner, je m’étourdis en riant. Pendant que je change de robe, Giroflé est avec moi. Je dois toujours avoir quelqu’un pour le tenir par le collet en parlant, pour penser tout haut, pour ne pas m’abrutir.
U Antonoffa jsem všechno pochopila úplně špatně — nic nepsal, bavil se tím, že zarážel kousek misky ze svícnu, kterou rozbil Paris, do zvonku.
Chez Antonoff j’ai compris tout de travers, il n’a rien écrit du tout, il s’amusait à enfoncer un morceau de bobèche qu’avait cassée Paris, dans un timbre.
To je celý on! Nepřiblížil se sám od sebe, ale Saëtone mu řekl:
Comme on le reconnaît ! Il ne s’est pas approché de lui-même, mais Saëtone lui dit:
„Audiffrete, sedněte si sem a hovořte se slečnou.“ — „Neposadím se,“ odvětil Záhadný, ale pak se posadil a řekl: „Pokusím se být tak zábavný jako pan Saëtone.“
— Audiffret, asseyez-vous ici et causez avec Mademoiselle. Je ne vais pas m’asseoir, répliqua le Surprenant, mais puis s’assit en disant: Je vais tâcher d’être aussi amusant que M. Saëtone.
Před večeří se jdeme projít, měsíc svítí překvapivě... S Olgou napovídáme spoustu bláznovství, a kdyby Dina a Marie byly tak bláznivé jako my, strhl by se velký skandál, neboť jsme si chtěly zatančit kolečko kolem faráře, co šel kolem, a pak jít do London House.
Avant dîner nous allons nous promener à pied, il fait un clair de lune surprenant... Je dis mille folies avec Olga, et si Dina et Marie étaient aussi folles que nous, un grand scandale serait arrivé, car nous voulions danser une ronde autour d’un curé qui passait, et puis aller au London House.
Olga prý píše román. Po večeři si ho jdeme vyzvednout, zavřu se s dívkou a čtu, ale na druhé stránce se zastavím a navrhnu, abychom jeden napsaly spolu. Dávám nápad, vše, vše, vše — a dívka si namlouvá, že skládá také. Bude to jako s Dumasem a „La Tour de Nesle“7 — ale svá práva uplatňovat nebudu.
Olga écrit un roman à ce qu’il paraît. Après dîner nous allons le chercher, je m’enferme avec la fille et je lis, mais à la seconde page je m’arrête, et propose d’en écrire un à nous deux. Je donne l’idée, tout, tout, tout, et la fille s’imagine qu’elle compose aussi. Ce sera l’histoire de Dumas avec « La Tour de Nesle » mais je ne ferai pas valoir mes droits.
Uložím jí, aby mi na zítra napsala milostnou scénu.
Je lui donne à me faire pour demain une scène amoureuse.
Dívka si na nic nečiní nárok a s dokonalou naivitou po mně chce nápady, podrobnosti, opravy. Já se dám do práce a jedním dechem napíšu celou první kapitolu, v níž můj hrdina skáče z okna, vyráží dveře atd. atd.
La fille n’a aucune prétention et me demande des idées, des détails, des corrections, avec une naïveté parfaite. Quant à moi, je me mets à l’ouvrage et d’un trait écris tout le premier chapitre dans lequel mon héros saute par la fenêtre, enfonce une porte, etc. etc.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Et quando ci darete Mignon ?“ (Mariina italština s chybami; tak v textu.) ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Lunédi, signorina, Lunédi .“ (tak v textu; správně lunedì). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Corne Lunédi ! io pensa che sarebbe sabato !“ (tak v textu; zřejmě Come lunedì! Io pensavo…; Mariina italština s chybami). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Vedete, la signorina ha gran fretta d’andar a Parigi per il Grand Hôtel.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Si, si !“ ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre de bigre !“. ↩
La Tour de Nesle (Nesleská věž, 1832): drama Alexandra Dumase staršího, které si jako své dílo nárokoval Frédéric Gaillardet; spor o autorství byl proslulý. ↩