❦
Čtvrtek 11. listopadu 1875
Jeudi, 11 novembre 1875
Karty změnily tón. Představení Opery bude pro mě krásné, a co je zvláštní, ten pán se o mě zajímá — aspoň to říkají karty.
Les cartes ont changé de ton. La représentation de l’Opéra sera belle pour moi et ce qui est curieux c’est que le monsieur s’occupe de moi, du moins à ce que disent les cartes.
Strašný vítr, ohavný prach, můj landau zavřený!
Un vent terrible, une poussière abominable, mon landau fermé !
Fuj! To ošklivé město! Nice! Prokletí!
Fi ! la laide ville ! Nice ! exécration !
Sapogenikoffovy jsou u Antonoffa. Přála bych si, aby se ta svatba uskutečnila.
Les Sapogenikoff sont chez Antonoff. Je voudrais que ce mariage se fit.
Celou hodinu vykládám karty, a protože na jedno vykládání jsou třeba dvě minuty, vyložila jsem si tedy třicetkrát karty a třicetkrát jsem měla třicet úplných úspěchů. Postupně jsem se rozveselovala a po třicáté jsem byla tak sebejistá a veselá, že jsem říkala jen U všech rohatých! a U sta hromů!1 — klení Záhadného.
Je fais pendant une heure les cartes et, pour chaque fois, il faut deux minutes, j’ai donc fait trente fois les cartes, et trente fois j’ai eu trente réussites complètes. Je m’égayais au fur et à mesure et à la trentième fois j’étais si confiante et si gaie que je ne disais que Sapristi ! et Bigre ! Les jurons du Surprenant.
„Mám nápad! Pojďme do divadla, dávají novou hru!“
— J’ai une idée ! allons au théâtre, on donne une nouvelle pièce !
Zeptala jsem se karet, jestli mám jít — odpověděly třiceti úspěchy. Nebylo co váhat.
Je demandai aux cartes s’il fallait aller, elles m’ont répondu par trente réussites. Il n’y avait pas à hésiter.
Oblékám šaty neurčité, jemné bělosti, z měkké, průsvitné látky, která se dá natahovat jako pletená z té nejjemnější vlny, a ušité jako cukroušek. Dávám si korzet pod košilku a šaty navrch, stažené v pase bílým páskem svázaným vpředu mašlí — mám pas úplně přirozený a pružný, jaký jsem ještě neviděla. Ani moji nejkrutější nepřátelé mi nebudou odporovat.
Je mets une robe d’un blanc incertain et doux, faite d’une étoffe molle, transparente et pouvant se tirer comme une étoffe tricotée de la plus fine laine, et faite comme un sucre. Je mets mon corset sous la chemise et la robe par-dessus, serrée à la taille par une ceinture blanche nouée devant par un nœud, j’ai la taille toute naturelle souple et comme je n’ai jamais vu. Mes plus cruels ennemis ne me contrediront pas.
Ještě nejsem tak růžová, jak bych měla být, protože mám právě tu nepříjemnost, kterou snášejí nešťastné ženy, ale ošklivá nejsem.
Je ne suis pas encore aussi rose qu’il faudrait, parce que j’ai en ce moment un désagrément que subissent les malheureuses femmes, mais je ne suis pas laide.
Sál je plný, ale samá zatrachtěná společnost. Ani jedna slušná tvář, samí Nicejci — sezóna letos nějak nezačíná.
La salle est pleine, mais un fichu monde. Pas une figure propre, rien que des Niçois, cette année la saison ne vient pas.
Audiffret je ve stínu za paní Roissardovou — spíše ho tuším, než vidím. Já se schovávat nehodlám — jsem dnes příliš sama sebou; šaty mě nekazí, jen mě zahalují.
Audiffret est dans l’ombre derrière Mme Roissard, je le devine plutôt que je ne le vois. Quant à moi je n’ai garde de me cacher, je suis trop moi-même ce soir, la robe ne me gâte pas, elle me couvre seulement.
O první přestávce máme u sebe Pépina, hezkého a upraveného, ale... mámě připadá okouzlující — Bůh mu žehnej. Ach! Kdyby byl Záhadný, měla bych tolik co říct. Ale není to Záhadný.
Au premier entracte nous avons Pépino, joli et propre, mais... maman le trouve charmant, que Dieu le bénisse. Ah ! s’il était le Surprenant j’aurais eu tant à dire. Mais il n’est pas le Surprenant.
Záhadný odchází se Saëtonem uprostřed představení.
Le Surprenant s’en va avec Saëtone, au milieu du spectacle.
Sotva Pépino odešel, máme tu Galulu, toho odporného koncipienta!
Pépino parti, nous avons Galula, le détestable clerc !
Ne, nikdy nebudu královnou!
Non, je ne serai jamais reine !
Ptáme se Galuly, jestli je pravda, že se Audiffret žení s Marseillankou, a aby to nevypadalo... zkrátka, ptáme se také, jestli je pravda, že se slečna Lacroixová vdává za lyonského továrníka, a jestli je pravda, že slečna Macainneová přijela.
On demande à Galula si c’est vrai qu’Audiffret se marie avec la Marseillaise, et pour que cela ne paraisse pas... enfin, on demande aussi si c’est vrai que Mlle Lacroix se marie avec un fabricant lyonnais, et si c’est vrai que Mlle Macainne est arrivée.
Ukáže se, že náhodou je pravdivá ta poslední zpráva.
La dernière nouvelle se trouve vraie, par hasard.
Tak tohle je mých třicet úspěchů! Proč nemůže člověk ničemu věřit? Věřila jsem kartám — už nevěřím!
Voilà mes trente réussites ! Pourquoi ne peut-on croire en rien ? Je croyais aux cartes, je n’y crois plus !
Moje elegance i prostodušnost přišly nazmar! U sta hromů! Jak je ten život otravný!
J’en suis pour mes frais d’élégance et de candeur ! Bigre ! Que c’est embêtant la vie !
Proklatý Audiffret — nenaučil mě nic než špatné způsoby a klení!
Maudit Audiffret, il n’a fait que me donner des mauvaises manières, et des jurons !
„Radím vám,“ řekla mi dnes odpoledne teta, „abyste se už tím mužem nezabývala a nemluvila o něm.“
— Je vous conseille, m’a dit cet après-midi ma tante, de ne plus vous occuper et parler de cet homme.
„Proč, madam?“
— Pourquoi, Madame ?
„Nenávidím ho, už nějakou dobu ho nemohu vystát, určitě mi ještě způsobí velkou nepříjemnost, protože ho nemohu vystát!“
— Je le déteste, depuis quelque temps je ne peux plus le voir, il me causera sans doute un grand désagrément, car je ne peux pas le voir !
„Ale proč o něm už nemluvit?“
— Mais pourquoi ne plus en parler ?
„Protože je to prase, nezdvořák! Řekněte mi, stalo se snad někdy, že by na hudbě nepřišel k našemu kočáru! Dřív na nás čekával celé hodiny, hned přišel blíž a zůstal celou dobu, a všude byl tam, kde jsme byly my, pořád na promenádě, na koupališti, všude, všude!“
— Parce que c’est un cochon, un impoli ! Dites-moi, est-ce que cela est jamais arrivé qu’il ne vienne pas à la musique près de la voiture ! Avant il nous attendait là des heures et aussitôt s’approchait et restait tout le temps, et partout se trouvait où nous nous trouvions et était toujours à la promenade, au bain, partout, partout !
Nebylo co odpovědět — uznala jsem, že má pravdu, a mlčela jsem.
Il n’y avait rien à répondre, j’ai reconnu la justesse de l’observation et me suis tue.
Pravda ovšem je, že mě mají za šíleně zamilovanou. Mýlí se. Nemiluji ho. Chci, aby mě miloval, a to tak, že to vypadá, jako bych ho milovala. Vždyť jsem kvůli tomu tvorovi natropila a pořád tropím spoustu bláznovství, a hlavně jsem jich spoustu napovídala a napovídám.
Il n’en est pas moins vrai, qu’on me croit amoureuse folle de lui. On a tort. Je ne l’aime pas. Je veux qu’il m’aime et cela tellement que j’ai l’air de l’aimer. Car j’ai fait et je fais mille folies pour cette créature, et surtout j’en ai dit et j’en dis beaucoup.
Ach! Ano, mohu to říct s povzdechem — tento rok byl bouřlivým rokem mého mládí! U sta hromů!
Ah ! oui, je puis le dire avec un soupir, cette année a été l’année orageuse de ma jeunesse ! Bigre !
Často budu zklamaná, neboť si stavím vzdušné zámky z ničeho. Ne, ne právě z ničeho. Bylo z čeho stavět zámky. Zatrachtěný chlap, ten jeden!
Je serai souvent désappointée, car je me bâtis des châteaux dans les airs avec un rien. Non, pas précisément avec un rien. Il y avait de quoi se bâtir des châteaux. Fichu homme, va !
Jak jsou ženy k politování! Všechna privilegia mužům — muž se dívá první, muž žádá, aby byl představen, muž první přistoupí, muž vyzývá k tanci, muž se dvoří, muž žádá o ruku!
Que les femmes sont à plaindre ! Tous les privilèges aux hommes, c’est l’homme qui regarde d’abord, c’est l’homme qui demande à être présenté, c’est l’homme qui s’approche le premier, c’est l’homme qui invite à danser, c’est l’homme qui fait la cour, c’est l’homme qui demande en mariage !
Žena je jako ten papír, ten hodný papír, na který každý napíše, co chce.
La femme est comme ce papier, ce bon papier sur lequel on écrit ce que l’on veut.
Je to to nejmenší, opravdu to nejmenší, když ta ubohá, bídná žena toho muže klame, jak jen může. To je její jediné privilegium, a ještě než ho oklame jednou, on ji oklame desetkrát, stokrát!
C’est bien, bien le moins que la pauvre, la misérable femme, trompe cet homme autant que possible. C’est son seul privilège, et encore avant qu’elle le trompe une fois il la trompe dix fois, cent fois !
Kdybych byla královna, nechala bych shromáždit všechny muže na rozlehlém poli a nechala bych je ztlouct holí jednoho po druhém a nechala bych je projít před sebou jednoho po druhém po operaci.
Si j’étais reine, je ferais assembler tous les hommes dans un vaste champ, et je les ferais bâtonner l’un après l’autre, et les ferais passer devant moi un à un après l’opération.
Až budu mít vlastní peníze, najmu muže, aby chytili Audiffreta na ulici a zmlátili ho holí; konzula Pattona také.
Quand j’aurai de l’argent à moi, je louerai des hommes pour qu’ils attrapent Audiffret dans la rue et le rossent de coups de bâton; le consul Patton aussi.
Jaká sladká myšlenka!
Quelle douce pensée !
Bůh mě neslyší! Přece nemohu o Bohu pochybovat! Často mě to svádí, ale trest přijde velmi rychle.
Dieu ne m’entend pas ! Je ne peux cependant pas douter de Dieu ! Souvent l’envie m’en prend, mais je suis bien vite punie.
Fuj! Ošklivá věc ten život!
Fi ! la laide chose que la vie !
Ne, nemám štěstí! Takovou smůlu mají jen psi!
Non, je n’ai pas de chance ! Il n’y a que les chiens !
Lehnu si na zem — to uklidňuje.
Je vais me coucher par terre, ça calme.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre !“. ↩