Úterý 9. listopadu 1875

[Na příč stránky: Jaká hloupost! On mě nenechal na holičkách, to spíš já jsem ho odmítla, v domnění, že bude lépe.]
Bihovetz zázračně věští. Oznamuje mi dopis, ten slavný dopis, který má způsobit tolik útrap a změn.
Teď zklamání, i trable, ale budoucnost je tak krásná, že se jí neodvažuji uvěřit — samé bohatství a štěstí.
Budu dávat přednost blondýnovi a pak budu často myslet na blondýna a možná ho budu litovat. To mi předpovídá ten okouzlující generál. Karty ze mě udělají hlupáka — je to jako nemoc.
Příšerné počasí, jsem bledá od nedělního večera, od té děsivé bledosti. Ještě se divím, že nemám žloutenku.
Byly jsme u paní de Ballorové a pak jdu k Nině s Dinou, zatímco matky se vracejí domů.
Přicházím celá veselá, tančím a vtipkuji a mám ráda Giroflé; není její vina, že si ji ten proklatý Girofla vybral, aby mě trýznil. Je tak neškodná.
Víte, že se o mě začínají zajímat noviny a že mě citují u mimořádných představení? Zatrachtěná čest!
Mimochodem, poslyšte:
Šťastný otče!
Tvůj zatrachtěný syn bude za svou ctnost korunován Ctnostnou pannou panem nápovědou Théâtre Français za přítomnosti pana Cresciho, mužského i ženského sboru Théâtre Italien, kteří zazpívají několik částí „Stabat Mater", pánů Piana, sieurů Avetta, Pipona a Ricciho z Maison Dorée, Gageryho a Antoina z London House, Deflyho, architekta z Tour, Ardiga z hôtel des Dames; prvního číšníka z kavárny La Victoire, prvních číšníků Cercle de la Méditerranée, vrátného Cercle Masséna, Andriota, Saëtona, slečny od pultu z Café Américain, Courby, prvního koncipienta u notáře Desforge; Desforge samotného, Balestra, vrátného paní Gioie, Louisy, její komorné, zaměstnanců pověřených zametáním města Nice, číšníků z Cercle des Bons amis, šéfkuchaře restaurace de la Réserve, restauratéra z Cours, číšníků pověřených obsluhou soukromých kabinetů v Restaurant Français, paní Vialové, kavárnice, prvního příručího z La Belle Jardinière, sommeliera z hôtel du Midi, Michela, mistra šermu z rue Maccarani, pana prefekta Alpes-Maritimes, paní Plantové, porodní báby z avenue de la Gare, dvou četníků a pana Limousina, kteří všichni svědčili o jeho dobré pověsti.
Obřad se bude konat v neděli 14. listopadu 1875, v sále divadla Folies Niçoises, po představení.
Šťastný otče! Budeš přítomen korunovaci svého syna.
Bude zasláno panu Léonu d'Audiffretovi.
Ten zatrachtěný syn mě tedy hodně zaměstnává? U všech všudy!
Ošklivá věc ten život, když se člověk nudí! Ten chlapec mi dělá starost! Proč jsem se mu znelíbila!
Beru si mé Grácie na večeři k nám a děláme pekelný rámus. A to jsou slečny! Fuj! [Škrtnuto: Křičíme přes]
Později nebudu chápat, čemu se teď směji — půl hodiny zpíváme bim! bam! nebo Bibi! a smějeme se tomu další půl hodinu. Jak šťastný čas!
Ach! Jak je dnes krásný večer! A nikdo pod mým oknem!
Zatrachtěné město!
Ach! To je tak otravné!