❦
Úterý 2. listopadu 1875
Mardi, 2 novembre 1875
Každých pět minut okenice na hradě mění polohu, jednou u jednoho okna, jednou u druhého. Ale já se neukazuji.
Chaque cinq minutes les volets du château changent de position, tantôt une fenêtre, tantôt l’autre. Mais je ne me montre pas.
Musím jet do Paříže. Je krásně a jasno, oblékám se celá do bílého a vycházíme, ale nechají mě čekat půl hodiny, a tu trávím tím, že s Frédéricem pózuji u zahradní branky.
Il me faut aller à Paris. Il fait beau et clair, je m’habille tout en blanc et nous sortons, mais on me fait attendre une demi-heure, que j’emploie à poser devant la porte du jardin avec Frédéric.
Je Den mrtvých, Nicejci se procházejí. Olga mi z okna naznačuje, že Girofla právě projel na koni — skutečně, o kousek dál ho vidíme, celého v šedém, na hezkém černém koni.
C’est le jour des morts, les Niçois se promènent. Olga, de sa fenêtre me dit par signe que Girofla vient de passer à cheval, en effet un peu plus avant nous le voyons, tout de gris habillé, sur une gentille bête noire.
Bihovetz, ten okouzlující muž, je s námi, ale jsem podrážděná a dělám vrtošivou — ještě slovo a rozzuřím se; to slovo nikdo neřekne a stáhnu se do sebe.
Bihovetz, ce charmant homme, est avec nous, mais je suis énervée et je fais la capricieuse, un mot de plus et je me mettrais en fureur, ce mot personne ne le dit et je rentre dans moi-même.
Šedý jezdec nás předjede, máma s tetou mu říkají, že má hezkého koně; i já upustím dvě slova ze svých růžových rtů.
Le cavalier gris nous devance, maman et ma tante lui disent qu’il a un joli cheval, moi aussi je laisse tomber deux mots de mes lèvres de rose.
„Velmi hezký.“
— Très joli.
Jak zpomalí, znovu ho vidíme, pak nás opět předjede a odjíždí k Varu, kde slečna Arsonová a její bratr cválají ze všech sil za ním.
Comme il ralentit son allure nous le revoyons, puis il nous devance de nouveau et s’en va au Var, où Mlle Arson et son frère galopent de toutes leurs forces après lui.
Už je zima, Úžina much se začíná zalidňovat.
Nous sommes en hiver, le détroit des mouches commence à se peupler.
„Cože, zase on!“ řekla máma, když viděla ohnivého kastelána vjíždět do uličky.
— Comment, encore lui ! dit maman en voyant le châtelain fougueux rentrer dans la ruelle.
„Ano,“ říkám, „a uvidíte, za hodinu bude na promenádě pěšky, v cylindru a šedém redingotu.“
— Oui, dis-je, et vous allez voir, dans une heure il sera à la Promenade à pied, en tube et en redingote grise.
A uhodla jsem: když jsem si s mými Gráciemi dala čokoládu u Rumpelmayera1 ve městě, šla jsem s tetou pěšky.
Et j’ai deviné, ayant pris du chocolat chez Rumpelmayer en ville, avec mes Grâces, je suis allée à pied avec ma tante.
Stmívalo se, hodinu jsme na promenádě nebyly; jak jsme se blížily k č. 53, spatřily jsme na druhé straně ulice Záhadného, který hned přešel ulici a zamířil k nám.
Il se faisait sombre, nous étions absentes pendant une heure de la Promenade, comme nous approchions du n° 53, nous vîmes de l’autre côté de la rue le Surprenant, qui traversa immédiatement et vint à nous.
Opravdu nemám výčitky a tak hezkým mládencem se přece smím zabývat.
Je n’ai vraiment pas de remords, et il est permis de s’occuper d’un si beau garçon.
Zvláštní je zdejší společnost — ta mizerná společnost zírá, až si vyloupne oči, když je Záhadný u mě.
Ce qui est curieux, c’est le monde d’ici, ce misérable monde regarde à se crever les yeux quand le Surprenant est près de moi.
Neplivá na mě, ale je milý jako kdokoli jiný, a já se chovám zcela přirozeně; jenom jsem řekla, že se nudím, že tu není nikdo — to jsem mu dlužila, jak si vzpomínáte, jednou mi řekl totéž.
Il ne me crache pas dessus, mais est aimable comme le premier venu et moi je suis toute naturelle, seulement j’ai dit que je m’ennuyais, qu’il n’y avait personne, je lui devais cela, on se souvient il m’a un jour dit la même chose.
„Ale v Paříži je vlčí zima, píše mi otec, a ten je právě v Paříži.“
Mais il fait un froid de loup à Paris, mon père m’écrit et il est à Paris en ce moment.
„I mně píšou z Paříže,“ říkám a sáhnu na kapsu, v níž mám dopis, který jsem dnes ráno dostala od Berthe.
A moi aussi on écrit de Paris, dis-je en portant la main à ma poche qui contenait la lettre que j’ai reçue ce matin de Berthe.
„Aha! Podívejme, rád čtu, takhle!“
— Ah ! ha ! voyons, j’aime beaucoup lire, comme ça !
„Ta-ta-ta, počkejte!“
— Ta, ta, attendez !
„Ale ten si přečíst může,“ řekla teta.
— Mais on peut la lire, dit ma tante.
„Podívejte, pane, znáte tohoto pána?“ A ukázala jsem mu řádek, kde mi Berthe píše o jistém hraběti de Pertusati...
— Tenez, monsieur, connaissez-vous ce monsieur ? et je lui montrai la ligne où Berthe m’écrit d’un certain comte de Pertusati...
„Aha! Pertusati, ano, znám ho; byl tu minulou zimu, jak ho neznáte, je to Ital s černým knírem.“
— Ah ! ha ! Pertusati, oui, je connais; il était l’hiver dernier ici, comment vous ne connaissez pas, c’est un Italien avec une moustache noire.
Celý ten rozhovor zapisuji jen proto, abych se dostala k tomu, že když chtěl v mém dopise přečíst jméno toho pána, přistoupil docela blízko a četl mi skoro přes rameno, což mě velice potěšilo, protože to udělal schválně. Člověk vždycky cítí, když se tyhle věci dělají schválně.
Toute cette conversation est rapportée pour en venir à dire que pour lire le nom de ce monsieur dans ma lettre, il s’est approché tout près et a lu presque par dessus mon épaule, ce qui m’a fait grand plaisir car il l’a fait exprès. On sent toujours quand ces choses-là sont faites exprès.
Ale dělám všechno špatně. Dnes jsem se například měla vrátit ve čtyři a posadit se na terasu — tak bych s tím mužem mluvila o samotě, protože jsme ho viděly přicházet odtamtud, od našeho domu, po našem chodníku, a ne po promenádě.
Mais je fais tout de travers. Aujoud’hui par exemple j’aurais dû rentrer à quatre heures et me mettre sur ma terrasse, j’aurais ainsi parlé à l’homme seul à seul, puisque nous l’avons vu venant de là, de notre maison, et sur notre trottoir et pas sur la Promenade.
Včera jsem si stěžovala, že nic nedělá, aby mě viděl. Kdo ví? Možná, že mě neviděl a myslel si, že jsem se vrátila a jsem na terase, a proto šel pěšky; napadá mě to proto, že šel po druhé straně promenády.
Je me plaignais hier qu’il ne faisait rien pour me voir. Qui sait ? Peut-être que ne me voyant pas il m’a cru rentrée et sur ma terrasse et pour cela est allé à pied ; ce qui me le fait penser, c’est qu’il marchait de l’autre côté de la Promenade.
V neděli ho Dina viděla třikrát procházet kolem našeho domu.
Dimanche Dina l’a vu trois fois passant devant chez nous.
Je velmi pravděpodobné, že se prostě jen procházel, ale lze předpokládat i něco jiného, protože bydlíme dost vysoko a lidé se většinou otáčejí dřív, než k našemu domu dojdou.
Il est fort probable qu’il s’est promené simplement, mais on peut aussi supposer autre chose, car nous demeurons assez haut et en général on retourne avant notre maison.
Když jsem po večeři přecházela po jídelně a před našimi se naparovala jako kohout, teta řekla:
Comme après dîner j’arpentais la salle à manger et faisais le coq devant les nôtres, ma tante dit:
„Vidíte, jaká je! Kdyby Audiffret tolik neprosil, aby šla dnes do divadla, šla by určitě, ale on prosil, úpěl, a ona zůstává doma.“
— Voyez comme elle est ! Si Audiffret n’avait pas tant prié qu’elle aille ce soir au théâtre, elle y serait pour sûr, mais il a prié, supplié et elle reste à la maison.
„To není správné,“ poznamenala paní moje matka, „urážet se pro sebemenší věci — tak nelze mít v životě ani klid, ani štěstí.“
— Ce n’est pas bien, remarqua Madame ma mère, de se piquer pour les moindres choses, comme ça on ne peut avoir dans la vie ni tranquillité, ni bonheur.
„Ale paní, vy tedy nic nevíte! Neznáte toho muže! Jedině tak jsem dosáhla trochy zdvořilosti. U čerta, je to nutné, jinak na mě plivá, pochopte přece!“
— Mais Madame, vous ne savez donc rien ! vous ne connaissez pas l’homme ! Ce n’est qu’ainsi que j’ai obtenu un peu de politesse. Que diable, c’est nécessaire autrement il me crache dessus, comprenez donc cela !
Říkají mi paní hradní a Walitský se vyčerpává vtípky o Audiffretovi. I dědeček mě škádlí, ale já mám zbraň pohotově — jakmile řekne Audiffret, spustím píseň, kterou nenávidí, nebo křičím ze všech sil: „Na rameno ar...-kebuzy! Ano, tatínku!2“
On me nomme châtelaine et Walitsky s’épuise en plaisanteries sur Audiffret. Grand-papa aussi me chicane, mais j’ai mon arme prête, aussitôt qu’il dit Audiffret j’entonne une chanson qu’il déteste ou crie de toutes mes forces: Portez ar...-quebuses ! Oui papa !
Pak se smíchem prosí o milost. Musím se zbavit toho pantalonského tónu3, který jsem pochytila od Audiffera. Napodobuji jako zrcadlo jeho hlas, gesta, vše.
Alors il demande grâce en riant. Il faut me débarrasser de ce ton de Pantalon que m’a donné Audiffer. J’imite comme un miroir sa voix, ses gestes, tout.
A mé Grácie napodobují mě, takže Audiffret nakazil úplně všechny.
Et mes Grâces m’imitent, moi, de sorte qu’Audiffret a déteint sur tout le monde.
Rukavice otřes utlumily, ale ucítila jsem ho.
La secousse a été amortie par les gants mais je l’ai sentie.
Ve čtvrtek budu muset odjet. Pomodlím se za to k Bohu — bez Něj se mi nic nezdaří.
Il faudra partir jeudi. Je vais pour cela prier Dieu, sans Lui rien me réussira.
Máma říká, že chci jet kvůli Giroflovi. To je skoro pravda — ne, hodně mě zaměstnávají šaty. Měla jsem odjet bez ohlášení, ale karty předpovídají jakousi cestu toho krasavce; odjede-li dříve než já, bylo by mi trapné odjíždět — vypadalo by to, že za ním jedu; ale když oznámím cestu předem, jsem obrněna.
Maman dit que je veux partir pour Girofla. C’est presque vrai, non, mes robes m’occupent beaucoup. J’aurais dû partir sans prévenir, mais les cartes prédisent comme un voyage du beau, s’il part avant moi, je serais gênée pour partir, j’aurais l’air de le suivre, mais en annonçant mon voyage d’avance je suis cuirassée.
To jsou všechny mé malé kalkulace.
Voilà tous mes petits calculs.
Amen.
Amen.
Poznámky
Pozn. překl.: Cukrárna a čajovna Antona Rumpelmayera (1832–1914), cukráře z Prešpurku (Bratislavy), který přišel na Riviéru kolem roku 1870. Jeho pozdější pařížská čajovna v rue de Rivoli (1903) je dnešní Angelina. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Portez ar...-quebuses ! Oui papa !“ – replika z Hervého operety Alice de Nevers (viz 27. října). ↩
Pozn. překl.: Pantalon (Pantalone) – nabubřelý, upovídaný starý benátský kupec z commedie dell’arte. ↩