❦
Pondělí 1. listopadu 1875
Lundi, 1er novembre 1875
Protože jsem byla zabraná výhradně do svého Nicejce, nevím o včerejšku nic; nechávám si vyprávět, jak Pépino sešel do kuchyně pro vývrtku, jak pracoval s Fortuném.
Etant exclusivement occupée de mon Niçois je ne sais rien d’hier; je me fais raconter comment Pépino est descendu à la cuisine chercher un tire-bouchon, comment il a travaillé avec Fortuné.
Pak teta začne se svými vtípky a ptá se mě, co mi řekl ten muž, ale protože nemohu přiznat nic vážného, raději řeknu:
Puis ma tante commence ses petites plaisanteries et me demande ce que m’a dit l’homme, mais moi ne pouvant rien avouer de sérieux je préfère dire:
„Ale nic, madam, to je žert, nic než žert, ujišťuji vás!“
— Mais rien, Madame, c’est une plaisanterie, rien qu’une plaisanterie, je vous assure !
„Řekla jste od kdy!“
— Vous avez dit, depuis quand !
„Ano, ale žert, čirý žert!“
— Oui, mais plaisanterie, pure plaisanterie !
Audiffer už je u okna, ale já jsem vzhůru teprve od poledne, a tak se neukazuji.
Audiffer est déjà sur sa fenêtre mais, réveillée depuis midi seulement, je ne me montre pas.
„Dobrá,“ řekla teta, „brzo vám přivede toho přítele s dlouhým nosem, toho z Paříže — už vám přivedl Sommiera, který schválil.“
— Bon, dit ma tante, bientôt il vous amènera l’ami au long nez, celui de Paris, il vous a déjà amené Sommier, qui a approuvé.
Faktem je, že si včera sedl ke krbu mezi Pépina a Sommiera a vypadal, jako by něco vyprávěl; díval se přitom na mě a očima na mě ukazoval, a Sommier, jak se zdálo, souhlasně přikyvoval.
Le fait est que hier il s’est assis dans la cheminée entre Pépino et Sommier et avait l’air de raconter quelque chose en me regardant et me désignant des yeux, tandis que Sommier avait l’air d’approuver de la tête.
Nejsem se sebou spokojená za včerejšek — byla jsem příliš dětinská; u mladé dívky takový projev platí za špatné způsoby.
Je ne suis pas contente de moi hier, j’étais trop enfant, chez une jeune fille cet air passe pour des mauvaises manières.
Představte si sílu mého hlasu, včera, když jsem se ho ptala, kdo byl s ním u okna a mával kapesníky.
Qu’on se figure la force de ma voix, hier, quand je lui ai demandé qui était avec lui à sa fenêtre et agitait des mouchoirs.
„Ah! Ano, to byl Saëtone, to on mával kapesníkem. Ale víte, slyšel jsem vás zpívat.“
— Ah ! oui, c’était Saëtone, c’est lui qui a secoué le mouchoir. Mais vous savez, je vous ai entendu chanter.
„To není možné!“
— Pas possible !
— Je vous assure, j’ai été excessivement étonné moi-même, mais preuve que j’ai entendu, je vais vous dire ce que vous avez chanté; vous avez chanté « Mignon » et puis « Dormi pure
„To je pravda! Ale opravdu je slyšet? To je neuvěřitelné!“ říkám, „kdybych to věděla, nezpívala bych.“
— C’est vrai ! mais vraiment on entend ? C’est incroyable ! dis-je, si j’avais su, je n’aurais pas chanté.
Schválně jsem zpívala ze všech sil, schválně, aby mě slyšeli, ale jsem překvapená a nadšená.
J’ai exprès chanté de toute ma force, exprès pour être entendue, mais je suis surprise et ravie.
Je mě slyšet ve dne, navzdory strašnému rachotu vozů na dlažbě, a na takovou vzdálenost.
On m’entend, le jour, malgré le bruit effroyable des charrettes sur le pavé, et à une telle distance.
„Slyšel jsem všechno,“ řekl, „jako byste zpívala na hradě, nechtěl jsem tomu věřit, ale poznal jsem váš hlas.“
— J’ai tout entendu, dit-il, comme si vous chantiez au château, je ne voulais pas croire, mais j’ai reconnu votre voix.
To je skvělé!
C’est superbe !
I po probdělé noci vypadám celkem slušně, vycházím s tetou pěšky (tmavé šaty, šedý plstěný klobouk, celé jako obraz).
Malgré la veille je suis assez convenable de figure, je sors avec ma tante à pied, (robe foncée, feutre gris, un ensemble-tableau).
Je Svátek Všech svatých, všude davy, potkáváme všechny naše pány.
C’est la Toussaint, il y a foule partout, nous rencontrons tous nos messieurs.
„Jak je Audiffret krásný,“ řekla teta, „ve velkém klobouku a šedém redingotu.“
— Comme Audiffret est beau, dit ma tante, en grand chapeau et en redingote grise.
Sotva jsem ho zahlédla.
Je l’ai à peine vu.
Potkali jsme se na promenádě — já šla k veřejnému parku, zatímco on nám šel naproti; tentokrát se k nám nepřipojil, ale za minutu se otočil, nejspíš si myslel, že se na konci promenády otočíme a půjdeme mu zase naproti, ale my jsme ihned nasedly do vozu, takže tah se nezdařil — pokud vůbec nějaký tah byl.
Nous nous sommes rencontrés à la Promenade, j’allais vers le jardin public tandis que lui venait à notre rencontre, il ne s’est pas joint à nous cette fois, mais retourna dans une minute pensant sans doute que nous ayant tourné à la fin de la Promenade, reviendrions en face de lui, mais nous primes la voiture de suite, de sorte que le coup a été manqué, si coup il y avait.
Je šedivo a zima. Domů přicházíme celé rozrušené podivným setkáním. Naproti Luxembourgu se k nám div nevrhl pán slušného vzezření a sepjal ruce, jako by se nám chtěl klanět.
Il fait gris et froid. Nous entrons toutes échauffées d’une rencontre singulière. En face du Luxembourg un monsieur à l’aspect comme il faut s’est presque élancé vers nous en joignant les mains comme pour adorer.
Dina a mé Grácie, které jsou v kočáře, nám říkají, že se úplně stejně vrhl i k nim a dvakrát mu kočár téměř přejel nohy.
Dina et mes Grâces qui sont en voiture nous disent qu’il s’est élancé vers elles de la même façon et deux fois la voiture a presque passé sur ses pieds.
To je podivné. Netrpělivě čekám na zítřek, abych ho znovu viděla a zjistila, co je to za ptáčka. Je to buď blázen, nebo něco nádherného.
C’est singulier. Je suis impatiente de demain, pour le revoir et savoir quel est cet oiseau. C’est ou un fou, ou quelque chose de magnifique.
Ninukoff, ten nemocný Rus, u nás večeřel. V osm se stahuji k sobě. Je to jedno z mých velkých potěšení — zamknout se, přemýšlet, číst, psát, jak přemýšlím.
Ninukoff, ce Russe malade, a dîné chez nous. A huit heures je me retire chez moi. C’est un de mes grands plaisirs, m’enfermer, penser, lire, écrire à fur et à mesure que je pense.
Audiffret mě nemiluje. Vím to, a velice mě to mrzí, protože ho miluji dost na to, abych si od něj přála nesmírnou lásku.
Audiffret ne m’aime pas. Je le sais, j’en suis bien fâchée car je l’aime assez pour désirer de sa part un immense amour.
Stále se říká, že se za něj vdávám, všichni Nicejci se na mě dívají zvlášť pozorně, úplně jako by Audiffret byl jejich král.
On continue de dire que je me marie avec lui, tous les Niçois me regardent particulièrement, tout comme si Audiffret était leur roi.
Barnola si dnes odpoledne přišel pro hůl, kterou tu včera zapomněl, a mluvil o tom.
Barnola qui est venu cet après midi chercher sa canne qu’il a oubliée hier, en a parlé.
„Už požádal o ruku?“ řekl mámě.
— Il a déjà demandé en mariage ? dit-il à maman.
„Kdo?“
— Qui ?
„Ale on, Audiffret.“
— Mais lui, Audiffret.
„Co to říkáte, pane! Ani se nechová jako muž, který se chystá požádat o ruku — vídáme ho málo, jako všechny ostatní.“
— Quelle idée, Monsieur ! Il ne se conduit même pas comme un homme qui va demander en mariage, nous le voyons peu, comme tous les autres.
„Ale vy tajíte, tajíte, a říkají to všichni.“
— Oh ! vous cachez, vous cachez, et tout le monde le dit.
A Ricardo se začal potutelně usmívat, jako včera, když mě pozoroval, jak tančím s tím mužem.
Et Ricardo se mit à sourire malicieusement, comme hier en me regardant danser avec l’homme.
Nemiluje mě, řekla jsem. Ano, protože on, který má možnost i moc vídat mě každou chvíli, pro to nic nedělá. Nemiluje mě ani tolik jako já jeho. Trochu se mi dvoří! A já jsem okouzlena.
Il ne m’aime pas, ai-je dit. Oui, car lui qui a la possibilité, le pouvoir de me voir à chaque instant ne fait rien pour cela. Il ne m’aime même pas autant que je l’aime. Il me fait un peu la cour ! et je suis enchantée.
Bídné ženské postavení!
Misérable position féminine !
Všechny výsady mužům! Žena má jedinou: čekat, až se jim zlíbí.
Tous les privilèges aux hommes ! La femme n’a que celui d’attendre leur bon plaisir.
Nejmenší, co můžeme udělat, je klamat je, jak jen to jde.
C’est bien le moins qu’on les trompe autant que possible.
Byla bych velmi pyšná, kdybych dokázala, aby mě ten muž vážně miloval.
Je serais bien fière si je pouvais me faire sérieusement aimer de cet homme.
Nestálý, bláznivý, lehkomyslný, vychytralý, vypočítavý, zlomyslný, rozmarný, ohlupělý stykem se špatnými ženami — začal žít brzy, a ten cit jemnosti, pravé lásky, zvláštní poctivosti, který je prachovým peříčkem lidského srdce, z něj setřelo nedůstojné otírání. Hádám, myslím, že vše uhodnu, ale neřeknu vše, ze strachu, že bych byla směšná, kdybych se mýlila. Touha po penězích u něj převládá nade vším — peníze na velký život, na vydržování celé té svity, kterou za sebou vleče.
Volage, fou, étourdi, rusé, calculé, méchant, capricieux, abruti par la fréquentation de mauvaises femmes, ayant commencé à vivre de bonne heure, le sentiment de délicatesse, d’amour vrai, d’honnêteté particulière, qui est le duvet du cœur humain, a été enlevé chez lui par d’indignes frottements. Je suppose, je crois tout deviner, mais je ne dirai pas tout, de peur d’être ridicule si je me trompe. Le désir d’argent prime tout chez lui, l’argent pour mener grande vie, pour entretenir les bataclans qu’il traîne à sa suite.
Ten nešťastný Galula mi včera říkal:
Le malheureux Galula me disait hier:
„Ach! Slečno, jsem čestný, vidíte, neukradl jsem portrét, vrátil jsem vám váš střevíček, a Bůh ví, jak jsem si ho chtěl nechat, a nedostal jsem ani slušnou odměnu.“
— Ah ! Mademoiselle, je suis honnête, vous voyez, je n’ai pas volé de portrait, je vous ai rendu votre mule et Dieu sait si j’avais envie de la garder, et je n’ai pas même une récompense honnête.
„Dám vám svůj portrét.“
— Je vous donnerai mon portrait.
„Kdy?“
— Quand ?
„Než odjedu.“
— Avant de partir.
A navíc portrét je věc slíbená, ale já žádám tu slušnou odměnu.
Et puis le portrait, c’est une chose promise, mais je demande la récompense honnête.
„Podívejme, co žádáte?“
— Voyons, que demandez-vous ?
„Nakonec budu žádat odměnu.“
— Je demanderai enfin une récompense.
„Nežádejte moc, protože bych vám to nedala.“
— Ne demandez pas beaucoup, car je ne donnerais pas.
„Já dobře vím, co bych žádal,“ řekl Girofla, opřen o piano.
— Moi je sais bien ce que je demanderais, dit Girofla, appuyé au piano.
„Vidíte! Říkáte, že byste nedala!“ pokračuje Galula.
— Vous voyez bien ! vous dites que vous ne donneriez pas ! continue Galula.
„Ne.“
— Non.
„Já dobře vím, co bych žádal,“ opakuje Girofla.
— Moi, je sais bien ce que je demanderais, répète Girofla.
škrtnutoPodívejme, co? řeknu mu. Víte dobř, co bych od vás žád Dobře vím, co
„Podívejme, co byste ode mě žádal?“
— Voyons, que me demanderiez-vous ?
„Dobře vím, co bych od vás žádal.“
— Je sais bien ce que je vous demanderais.
„Ale tak co tedy?“
— Mais enfin, quoi ?
„Dobře víte, co bych žádal,“ řekl a upřeně na mě hleděl.
— Vous savez bien ce que je demanderais, dit-il en me fixant.
„Ne, opravdu nevím.“
— Non, vraiment je ne sais pas.
„Víte,“ opakuje a stále na mě upřeně hledí.
— Vous savez, répète-t-il, en me fixant toujours.
Čtyři stránky jen proto, abych zopakovala jedno slovo toho muže. To proto, že pořád čekám, že na mě plivne, a tak dvakrát víc oceňuji sebemenší věci.
Voilà quatre pages, pour répéter un mot de l’homme. C’est que je m’attends toujours à ce qu’il me crachera dessus et j’apprécie doublement les moindres choses.
Přece jen je urážlivé cítit, že se vám dvoří jako komukoli, že vás nemiluje. A toho žalostného dvoření si člověk není jistý ani na hodinu, tak nestálá je nálada toho krasavce.
C’est tout de même vexant de sentir qu’on vous fait la cour comme à n’importe qui, qu’on ne vous aime pas. Et cette pitoyable cour, on n’en est pas sûre pour une heure, tant l’humeur du beau est vagabonde.
Ó ženo! Nešťastný tvore! Stvořena, abys čekala — pasivní zvíře!
O femme ! malheureuse créature ! Faite pour attendre, passif animal !
Sama od sebe nic. Přijdou, přijímá; nepřijdou, zůstává nehybná. Dá se namítnout, že nemusí vždycky přijímat, ale co dělat! Nemůžete přece kopat nebo se odvracet, když s vámi někdo mluví. A etiketa salonů vyžaduje zdvořilost.
Rien par elle-même. On vient, elle reçoit, on ne vient pas, elle demeure immobile. On peut dire qu’elle ne reçoit pas toujours, mais comment faire ! On ne peut donc pas donner des coups de pied, ou se détourner lorsqu’on vous parle. Et l’étiquette des salons exige la politesse.
Ten muž se chová tak, aby mi proti sobě nedal nic do ruky. Při sebemenším kopnutí mi může říct:
L’homme se conduit de façon à ne me donner aucune prise sur lui. Au moindre coup de pied, il peut me dire:
„Nemusíte mě odhánět, nic od vás nechci, mluvím s vámi jako se všemi ostatními, nic si nenamlouvejte, mýlíte se!“
— Vous n’avez pas besoin de me repousser, je ne vous veux rien, je vous parle comme à toutes les autres, ne vous montez pas la tête, vous vous trompez !
Taková je má situace. Příjemné, co?
Voilà ma position. Agréable, hein ?
Nemohu si bez smíchu vzpomenout na hloupý výraz toho muže, když se mi dotkl ruky konečky palce a ukazováčku. Bylo to komické! A ten jeho výraz! Usměvavý a legrační! Udělal to, jako by si bral šňupec.
Je ne puis me souvenir sans rire de l’air stupide de l’homme quand il m’a touché la main du bout de son pouce et de son index. C’était drôle ! Et sa mine ! souriante et drôle ! Il a fait comme pour prendre une prise.
To je, na mou věru, příliš hloupé!
C’est ma foi, trop bête !
Poznámky
Pozn. překl.: Mignon – opéra comique Ambroise Thomase (1866) podle Goethova Wilhelma Meistera; její nejznámější árií je „Connais-tu le pays“. ↩
Pozn. překl.: Dormi pure (doslova „Jen spi“) – italská romance. ↩