Čtvrtek 21. října 1875

Bibi vstane a okamžitě si vyloží karty a vychází jí úplný úspěch. Bibi je okouzlena, ale Bibi je neklidná — už několik dní bledne a trochu ji bolí hlava.
Bibi úpěnlivě prosí Boha, aby ji uchránil před nemocí!
Ó... chystala jsem se posypat nejpůvabnějšími přívlastky, ale místo toho raději vysvětlím. Člověk rád vykládá věci v souladu se svými přáními. Špatně jsem pochopila karty — to je třeba říct místo toho, co jsem řekla na straně 70: Bibi je zuřivý a zarmoucený a ten zármutek mu způsobuje cesta, nad jeho hlavou, v jeho myšlenkách má károvou dámu, u svých nohou má srdcovou dámu. Víc se nedá upřesnit — time will show, jak říkají Angličané.
Co se karet Gioie a mých týče, nemám co měnit a vyložila jsem je přesně.
Říkám to vše, a tady je důvod. Gioia odjela.
Byli jsme na koncertě, na chvíli byl kočár hezky obklopený, z pohledu publika: Bihovetz, Galula, Walitský a Jurkov. Čekala jsem na toho muže, který nepřišel.
U Niny se stavíme na chvíli před večeří, Olga mě radostně přijímá, Marie je zavřená u sebe a nechce nikoho vidět. Dva měsíce, tedy od příjezdu jeho rodiny z Mexika, jí Cima nepsal. Radila jsem jí, ať všechno přeruší, ať nečeká na urážku a stáhne se sama — raději čekala; ale to ještě není nic.
Dina, byvši v Ženevě, mu, Cimovi, vyčinila za jeho mlčení; napsal, Dina přivezla dopis. Marie byla okouzlena nadmíru.
— Má drahá, řekla jsem jí téhož dne, vím, že nemáme rádi lidi, kteří říkají to, co ti řeknu; dáváme přednost těm, kdo jako Dina zahalují, co vědí, falešným citem falešné delikátnosti a špatně umístěného soucitu. Poslyš dobře tato slova obyčejná, ale pravdivá: Cima tě nechává na holičkách!
Napiš mu krásný dopis plný hrdosti a stáhni se se ctí, nečekej. Dixi. Zlobit se teď můžeš.
Je mi Marie velmi líto a zároveň triumfuji.
Za tři dny Cima opouští Evropu.
Chudák Marie, to se stane, když člověk miluje srdcem!
Hned jsem pochopila, když mi říkala, že jí Cima tak dlouho nepsal kvůli anonymním dopisům, které dostával, protože si myslel, že ho už nemiluje, že na něj zapomněla. Hned jsem pochopila, kam tím míří. A ta holka, co ho uklidňuje, co mu říká, že nebude nikdy milovat nikoho jiného. Jsem kvůli ní bez sebe, když pomyslím, jaký spokojený výraz si ten hlupák odveze do Mexika.
Mně se to lehko mluví! A ta nešťastná holka, co pláče od rána. Ach! Jak musí trpět!
Při odchodu od nich potkáme Bibiho-Saëtona, jak dělá milého, drží nám dvířka a je samý med. Doma debatujeme o té události a já říkám, že muži jsou ohavná zvířata, která je třeba držet na vodítku a pod holí.
— Já jsem spokojená, všechno jsem předpověděla. Je třeba se dobře držet, zejména s hrdostí. Když se ten jeden chce stáhnout, začne vymýšlet tisíc záminek a ta ubohá žena, která nevidí nic, vyčítá si to a to, a sama shledává, že je vinna tu a tu, zatímco ve skutečnosti si nemá co vyčítat.
— Jako byste se vy uměla chovat, řekla Dina.
— Samozřejmě, že jsem se uměla chovat. Celou dobu jsem to dělala tak, že kdyby Bibi šel správnou cestou, mé chování ho jen trochu popichovalo, zatímco kdyby šel špatnou cestou, chránilo mě před každou zjevnou urážkou.
— Ano, řekla máma, říkali mi, že jste ho včera přijala z výšin své vznešenosti.
— Nejen včera, přerušila teta, ale už od dávna.
— To je pravda, říkám, jinak se nikdy neutěším. Kdybych se tomu muži nemohla pomstít, jak si přeji, prostě ho nechám zbít, neboť mě urazil tím, že mě zaměnil s ostatními slečnami!
— Jak jsem ráda, řekla máma, že u nás žádného Cimu nemáme, mé dcery jsou čisté a prosté veškeré lásky.
— Eh! Hé! napodobuje teta Girofla. Včera večer se pohledy střílely odshora dolů a odzdola nahoru.
Nechávám tu náš rozhovor, abych se vrátila k sobě a napsala, co si myslím — ostatně co si myslím, říkám všem našim, jen zhrubělé a ztvrdlé jakousi nevím jakou falešnou ostýchavostí.
Vrátím se tedy do sebe, abych řekla, že jsem stejně slabá jako každá jiná. Víte, co mě trápí?
Je to to, že jsem Bibiho tvrdě přijala. Ale vtlukej si do hlavy, slabá holko, že jedině tak si ho udržíš. Proč je těžké ho získat? Protože nemám sílu dělat to, co dělá on, protože tápám, bojím se ho zranit, zatímco on se mnou zachází jako s nevímčím.
Jednou, cos byla dobrá, rozbíjej si hlavu zoufalstvím! Chudák Bibi, nevinný chlapec, dítě! Špatně jsem se k němu chovala, zranila ho, že?
Ó ženo, ženo! Ženy, vy jste tedy všechny stejné, vždy budete stejné.
Učte se chování od hanebného pohlaví. Podívejte se, jak jdou rovně, bez bázně a hany — nebojí se vás zranit, špatně s vámi zacházejí, a vy to snášíte a skláníte se!
Ó vy, muži, jestli budete toto číst, vězte, že mě z celého srdce mrzí, že vám přikládám tak velkou důležitost. Ale bylo by netaktní a netaktické snižovat naši hodnotu. Hodnota našich nepřátel zvyšuje tu naši. Co je to porazit idioty!
Vězte, vy, kteří ztrácíte — ne, kteří nosíte, chci říct, kalhoty — vězte, že ve mně máte soupeřku.
Bibi-Girofla dokončil mou výchovu. Ať si nikdo nemyslí, že znajíc jeho způsob, posuzuji ostatní podle něj — ne, vím, že každý muž má svůj způsob, ale už se ničeho nebojím; Bibi dokončil mou výchovu, řekla jsem, a Sláva Bohu! Prokáži čest svému učiteli.
Také mi dělá radost zvětšovat vás, vy muži, abych v sobě podpořila ušlechtilý žár, který mě rozpaluje.
Copak Girofla by taky odjel?
Fuj! Jaké svinstvo! Honit se za ženskou!
Máma je mého názoru, shledává to svinstvem! Nechá u ní všechno, řekla.
— Nemyslete si to, paní, je to velmi mazané zvíře.
— Velmi mazané! Co na tom záleží, když jedna... (slovo, které bych nerada říkala, ale řeknu ho) když jedna kráva jako ta ženská začne se svými kejkli! Ale zničí ho, shnije! Jak říkáš ty.
Kdybych začala zase kouřit? Protože se nudím, nudím, nudím. Zase odjel s tou ženskou — je možné milovat takovou...
Oh ho! Co jsem to chtěla říct? A je lepší počkat do zítřka. Uvidíme, jestli odjel. Navzdory všemu setrvávám. [Škrtnutá slova]
V Bibiho chování ke mně není nic přirozeného, jako v mém k němu. Je pro mě něčím jiným než ostatní, tak jako já jsem pro něj něčím jiným než ostatní.
Nikdo neví, proč jsme to vše vymysleli. Ale skutečnost je, že to vše existuje. Co? Nescio.
Stále se mi zdá, že jsem tu pozici dostatečně nevysvětlila. Každou chvíli si myslím, že vidím jinak, a sama tomu nerozumím.
A přesto je to to nejprostší, co může být.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „time will show" — čas ukáže.
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Dixi" — řekla jsem; klasický rétorický závěr.
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Nescio" — nevím.