Středa 20. října 1875

Bibi vstává se stejným rozpoložením jako včera, je trochu smutná. Ale za dvě minuty je to pravý opak. Jde do pavilonu a s viditelným uspokojením zjišťuje, že dala slovo Bibi celému světu.
Dostává dopis od Bibiho-Marie, která ji nazývá Bibi a nazývá Bibi celý svět. Když slyším ostatní říkat každou chvíli Bibi, cítím se hrdá, jako bych Bibiho přivedla na svět.
— Co je to, Bibi? zeptala se máma s úžasem.
— Ale to je slovo nebo jméno té potvory, co každou chvíli ztrácí kalhoty, odpovídá teta.
Nikdy jsem si toho nevšimla. Walitský ho předvádí na všechny způsoby. Teta říká, že vypráví okouzlujícím způsobem. To je pravda, člověk se vždy směje.
Co bych nedala, Panebože, abych byla v tuto chvíli obklopená! Odešel a já jsem sama. Ach! Zuřivost! Dala bych všechny své diamanty, abych byla posledních čtrnáct dní velmi obklopená a velmi dvořená.
Je to nemožné, ještě tu není dost lidí. Nejsem v módě!
Ach! Bože můj, jak bych jí chtěla být! Jen během těchto čtrnácti dní tady! Panebože, tolik vás prosím! Ach, učiňte zázrak. Je to jediná pomsta, o kterou žádám, o kterou úpěnlivě prosím. Panebože, laskavý Pane, Svatá Panno, slyšte můj hlas!
Kdybych byla v módě, odpadnutí Bibiho by mi nic nedělalo, ale byl jediný, odešel a já nemám nikoho. Kdybych byla v módě, nebyl by odešel úplně.
Bože můj, udělejte mě módní. Bože můj, cítím veškerou směšnost této modlitby a přesto ji opakuji. Panebože, udělejte mě módní.
Ano, ale jaký zázrak to dovede. Kvůli Bibimu mě všichni ti oškliví Nicejci následovali. Žádný Bibi, nikdo!
Mám novou vášeň. Bakara. Mám nadpřirozenou touhu jet do Paříže. Kvůli svým toaletám, které se mi zdají nepodařené. Koneckonců, řeknu to potom. Padaly kroupy, pršelo a nakonec se může vyjít. Zavlekli mě do nejrůznějších obchodů, což Bibi nudilo. Pak jde Bibi pěšky s tetou, Bibi je v tmavých krátkých šatech a šedém klobouku, Bibi je trochu bledá.
— Zrudněte napřed, řekla jí teta, neboť tu je vaše krása, co ztrácí kalhoty.
Vzdálenost nebyla dostatečná, aby obsáhla zrudnutí, a Bibi zrudla ve chvíli, kdy Bibi oslovil tetu.
Bibi začíná na omluvu říkat, že je tu teprve tři dny.
Jde s těmito dámami po promenádě a znovu jako by všechny oči pohlcovaly tuto skupinu.
Co tu mají? A co je na tom tak mimořádného?
Způsobem, jakým se Bibi přibližoval, se chystal postavit vedle Bibi, ale teta obratným manévrem ho odsunula doprava a postavila se mezi oba Bibi. Bibi nemluví s Bibi a Bibi je tím dotčena.
Když Bibi odešel, teta předstírala, že se rozčilí. Nazvala ho tím, kdo každou chvíli ztrácí kalhoty, řekla, že má poškrábaný nos, nazvala ho darebákem, ničemou, řekla, že nás potkal naschvál, že jasně vidí celou jeho hru, že Bibi je odporná potvora, ohavná bytost, podvodník, podlý pozér, že to vše dělá naschvál.
Co se Bibi týče, ta se vrací celá rozveselená a oživená.
— Na shledanou večer, paní, řekl Bibi při odchodu.
Dnes večer se poprvé hraje „Alice de Nevers", opéra-bouffe od Hervéa, a naše lóže je dávno zamluvena. Lóže u jeviště v prvním patře napravo, lóže Gioie.
Oblékám se s větší péčí než obvykle. Účes Marie-Antoinetta, jen bez pudru. Všechny vlasy vyčesané nahoru, i ofina vpředu, nechávám jen několik pramínků z každé strany. Mé krásné tak bílé čelo odkryté mi dává královský výraz. A vzadu nechávám splývat dva dlouhé a široké lokny, zvlněné a stočené jen na konci.
Šaty z taftu barvy holubího hrdla a bílé fichu. Slovem Marie-Antoinetta v plné míře. Cítím se dobře a shlížím na ohavný dav z výšin své vznešenosti.
Ve chvíli, kdy přistupuji k přednímu okraji lóže, vstupuje Bibi do křesel. Sapogenikovovi jsou v lóži v prvním patře.
Osvětlení à giorno. Jsem velmi pozorována a dobře pozorována.
Dojem, který jsem na Bibiho učinila, byl příznivý, to cítím. A zpočátku se nemohl ubránit, aby se na mě díval jako ostatní, ale potom upřeně pozoroval jeviště, což mu vytvářelo grimasu, která ho činila velmi ošklivým.
Bihovetz přichází, Barnola přichází, Coco přichází, Walitský přichází, Fiouloulou přichází. Ale Bibi byla tak zaměstnána Bibim, že stěží mohla odpovídat na to, co jí říkali. Bibi se zdálo, že se podobá paní du Barry — byl to pravděpodobně jen takový pocit.
Bibi se o každé přestávce chodila stavit do hloubi lóže, aby v případě návštěvy nemusela otáčet hlavu každou chvíli. Ale přichází poslední dějství a tentokrát se Bibi posadí do křesla vlevo, obdivuhodně osvětlena sousedním ramenem svítidla — Bibi zářila.
Bibi a Enoteas jsou u prefektovy ženy. Vidíte Bibiho, jak předstírá vážného muže a chodí jen k prefektovi!
Ve chvíli, kdy se zvedne opona, obě ty krasavice vstanou a za minutu jsou u nás. Přijímám je s dokonalou přirozeností.
Máma právě odešla. Teta s námi zůstala.
Na promenádě jsem mu mluvila a on neposlouchal, dnes večer mu nemluvím vůbec a on mluví mně.
Vypadá podivně;
— Jak zvláštní kus! říkám, nic jsem nepochopila.
— Za pár dní vám ji převyprávím, řekl Saëtone, přijdu vám ji převyprávět k vám domů.
— Ach! Ano, přijdete, až tam nebudu, zrádče!
— Cože, to je jisté, vy tedy odjíždíte?
— Panebože, ano, pane.
— Ale ne, řekl Bibi, jako by ho píchli špendlíkem, slečna neodjede.
Neráčím odpovědět. Saëtone odchází. Bibi zůstává ještě několik minut, jsem zdvořilá, skoro milá, ale chladná. Přešlapuje a ptá se mě, jestli stále maluji.
— Ano, stále.
— A jsou ty čtyři kouty hotové?
— Ano, jsou všechny vyplněné.
— A je možné je vidět?
— Je to dobře schované, tam nahoře, tam nahoře.
Ještě pár slov a Bibi odchází a tiskne mi ruku. Ale ani dnes ráno, ani dnes večer necítím žádný otřes. Což mě stále víc utvrzuje v domněnce, že pocházel od něj, neboť mělo-li to u mě kdy otřást, bylo by to nyní.
Hervému se dostalo ovace, ale také ho vypískali. Kus to daleko nedotáhne.
U východu potkáváme Sapogenikovovy.
— Byla jsi skvostná! řekla mi Marie.
Bibi u východu není.
Doma se vrhám k mámě. Bylo třeba říct novinky.
Mluví se o Bibim a o mně.
— Začal se svými manévry po tom vysvětlení na vesnickém plese, řekla teta.
— Ale jaká vysvětlení, volá máma, stále se ptám.
— Hloupost, říkám, jako říká všem.
— Ale nakonec, řekl vám, že vás miluje?
— Asi tak.
— Nuže, měla jste mu vážně odpovědět, měla jste říct: Pane, sám nevíte, jestli mě milujete, tak málo mě znáte.
— Ach ano, výborně, a on by mi odpověděl: Máte pravdu, slečno, vůbec vás nemiluji.
Vy toho hada, to monstrum neznáte, a mluvíte o něm s lehkostí, ale to je gryf, to je bájné zvíře napůl nevím co, napůl člověk! Mrzí mě, že mu přikládám takovou důležitost — ráda umlčuji lidi, kteří mají jiné cíle, abych je potrestala.
Tak vy nechápete, že nesmím ztratit jediný jeho pohyb, jedinou jeho manœuvru, jak říká teta.
Jsou chvíle, kdy si myslím, že je mu to naprosto jedno, a chvíle, kdy věřím, že dělá všechno naschvál, že manévruje.
To je ďábel, víte, a ten chlapec mi naháněl zlou krev!
Kosa narazila na kámen, řekla filozoficky Paní moje matka.
— A ano, to je to zajímavé.
A povídáme si dál a dál a teta vypráví bez přílišných příkras všechny hlavní události za máminy nepřítomnosti a končí slovy, že ta krása je hrůza, co jen ztrácí kalhoty.
— A nakonec se za něj provdáš, řekla máma.
— Ne, ale jednoho dne budeme mít spolu co do činění.
Slyšíš, Naďo? řekne máma.
Potom jdeme dolů večeřet a tam pronáším několik proslovů, říkám, co si myslím o té velké záležitosti.
[Na příč stránky: Má krásná přítelkyně, pokud si dobře vzpomínám, to vy jste za účelem přilákání zahájila chlady a pohrdání, a pak si stěžujete! Na to, že se ten mladý muž stáhl, vida vaše nepříjemné způsoby — to není spravedlivé.]
— A víte, s Gioiou je to teprve začátek, jsem si jistá, že ji budu mít ještě před sebou. Ach! Ale potřetí udělám skandál, dám jí facku. Je to hrozné, že? Ale co dělat? Myslíte, že je příjemné mít ji tam pořád!
Jsem podrážděná. Ale taky on, otupělá, zvrhlá bytost, dává přednost samici, veřejné ženě před slušnou ženou. To je dráždivé, každý uzná.
Pronášíme takové krásné věci do dvou hodin a ve dvě jdu spát a předtím si vyložím karty. A karty, ty drahé karty, které mi všechno oznámily, i shledání Bibiho s Pirátkou — to jsem považovala za Dinin sňatek. Nuže, ty požehnané karty mi říkají, že zvítězím. Vykládám je pro Bibiho a: Bibi je zarmoucený, Bibi na mě myslí, srdcová dáma — ona je mu u nohou, je neklidný, vzdálení kárové dámy — mě mu působí velký zármutek, je zuřivý.
Vykládám karty pro Pirátku a poslyšte: Velká mrzutost způsobená mladou blondýnkou a tmavým králem, peněžní zármutek, neklid způsobený shledáním mladé blondýnky s tmavým králem.
Jak mi to říkaly, šílela jsem radostí a můj obličej stál za podívanou. Co se mě týče, karty říkají, že se mi podaří a že najdu svůj klid v křížovém králi.
Nezapomeňme na dopis, který mi byl oznámen de Daillensovou a který se tvrdošíjně vynořuje, a který mi přijde od křížového krále a který mě neuvěřitelně zaujme a rozruší a potěší a který bude zkrátka milostný dopis. To říkají karty, ne já. Já-Bibi, jsem z těch předpovědí tak šťastná, že si nelze představit mou radost.
Uléhám třikrát okouzlena a netrpělivá na zítřek.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „à giorno" — osvětlení plné jako za dne.