Úterý 19. října 1875

Vstala jsem, v sedm jsem byla u mámy. Cítím se podrážděně a bojím se, že každou chvíli propuknu v pláč. Chtěla bych si někam lehnout a nikoho nevidět.
Škoda, že nemohu zapálit č. 77. Přísahám, že chladnokrevně jsem k tomu připravena a s největším potěšením.
A také zapálit zámek. Viděla bych oba se péct, aniž bych se pohnula a aniž bych se dojala. Protože to udělat nemohu, aspoň na to myslím a píši to.
Ne, řekněte, dát přede mnou přednost kokotě! Představte si můj hněv! Já, královna, bohyně, já, která mám být zbožňována na obou kolenou, já, která nechci hnout ani malíčkem ze strachu, že prokáže příliš mnoho cti!
Já, s mými myšlenkami! Já, s mou ctižádostí! Já, s mou pýchou! Já, já, strčená tam, černé na bílém, Emilem d'Audiffretem, lvem z Nice, pánem zámku Tour!
Dnes ráno jsem zase plakala. Ach! Bůh mi nikoho nepošle, neboť se musím na komkoli pomstít za Girofla.
Jeho povýšený a vítězný výraz je pro mě novou urážkou. Troufá si napodobovat vévodu, a není směšný, a drží se obdivuhodně.
Kde u čerta se naučil těm způsobům? Kde? U vévody, [Škrtnuto: to je prosté] prokristapána! A není se nač ptát, protože to vím velmi dobře. Ach! Kdyby mohl být směšný nebo sedlácký! Dosahuje plně svého cíle — hle člověk, jemuž se vše daří. Nedělá to naschvál, jde prostě, může za to, že vypadá dobře?
Přiznávám, že poté, co jsem ho viděla vcházet ke Gioie jako pán, cítím k němu jakýsi respekt — počíná si jako vévoda.
Vprostřed promenády vejít k ní v doprovodu prefekta.
Ale jak k jejich sblížení došlo?
Najednou, jen tak — nechápu to.
Včera ukrást můj portrét, dnes jít na zelené bidýlko!
Jsem hluboce ponížená a nevím, jakou grimasu nasadit doma;
Všichni si vzali do hlavy, že ten muž byl můj, a budou se na mě dívat! Dina, máma a teta se od tématu odvrátí s delikátností!
Ach! Zuřivost!
Budou si myslet, že miluji, že jsem opovržena. Ať mě pohltí země, jen ať jsem ušetřena té urážky.
Ach, Bože můj, Bože! Copak mě slyší! Copak existuje! Co říkám, je ohavné!
Po mnoha potížích se mi účes povede a vycházíme.
Nemohu vystát naši modrou krabici a naše herky! Zdám se si malá, zmáčknutá, nevzhledná!
Fuj! Ošklivý pocit. Ale hle, projíždějíc kolem veřejného parku, vidím zdaleka fiakr s mužem — nevím proč, ten muž, který byl ošklivý, mi připomněl vévodu, vidím ho živého a tak přirozeně, že mi srdce buší a „jsem z toho ještě celá bez sebe" jako v „Giroflé-Girofla".
A jak je krásný!
Krásný, krásnější než člověk, krásný jako bůh! Zbožňuji ho celým srdcem, celou duší.
Proč se mi zjevil? Ach! Ale na tom nezáleží, děkuji za to Bohu. Tak ho miluji!
[Na příč stránky: Tento proslov je určen Hamiltonovi — to jsou mi ale výlevy]
Zima začíná, přichází ten studený vzduch, Nice se stává takovou, jakou ji zbožňuji. Na promenádě je nějaký svět, po projížďce v modré krabici s mámou, Dinou a tetou jdu pěšky s touto poslední.
Pirátka se projíždí ve viktorii se dvěma krásnými černými koňmi. A já v modré krabici! Ach!
Girofla projíždí ve fiakru. „Hle Bibi," říkám zdravíc. Bibi je milý.
Nastupujeme zpět do kočáru a zastavujeme před Ninou. Zatímco Dina vystupovala, přišel Walitský a řekl, že viděl Bibiho u kavárny, vážně opřeného o hůl. Vévoda se tak opíral. V tu chvíli jsem pocítila zuřivou touhu ho vidět, jeho, Bibiho.
Ale proč, hloupá holko! zeptala jsem se sama sebe. Eh! Prokristapána, pro potěšení z toho ho vidět, odpověděla jsem. Zatímco jsem zvažovala, jestli běžet nebo neběžet za Bibim, projíždí kolem, volajíc na svého kočího: Zastavte tady, někde vlevo — a zdraví nás ještě jednou.
V mlze pěti hodin jsem ho shledala naprosto Bibim.
Dina říká, že pozdravil Olgu u jejího okna. A Bibi z toho žárlí — tentokrát jsem Bibi já. Nemohu se toho slova zbavit. Jednoho dne řekl Bibi-Girofla, mluvě o sobě: Bibi. Olga to několikrát zopakovala a dnes je pro mě vše a všichni Bibi.
Říkala jsem tedy, že Bibi-já žárlila na ten pozdrav. Žárlivá na vše! Bibi byla v tu chvíli okouzlena tím, že viděla Bibiho, a šla domů, a znovu spatřila Bibiho, jak drží Saëtona kolem krku s dokonalou lehkostí.
Bibi se zdaleka neodvrací, jak Bibi předpokládala.
Bibi je napůl šílená holka a její nálada se mění desetkrát denně. Dnes ráno plakala a teď je tak veselé nálady. Už nic tragického, vidí vše růžově a chce vidět jen tu dobrou stránku. Elegie, ponížení — to bylo dobré pro ráno, ne pro teď. Teď se Bibi prošla kolem páté, je tak krásně, už žádné slunce, lehká mlha jako když tu byl vévoda, obličeje se směšují v soumraku, protože ještě ne noc, už ne den, je svěže, a Bibi je tak spokojená, že upřímně přiznává, že je zaujatá Bibim, že ho shledává rozkošným a že je vpravdě ten nejokouzlivější Girofla, jakého si lze představit. Všimněte si, že Bibi neříká nejokouzlivější muž, Bibi říká Girofla — pro Bibi existují lidé hamiltonského typu, lidé giroflového typu, lidé saëtonovského typu atd.
Bibi a její Grácie vymazaly slovo láska ze svých slovníků; na jeho místě je: terffiduer — od Terffidua. Enoteasser — od Enoteas. Pépiner — od Pépino.
Bibi si vyhrazuje slovo hamiltonner jen pro sebe.
Takže ona terffidue Girofla.
Bibi by ho ráda sledovala a viděla, kdy se vrátí k Pirátce, ale za prvé Bibi nemůže a za druhé shledává to zbytečným.
Co se Bibi líbí, je to, že všichni znají Bibiho — stačí říct pan Emile a hned se ví, o koho jde. Bibi miluje veškerou popularitu a je okouzlena tím, že Bibi je populární.
Ráda by šla nahoru, ale přichází Bibi-Bihovetz a Bibi-Coco a večeří se a ona zůstává celý večer, a hodně se směje — je to Bibi, kdo mluví většinu času. Neví, jestli se smáli z úslužnosti, nebo protože Bibi byla opravdu zábavná.
Nakonec říká všem Bibi a napadne ji jet v sobotu do Paříže. A Bibi pojede do Paříže, neboť teta Bibi jí nedovede nic odmítnout. A hlavně, mezi námi, teta a máma si myslí, že jsem velmi zasažená hanebností Bibiho-Girofla, a rády by mě odtud odvezly, a daleko toho, aby se stavěly proti mé cestě do Říma, přejí si ji. Ať je příčina jakákoli, výsledek je mi dobrý.
A konečně Coco učí Bibi hrát bakara (jak se to píše?) jako v klubu, a za dvě minuty Bibi umí hrát a představuje si, že je Girofla a že je v klubu, a to ji okouzluje a činí hrdou.
To vše není hodno vážné ženy.
Řekla jsem, že Bibi terffidue Girofla. Za nějaký čas, až si to přečtu, budu zuřivá a Bibi bude mít nepravdu. Bibi všude hledá příklady žen jak si přeje, chtěla by vědět, jestli to není snížení se — terffiduer bytost, která na ni plivá.
Bibi shledává, že člověk může terffiduer za jakýchkoli okolností, a je to dokonce velmi pikantní, a že to dodává jakýsi kalhotový charakter, terffiduer takto.
Bibi uléhá okouzlena vším.