Pátek 15. října 1875

Ze svého starého šedého plstěného klobouku si dělám nový. Okraje lehce nadzvednuté z obou stran, vpředu stříbrná spona, zpod které vycházejí dvě krásné šedé pera pokrývající dno klobouku, a nic víc.
Je zimní počasí, ale přece ne příliš chladno.
Vyšla jsem také dnes ráno, ale neviděla jsem nikoho kromě malého černého Angličana.
Odpoledne tu není nikdo, sejdu dolů, procházíme se a potkáme paní Pirátku pěšky, také. Skoro jsem se dotkla jejích šatů, tak blízko to bylo.
Okna Překvapivého, leč hloupého Emila d'Audiffreta, na okamžik dnes ráno otevřená, jsou znovu zavřená.
Bihovetz a de Daillensová večeří u nás; de Daillensová mi vyložila karty, oznamuje mi dopis, který mě nesmírně zaujme a po němž budu muset učinit velké rozhodnutí.
Vyložila jsem si také tarot pro generála a podle tarotu brzy zemře. Dala jsem si dobrý pozor, abych mu to neřekla.
Zapomínám! Teta šla nakupovat ovoce před kostelem Sainte-Réparate, ve starém Nice, hned vedle obchodu se suknem Audiffret frères et neveu. Ženy okamžitě udělaly kroužek kolem mě, zpívala jsem polohlasem, slavík, co létá, to je nadchlo a ty nejstarší se daly do tance, řekla jsem, co umím nicejsky, zkrátka lidový triumf. Prodavačka jablek mi udělala poklonu a zvolala: che bella regina!
Nevím, proč mě prostý lid má rád, a sama se mezi nimi cítím dobře, připadám si jako královna, mluvím k nim s blahovůlí a odcházím po malé ovaci jako dnes.
Kdybych byla královna, lid by mě zbožňoval.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky/nicejsky: „le rossignol che vola" — píseň „slavík, co létá", kterou Marie používá jako kódové pojmenování pro Audiffreta.
Pozn. překl.: V originále italsky: „che bella regina!" — „jaká krásná královna!"