❦
Pondělí 4. října 1875
Lundi, 4 octobre 1875
Mé Grácie jsou u mě, vyjíždíme spolu bez tety v uzavřeném landaueru, smějeme se jako vždy a čas od času zdravíme neznámé. Nevinné duše! Myslely jsme si, kdovíjak nevyvádíme.
Mes Grâces sont chez moi, nous sortons ensemble sans ma tante en landau fermé, rions comme toujours et de temps en temps saluons des inconnus. Innocentes âmes ! Nous pensions faire le diable à quatre.
„Zkrátka,“ říkám, „včera se něco stalo, ale co? Nevím. Ale Giroflé to uznává... a tady máte důkaz: už si nepřeje, aby jí říkali Giroflé, a máme zakázané téma rozhovoru.“
— Enfin, dis-je, il est arrivé quelque chose hier, quoi ? je ne sais pas. Mais Giroflé en convient... et tenez ,1a preuve, c’est qu’elle ne veut plus qu’on l’appelle Giroflé, et qu’il y a pour nous un sujet de conversation défendu.
„To je pravda, ano, něco se stalo, neví se co, ale něco tu je.“
— C’est vrai, oui il est arrivé quelque chose, on ne sait quoi, mais il y a quelque chose.
„To je jisté, víš co, Olgo, ať nás zavřou na dvě hodiny, pohovoříme si, ze střetu vzejde světlo, snad na to přijdeme; to neznámé něco mi nedá pokoj, když něčemu nerozumím, jsem nešťastná, hlava mě tíží; musíme objasnit to tajemství, Giroflé, drahá, zavřeme se!“
— C’est positif, tiens Olga, qu’on nous enferme pour deux heures, nous causerons, du choc vient la lumière, peut-être trouverons-nous; ce quelque chose d’inconnu me pèse, quand je ne comprends pas je suis misérable, j’ai la tête lourde; il faut éclaircir le mystère, Giroflé, chère, enfermons-nous !
„Výborně, ale co budeme hledat?“
— Très bien, mais qu’allons-nous chercher ?
„Ach! No právě, copak já vím? Upustily jsme špendlík do pytle mouky, hledejme ho, hrabme se v mouce, jinak je to opravdu nesnesitelné.“
— Ah ! voilà, est-ce que je sais ? Nous avons laissé tomber une épingle dans un sac de farine, cherchons-la, fouillons dans la farine ou vraiment c’est trop ennuyeux.
Tento dialog věrně vystihuje situaci.
Ce dialogue représente fidèlement la situation.
Něco se stalo, včera ráno se ještě mluvilo o tom muži, o všem možném, smáli jsme se tomu, a najednou nikdo nevysloví jeho jméno, každá narážka na zámek vnáší do hovoru zmatek, jako by to bylo zakázané. Olga a já, které jsme od Girofly pochytily tolik průpovídek, se každou chvíli zarážíme.
Quelque chose est arrivée, hier matin on parlait encore de l’homme, de tous, on en riait, et voilà qu’on ne prononce plus son nom, que toute allusion au château jette le trouble dans la conversation, cela semble défendu. Olga et moi qui avons pris tant de paroles de Girofla, nous nous interrompons à chaque instant.
Zkrátka, nic se nestalo, a přesto tu něco je. Giroflé tvrdí, že jsme k sobě nebyly upřímné, že jsem jí měla vyprávět všechno, co mi řekl Girofla, a ona mně, co jí říkal Saëtone. Neměla jsem tehdy co vyprávět, všechno viselo na vlásku, a pak by se na Giroflu všichni významně dívali, přitom mi řekl jen pár slov mimochodem, a muži tohle nemají rádi.
Enfin, rien n’est arrivé et pourtant il y a quelque chose. Giroflé assure que c’est que nous n’avons pas été franches l’une envers l’autre, j’aurais dû lui raconter tout ce que m’a dit Girofla, et elle tout ce que lui a dit Saëtone. Je n’avais rien à raconter alors, tout était suspendu sur un cheveu, et puis on regarderait d’une certain façon Girofla, lui qui ne m’a dit que quelques mots en passant et les hommes n’aiment pas cela.
Vysvětluji to dívce. A myslím, že udělala chybu, když Merkurovým slovům přikládala takovou důležitost. Merkur je nepochybně mazaný kumpán; já sama si myslím, že chtěl nastrojit pletky mezi mnou, Olgou a Giroflou, a pak si to užívat z povzdálí.
J’explique cela à la fille. Et je crois qu’elle a eu tort de donner tant d’importance aux paroles de Mercure. Mercure est sans doute un rusé compère, moi-même je pense qu’il a voulu faire un imbroglio avec moi, Olga, Girofla et puis en jouir en se mettant de côté.
Teta říká, že toho muže mnohokrát popíchl přes Godarda.
Ma tante dit qu’il a piqué bien des fois l’homme par Godard.
Ach! To je všechno pěkně zamotané a — ocitám se v temném lese, neboť přímá cesta byla ztracena!1 — u čerta, musíme najít klíč k hádance. Ach!... jenže nejhorší je, že ten klíč neexistuje, je tu jen ta hádanka sama.
Ah ! tout cela est bien embrouillé et -mi ritrovo per una selva oscura, che la diritta via era smarrita !! que diable, il faut trouver le mot de l’énigme. Ah !... mais le pire est que ce mot n’existe pas, il y a l’énigme seule.
Je to závratné a nevím, co si myslet, ale nejsem já jen tak pro nic za nic — navrchu vřu, ale v hloubi jsem z ledu, a lidská utrpení se mě málo dotýkají; soudím klidně, nebudu spěchat a přijdu na to.
C’est étourdissant et je ne sais qu’en penser, mais je ne suis pas moi pour rien, bouillante à la surface je suis de glace au fond et les misères humaines me touchent peu, je juge calmement, je ne me presserai pas et je trouverai.
Zůstanu u Niny hodinu, půjčí mi své dcery na celý den. Dnes večer věnujeme Marii Petitové velkou kytici se dvěma stuhami, jednou modrou a druhou růžovou, „Giroflé-Girofla“. Bereme si levou lóži u jeviště, kterou mám tak ráda.
Je reste chez Nina une heure, elle me donne ses filles pour toute la journée. Nous offrons ce soir un grand bouquet à Marie Petit avec deux rubans, l’un bleu et l’autre rose, « Giroflé-Girofla ». Nous prenons l’avant-scène gauche que j’aime tant.
Ale teta mě rozesmutní — jako květina, kterou právě polili vřící vodou — přicházím k Nině, aby se mé Grácie oblékly na večer. Sednu si do křesla, ztrápená, zahanbená.
Mais ma tante m’attriste, telle qu’une fleur sur laquelle on vient de jeter de l’eau bouillante, j’arrive chez Nina pour que mes Grâces s’habillent pour ce soir. Je me mets dans un fauteuil chagrinée, honteuse.
„Uvidíte,“ řekla nám teta, „vrátí se do Nice a už se neukáže ani u vás, ani u nás. Je to sprostý sedlák, ničema, špatný člověk, dejte mu pokoj, nemluvte o něm...“
— Vous allez voir, nous dit ma tante, qu’il reviendra à Nice et qu’il ne se montrera plus ni chez vous, ni chez nous. C’est un vilain paysan, un vaurien, un mauvais homme, laissez-le tranquille, n’en parlez plus...
Když to teta říká, pak proto, že tuší, že se od nás odvrátí — ne jako muž od ženy, ale... zkrátka mé věčné trápení. To je žalostné!
Si ma tante le dit, c’est qu’elle prévoit son détournement, pas d’homme à femme, mais... enfin, mon éternel tourment. C’est lamentable !
„Nuže,“ odpověděla jsem klidně tetě, „budu mít o nepřítele víc, budu ho věčně nenávidět jako svého dobrého přítele Manaru.“
— Eh bien, répondis-je tranquillement à ma tante, j’aurai un ennemi de plus, je lui vouerai une haine éternelle comme à mon bon ami Manara.
Mé Grácie i já jsme nadšené z kytice, a když Petitová vstoupí, zvedáme ji s Olgou, ale je příliš těžká; Tiste ji sebere a podá herečce.
Mes Grâces et moi sommes enchantées du bouquet, et à l’entrée de Petit, Olga et moi le soulevons mais il est trop lourd, Tiste le ramasse et le présente à l’actrice.
Jakmile jí to hra dovolí, přistoupí k nám a za vějířem mi poděkuje, a já jí odpovím, že si zaslouží mnohem víc.
Aussitôt que son jeu le lui permet, elle s’approche et me remercie, sous l’éventail et je lui réponds qu’elle mérite bien plus.
Zbožňuji „Giroflé-Giroflu“, čím víckrát ji člověk vidí, tím je to zábavnější. A Tiste, který co nejvíc hraje do naší lóže — v okamžiku, kdy udělal to „Si!“, nad kterým se všichni tolik smějí, napodobila jsem ho vzadu v lóži, to jste měli vidět jeho obličej! Díky téhle lóži na jevišti, tak blízko hercům, miluji divadlo pro ně samo, protože si vyměňujeme úsměvy s Petitovou a smějeme se co to dá2 Tistovým grimásám.
J’adore « Giroflé-Girofla », plus on la voit, plus c’est amusant. Et Tiste qui dit autant que possible tout à la loge; au moment ou il fit le « Si » ! qui fait tant rire, je l’imitai du fond de la loge, c’est alors qu’il fallait voir sa face ! Cette loge sur la scène si près des acteurs me fait aimer le théâtre pour lui-même car nous échangeons des sourires avec Petit, et rions à più non posso des grimaces de Tiste.
Fiouloulou zůstal skoro celý večer u nás. Prý jsem nepozdravila Merkura toho pověstného dne s Gioiou. Každopádně jsem mu poslala dostatečné vysvětlení, jestli není spokojený, tím hůř!
Fiouloulou resta presque toute la soirée chez nous. Il paraît que je n’ai pas salué Mercure le fameux jour de Gioia. Enfin, je lui ai envoyé des explications suffisantes, s’il n’est pas content tant pis !
Když někdo vysloví jméno toho muže, Olga zrudne a zarazí se a Fiouloulou se usmívá a dívá se na tetu, která ty pohledy snáší s velkou důstojností.
Quand on prononce le nom de l’homme, Olga rougit et se trouble et Fiouloulou sourit et regarde ma tante qui soutient ces regards avec beaucoup de dignité.
Přejmenovali jsme ho, jmenuje se Oheň. Gioia se jmenuje Ta Ženská, mně říkají Bystřina, já říkám Olze Rosa a Marii Sníh.
Nous lui avons changé le nom, il se nomme Feu. Gioia se nomme c’tte femme, on me nomme le Torrent, je nomme Olga la Rosée, et Marie la Neige.
Jako paní de Sévigné.
Comme Mme de Sévigné.
„Nemáte nic, co byste vzkázala Giroflovi?“ zeptal se Fiouloulou Olgy, když vstával.
— N’avez-vous rien à dire à Girofla ? demanda Fiouloulou en se levant et s’adressant à Olga.
„Uvidíte ho brzy?“ zeptala jsem se já zase, zatímco dívka rudla a říkala už nevím co.
— Est-ce que vous le verrez bientôt ? demandai-je à mon tour pendant que la fille rougissait et disait je ne sais plus quoi.
„A co byste chtěl, aby mu vzkázala?“ pokračovala jsem.
— Que voulez-vous qu’elle lui dise, poursuivais-je.
„Nevím, snad mu napíšu a napadlo mě, že by sestra měla co říct svému bratrovi. Ostatně bude tu za pár dní.“
— Je ne sais pas, je lui écrirai peut-être et j’ai pensé que la sœur aurait quelque chose à dire à son frère. D’ailleurs il sera ici dans quelques jours.
Chudák Olga.
Pauvre Olga.
„Drahá,“ řekla jí teta ve chvíli, kdy scházela k sobě domů, „drahá, nevím, co vám je, ale Fiouloulou se na vás tak díval, a pak se na mě usmál. Rudnete, snad vám bylo horko, ale to je velice špatné.“
— Ma chère, lui dit ma tante au moment où elle descendait chez elle, ma chère, je ne sais ce que vous avez, mais Fiouloulou vous a tellement regardée, et puis il m’a souri. Vous rougissez, peut-être aviez-vous chaud mais, c’est très mal.
„Přísahám,“ zvolala živě, „přísahám, že jsem nic neslyšela, bylo mi velice horko, to je vše.“
— Je vous jure, s’écria-t-il vivement, je vous jure que je n’ai rien entendu, j’avais très chaud, voilà tout.
„Tak,“ řekla teta, když jsme zůstaly samy, „bude z toho román.“
— Voilà, dit ma tante quand nous fûmes seules, il y aura un roman.
„Mezi Giroflou a Olgou?“
— Entre Girofla et Olga ?
„Ano, ach! ne z jeho strany, on je bídák, zhýralec, ale ze strany Olgy.“
— Oui, oh ! pas de son côté, lui est un misérable, un roué mais du côté d’Olga.
„Ano, je zamilovaná.“
— Oui, elle est amoureuse.
„A bude z toho velký román.“
— Et il y aura un grand roman.
„Myslíte?“
— Vous croyez ?
„Uvidíte.“
— Vous allez voir.
A vracím se domů celá zasněná.
Et je rentre toute rêveuse.
Tak to mám radost!
Bon, voilà un plaisir !
Nastydla jsem a teď mě bolí pravé rameno pokaždé, když se nadechnu nebo zakašlu nebo se neobratně pohnu!
Je me suis refroidie et voilà que l’épaule droite me fait mal chaque fois que je respire ou tousse et fais un faux mouvement !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „mi ritrovo per una selva oscura, che la diritta via era smarrita“ – Dante, Božská komedie, Peklo, I. zpěv (Marie cituje v přítomném čase, u Danta stojí mi ritrovai). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „à più non posso“. ↩