❦
Neděle 3. října 1875
Dimanche, 3 octobre 1875
Jdu sama do kostela a nařídím kočímu, aby jel uličkou naproti škole. Tak projedu kolem č. 77. Všechno je zavřené, odjeli! Ti darebáci! Představuji si toho Nicejce na lehátku s ní a jejími psy, jako toho Angličana, kterého sem přivedla.
Je vais seule à l’église, et ordonne au cocher de passer par la ruelle en face de l’école. De cette façon je passerai devant le n° 77. Tout est fermé, ils sont partis ! Les coquins ! Je me représente le Niçois dans le fauteuil-lit avec elle et ses chiens, comme l’Anglais qu’elle avait amené ici.
Celé dopoledne jsme o tom klábosily s tetou.
Toute la matinée nous avons bavardé de cela avec ma tante.
„Koneckonců,“ řekla, „celou zimu jste se za ním honila a on za vámi také.“
— Enfin, dit-elle, vous avez couru après lui pendant tout l’hiver et lui aussi.
„Ano, a on také, oba jsme se honili jeden za druhým, a když jsme se dostihli, nepřišli jsme si dost zajímaví. Ach, teto,“ dodala jsem se vzdechem, „to je ubohé, dožít se šestnácti a půl let ‚bez úspěchu a bez výboje‘.“
— Oui, et lui aussi, nous avons couru tous les deux l’un après l’autre, et nous ayant rejoints nous ne nous sommes pas trouvés assez intéressants. Ah ! ma tante, ajoutai-je en soupirant, c’est misérable voyez-vous d’avoir vécu jusqu’à l’âge de seize ans et demi, « sans succès et sans conquête ».
„Ale nějaké výboje jste přece měla, a Girofla také.“
— Mais vous avez eu des conquêtes, et Girofla aussi.
„Ach, to je ale krásný výboj, vy jste rozkošná!“
— Ah ! la belle conquête, vous êtes adorable !
„Určitě, proč by sem chodil tak často, proč všechny ty úskoky?“
— Sans doute, pourquoi serait-il venu si souvent, pourquoi tous ces manèges ?
„Proč? Ale vždyť jsem vám říkala, zajímal se, nadbíhal, a pak bylo po všem.“
— Pourquoi ? mais je vous ai dit, il s’intéressait, il courait, et puis ce fut fini.
„Věřte mi, on vidí všechno a předstírá schválně, a tak, jak si počíná, uspěje!“
— Croyez-moi bien, il voit tout et il pose exprès, et de la manière dont il s’y prend il réussira !
„V čem?“
— A quoi ?
„Ve všem.“
— A tout.
„Ach! Ach!“
— Ah ! ah !
„A vy mu budete vyšívat řeckou čapku, ne, to vám ji vyšije Nina z přátelství.“
— Et vous lui broderez un bonnet grec, non c’est Nina qui vous le brodera par amitié.
„Nikdy, nikdy, a směji se, ta tvář v řecké čapce musí vypadat hloupě.“
— Jamais, jamais, et je ris, cette face en bonnet grec doit être stupide.
V kostele bylo jen málo lidí. Sedm nebo osm osob. Skariatinová s dcerou si mě zvlášť prohlížely, nevím, co jim bylo.
A l’église il n’y avait que peu de gens. Sept ou huit personnes. La Skariatine et sa fille m’ont particuliérement examinée, je ne sais ce qu’elles avaient.
„Eh! Jistě slyšely, co se povídá, a prohlížely si novou paní Giroflovou.“
— Eh ! sans doute elles ont entendu ce qu’on a dit, et elles examinaient la nouvelle Mme Girofla.
„Možná, to je mi jedno. Víte, že mě to baví.“
— Peut-être, cela m’est égal. Vous savez que cela m’amuse.
Něco na něm musí být, když takhle očaruje dobré lidi.
Il faut qu’il soit quelque chose pour envoûter ainsi les bonnes gens.
Yourkoff mě doprovodí až domů, potkáme Chevaliera s jeho úsměvy.
Yourkoff me reconduit jusqu’à chez moi, nous rencontrons Chevalier avec ses sourires.
Tetě připadá, že Girofla má rozkošný obličej, což je ostatně i můj názor.
Ma tante trouve que Girofla a une face adorable, c’est mon avis d’ailleurs.
Odjel s Gioiou. To je hnusné!
Parti avec Gioia. C’est sale !
Dobrá, prý jsem nejnezdvořilejší dívka Francouzské republiky. Urazila jsem Saëtona! Saëtona, mého strýčka!
Bon, il paraît que je suis la fille la plus impolie de la République française. J’ai offensé Saëtone ! Saëtone mon oncle !
Na koncertě jsme byly s Marií a Olgou, když mi to přišli říct nejprve Galula a potom Chevalier. Prý jsem se od něj odvrátila, když mě zdravil, a ještě jednou — ach! to je vážné. Toho večera po „Hernanim“ jsme odcházely s Galulou a d’Audiffretem.
A la musique nous étions avec Marie et Olga, quand d’abord Galula, et ensuite Chevalier vinrent me dire cela. Il paraît que je me suis détournée de lui quand il m’a saluée et une autre fois., oh ! ceci est grave. Le soir d’ « Hernani » nous sortions avec Galula et d’Audiffret.
„Dovolte, abych vám nabídl rámě až k vozu, slečno,“ řekl mi Enoteas.
— Permettez que je vous offre mon bras jusqu’à la voiture, Mademoiselle, me dit Enoteas.
„Zajisté, pane,“ odpověděla jsem, ale nezastavila jsem se, nevím, co mě to popadlo, a Saëtone tam zůstal stát s nataženou paží a úsměvem, takže se několik lidí dalo do smíchu.
— Certainement Monsieur, répondis-[je], mais sans m’arrêter, je ne sais ce qui m’a pris et Saëtone est resté là avec son bras étendu et son sourire de sorte que plusieurs personnes se mirent à rire.
To je pravda, ale udělala jsem to nechtíc; vysvětlím to oběma Merkurům Velkého Merkura a cestou Saëtona pozdravím s úsměvem. A protože jsme se už zdravili, musí si toho druhého pozdravu vážit.
Ça c’est vrai, mais je l’ai fait sans le vouloir, je m’explique avec les deux Mercure du Grand Mercure et en passant Saëtone le salue en souriant. Et comme nous nous étions déjà salués il doit apprécier ce second salut.
Z toho vzejde víc než živý rozhovor. Teta mi toho i mým Gráciím řekla tolik a tolik, že mám v srdci vývrtku. Vyčítá nám krajně nevybíravými slovy naše vpravdě hloupé chování toho dne, kdy jsme spatřily Gioiu s tím mužem. Byl totiž se Saëtonem, de Cessolem a ještě jedním, napůl vstal a my všechny tři jsme odvrátily hlavu. Bylo to víc než absurdní!
De là surgit une conversation plus qu’animée. Ma tante m’en dit tant et tant, ainsi qu’à mes Grâces, que j’ai un tire-bouchon dans le cœur. Elle nous reproche dans des termes pas choisis du tout, notre véritablement stupide conduite du jour où nous vîmes Gioia avec l’homme. En effet, il était avec Saëtone, de Cessole et un autre, il s’est levé à moitié et toutes les trois nous avons détourné la tête. C’était plus qu’absurde !
A je mi tak hanba a jsem tak rozzlobená, že mám v srdci vývrtky dvě.
Et je suis si honteuse et fâchée que j’en ai deux tire-bouchons dans le cœur.
Přiznávám své chyby, obviňuji se, úpěnlivě prosím tetu, ať přestane s tím kázáním, ale nic naplat, pokračuje jako flašinet. Napůl se směji, napůl jsem vážná, jsem vzteky bez sebe! Nic není horšího, než poslouchat výčitky za věci, které si člověk vyčítá sám! Třeba se urazil! Panebože! Kdyby věděli, jak mě to trápí, a zároveň mě to uklidňuje — aspoň je to moje chyba, aspoň se první neodvrátil on.
Je conviens de mes fautes, je m’accuse, je supplie ma tante de cesser cette mercuriale mais rien n’y fait, elle continue comme un orgue de Barbarie. Moitié riant, moitié sérieuse, je suis exaspérée ! Rien de plus atroce que de s’entendre reprocher des choses qu’on se reproche soi-même ! Il s’est peut-être fâché ! Bon Dieu ! Si on savait combien cela me chagrine, et en même temps cela me tranquillise, au moins c’est ma faute, au moins ce n’est pas lui qui s’est détourné le premier.
„Marie, Olgo,“ zvolala jsem, „podívejte se, jak se mnou zachází! Ať mi vyčítá cokoli, jen ne Giroflu! Protože víte, já jsem se rozhodla, vbila jsem si do hlavy... ale ne, to neřeknu.“
— Marie, Olga, m’écriai-je, voyez comme elle me maltraite. Qu’on me reproche tout, excepté Girofla ! car voyez-vous j’ai entrepris, je me suis mis dans la tête... enfin, non je ne dirai pas.
„Já to vím,“ řekla Olga.
— Je le sais, dit Olga.
„Výborně, tím líp, a proto musíš, musíte pochopit, že se v takovém případě nehledí na zdvořilost ani na slušné chování, ani na mámu, ani na tetu, na nikoho! Člověk se řídí instinktem jako psi; do takových záležitostí se nemá nikdo plést, to jsou osobní věci, týkají se jen mě a... té druhé osoby.“
— Fort bien, tant mieux, ainsi dont tu dois, vous devez comprendre que dans un cas pareil il n’y a ni politesse à observer, ni conduite à suivre, ni maman, ni ma tante, ni personne ! On suit son instinct, comme les chiens; dans ces affaires-là personne ne doit se mêler, ce sont des affaires personnelles, elles ne regardent que moi et... l’autre personne.
„A potom,“ řekla jsem a zase nasadila šaškovský výraz, „byla jsem dotčená, přísahal mi věrnost. Mohla jsem se ovládat? Ne, nemohla jsem. Řekl mi...“
Et puis, dis-je en reprenant mon air bouffon, j’étais vexée, il m’avait juré fidélité. Pouvais-je être maîtresse de moi-même ? Non je ne le pouvais pas. Il m’a dit..
„Ach!“ zvolala Olga, zrudla a střelila po mně třikrát žárlivým pohledem. „Ach! Tak ty to přiznáváš!“
— Ah ! s’écria Olga en rougissant en me lançant un regard trois fois jaloux, Ah ! tu avoues donc !
„Bohužel!“ odvětila jsem pokorně, „ano, přiznávám, mám ten rozkošný zvyk. Řekl mi, že mě miluje, napsal to!“
— Hélas ! fis-je humblement, oui, j’avoue, j’ai cette charmante habitude. Il m’a dit qu’il m’aimait, il l’a écrit !
„Jak, kdy?“
— Comment, quand ?
„Na sušenkách, které mi podával, u nás, před dvaceti lidmi.“
— Sur des biscuits qu’il m’a passés, chez nous, devant vingt personnes.
„No tohle!“
— Par exemple !
„Ano, a potom na vesnickém plese... a potom všude.“
— Oui, et puis au bal champêtre... et puis partout.
Olga rudne a v očích se jí střídají nejrůznější výrazy, a já nemilosrdně vyprávím dál všechno, co jsem napsala, i to, co jsem do deníku nezapsala, protože často, když mám hodně co říct, neřeknu téměř nic a vzpomenu si teprve za nějaký čas.
Olga rougit et ses yeux prennent toutes sortes d’expressions, et je continue impitoyablement à tout raconter, tout ce que j’ai écrit, et les choses que je n’ai pas écrites dans mon journal, parce que souvent quand j’ai beaucoup à dire je ne dis presque rien et me souviens seulement dans quelque temps.
Jsem hodná holka, nikdy nemám tajemství, ostatně i mé Grácie jsou hodné holky.
Je suis une brave fille, je n’ai jamais de secrets, d’ailleurs mes Grâces sont de braves filles aussi.
Jen jsem nevěděla, že to u Olgy zašlo tak daleko; měla jsem to tušit, s její romantickou, dětinskou povahou; rozkošné dítě, rozkošné! Její náladovost jí uškodí, je důvěřivá a naivní.
Seulement je ne savais pas que ce fut à ce point chez Olga, j’aurais dû m’en douter, avec son caractère romanesque, enfantin; charmante enfant, charmante ! Son humeur lui fera du tort, elle est crédule et naïve.
„Drahá, promiň, doufám, že se nebudeme prát, už ses na mě jednou kvůli tomu durdila, nezačínej znovu, říkám, co bylo, chyba je na mé straně, nakonec se pozabíjíme!“
— Ma chère, pardon, j’espère que nous ne nous battrons pas, tu m’as déjà une fois boudée pour cela, ne recommence pas, je dis ce qui a été, j’ai tort, nous allons nous entretuer !
„Buď klidná, nic neudělám! Nikdy jsem se na tebe nedurdila.“
— Sois tranquille, je ne ferai rien ! Je ne t’ai jamais boudée.
„A potom,“ řekla Marie, „já Olgu znám, je žárlivá dva dny a přejde to, přestane na to myslet!“
— Et puis dit Marie, je connais Olga, elle est jalouse pendant deux jours et cela passe, elle n’y pense plus !
„Tím líp, tím líp!“
— Tant mieux, tant mieux !
A všechny rozjařené jdeme nahoru k Nině. Tam rozhovor nabývá vážnějšího rázu. Nina na pohovce, teta vedle ní, napravo Olga vkleče, Marie naproti oddělená stolem, já všude. Začnu tím, že si schovám hlavu na Ninině hrudi a vrtím jí jako člověk v zoufalství. Teta vypráví o urážce Saëtona a Girofly, mluvíme všechny najednou, smích a rámus!
Et tout échauffées nous montons chez Nina. Là, la conversation prend un caractère plus sérieux. Nina sur le canapé, ma tante à côté d’elle, à genoux Olga à droite, Marie en face et séparée par la table, moi partout. Je commence par cacher ma tête dans le sein de Nina en la secouant comme une personne au désespoir. Ma tante raconte l’offense faite à Saëtone et à Girofla, nous parlons toutes à la fois, rire et vacarme !
„Co se Saëtona týče,“ řekla Nina klidně, „netrápte se, Moussio, to je příšerné zvíře, a já o něm vím své!...“
— Quant à Saëtone, dit Nina tranquillement, ne vous chagrinez pas, Moussia, c’est un affreux animal, et j’en sais des choses !..
„Co? Co?“ ptáme se všechny najednou.
— Quoi ? quoi ? nous demandons toutes à la fois.
„Nechápu jeho chování v tom všem, vím jen, že je to nechutné hovado — víte, nevím proč, ale chodil sem a rozrušoval Olgu. Chápete, je strašné vnášet zmatek do duše mladé dívky, chodil jí říkat, že Girofla je do ní šíleně zamilovaný, že mu v dopisech nepíše o nikom jiném než o ní. Zkrátka chtěl, aby se do toho muže zbláznila! Jeho role tu byla odporná! Popletl tomu dítěti hlavu! A... vy jste děti, já jsem žena, trochu znám svět, a vzpomínám si, že otec tamhle té Louby se tím bavíval, kvůli němu jsem se zamilovala do Larského — chodil mi říkat všelijaké věci a jemu chodil říkat totéž. Vím, co to je, chtěl, ten Saëtone, to všechno zaranžovat, mezi Olgou, Giroflou a Moussiou, ani nevím jak, ten hrozný dohazovač!“
— Je ne comprends pas sa conduite dans tout cela, seulement c’est une brute dégoûtante, vous savez, je ne sais pourquoi, il venait ici et troublait Olga. Vous comprenez, c’est affreux de jeter le trouble dans l’âme d’une jeune fille, il venait dire que Girofla est éperdument amoureux d’elle, que dans ses lettres il ne lui parle que d’elle. Enfin il voulait l’amouracher de cet homme ! Son rôle ici a été détestable ! Il a monté la tête à l’enfant ! Et... vous êtes des enfants, moi je suis une femme, je connais un peu le monde, et je me souviens, que le père de Louba que voilà, s’amusait à cela, il me fait aimer Larsky en venant me dire toutes sortes de choses et en allant chez lui dire de même. Je sais ce que c’est, il voulait, Saëtone, arranger tout cela, entre Olga, Girofla et Moussia, je ne sais déjà comment, cet horrible entremetteur !
Naštěstí přede mnou Olga nemá tajemství a on to dobře viděl.
Heureusement Olga n’a pas de secrets pour moi et il l’a bien vu.
Olga mezitím, zmatená a rudá, nevěděla, kam s očima, a tahala Ninu za rukáv, ať už přestane.
Pendant ce temps Olga, confuse et rougissante perdait contenance et tirait Nina par la manche pourqu’elle cessât de parler.
„Zkrátka,“ říkám, „vidím v tom všem samé špatnosti a ještě se stane něco zvláštního. Ano, Saëtone je hrůza!“
— Enfin, dis-je, je vois dans tout cela bien des noirceurs, et il va se passer quelque chose de curieux. Oui, Saëtone est une horreur !
„Ostatně,“ řekla teta, „to je jeho role, všude, totéž dělal s Lewinem a Clémentine Durandovou, nechápu, co z toho ten člověk má.“
— D’ailleurs, dit ma tante, c’est son rôle, partout, il y avait la même chose avec Lewin et Clémentine Durand, je ne comprends pas l’intérêt de cet homme.
„Ale se mnou také,“ říkám, „i mně chodil zpívat své písničky, ale ne do takové míry, omezoval se na to, že se mě ptal, jaké city chovám k jeho pánu a vládci.“
— Mais avec moi aussi, dis-je, à moi aussi il venait chanter ses chansons, mais pas à un tel point, il se bornait à me demander quels sentiments j’avais pour son seigneur et maître.
Nu, ty dialogy mi unavují pero, herci té scény mluvili špatně a mluvili rusky, jedině já jsem jim odpovídala francouzsky.
Enfin ces dialogues me fatiguent la plume, les acteurs de la scène parlaient mal et parlaient russe, seule je leur répondais en français.
Takže, Olga zamilovaná až po uši a zklamaná, Nina-máma zklamaná a zraněná, teta na stráži mých zájmů, já víc než kdokoli zapletená v té aféře, Marie neutrální.
Voilà, Olga amoureuse jusqu’aux oreilles et désappointée, Nina-maman désappointée et blessée, ma tante observatrice de mes intérêts, moi plus que personne mêlée dans l’affaire, Marie neutre.
Stížnost za stížností se řetězí, chór pěti raněných žen, obviňujeme, zasypáváme Saëtona. Já se z toho vykrucuji hloupůstkami, které v každém nebezpečném okamžiku rozesmějí společnost, jak říkají naši hodní Nicejci.
Doléances sur doléances, se succèdent, chœur de cinq femmes blessées, on accuse, on accable Saëtone. Je me tire de là par des bêtises qui, à chaque moment dangereux, font éclater de rire la compagnie, comme disent nos bons Niçois.
Večer důvěrností, svěřujeme si zákeřnosti Satana-Saëtona, toho ohavného Mefistofela.
Soirée aux confidences, on se raconte les perfidies de Satan-Saëtone, ce Méphistophélès abominable.
Pan Sapogenikoff, který byl v Nice, když jsme byly pryč, si všiml Olžina rozrušení kvůli Giroflovi, vážně si s ní promluvil a přikázal paní své manželce, aby dceru pokud možno držela doma.
M. Sapogenikoff, qui était à Nice pendant notre absence, voyant l’animation d’Olga pour Girofla eut une conversation sérieuse avec elle et enjoignit à madame sa femme de garder sa fille autant que possible à la maison.
„Byla bych velice spokojená,“ řekla Nina, „kdyby ti pánové ke mně přestali chodit, nechci, aby někdo rozrušoval Olgu, je nervózní, živá, vznětlivá! Právě kvůli všem těmhle hloupostem ji nechci pouštět na koncerty a na promenádu.“
— Je serais très contente, dit Nina, si ces messieurs cessaient de venir chez moi, je ne veux pas qu’on trouble Olga, elle est nerveuse, vive, inflammable ! C’est pour toutes ces bêtises que je ne veux pas la laisser aller à la musique et à la promenade.
Teta mezitím nepřestávala hubovat kvůli tomu nešťastnému odvracení hlav a já si lehnu na pohovku se vzdechy a mluvím jako Girofla.
Pendant ce temps ma tante ne cessait pas de nous gronder pour le malencontreux détournement des têtes, et je me couche sur le canapé avec des soupirs, en parlant comme Girofla.
„Já nechodit domů! Teta mě sežere doma, posuďte, co mě čeká tam, podle toho, co dostávám tady. Ach! Já umírat zoufalstvím!“
— Moi, pas rentrer ! ma tante va me manger à la maison, jugez de ce que j’aurai là-bas par ce que j’ai ici. Ah ! moi mourir de désespoir !
Posadíme se zase kolem stolu a znovu stížnost za stížností, které přerušuji poznámkami, jež všechny rozesmějí.
On se remet autour de la table et, de nouveau doléances, sur doléances, que j’interromps par des remarques qui font rire tout le monde.
„Víte, já učit se nicejsky s Léonií a pradlenou naproti.“
— Vous savez, moi étudier langue niçoise avec Léonie et blanchisseuse d’en face.
„Ano,“ řekla Olga, „měla bys to umět, když se chystáš usadit v Nice na té hoře.“
— Oui, dit Olga, tu dois la savoir, puisque tu vas t’établir à Nice, sur la montagne.
škrtnuto[Zrušeno 5 řádků]
[Cinq lignes cancellées]
„Hlouposti, to všechno, ale víte co, chci z celé té aféry napsat divadelní hru, a zakončím ji dnešní večerní scénou.“
— Bêtises, tout cela, mais voilà, je veux faire une pièce de toute cette affaire et elle se terminera par la scène de ce soir.
„Ano,“ řekla Marie, „a já přistoupím k rampě a řeknu: ‚Panebože, jak jsem ráda, že jsem se do toho muže nezblázněla!‘“
— Oui, dit Marie, et je dirai en m’approchant de la rampe: Bon Dieu que je suis donc contente de ne pas m’être amourachée de cet homme !
„A,“ pokračovala jsem, „opona spadne, aniž by se ostatní pohnuly, budou klidně sedět kolem stolu. Bude to originální.“
— Et, repris-je, la toile tombera sans que les autres bougent, assises tranquillement autour de la table. Ce sera original.
V kočáře s tetou si zcela vážně říkáme, že Girofla je ničema, že je zamilovaný jen do kurtizán.
En voiture avec ma tante, nous nous disons très sérieusement que Girofla est un vaurien, qu’il n’est amoureux que de cocottes.
„Žije si v klidu s Gioiou,“ řekla teta, „a na nikoho nemyslí.“
— Il vit tranquillement avec Gioia, dit ma tante, et ne pense à personne.
„Jistě, a ta Nina, co bere všechno vážně. Ne, považte, ona si to všechno vzala vážně? Odtud zklamání a hněv, to je přirozené.“
— Sans doute, et cette Nina qui prend tout au sérieux. Non, mais, vous savez, elle a pris tout cela au sérieux ? De là, désappointement et colère, c’est naturel.
„Neřekl by člověk, že jde o krále, který...“
— Ne dirait-on pas qu’il s’agit d’un roi qui...
„Ano, viďte, král, který si ještě nevybral, a celý dvůr je v rozruchu a intrikuje, a čeká a dělá velký poprask!“
— Oui, n’est-ce pas, un roi qui n’a pas encore choisi, et toute la cour est en émoi et on intrigue, et on attend et on mène grand bruit !
„To je směšné!“
— C’est ridicule !
„To si myslím taky.“
— Je crois bien.
Vrátíme se domů a u večeře zasvětíme dědečka do všech tajemství.
Nous rentrons et à diner grand-papa est initié à tous les mystères.