❦
21. září 1875 — pokračování
21 septembre 1875 -suite
Žalozpěv Giroflův
Complainte de Girofla
Tam nahoře, tam nahoře na kopci / Podívejte se na ten krásný zámek, / Není to stará zřícenina, / Ale zámek celý nový a krásný. / Měl jsem nádherné terasy / S těmi obrovskými kaštany, / Měl jsem velkou zrcadlovou skříň / A skříňku plnou bot, / Kuchyni a kuchaře, / Měl jsem koně i kočáry, / Měl jsem kočího, livreje, / Měl jsem milostná dobrodružství, / Měl jsem titulované milenky, / Měl jsem otce, nevlastní matku, / Měl jsem tři sestry, měl jsem psa, / Ale jednoho dne tatínek, rozzloben, / Vypálil! A nezůstalo nic. / Měl jsem šedou redingotu, / Měl jsem lakované boty, / Měl jsem tak krásnou košili, / Měl jsem prsty prsteny ozdobené, / Měl jsem bílou kravatu, / Jinou zelenou, cylindr,
Là-haut, là-haut sur la colline Regardez bien ce beau château, Ce n’est pas une antique ruine Mais un château tout neuf et beau. J’avais des superbes terrasses Avec ces immenses marronniers J’avais une grande armoire à glace Et un placard plein de souliers, Une cuisine et des cuisiniers, J’avais des chevaux et des voitures, J’avais un cocher, des livrées, J’avais d’amoureuses aventures, J’avais des maîtresses titrées, J’avais un père, une belle-mère, J’avais trois sœurs, j’avais un chien, Mais un jour papa en colère Fit feu ! Et il n’en resta rien J’avais une redingote grise, J’avais des souliers vernis, J’avais une si belle chemise, J’avais les doigts de bagues garnis J’avais une cravate blanche, Une autre verte, un chapeau tube,
Každou neděli jsem byl tak hezký, / Jsem zoufalejší než Hekuba. / Měl jsem četný doprovod, / Měl jsem Saetona, Galulu, / Měl jsem hliněný hrnec, / Litujte ubohého Giroflu! / Měl jsem hůl velice módní, / Kterou jsem mával jako puškou, / Měl jsem v pokoji komodu, / U všech rohatých! Jak jsem byl roztomilý! / Pořádal jsem večeře na svůj účet, / Ano, mé šípy byly kruté, / Ach! Já jsem byl ten velký d’Audiffret! / V divadlech, v restauracích, / V kavárnách jsem byl pánem, / Měl jsem takové pronikavé pohledy... / Už mě nelze poznat! / Byl jsem úžasný, velkolepý, / Všude jsem byl ten největší švihák, / U zahrady, když hrála hudba, / Mě měli za velice svůdného. / Měl jsem milionářského příbuzného Který mi odkázal
J’étais si beau chaque dimanche, Je suis plus désolé qu’Hécube. J’avais une nombreuse suite, J’avais Saëtone, Galula, J’avais un pot en terre cuite, Plaignez le pauvre Girofla ! J’avais une canne très à la mode Que je maniais comme un fusil, J’avais dans ma chambre une commode Sapristi ! que j’étais gentil ! J’faisais des dîners à mes frais, Oui, mes flèches étaient cruelles Ah ! j’étais le grand d’Audiffret ! Dans les théâtres, aux restaurants Dans les cafés, j’étais le maître J’avais de ces regards perçants... On ne peut plus me reconnaître ! J’étais surprenant, magnifique, J’étais partout le plus fringant, Près du jardin, jours de musique, On me trouvait fort séduisant. J’avais un parent millionnaire Qui m’a légué
Ale jeho bohatství je zapomenuto, / Měl jsem dobromyslnou tetu, / Která mi chtěla dát mrzačku,^1^ / Měl jsem strýce ve starém městě, / I ten mi odkázal svůj majetek, / Ale jsem jen imbecil / A zase už nemám nic. / Projel jsem všechna ta jmění, / Sázel jsem, hrál, rozhazoval, / Snáším mnohá neštěstí, / Jsem naprosto obrán. / Po tak bohaté hostině / Udělal jsem ze zámku sousto, / Jsem bytost velmi rozmarná / A to byl můj poslední zákusek. / Velká kavárna de la Victoire / Od chvíle, co mé bohatství uprchlo, / Ztratila svou hvězdu, svou slávu
Mais sa richesse est oubliée, J’avais une tante débonnaire Qui voulait me donner l’estropiée ! J’avais un oncle dans la vieille ville Lui aussi me légua son bien Mais je ne suis qu’un imbécile Et de nouveau je n’ai plus rien. J’ai mangé toutes ces fortunes, J’ai parié, joué, gaspillé Je subis bien des infortunes Je suis complètement dépouillé. Après un repas si copieux J’ai fait une bouchée du château Je suis un être très capricieux Et ce fut mon dernier gâteau. Le grand café de la Victoire Depuis que ma richesse a fui A perdu son étoile, sa gloire
Byl jsem její hlavní oporou.
J’étais son principal appui.
London House zavírá svou bránu
Le London House ferme sa porte
A Maison Dorée se otřásá
Et la Maison Dorée frémit
A vítr mou píseň odnáší
Et le vent ma chanson emporte
A hodiny na Věži sténají.
Et l’horloge de la Tour gémit.
Tam nahoře, tam nahoře na hoře / Vidíte přece ten krásný hrádek! / Já mám zámky už jen ve Španělsku... / Jsem ve třetím patře v hotelu.
Là-haut, là-haut sur la montagne Vous voyez bien ce beau castel ! Moi, je n’en ai plus qu’en Espagne... Je suis au troisième à l’hôtel.
„Někdy přidejte a často mažte.“1 Já přidávám stále a mažu zřídka.
« Ajoutez quelquefois et souvent effacez ». J’ajoute toujours et j’efface rarement.
Mstím se touhle maličkostí o Giroflovi.
Je me venge par cette misère de Girofla.
Potkaly jsme ho dvakrát; ve velkém klobouku je tak hezký, že mě to rozčiluje.
Nous l’avons rencontré deux fois, en grand chapeau il est si joli que j’en suis irritée.
Byly jsme u Sapogenikoffových, ale ty už nevycházejí, nelze je z domu dostat, a byt na Promenádě jim, myslím, stoupl do hlavy.
Nous étions chez les Sapogenikoff mais elles ne sortent plus, on ne peut pas les tirer de chez elles et le logement à la Promenade leur a monté la tète, je crois.
Nudím se, protože nikoho nevidím.
Je m’ennuie de ne voir personne.
Sapogenikoffovy se šíleně zajímají o Giroflu; jejich kočí je pramen, z něhož čerpají informace.
Les Sapogenikoff s’intéressent follement à Girofla, leur cocher est la source où ils puisent les renseignements.
„Ještě jedno jmění k projetí pro pana Emila,“ řekl jim kočí, když přijížděli k obchodu se suknem Audiffret frères; říká se, že je to jeho strýc.
Encore une fortune à manger pour M. Emile, - leur dit le cocher en approchant d’un magasin de drap Audiffret frères, on dit que c’est son oncle.
Jaký šťastný darebák. Projel s tatínkem dvě nesmírná jmění, a pokaždé, když je na dně, spadne mu dědictví z nebe.
Quel heureux garnement. Il a mangé avec son papa deux fortunes immenses et chaque fois qu’il est au bout, il lui arrive un héritage comme du ciel.
Otec dal postavit dům; nelíbil se mu, dal ho zbourat; pak stáj, totéž; pak studnu, opět totéž.
Le père a fait bâtir une maison, elle ne lui a pas plu, il l’a fait raser, puis une écurie même chose, après un puits, même chose encore.
To připomíná Caesara, jak dává strhnout svou velkolepou vilu. Otec je muž podle mého gusta a syn ve všem napodobuje jeho okouzlující výstřelky. Líbí se mi to, to se mi zamlouvá.
Cela rappelle César faisant raser sa magnifique villa. Le père est un homme comme j’aime, et le fils copie en tous points ses charmantes extravagances. J’aime cela, cela me plaît.
Poznámky
Pozn. překl.: Citát z Boileauova Umění básnického (1674), klasické příručky poetiky. ↩