❦
Čtvrtek 9. září 1875
Jeudi 9 septembre 1875
Jsme v Marseille. Tetička odešla kvůli těm nešťastným diamantům.
Nous sommes à Marseille. Ma tante est sortie pour ces malheureux diamants.
Mám hodinu na to, abych se očistila. Bože, jak je člověk na cestách špinavý.
J’ai une heure à me décrotter. Dieu qu’on est sale en voyage.
Cítím se blíže Nice, svému městu, neboť ať říkám cokoli, je to mé město. V Paříži jsem tak nenápadná, tak ztracená. A potom, kdykoli jsem v Paříži, nemám s sebou šaty, takže nejsem ta nejelegantnější, a to si neodpouštím, to nemohu snést.
Je me sens plus près de Nice, de ma ville, car quoique je dise c’est ma ville. Je suis si effacée, si perdue à Paris. Et puis, toujours quand je suis à Paris je suis sans robes, de sorte que je ne suis pas la plus élégante et c’est ce que je ne me pardonne pas, c’est ce que je ne puis souffrir.
Nudím se, jsem neklidná, budu klidná teprve ve Florencii se všemi svými hadříky. Ještě nikdy mě šaty tak netrápily! U sta hromů.1
Je m’ennuie, je suis inquiète, je ne serai tranquille qu’à Florence avec tous mes chiffons. Jamais je n’étais si tourmentée à cause des robes ! Bigre.
Dala jsem si vykartáčovat šedé šaty a plstěný klobouk a čekám na tetičku, abychom se prošly po městě.
J’ai fait brosser ma robe grise et mon feutre et attends ma tante pour aller faire un tour dans la ville.
Na nějakém nádraží, už ani nevím kterém, jsem si koupila román, ale byl tak špatně napsaný, že jsem ho ze strachu, abych si nezkazila už beztak špatný styl, vyhodila z okna a vrátila se k Hérodotovi, do kterého se hned pustím.
J’ai acheté un roman dans je ne sais plus quelle gare, mais il était si mal écrit que, de peur de gâter mon style déjà si mauvais, je l’ai jeté par la fenêtre et suis revenue à Hérodote que je vais lire à l’instant.
Ach! Krásný výsledek!
Ah ! le beau résultat !
Ubohá tetička! Padám před ní na kolena: kde všude byla, jaké lidi viděla, a to všechno kvůli mně! Neodvážila se zeptat drožkáře, kde je zastavárna, a tak se ho zeptala na místo, kde se uchovávají diamanty.
Pauvre tante ! Je me prosterne devant elle, dans quels lieux elle est allée, quelles gens elle a vus et tout cela pour moi ! Elle n’osait demander au cocher ou se trouve le Mont de Piété, et elle lui demanda l’endroit où l’on conserve les diamants.
Smály jsme se spolu tomu místu, kde se uchovávají diamanty. Bez pasu se nedá nic zastavit, a tak jsme tu těch pár hodin strávily zbytečně.
Nous avons ri ensemble de cet endroit où on conserve les diamants. On ne peut rien engager n’ayant pas de passeport, ainsi nous en sommes pour notre halte de quelques heures.
V jednu hodinu opouštíme tohle město, které tolik páchne, a sotva dorazíme, tetička mi říká:
A une heure nous quittons cette ville qui sent si mauvais, en arrivant ma tante me dit:
„Tamhle je Gioia.“
— Voilà Gioia.
„Kde!“
— Où !
„Tam, tam.“
— Là, là.
Víc nepotřebuji a vrhám se do dámského salónu. Je tam s jakousi starou nemocnou, o kterou, jak se zdá, pečuje, a se dvěma komornými.
Je n’en demande pas davantage et me précipite dans le salon des dames. Elle est là avec une vieille malade qu’elle paraît soigner et deux femmes de chambre.
Jsem celá rozechvělá a nepřestávám se na ni dívat, zatímco ona velice skromně klopí oči. Už ji neobdivuji.
Je suis toute émue et ne cesse de la regarder tandis qu’elle tient les yeux baissés avec beaucoup de modestie. Je ne l’admire plus.
Byla jsem oblečená na cestu, v šedých šatech a šedém plstěném klobouku; i ona měla šedé šaty, černý klobouk, celkově elegantní, nebyla příliš nalíčená, neměla ohromující toaletu ani klobouk, který zkrášlí každou ženu, neseděla v nádherném kočáře taženém dvěma černými koňmi: všechno kolem nás bylo stejné, byla upravenější než já, a přece jsem byla hezčí než ona a skoro stejně vysoká. Z toho srovnání plyne, že ji už neobdivuji jako dříve, protože vypadám lépe než ona. Každou chvíli posílala něco vzkázat „pánovi“.
J’étais en robe de voyage, robe et feutre gris, elle aussi avait une robe grise, un chapeau noir, élégante en général, elle n’était pas trop fardée, elle n’avait pas une toilette renversante et un chapeau qui fait jolie chaque femme, elle n’était pas en une superbe voiture traînée par deux chevaux noirs: notre entourage était le même, elle était plus arrangée que moi, eh bien j’étais plus jolie qu’elle et presque aussi grande qu’elle. Il résulte de cette comparaison que je ne l’admire plus comme avant puisque je suis mieux qu’elle. A chaque instant elle avait quelque chose à envoyer dire « à Monsieur »
„Řekněte pánovi, ať telegrafuje do Nice, aby mi připravili koupel.“
— Dites à Monsieur de télégraphier à Nice, qu’on me prépare mon bain.
A Louise to chodila vyřizovat pánovi.
Et Louise allait dire à Monsieur.
Tetička vstoupí a řekne mi, že Girofla je v bufetu, a já jsem kvůli němu celá rozrušená; nezávidím mu — být přistižen při činu cestování s touhle kreaturou.
Ma tante entre et me dit que Girofla est au buffet, et je suis toute bouleversée pour lui, je n’envie pas sa position, être surpris en flagrant voyage avec cette créature.
Ale kdepak, „pán“ není d’Audiffret, nýbrž nějaký obyčejný pán s dost ovčím výrazem; ostatně už ta cesta sama by mohla člověka otupit, a pak, tihle pánové mají vedle těchhle dam vždycky kreténský výraz.
Mais il n’en est rien, « Monsieur » n’est pas d’Audiffret, mais un monsieur quelconque, à l’air passablement mouton, d’ailleurs ce voyage seul pourrait hébéter, et puis ces messieurs ont toujours un air crétin auprès de ces dames .
Kolem Cannes začínají skryté vzdechy a vzpomínky na giroflovskou éru. Vidím zase [Nice], jako vidím zase d’Audiffreta: s potěšením i s mrzutostí.
Vers Cannes commencent des soupirs cachés et des réminiscences de l’époque giroflienne. Je revois [Nice] comme je revois d’Audiffret: avec plaisir et dépit.
Od Antibes vyřvávám2 nicejské písničky k velkému úžasu železničních zaměstnanců; čím víc jsme se blížily, tím víc má netrpělivost rostla. A mám to říci? Ano, viďte? Nuže, je mi smutno, že to vše znovu vidím. Prozatím celý můj život v Nice ustoupil mému životu posledních měsíců. Ať nikdo nehledá nic hlubokého v tom, co říkám, nic sentimentálního, a hlavně nic vážně giroflovského; zlehka ano, jako vůně, jako melodie, jako náčrt krajiny, kterou člověk viděl.
Depuis Antibes je m’engosille [sic] à chanter des chansons niçoises au grand ébahissement des employés des gares, plus nous approchions plus mon impatience croissait. Et dois-je le dire ? Oui, n’est-ce pas ? Eh bien je suis triste de revoir tout cela. Pour le moment toute ma vie à Nice a cédé sa place à ma vie de ces derniers mois. Qu’on ne cherche rien de profond dans ce que je dis, rien de sentimental, surtout rien de giroflien sérieux, légèrement oui, comme un parfum, comme un air de musique, comme une esquisse d’un paysage qu’on a vu.
V mých pokojích se nic neudělalo. Tetička nařídila, aby se v nich pracovalo, a můj drahý strýc Georges vydal protirozkaz, nevím z jakého důvodu. Všude a vždycky mi ten člověk stojí v cestě! Proto je také prvním z mých nepřátel a tím, kdo mi nejvíc ublížil.
On n’a rien fait dans mes chambres. Ma tante a ordonné de travailler et mon cher oncle Georges a donné un contre-ordre, je ne sais pour quel motif. Partout et toujours cet homme sur mon chemin ! Aussi est-il le premier de mes ennemis et celui qui m’a fait le plus de mal.
Dům je prázdný, v nepořádku, nic není zařízeno, všechno je v žalostném stavu.
La maison est vide, en désordre, rien n’est arrangé, tout est dans un état qui fait pitié.
Než jsme šly domů, zastavily jsme se u Niny; bydlí na Promenade des Anglais č. 7, ve druhém patře.
Avant d’aller chez nous nous sommes entrées chez Nina, elle loge à la Promenade des Anglais, n° 7 au second.
Stihnou nám povědět, že všechen nábytek ze zámku je prodaný, že tam není jediná židle, ba ani postel, a že pokud se vrátí, bude bydlet v hotelu. Tu důležitou novinu jim sdělil bývalý kočí pána zámku — nebo mám říci bývalého pána zámku?
Elles ont le temps de nous dire que tous les meubles du château sont vendus, qu’il n’y a pas une chaise, pas un lit même et qu’il ira à l’hôtel s’il revient. Cette importante nouvelle leur est communiquée par l’ex-cocher du châtelain, dois-je dire de l’ex-châtelain ?
Proč jsem odjela z Nice? Co jsem tam jela dělat? K čemu? Ani pro potěšení, ani pro užitek.
Pourquoi ai-je quitté Nice ? Que suis-je allée faire là-bas ? Quel but ? Ni plaisir, ni utilité.
Když jsem odjížděla, říkala jsem, že radost, kterou udělám matce, bude užitku dost; jenže ne, mrzí mě, že jsem cestovala nadarmo.
J’ai dit en partant que le plaisir que je causerai à ma mère me tiendrait lieu d’utilité, et bien non, je suis désolée d’avoir voyagé pour rien.
Tady je tedy to Středozemní moře, po kterém jsem vzdychala, ty černé stromy, a právě svítí měsíc a ozařuje tu cestu po moři. Dokonalý klid, žádné hrčení kočárů, žádný ruch a věčné pobíhání těch lidí, kteří mi z okna Grand Hôtelu připadali jako panáčci na hraní. Klid, ticho, tma, chabě osvětlená měsícem, který se schovává, a sotva narušená několika lucernami na Promenádě, které běží jedna za druhou. Vcházím do svého pokoje, do toaletního pokojíku, otvírám okno, abych viděla zámek, pořád stejně velký a nehybný; v tu chvíli zrovna odbíjela nevím už kolikátá hodina a mé srdce se nesevřelo, ani neposkočilo, jen se lehce pohnulo při zvuku hodin Girofly. Zdálo se mi, že jsem nikdy neodjela, že zítra budu mít své učitele a při jejich hodinách budu netrpělivá, skoro roztržitá, že čas do pěti hodin odpoledne se mi bude zdát nekonečný. V pět se půjdeme koupat, večer k nám přijdou návštěvy.
La voilà cette Méditerranée après laquelle je soupirais, ces arbres noirs, et il fait justement un clair de lune qui illumine ce chemin dans la mer. Calme parfait, ni roulement de voitures, ni mouvement et courses perpétuelles de ces gens qui me paraissaient des petits bonshommes pour jouer de ma fenêtre du Grand Hôtel. Calme, silence, obscurité mal éclairée par la lune qui se cache, et à peine troublée par les quelques lanternes de la Promenade qui courent les unes après les autres. J’entre dans ma chambre, dans mon cabinet de toilette, j’ouvre la fenêtre pour voir le château, toujours le même grand et immobile, en ce moment juste sonnait je ne sais plus quelle heure et mon cœur s’est non pas serré, il n’a pas bondi non plus, il s’est légèrement déplacé au son de l’horloge de Girofla. Il m’a semblé que je ne suis jamais partie, que demain j’aurais mes professeurs aux leçons desquels je serai impatiente, presque distraite, que le temps jusqu’à cinq heures du soir me paraîtra sans fin. A cinq heures nous irons au bain, le soir on viendra chez nous.
Saetone, Fiouloulou, Désiré atd., a hlavně Záhadný, ale hloupý hrdina.
Saëtone, Fiouloulou, Désiré, etc. et surtout le Surprenant mais stupide héros.
Znovu se pustím do honby za tím, koho chci dobýt, a znovu večer skončí, aniž co přinese, a já se vrátím do svého pokoje skoro zklamaná, půjdu si číst do toaletního pokojíku a ulehnu v naději, že zítřek bude stejný jako den, který právě skončil.
De nouveau je me mettrai à chasser ma conquête et de nouveau la soirée finira sans rien amener et je rentrerai dans ma chambre presque désappointée et j’irai lire dans mon cabinet de toilette, et me coucherai en espérant un lendemain semblable à la journée qui vient de finir.
Budu si v hlavě znovu přebírat všechno, co bylo řečeno, a usnu netrpělivá z toho, jak pomalu se blíží rozuzlení — rozuzlení, které nikdy nemělo přijít.
Je repasserai dans ma tête tout ce qui a été dit et je m’endormirai impatientée de la lenteur du dénouement, du dénouement qui ne devait jamais arriver.
škrtnutoVšak vy rozumíte.
Letos se mi nedaří nic, od té nejméně důležité věci: d’Audiffreta, až po tu nejvážnější a nejdůležitější: zařízení domu. A co leží mezi tímto minimem a tímto maximem, se rovněž nevydařilo.
Tout me manque cette année depuis la chose la moins importante: d’Audiffret, jusqu’à la plus sérieuse et la plus importante: l’arrangement de la maison. Ce qui vient entre le minimum et ce maximum a été également manqué.
Ach! Letošní rok mohu právem nazvat rokem vzdechů, ovšem s výjimkou, ne tedy celý rok, ale mé cesty jsou cestami vzdechů. Všechno šlo dobře, dokonce jsem se bavila, až do cest — ne, vlastně až do odjezdu jeho pozlátkové Excelence. Vidíte, jak může komár poštípat lva.
Ah ! je puis bien nommer cette année, année des soupirs, à l’exception cependant, non pas toute l’année, mais mes voyages sont des voyages des soupirs. Tout allait bien, je m’amusais même, jusqu’aux voyages, non, mais jusqu’au départ de son excellence de pacotille. Voyez comme un moucheron peut mordre un lion.
Fritz a Bagatelle mě uvítali u dveří; Fritz se mi vrhl do náruče a raduje se ze shledání tak, že je to u psa, kterého mám sotva čtyři měsíce, až s podivem.
Fritz et Bagatelle m’ont rencontré à la porte, Fritz s’est jeté dans mes bras et se montre si heureux de me revoir que c’est merveille dans un chien que j’ai à peine pendant quatre mois.
Tak jsem tedy v Nice. Je to zvláštní. Ach! Už zase začínám vzdychat. Dobrou noc, jsem trochu unavená.
Me voilà donc à Nice. C’est étrange. Ah ! voilà que je recommence à soupirer. Bonsoir, je suis un peu fatiguée.
Ó, miluji Nice, miluji Nice!
Oh ! j’aime Nice, j’aime Nice !
Co si neodpouštím, je to, že mluvím o muži, kterému jsem úplně šumafuk! Takhle se ponižovat je nedůstojné. Ach! Kdyby tohle četl, jak by byl pyšný, myslel by si, že zamlčuji pravdu, že jsem do něj šíleně zamilovaná, ale skrývám to za uhlazenými frázemi. Mýlil by se; ostatně mýlit se je snadné.
Ce que je ne me pardonne pas, c’est de parler d’un homme qui ne se fiche pas mal de moi ! C’est indigne de s’abaisser ainsi. Ah ! s’il lisait ceci, comme il serait fier, il croirait que je cache la vérité, que je suis follement amoureuse mais le dissimule sous des phrases arrangées. Il se tromperait, d’ailleurs se tromper est facile.
Jsem dotčená, ano, dopálená, ano. Ale nechme toho, tolik jsem o tom mluvila, a hlavně přemýšlela, že už nevím, co říci a jak se vyjádřit, aby mi bylo rozumět.
Je suis vexée, oui, dépitée, oui. Enfin laissons cela, j’en ai tant parlé et surtout pensé que je ne sais plus que dire et comment me faire comprendre.
Ostatně což jsem neříkala, že se mé názory mění dvacetkrát za den? Často sednu k deníku, abych napsala jednu věc, a v půli cesty už myslím jinak. Tak je tomu s d’Audiffretem a se vším, co se ho týká; pokud jde o ostatní věci, jsem si svými názory velmi jistá.
D’ailleurs n’ai-je pas dit que mes idées changeaient vingt fois par jour. Souvent je me mets à mon journal pour écrire une chose et à moitié chemin je pense déjà autrement. Cela est ainsi pour d’Audiffret et tout ce qui le concerne; quant aux autres choses je suis très sûre de mes idées.
Tak tedy dobrou noc, dobrou noc, můj milý deníku; v Nice bych mlela páté přes deváté a nikdy bych nepřestala, jako ti starci, kteří vyprávějí o dobrodružstvích svého mládí.
Enfin, Bonsoir, bonsoir mon cher journal, je ne finirais jamais à radoter à Nice, comme ces vieillards qui racontent les aventures de leur jeunesse.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre.“ ↩
Pozn. překl.: Marie píše m’engosille [sic] (správně m’égosille, tj. „řvu, až ochraptím“). ↩