❦
Úterý 7. září 1875
Jaká situace, Pane Bože, jaká situace! Musíme odjet, zastavit se v Marseille a tam dát mé diamanty do zástavy. Čekat tady na peníze nejde, zmeškaly bychom florentské slavnosti.Mardi 7 septembre 1875
Na světě není nic strašnějšího než nemít peníze. Ach, kdo to zakusil, ten mi rozumí. To je vrchol ponížení lidského rozumu, člověk klesne na úroveň stolu, polena, kamene. Je spoutaný, ubohý, k politování. Ach, u sta hromů hromských!1
Il n’y a rien au monde de plus affreux que de manquer d’argent. Ah ! ceux qui ont éprouvé me comprennent. C’est le comble de l’abaissement de l’intelligence humaine, on devient l’égale d’une table, d’une bûche, d’une pierre. On est garrotté, misérable, pitoyable. Ah ! bigre de bigre !
Když jsem tohle napsala, přečtu to tetičce a:
Ayant écrit ce passage je le lis à ma tante et:
„Vidíte, madam, co píšu a nakolik se to týká… pana Audiffreta,“ řeknu jí lhostejným tónem a schválně toho pána připravím o šlechtické „d’“.
- Vous voyez Madame ce que j’écris et combien il s’agit de... Monsieur Audiffret, lui dis-je d’un ton indifférent et privant le monsieur de sa particule, à dessein.
Říkám to tetičce, protože od divadla, či spíš od kavárny, kde toho proslulého mladíka viděla, mi pořád opakuje, že jsem dotčená a vzteklá kvůli Giroflovi. Všimněte si, že to jméno mu nedávám já.
Je dis cela à ma tante parce que depuis le théâtre ou plutôt depuis le café où elle vit l’illustre jeune homme elle ne cesse de me dire que je suis vexée et furieuse à cause de Girofla. Remarquez que ce n’est point moi qui lui donne ce nom.
Vracíme se z divadla Gymnase, dávali „Frou-Frou“, komedii, která má své vady, ale je dobře hraná a má velmi krásné scény, ačkoli celek neobdivuji tak jako u Le Sphinx2. „Frou-Frou“, rozmazlený miláček celé rodiny, se vdá za de Lertorise. Toho pána miluje Louise, sestra jeho ženy. Jednoho krásného dne napadne Gilbertu, jeho ženu, vzít si sestru k sobě. Za dva měsíce si ta sestra, aniž by měla sebemenší zlý úmysl, získá lásku svého synovce, sedmiletého dítěte, i svého švagra – ne hříšně, chraň Bůh, abych něco takového tvrdila. Nuže, de Valréas, mladý muž, který se kdysi ucházel o její ruku, o ruku Gilberty, ji miluje dodnes, a v té době tak vášnivě, že se jí doopravdy vyzná; ona mu přikáže odjet, třebaže ho miluje, ale po scéně se sestrou, rozlícená, uražená, žárlivá, s ním odjede. Ve čtvrtém jednání jsou v Benátkách, Gilberta a její „dobrý přítel“, jak říkají Nicejci; objeví se manžel, bije se s milencem, zabije ho a po tomto krásném činu klidně odjede domů. V posledním jednání k němu přichází umírající žena, po roce opatrování3 chudých, obětí a hromady podobných věcí, a ten ničema manžel jí na smrtelné posteli odpustí. A ona si přeje, aby si vzal její sestru, což ten bídník jistě neopomene, o tom nepochybuji. Chápu to jinak než vy: ta žena neumírá výčitkami svědomí, umírá proto, že jí zabili milence. Jenom mi připadá, že povahy manžela a sestry jsou vykresleny velmi špatně. Louise je ctnostná, ale zcela nevinně ty krásné věci způsobila, a manžel k ní přilne, třebaže Frou-Frou miluje. Ubohá Frou-Frou! Jsi pěkně hloupá, má drahá. Když jsi viděla, jak s tebou ten tvůj lotr manžel zachází jako s dítětem nebo jako s milenkou, jak jsi sama říkala, měla ses pomstít, ostatně já bych byla spokojená, tvůj manžel s tebou zacházel rozkošně. Ale ty jsi žárlila na sestru, tvoje sestra pečovala o tvého syna, řídila domácnost, tvůj manžel se na ni obracel ve všech vážných věcech, byla jsi dotčená, ty hloupoučká. Ale nakonec, když už jsi žárlila, a hlavně když jsi milovala Valréase, nuže, měla sis ho vzít k sobě, potajmu, a ne tropit ten nesmyslný skandál a utíkat do Benátek!
Nous rentrons du Gymnase, on donnait « Frou-Frou », comédie qui laisse à désirer, mais bien jouée, et il y a de très belles scènes, mais je n’admire pas le tout comme dans « Le Sphynx ». « Frou-Frou », l’enfant gâtée de la maison épouse de Lertoris. Le monsieur est aimé de Louise, sœur de sa femme. Un beau jour il vient à Gilberte, la femme, l’idée de prendre sa sœur chez elle. Au bout de deux mois celle-ci, sans mauvaise intention aucune, se fait aimer de son neveu, enfant de sept ans et de son beau- frère, pas criminellement, Dieu me garde de dire cela. Or, de Valréas, un jeune homme qui avait demandé sa main, la main de Gilberte, l’aime jusqu’à présent et vers ce moment si fortement qu’il se déclare pour de bon, elle lui ordonne de partir tout en l’aimant mais après une scène avec sa sœur, exaspérée, blessée, jalouse, elle part avec lui. Le quatrième acte les trouve à Venise, Gilberte et son bon-ami, comme disent les Niçois, survient le mari, se bat avec l’amant, le tue et ayant fait cette belle action s’en va tranquillement chez lui. Au dernier acte, la femme mourante, arrive chez lui, après un an de soignage [sic] des pauvres, de sacrifices et d’un tas de pareilles choses, le faquin de mari la pardonne à son lit de mort. Et elle veut qu’il épouse sa sœur, ce que le misérable ne manquera pas de faire, j’en suis certaine. Je comprends cela autrement que vous, la femme ne meurt pas à cause des remords, elle meurt parce qu’on lui a tué son amant. Seulement je trouve les caractères du mari et de la sœur bien mal exposés. Louise est vertueuse mais très innocemment elle a causé ces belles choses, et le mari tout en aimant Frou-Frou s’attache à elle. Pauvre Frou- Frou ! Tu es bien sotte, ma chère. En voyant ton coquin de mari te traiter en enfant ou en maîtresse comme tu le disais, il fallait te venger, d’ailleurs moi je me serais contentée, ton mari te traitait adorablement. Mais tu étais jalouse de ta sœur, ta sœur soignait ton fils, elle dirigeait la maison, ton mari s’adressait à elle pour toutes les choses sérieuses, tu étais piquée, pauvre sotte. Mais enfin, puisque tu étais jalouse, et puis surtout puisque tu aimais Valréas, eh bien il fallait le prendre chez toi, en cachette, et non pas faire cet absurde éclat en partant pour Venise !
Já bych to udělala takhle.
Moi j’eusse fait ainsi.
Herec, který hrál de Valréase, byl ošklivý, ale připomínal d’Audiffreta, zvlášť přízvukem.
L’acteur qui jouait de Valréas était laid mais il rappellait d’Audiffret, surtout par son accent.
Chodit do divadla je nebezpečné: komedie probouzí spoustu myšlenek, nutí člověka myslet úplně jinak než předtím, vnuká romantické představy.
Il est dangereux d’aller au théâtre, la comédie éveille une foule d’idées, fait penser tout autrement qu’avant, donne des idées romanesques.
Z mého rozboru to není vidět, ale hned to bude vidět. Jedním slovem, mám zmatek v hlavě, mám chuť, mám chuť někoho milovat, myslím si, že jsem Gilberta, zkrátka se dá uhodnout, co chci co nejšetrněji říct. Jsem strašně dotčená svou porážkou, vzpomínám si na všechno od začátku, na letošní zimu, a hlavně na letošní jaro. Jsem podrážděná a zarmoucená, ne, spíš rozzlobená, zuřivá. S chutí bych ho zbila holí, pěstmi (a hle, už ani nevím, jak se to slovo píše) do obličeje, chtěla bych ho polít studenou vodou, poslat ho válet se do bláta, spoutat ho, znovu ho zbít a pak ho hodit do jámy plné bahna.
Ça ne se voit pas par mon analyse, mais cela se verra tout à l’heure. En un mot mon esprit est troublé, j’ai envie, j’ai envie d’aimer quelqu’un, je pense que je suis Gilberte, enfin on devine ce que je veux dire le plus doucement possible. Je suis horriblement vexée de ma défaite, je me souviens de tout depuis le commencement cet hiver, ce printemps surtout. Je suis agacée et chagrinée, non, mais fâchée, furieuse. Je lui donnerais volontiers des coups de bâton, des coups de poing, (voilà que je ne sais plus écrire ce mot) dans la figure, je voudrais l’arroser d’eau froide, l’envoyer rouler dans la boue, le garrotter, le battre encore et puis le jeter dans une fosse pleine de fange.
Tak se člověk mstí! Ach, nikdy jsem nebyla tak dotčená, tak ponížená. Já, která jsem myslela na milosrdenství, na shovívavost, já jsem ponížená, přezíraná! To slovo je tvrdé. Ale u všech čertů! Je to pravda. To mám za to, že jsem se pokládala za božstvo, kterému stačí pokynout, stačí si něco přát, a už je uposlechnuto.
Voilà comme on se venge ! Oh ! jamais je n’étais si vexée, si humiliée. Moi qui pensais à la miséricorde, à la clémence, moi je suis humiliée, dédaignée ! Le mot est dur. Mais sacrebleu ! C’est vrai. Cela m’apprendra à me figurer une divinité qui n’a qu’un signe à faire, qu’un désir à former pour être obéie.
A tetička, když to odporné stvoření spatřila sedět v kavárně na bulváru, začne říkat věci, které se dotýkají mé ješitnosti. Přestala jsem na toho člověka myslet jako na osobní záležitost a myslela jsem na něj jako na záležitost podobnou té s Howardovými. V jediném okamžiku přestal být Giroflou, ne v jediném okamžiku, ale pozvolna od odjezdu z Nice, stal se z něj pán, který nás nechával na holičkách, nás, všimněte si, ne mne. Už jsem na něj nemyslela jako na muže, který mnou pohrdl, ale jako na pána, který se s námi pomalu přestával znát, který se odvracel jako tolik jiných. A byla to taková útěcha, ba i radost. Ale hle, někdo ve mně probouzí jiné myšlenky, dotýká se citlivé ženské struny, ženské ješitnosti. U žádné jiné není tak vyvinutá jako u mne. Ve všem jsem ctižádostivá a Ať neřest, či ctnost, mé srdce bez břemene se rádo dá zdolat.
Et ma tante, qui en voyant cette créature ignoble assise au café, sur le boulevard, commence à dire des choses qui piquent mon amour-propre. J’avais cessé de penser à cet homme comme à une affaire personnelle, et pensais comme à une affaire comme avec les Howard.. En un instant il a cessé d’être Girofla, non pas en un instant, mais peu à peu depuis le départ de Nice, il est devenu un monsieur qui nous plantait là, nous, remarquez pas moi. Je n’y pensais plus comme à un homme qui m’a dédaignée, mais comme à un monsieur qui cessait peu à peu de nous connaître, qui se détournait comme tant d’autres. Et c’était une telle consolation, une joie même. Mais voilà qu’on réveille en moi d’autres idées, on touche à la corde sensible de la femme, à l’amour-propre de la femme. Chez aucune autre il n’est développé comme chez moi. J’ai de l’ambition en tout et Soit vice ou vertu Mon cœur sans fardeau Veut bien être abattu.
Verše jsem sem nevhodně vložila, ale co na tom, smysl sedí.
J’ai mal placé les vers mais qu’importe, le sens est exact.
Uznejte se mnou, že má role je velmi ubohá. Přezíraná, já! A kým? Mužem, kterého nemiluji, o kterého nestojím, kterého jsem chtěla na krácení chvíle, o kterém jsem si myslela, že ho mám, kterého jsem pokládala za něco, co mi náleží.
Convenez avec moi que mon rôle est bien pitoyable. Dédaignée, moi ! Et par qui ? Par un homme que je n’aime pas, dont je n’ai que faire, que je voulais comme un passe-temps, que je croyais avoir, que je croyais une chose due.
Ach, vždyť to zvíře budilo tak krásné naděje!
Ah ! c’est que l’animal donnait de si belles espérances !
Ach, ty kanálie trojnásobná! Ach, kdybych tě tak mohla chytit, s radostí bych tě nechala chcípnout, pekla bych tě na mírném ohni!
Ah ! triple canaille, va ! Ah ! si je pouvais t’attraper, je te ferais crever avec plaisir, je te brûlerais à petit feu !
Řekla jsem tetičce všechno, co si myslím o panu d’Audiffretovi, dokonce jsem řekla skoro všechno, co si myslím o Giroflovi. Ona o něm tvrdošíjně mluví jako o Giroflovi, a kvůli ní píšu všechny ty krásné věci.
J’ai dit à ma tante tout ce que je pense de M. d’Audiffret, j’ai même dit presque tout ce que je pense de Girofla. Elle s’obstine à en parler comme de Girofla, et c’est elle qui me fait écrire toutes ces belles choses.
Řekla jsem všechno, já vždycky říkám všechno, až na několik důvěrných úvah, které vlastně neznamenají nic jiného než to, co říkám nahlas, ale které se kvůli své formě neříkají snadno.
J’ai dit tout, je dis toujours tout, sauf quelques réflexions intimes, qui en fait ne veulent pas dire autre chose que ce que je dis tout haut, mais qui à cause de leur forme ne se disent pas facilement.
Ach, jsem k nevydržení, beru si tenhle deník, abych do něj zapsala, co cítím, a než to napíšu, to, co cítím, se změní a myslím úplně jinak. A takových změn je dvacet za den. Nikdy nevím, co si myslím a co píšu.
Ah ! je suis énervante, je prends ce journal pour y écrire ce que je sens et avant d’avoir écrit, ce que je sens change, je pense tout autrement. Et de ces changements il y en a vingt par jour. Je ne sais jamais ce que [je] pense et ce que j’écris.
Vzpomínám si na dobu, kdy se mi dvořil, protože on se mi dvořil, ta trojnásobná obluda, ta kanálie!
Je me souviens du temps où il me faisait la cour, car il me la faisait ce triple monstre, cette canaille !
Vypadám jako ty divadelní postavy, kterým přijdou něco oznámit: spletou si smysl, rozzáří se, nasadí vítězný výraz, a ve chvíli, kdy se chystají projevit velkorysost, se věc najednou vysvětlí a oni zůstanou jako opaření; zklamání se jim vepíše do tváře dřív, než z ní docela zmizí spokojený výraz, a z toho vzniká ten nejsměšnější a nejžalostnější výraz na světě.
J’ai l’air de ces personnages de théâtre auxquels on vient annoncer une chose, ils se trompent au sens, s’épanouissent, prennent un air vainqueur et au moment où ils vont faire de la générosité, tout d’un coup la chose s’explique et ils restent tout abasourdis, le désappointement se peint sur les visages avant que l’air satisfait en soit complètement parti, ce qui forme la physionomie la plus ridicule et la plus pitoyable de la terre.
Hlavně kvůli těm, kdo jsou kolem mne! Jsem ochotná snést ponížení, ale ne přede všemi. Vždyť ten výraz, který jsem se pokusila popsat, není jen můj, ale celé rodiny. Ach, jak je to ošklivé! Mám chuť psát, psala bych celou noc, ale došel mi papír, i svíčka.
C’est surtout pour ceux qui m’entourent ! Je consens bien à être humiliée mais pas devant tous. C’est que cette physionomie que j’ai essayé de décrire est non seulement la mienne mais celle de toute la famille. Oh ! que c’est laid ! J’ai envie d’écrire, j’aurais écrit toute la nuit, mais le papier me manque, la bougie aussi.
Chci toho tolik dělat; vidím tanečnici, jak krásně tančí, a chci být tanečnicí; vidím dobrou herečku a chci se jí stát – ach, to hlavně, jsem si jistá, že dramatické role budu hrát obdivuhodně. Jednoho dne budu hrát, aspoň jako ochotnice.
Je veux tant faire, après je vois une danseuse bien danser, je veux être danseuse, je vois une bonne comédienne, je veux le devenir, oh ! cela surtout, je suis sûre que je jouerai admirablement les rôles dramatiques. Un jour je jouerai, en amateur au moins.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre de bigre !“ ↩
Pozn. překl.: Hra Octava Feuilleta (1874) bez zavedeného českého názvu; česky „Sfinga“. Marie píše „Le Sphynx“. ↩
Pozn. překl.: Mariin novotvar: soignage [sic] (místo soins). ↩