❦
Středa 18. srpna 1875
Mercredi 18 août 1875
Celý den trávíme tím, že mě obdivujeme. Máma mě obdivuje, kněžna mě obdivuje doopravdy, pořád jen říká, že se podobám jí nebo jejímu synovi.
Nous passons la journée à m’admirer. Maman m’admire, la princesse m’admire réellement, elle ne fait que dire que je lui ressemble ou que je ressemble à son fils.
A to je ta největší poklona, jakou lze složit, o nikom si člověk nemyslí lépe než o sobě. Walitský mě obdivuje a nakonec se obdivuji i já.
Or c’est le plus grand compliment qu’on puisse faire, on ne pense de personne mieux que de soi. Walitsky m’admire et enfin je m’admire.
Jsem totiž opravdu velmi hezká.
C’est que vraiment je suis bien jolie.
V Benátkách v Dóžecím paláci, ve velkém sále, zobrazuje stropní malba od Paola Veronese Benátky v podobě ženy, vysoké, plavé, svěží. Tu malbu připomínám. Mé fotografické portréty mě nikdy nebudou moci dobře vystihnout, chybí jim barva, a má svěžest, má bělost, která nemá obdoby, jsou mou hlavní krásou.
A Venise dans le palazzo ducale, dans la grande salle, la peinture du plafond par Paul Véronèse représente Venise sous les traits d’une femme, grande, blonde, fraîche. Je rappelle cette peinture. Mes portraits photographiques ne pourront jamais bien me représenter, la couleur manque et ma fraîcheur, ma blancheur sans pareille sont ma principale beauté.
Jsem do sebe úplně zamilovaná, do svých krásných zlatých vlasů. Všechny mé rysy jsou půvabně zaoblené, měli by mě namalovat jako Krásnou Helenu. Nejsem krásná jako Juno, ale mám půvab a prostotu Venuše.
Je suis complètement amoureuse de moi, de mes beaux cheveux dorés. Tous mes traits sont gracieusement arrondis, on devrait me peindre en Belle Hélène. Je ne suis pas belle comme Junon, mais j’ai la grâce et la simplicité de Vénus.
Ale ať mě někdo rozladí, ať jsem s něčím nespokojená, ať se unavím — a je po kráse. Nic není křehčí než já.
Mais qu’on me mette de mauvaise humeur, que je devienne mécontente de quelque chose, que je me fatigue, adieu ma beauté. Rien de plus fragile que moi.
Jen když jsem šťastná a klidná, jen tehdy jsem rozkošná.
Quand je suis heureuse, tranquille, alors seulement je suis adorable.
Bohužel ve velké toaletě ztrácím, musím být oblečená co nejméně; nejlépe mi sluší dlouhý bílý šat jako antickým bohyním. Neznám nikoho, kdo by měl tolik půvabu. Velká toaleta a spousta ozdob zkrášlují ošklivé ženy nebo pravidelné krásky. Vím, co mi sluší, a oblékám se, jak jen to jde, jako bohyně z Olympu.
Malheureusement je perds en grande toilette, il me faut être aussi déshabillée que possible, un long vêtement blanc comme les déesses anciennes me sied le mieux. Je ne connais à personne autant de grâce. Une grande toilette et beaucoup d’ornements embellisent les laides ou les beautés régulières. Je sais ce qui me va et m’habille autant que possible en déesse de l’Olympe.
Vychvaluji svou krásu, ale kdo mi nevěří, ať se zeptá těch, kdo mě znali. Ode dneška odhazuji i to málo moderního, co ještě zbývalo v mé toaletě, a uvidí se.
Je vante ma beauté mais si on ne me croit pas qu’on demande à ceux qui m’ont connue. Depuis ce jour je rejette le peu de modernité qui restait dans ma toilette et on verra.
Jaká škoda, že se takto lze oblékat jen doma nebo večer; chce-li člověk vyjít ve dne, musí nosit ty odporné strojené šaty. Mluvím o sobě jako o cizí ženě, a to kvůli potomstvu, neboť stanu-li se slavnou, nechci, aby se lidé ztráceli v dohadech jako u tolika slavných žen; zůstane po mně spousta portrétů a k tomu ještě popisy.
Quel dommage que ce n’est qu’à la maison ou le soir qu’on puisse s’habiller ainsi, pour sortir le jour, il faut ces détestables habits habillés. Je parle de moi comme d’une étrangère, et cela pour la postérité, car si je deviens célèbre, je ne veux pas qu’on se perde en conjectures, comme pour tant de femmes célèbres, il restera une quantité de mes portraits et de plus des descriptions.
Když jsem unavená nebo rozzlobená, nejsem krásná, spíš ošklivá.
Quand je suis fatiguée ou fâchée je ne suis pas belle mais plutôt laide.
Ve štěstí rozkvétám jako květiny na slunci.
Je m’épanouis au bonheur comme les fleurs au soleil.
Málokdo mě viděl v nejlepším světle, byla jsem tak hloupá, že jsem se strojila. Ale uvidí mě — máme čas, Bohu díky. Teprve se začínám stávat tím, čím budu ve dvaceti. Od toho okamžiku všichni, kdo mě budou znát, řeknou, že mluvím pravdu.
Peu de personnes m’ont vue à mon meilleur avantage, j’avais la bêtise de faire des toilettes. Mais on me verra, on a le temps, Dieu merci. Je ne fais que commencer à devenir ce que je serai à vingt ans. Depuis ce moment tous ceux qui me connaîtront diront que je dis vrai.
Na ulici ztrácím.
Dans la rue, je perds.
Když jsem to napsala, je mi mnohem hůř a začínám se nudit. Posté si prohlížím fotky, pak piji tři šálky mléka, pak se znovu dívám na fotky, pak vzdychám, pak obcházím pokoj, pak si sedám do křesla a nehýbám se, zdrcena zahálkou a únavou z neustálého odpočívání.
Après avoir écrit cela je me trouve beaucoup moins bien et commence à m’ennuyer. Je revois pour la centième fois mes photos, puis je bois trois tasses de lait, puis regarde de nouveau les photos puis soupire, puis fais le tour de la chambre, puis me mets dans un fauteuil et ne bouge plus, accablée par l’oisiveté et la fatigue de me reposer sans cesse.
Dostáváme dopis od tety. „Řekněte Marii, že Girofla přijel do Nice, prodal pozemek a odjel.“
On reçoit une lettre de ma tante. « Dites à Marie que Girofla est venu à Nice, a vendu une terre et est reparti. »
Co je mi po tom? Neurčitě jsem ho tu čekala už před dopisem; čekám i Saëtona, čekám kohokoli; jsem jako Hagar na poušti. Čekám a toužím po živé duši.
Qu’est-ce que ça me fait ? Je l’attendais vaguement ici, avant la lettre, j’attends aussi Saetone, j’attends n’importe qui, je suis comme Agar dans le désert. J’attends et je désire une âme vivante.
Při večeři přichází večeřet vojenský přidělenec v Berlíně, kterému říkáme jednoduše agent. Přichází s jednou dámou a pánem — dáma postarší a kulhavá. Navrhují mi ho jako rozptýlení, ale není hezký, a hlavně si mě vůbec nevšímá.
Pendant le souper, vient souper l’agent militaire à Berlin, que nous nommons simplement l’agent. Il vient avec une dame et un monsieur, la dame âgée et boiteuse. On me le propose comme distraction, mais il n’est pas beau et surtout ne fait aucune attention à moi.
Ach, jak se nudím!
Ah ! que je m’ennuie !