Úterý 17. srpna 1875

Zdálo se mi o Frondě. Právě jsem vstoupila do služeb Anny Rakouské! Nedůvěřovala mi, ale já jsem ji vedla mezi vzbouřený lid a křičela: „Ať žije královna!“ a lid za mnou křičel: „Ať žije královna!“ Vracíme se do paláce a po žebříku přiloženém k oknu začíná šplhat nahoru celý lid; bojíme se, že palác spadne, a v tu chvíli vidím zlatý kočár zapřažený nádhernými koňmi a říká se, že je to všechno jen komedie a kočár i koně jsou z divadla. Pak jsem na scéně, tančí se balet.
A nakonec vidím Giroflovu tvář zcela zřetelně, a na závěr prochází Fiouloulou a zdraví mě s obvyklým úsměvem.
Ty koupele o čtyřiadvaceti stupních Réaumura jsou pro mě příliš horké. Už si je brát nebudu. Je tu tak horko, zvlášť dnes.
Nudím se a stěžuji si. Kolem páté jdu na procházku s Mačeňkou, ale v těch krásných alejích potkáme jen dvě a půl Němky.
Kdyby se dal utvořit bataklán, dalo by se tu žít celkem klidně, ale sami!
Máma měla znovu záchvat, vyvolaný dopisem z Ruska. Paul se chce dobrovolně stát vojákem. Zankovští ho k tomu tlačí — zamiloval se do mladší dcery, která se chová špatně. Matka, osoba velmi zkažená, vyhrává v kartách — vyhrává vždy — a dcera jí shání mladíky k oškubání. Před Paulem měly jednoho z našich sousedů, jakéhosi pana Doublanského.
Bratr té krásky je strašný ničema. Celá ta klika se zmocnila nešťastného Bashkirtseffa, který se stává vojákem, aby byl ve stejném pluku jako bratr své krásky.
Ale Alexandre tomu chce zabránit.

Poznámky

Fronda (1648–1653) byla řada francouzských občanských válek za nezletilosti Ludvíka XIV., kdy jako regentka vládla Anna Rakouská. Proti královské vládě stál pařížský parlament i mocná šlechta. Marie tuto dobu nejspíš znala z mušketýrských románů Alexandra Dumase, které se v ní odehrávají a v nichž Anna Rakouská hraje výraznou roli. ↩
Réaumurova teplotní stupnice (René Antoine Ferchault de Réaumur, 1730) klade bod mrazu vody na 0 a bod varu na 80 stupňů; v německých lázních se v 70. letech 19. století ještě běžně používala. 24 stupňů Réaumura odpovídá 30 stupňům Celsia. ↩