Pátek 13. srpna 1875

Jaká strašná cesta — v Bingenbrücku, myslím, vystupujeme a jdeme dvacet minut pěšky. Pak se nalodíme; břehy Rýna mě vůbec nebaví, jak mě dým a vítr týrají. Vyloďujeme se v Rüdesheimu a čekáme hodinu a dvacet minut, během nichž nepřestávám plakat — nedokázala bych přesně říct proč.
Špatné karty, čerň kouře, odjezd z Paříže — vše, vše.
V Eltvilu se opět mění druh dopravy. Walitský nás přijíždí vyzvednout v landó — za hodinu a půl přijíždíme. Pár domů mezi dvěma horami.
Člověk si nikdy neudělá představu o hlubokém klidu, který v tom místě vládne. Zdá se mi, že v hrobě je živěji.
Máma mě přivítá; u vchodu mě představují kněžně Čerkaské, pak mi představují knížete. Nepokládám je za velkou společnost. Matka září — jsem okouzlena, že ji znovu vidím.
Za hodinu se nudím; jdeme do lázní a vyprávím vše, co se událo od jejich odjezdu. Jakmile je vše vyprávěno, nudím se znovu.
Večer se mámě udělá trochu špatně, ale vše se uklidní a předčítám Dině poslední venkovský ples a mnoho věcí o Giroflovi z mého deníku. Ta četba ji bavila.
Dostali jsme dopis od tety; tu je, co říká: Danis shledává Marii dokonalostí, ubohý Fiouloulou je naprosto zamilovaný.
Ubohý Fiouloulou, to dobře vím, a z celého srdce ho lituji.
Saëtone naléhavě žádá portrét Marie — co mám dělat?
Okamžitě jí píšu, aby mu ho dala. A konečně říká:
— Girofla přijel na den do Nice, pak zase odjel do Paříže. Po Paříži zkrásněl a prochází se v bílém. Stáhl nás k výletu do Monaka.
Prodgersová napsala Saëtonovi, že na sezónu přiveze slečnu Robensonovou, která je předmětem Giroflovy vášně. To vše se dělá proto, aby ho znovu zaujali. Pak říká věci, které jsou mi lhostejné. Popravdě, do přijetí tohoto dopisu jsem byla odevzdaná a klidná — ale potom je to jiné. Girofla zkrásněl, říká, a to mi ho připomíná — a si vzpomínám na toho hezkého chlapce. Robensonová, jeho někdejší vášeň — to vše se dělá proto, aby Giroflu znovu zaujali.
Sakra! Ta neopatrná slova mě rozvrátí a zmocní se mě jistá žárlivost. To mi tak ještě chybělo!
K samotě, nudě, smutku Schlangenbadu teta, aniž to věděla, přidala toto trápení!
Byla jsem skromná, když jsem řekla jistá žárlivost. Kouše mě do srdce. Ostatně jsem žárlivá na všechny ženy, které jsou milovány. Zdá se mi, že všechna srdce musí patřit mně.
Mučivé přesvědčení!
Večeříme v osm s Čerkasskými. Není tu ani jedna zajímavá duše.
Walitský dělá oči na jednu celkem hezkou německou slečnu, a to baví celou společnost, a ona rudne. Je tu ještě jedna ruská slečna, ošklivá a cestující sama, s níž Walitský tropí a říká hlouposti. To jsou zdejší zábavy.
Pokusím se jet do Baden-Badenu. Možná tam uvidím Věčného.
Zpívám a můj hlas vyvolává svůj obvyklý účinek.
Tady se prochází bez klobouku, mluví se s celou tou spodinou, co tu je. Requiem delectabile! Venkov ještě venkovjštější než v Rusku. Smutek, klid, odpor.
(Melodie Richarda Lví srdce).
V jednom německém městě / hezká dívka sténá, / její bujarost chřadne / a její smutek je velký! / Kdyby tu byl Girofla, / vykřikla bych: Žádné starosti!
[Škrtnuto: docela jiný muž.]
Jiná bytost / by ho mohla nahradit, / ale sama krásná příroda / mě jen mrazí.