Pondělí 28. června 1875

Jdu ke koupání a vidím tam Saëtona, svého strýčka Saëtona. Bihovetz rozmlouvá s tetou:
„Viděla jste Audiffreta před jeho odjezdem?“ ptá se mě strýček.
„Ne, pane.“
„Cože!“ vykřikne, jako bych říkala něco neuvěřitelného.
„Přišel, ale byly jsme venku, takže nechal jen své navštívenky.“
„Aha!“ prohodil strýček, jako by chtěl říct: aha, no vida, tomu se dá věřit, a pak:
„Ostatně pozítří tu bude, dnes jsem od něj dostal dopis, píše mi, že tu bude zítra nebo pozítří.“
V tu chvíli se do rozhovoru vloží teta.
Doma vypráví, že mi to Saëtone řekl polohlasem, že ten druhý napsal ten dopis proto, aby mi to strýček Saëtone vyřídil atd.
Ten muž se tedy vrací za dva dny, a já myslela, že přijel už dnes ráno – měl otevřené okenice. Kvůli tomu jsem dokonce netrpělivě čekala, až budu moci ven, a zameškala jsem překlad jedné kapitoly z Caesara a nácvik jedné Chopinovy tarantely.
Večer se všichni scházejí u nás. Bihovetz, Saëtone a Galula, Galula s mým sou jako přívěskem na řetízku.
Tančí se Sir Roger de Coverley, hraje se spousta společenských her a smějeme se, až je nám blaze.
Ti ničemové zůstávají až do dvou do rána a zůstali by i déle, kdyby Marie a Olga nedaly znamení k odchodu, a ani pak nevypadali, že by se jim chtělo odejít.
Máma byla u sebe, nemocná a v posteli.

Poznámky

Pozn. překl.: Sir Roger de Coverley – starý anglický lidový tanec ve dvou řadách, oblíbený jako závěrečný tanec večírků. ↩